XXXV. Základní, aplikovaný a klinický výzkum v onkologii

27. ZAVEDENÍ METODIKY KONTINUÁLNÍHO INTRAKRANIÁLNÍHO PODÁVÁNÍ LÁTEK POMOCÍ OSMOTICKÝCH PUMP V ORTOTOPICKÝCH MYŠÍCH MODELECH GLIOBLASTOMU

ŠÁNA J.¹, SOUČKOVÁ K.², KOŽELKOVÁ K.², JASÍK M.², HERMANOVÁ M.³

¹ MOÚ Brno, ² Středoevropský technologický institut, MU Brno, ³ I. ústav patologie, FN u sv. Anny v Brně

Glioblastom představuje nejagresivnější primární nádor mozku u dospělých pacientů s velmi omezenými terapeutickými možnostmi. Vývoj nových léčebných přístupů je významně limitován nedostatkem experimentálních modelů umožňujících dlouhodobé a lokálně cílené podávání terapeutických látek přímo do mozkové tkáně. Současně narůstá význam klinicky relevantních ortotopických a patient-derived xenograft (PDX) modelů, které lépe odrážejí biologické vlastnosti nádoru in vivo. V této práci prezentujeme zavedení a optimalizaci metodiky kontinuálního intrakraniálního podávání látek pomocí osmotických pump ALZET v ortotopickém xenograftovém modelu glioblastomu. Experimenty byly prováděny na imunodeficientních myších kmene NOD/SCID gamma s intracerebrálně implantovanými glioblastomovými buňkami exprimujícími luciferázu. Osmotické pumpy propojené s brain infusion kitem umožnily kontinuální lokální aplikaci látek přímo do mozkové tkáně, zatímco růst nádoru byl monitorován pomocí bioluminiscenčního zobrazování in vivo. V rámci optimalizace byly testovány chirurgické postupy implantace a stabilita systému in vivo pro dlouhodobé podávání. Kontinuální aplikace temozolomidu byla využita jako modelový systém pro ověření funkčnosti celé experimentální platformy a potvrdila možnost dlouhodobého intrakraniálního podávání terapeutických látek. Paralelní experimenty s kontinuálním podáváním luciferinu dále ověřily stabilitu a průtok systému in vivo. Součástí metodického rozvoje je také optimalizace přípravy PDX modelů glioblastomu. Prezentovaná platforma vytváří experimentální základ pro budoucí testování inovativních terapeutických přístupů, včetně cíleného intracerebrálního podávání nových léčiv v klinicky relevantních modelech glioblastomu.

52. ŘÍZENÉ DÝCHÁNÍ A AUTONOMNÍ REGULACE U PACIENTEK PO LÉČBĚ KARCINOMU PRSU: VZTAH TRAUMATICKÝCH SYMPTOMŮ, RUMINACE, AKCEPTACE A HRV

SVĚTLÁK M.¹, MALATINCOVÁ T.², CHLÁDEK J.³, BAREŠOVÁ Z.², LEKÁROVÁ M.², VIGAŠOVÁ D.², ROMAN R.³, ŠEDO J.⁴, HALÁMKOVÁ J.⁴

¹ Ústav lékařské psychologie a etiky a Oddělení klinické psychologie, LF MU a MOÚ Brno, ² Ústav lékařské psychologie a etiky, LF MU Brno, ³ Výzkumná skupina Milana Brázdila, CEITEC Brno, ⁴ Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ Brno

