Odpověď autorů článku „Konec elektromagnetické hypersenzitivity“

Autor dopisu hned na začátku uvádí, že nemůže souhlasit se závěrem, uvedeným v článku, že elektrosenzitivita (hypersenzitivita k elektromagnetickému poli) nesouvisí s reakcí na elektromagnetickou stimulaci. To však bylo bezpečně zjištěno již před mnoha lety v řadě pokusů prováděných pod přísnou kontrolou dvojnásob slepou metodou. Pokus, který uskutečnil na univerzitě v Řezně profesor Landgrebe se spolupracovníky a jemuž je článek především věnován, je však prvním experimentem, který objektivně ukázal, že lidé, kteří se pokládají za hypersenzitivní k elektromagnetickému poli, si zdravotní potíže a pocity nepohody vyvolávají sami, bez vnějších fyzikálních podnětů.

Experiment byl připraven tak, aby odpověděl na otázku, zda potíže, které postižené osoby mylně přisuzují expozici elektromagnetickému poli, jsou reálné, tj. zda mají objektivní obraz v procesech v mozku zviditelňovaných uvedeným přístrojem. Že uspořádání experimentu bylo optimální, je zřejmé z toho, že dal na tuto otázku jasnou odpověď: potíže, dosahující až pocitu bolesti, obraz procesů v mozku objektivně potvrzuje, a jsou tedy reálné (postižený není simulant).

Současně však experiment ukázal, že tato osoba si tuto reakci vytváří sama bez vnějšího stimulu, na základě pouhé představy, že na ni působí elektromagnetické záření, o kterém věří, že jí škodí. Toto zjištění zpravidla nejsou s to pacienti a někdy i výzkumní pracovníci přijmout. Na správnosti uvedeného závěru to však nic nemění.

Z některých částí textu pana inženýra Nováka lze soudit, že dělal pokusy, které mu údajně umožňovaly posoudit citlivost pacientů k elektromagnetickému poli. Pokud ovšem skutečně pacienti působení elektromagnetického pole bezpečně poznali (pokus by bylo nutné provádět dvojnásob slepou metodou, což se patrně nedělo), pak intenzita pole musela být řádově vyšší, než jsou stanovené zdravotní limity. Jestliže tomu tak nebylo, šlo o nesprávný výklad subjektivních pocitů nesouvisejících s expozicí. S otázkou hypersenzitivity k elektromagnetickému poli neměly ovšem nic společného.

Ostatní části dopisu se obsahu článku „Konec elektromagnetické hypersenzitivity“ bezprostředně netýkají. Lze však souhlasit s pisatelem v tom, že efekt placeba může být u některých procedur, které vyjmenoval, silnější než jejich fyzikální působení, či že dokonce může placebo být u některých z nich efektem jediným. Experiment, který uskutečnil profesor Landgrebe a jeho spolupracovníci, dokázal nedoceněný význam psychiky při vyvolávání zdravotních potíží, což lze jistě vztáhnout i na opačně působící efekt placeba.

Luděk Pekárek, Lukáš Jelínek