Východiska: Psychická zátěž po léčbě karcinomu prsu může přetrvávat ve formě intruzí, vyhýbání, hyperarousalu, ruminace a snížené akceptace aktuálního prožívání. Variabilita srdeční frekvence (HRV) je ukazatelem autonomní regulace, není však jasné, zda se aktuální subjektivní prožívání a cancer-related distress promítají do krátkodobě měřené HRV. Cílem studie bylo ověřit vztah traumatických symptomů, ruminace, akceptace, momentálního afektu a HRV v krátkém psychofyziologickém experimentu. Materiál a metody: Do analýzy bylo zahrnuto 240 pacientek po léčbě karcinomu prsu ve věku 30–80 let (M = 52,1; SD = 11,2). Účastnice hodnotily aktuální valenci, arousal a akceptaci před vyplněním dotazníků IES a RRQ, bezprostředně po nich a po ukončení EKG. EKG bylo měřeno během 10 minut spontánního dýchání a 5 minut řízeného dýchání frekvencí 6 dechů/min. HRV byla hodnocena pomocí lnRMSSD. V modelech byly kontrolovány věk, užívání betablokátorů a průměrná srdeční frekvence. Výsledky: Vyplnění dotazníků IES a RRQ nebylo spojeno s bezprostřední změnou valence, arousalu ani akceptace mezi prvním a druhým měřením. Významná změna subjektivního stavu se objevila až na konci experimentu, kdy pacientky vykazovaly méně negativní valenci, nižší arousal a vyšší akceptaci oproti oběma předchozím měřením. Vyšší skóry IES a RRQ byly konzistentně spojeny s méně příznivým subjektivním prožíváním, zejména s negativnější valencí a nižší akceptací, vztahy s arousalem byly slabší. Akceptace souvisela s příznivějším afektivním profilem, ale neprokázala konzistentní tlumivý efekt na bezprostřední reakci po dotazníkovém bloku. Psychologické proměnné významně nepredikovaly klidovou lnRMSSD po kontrole fyziologických kovariát. Řízené dýchání však vedlo k robustnímu zvýšení HRV: RMSSD vzrostla o 22,7 % a efekt přetrval i po kontrole změny srdeční frekvence. Velikost HRV odpovědi nebyla moderována traumatickými symptomy, ruminací, valencí, arousalem ani akceptací. Závěr: Výsledky ukazují, že traumatické symptomy, ruminace a akceptace se u pacientek po léčbě karcinomu prsu odrážejí především v subjektivním prožívání, nikoliv v krátkodobě měřené klidové HRV. HRV však zůstává citlivá na fyziologickou regulaci prostřednictvím řízeného pomalého dýchání.

Podpořeno z programového projektu Ministerstva zdravotnictví ČR s reg. č. NU22-09-00056.

55. Advancing Early Cancer Detection: Liquid Biopsy Approaches Across Multiple Cancer Types

HRSTKA R.¹, ONDRÁŠKOVÁ K.¹, WEINBERGER V.², ANTON M.², CWIK M.³, KARÁSEK P.³, HORKÝ O.⁴, BERKOVCOVÁ J.⁴

¹ Research Centre for Applied Molecular Oncology (RECAMO), Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno, ² Department of Obstetrics and Gynaecology, Faculty of Medicine, Masaryk University and University Hospital Brno, ³ Department of Comprehensive Cancer Care and Faculty of Medicine, Masaryk Memorial Cancer Institute and Masaryk University, Brno, ⁴ Department of Pathology, Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno

Early cancer detection remains one of the major challenges in modern oncology, particularly for malignancies lacking effective screening strategies or presenting with limited symptoms at early stages. We have been developing several translational liquid biopsy approaches across multiple cancer types, integrating molecular diagnostics with prospective clinical studies. We focused on molecular analysis of uterine lavage fluid for the detection of endometrial precancerous lesions and early-stage endometrial cancer. In a prospective case-control study of 257 women with endometrial intraepithelial neoplasia (EIN), early-stage endometrial carcinoma, and healthy controls, we analyzed 22 genes associated with endometrial carcinogenesis. Although the study demonstrated the feasibility of mutation profiling from uterine lavage samples, the results also highlighted limitations related to specificity and background mutation burden in controls, emphasizing the complexity of molecular screening strategies for endometrial cancer. We further analyzed circulating tumor DNA in serum from colorectal cancer patients using ddPCR. We evaluated KRAS, NRAS, and BRAF mutations in liquid biopsies from 110 colorectal cancer patients and compared the results with mutation profiles obtained from tumor tissue. The study demonstrated the applicability of ddPCR-based ctDNA analysis as a complementary tool for molecular diagnostics and disease monitoring in colorectal cancer, while also illustrating current limitations in sensitivity and concordance between tissue and serum analyses. Building on previous lipidomic studies demonstrating promising diagnostic performance of serum lipid profiling in pancreatic cancer, the SCREPAN academic study was launched, incorporating KRAS mutation testing as a complementary biomarker strategy for high-risk individuals. Together, these studies illustrate both the opportunities and current limitations of translational liquid biopsy approaches in early cancer detection and highlight the importance of integrating molecular technologies with clinically well-characterized patient cohorts.

Support: the SALVAGE project (OP JAC; reg. no. CZ.02.01.01/00/22_008/0004644) –⁠ co-funded by the European Union, the BBMRI.cz project (no. LM2023033), the State Budget of the Czech Republic, and MH CZ –⁠ DRO (MMCI, 00209805).

165. ZMĚNY TCR SPEKTRA T LYMFOCYTŮ PO IMUNOTERAPII METASTATICKÉHO MELANOMU A METASTATICKÉHO KARCINOMU LEDVINY KORELUJÍ S DOBOU DO PROGRESE A CELKOVÝM PŘEŽITÍM

KLABUSAY M.¹, SKÁCEL J.²

¹ Interní hematologická a onkologická klinika, FN Brno, ² Onkologická klinika, LF UP Olomouc

Melanom a karcinom ledviny patří mezi časté nádory s rostoucí incidencí. Nivolumab, protilátka anti-programmed death 1 (PD1), selektivně blokuje interakci mezi PD-1 a jejím ligandem PD-L1 a umožňuje restart imunitní odpovědi proti nádorovým buňkám. Tímto mechanizmem významně prodlužuje přežití pacientů s metastatickým melanomem a metastatickým karcinomem ledviny. Autoři postulovali hypotézu, že proliferace specifických klonů T lymfocytů může být asociována s odpovědí na anti-PD1 terapii. Cílem výzkumu bylo analyzovat spektrum TCR T lymfocytů u pacientů s metastatickým melanomem a metastatickým karcinomem ledviny léčených anti-PD1 protilátkou a nález korelovat s časem do progrese a celkovým přežitím. Byly analyzovány vzorky krve 35 pacientů s metastatickým melanomem a 21 pacientů s metastatickým karcinomem ledviny a byly srovnány se 14 zdravými kontrolami. Všichni pacienti s melanomem byli léčeni nivolumabem v první nebo druhé linii, všichni pacienti s karcinomem ledviny byli léčeni nivolumabem ve druhé až páté linii po předchozí léčbě interfernonem alfa, sunitinibem, pazopanibem, everolimem nebo axitinibem. Mononukleární buňky byly izolovány z periferní krve centrifugací na hustotním gradientu Histopaque. Buňky byly barveny přímo značenými monoklonálními protilátkami anti-CD3 PerCP-Cy5.5, anti-CD4 APC, anti-CD8 APC-Cy7 a anti-TCR FITC a PE. Celkem bylo hodnoceno 24 Vß TCR rodin. Měření byla prováděna vícebarevnou flowcytometrickou analýzou. Data byla analyzována pomocí Wilcoxonova neparametrického testu. Byly nalezeny statisticky významné změny (p < 0,001) v několika TCR rodinách, vzestup byl prokázán jak v CD4⁺, tak i CD8⁺ T lymfocytech. U části pacientů došlo k vysokému vzestupu individuálních populací CD4⁺ nebo CD8⁺ Vß buněk (> 20 % CD3⁺ buněk). U těchto pacientů medián celkového přežití v 5 letech sledování nebyl dosažen, zatímco u pacientů bez tohoto zvýšení Vß buněk medián celkového přežití činil 3,5 roku. U pacientů s časem do progrese přes 3 roky byl medián vzestupu individuálních TCR Vß buněk 27,0 %. V TCR spektru T lymfocytů byly u pacientů s metastatickým melanomem a metastatickým karcinomem ledviny léčených nivolumabem prokázány oproti zdravým kontrolám významné změny. Velmi vysoké hodnoty CD4⁺ a CD8⁺ T lymfocytů s definovanými TCR Vß rodinami byly identifikovány přibližně u 40 % pacientů. Klonální expanze CD4⁺ a CD8⁺ T lymfocytů u těchto nemocných koreluje s dobou do progrese a s celkovým přežitím.

181. OD PRVOTNÍ VIZE K REÁLNÉ PRAXI –⁠ SESTRA V ROLI HLAVNÍHO ŘEŠITELE AKADEMICKÉ KLINICKÉ STUDIE CIPN

SELVEKEROVÁ Š.¹, VYKOUKALOVÁ E.²

¹ Oddělení klinických studií, MOÚ Brno, ² Klinika komplexní onkologické péče, stacionář, MOÚ Brno

Chemoterapií indukovaná polyneuropatie (CIPN) představuje závažnou komplikaci u pacientek s karcinomem prsu léčených taxany, která významně snižuje jejich kvalitu života a často vede k redukci dávky či předčasnému ukončení léčby. Zahraniční studie naznačují, že kompresivní terapie pomocí těsně přiléhajících rukavic a kompresivních podkolenek představuje účinnou a velmi slibnou metodu prevence vzniku nebo zmírnění CIPN. Cílem sdělení je představit vznik a realizaci probíhající akademické klinické studie Masarykova onkologického ústavu, v němž figuruje sestra v roli hlavního řešitele projektu. Primárním cílem samotné klinické studie je zjistit, zda lze pomocí kompresivní terapie ovlivnit kvalitu života pacientek a předejít vzniku CIPN, což je hodnoceno na základě změn v dotazníku EORTC QLQ-CIPN20. K sekundárním a exploratorním cílům patří hodnocení dotazníku QLQ-C30, funkčních testů ruky (Hand grip test a Grip ability test) a glykoproteomická analýza. Do prospektivní studie je zařazováno minimálně sto pacientek s nemetastatickým karcinomem prsu (stadium I–III) před adjuvantní nebo neoadjuvantní léčbou paklitaxelem v týdenním režimu. Pacientky jsou randomizovány do dvou experimentálních ramen s odlišnou délkou komprese po aplikaci cytostatika a do kontrolní skupiny bez intervence. Studie probíhá na oddělení klinických studií a stacionáři Kliniky komplexní onkologické péče. Je využita tlaková terapie podkolenkami (20–30 mmHg) a latexovými či nitrilovými rukavicemi. Prezentace provede posluchače cestou od prvotní nápadu až po realizaci v běžné denní praxi. Zaměří se nejen na tvorbu protokolu a schvalovací proces studie, ale zejména na nezastupitelnou roli sester, které projekt v každodenní praxi realizují. Ty musí v rámci běžného provozu řešit náročnou logistiku načasování komprese 15 minut před aplikací, 60 minut během ní a 30–90 minut po ní vybírat správnou velikost pomůcek pro minimalizaci diskomfortu a zvládat případné komplikace spojené se zajištěním žilního vstupu u pacienta v rukavicích. Tento projekt je důkazem, že sestra v klinickém výzkumu má svou nezastupitelnou roli a je plnohodnotným partnerem v rámci vysoce specializované onkologické péče.

Zadavatelem klinické studie (MOU-2024-03, A2/25) je Masarykův onkologický ústav, Žlutý kopec 7, 656 53 Brno.

182. ZA OPONOU STUDIE FÁZE I: KAZUISTIKA PACIENTA V ESKALAČNÍ FÁZI STUDIE PERPETUM

VAVROUCHOVÁ K., PROCHÁZKOVÁ D.

Oddělení klinických studií, MOÚ Brno

Klinické studie fáze I, tzv. first-in-human (FIH), představují důležitý krok v hodnocení nových léčiv, kdy je látka hodnocená v preklinickém zkoušení poprvé podána člověku. Hlavním cílem těchto studií je stanovení bezpečnosti, maximální tolerované dávky (MTD) a detailního farmakokinetického profilu. Prezentovaná studie PERPETUM je studie fáze I hodnotící bezpečnost a snášenlivost perorálního platinového komplexu TU31 u pacientů s pokročilými solidními nádory, u nichž selhala standardní léčba. Cílem sdělení je na kazuistice pacienta demonstrovat náročnost FIH studií a přiblížit specifika ošetřovatelské a koordinátorské péče na jednotce časných fází. Sdělení představuje pacienta zařazeného do eskalační fáze studie PERPETUM, která k určení dávky využívá standardní design 3 + 3. Prezentace mapuje cestu pacienta od referování do studie přes zhodnocení anamnestických údajů, screeningové období a samotnou léčbu až po její ukončení. Současně přibližuje specifika podávání hodnoceného léčiva během hospitalizace, která zahrnují monitoraci pomocí telemetrie, intenzivní farmakokinetické testování a pečlivé sledování i zaznamenávání všech nežádoucích účinků. V případě dobré tolerance léčby může pacient pokračovat v extenzní fázi studie, během níž již užívá léčivo v domácím prostředí. Tato fáze klade vysoké nároky na edukaci pacienta, především v oblasti správného užívání léčiva. To je zajištěno pravidelným vyplňováním pacientských deníků a jejich průběžnou kontrolou během studijních návštěv. Péče o pacienta ve studii fáze I vyžaduje od nelékařského zdravotnického personálu vysokou odbornost. Studijní sestry a koordinátoři musí zvládat složitou logistiku přesně časovaných odběrů a zároveň poskytovat podporu pacientům, pro které FIH studie představují jednu z posledních léčebných alternativ. Kazuistika ukazuje, že spolupráce mezi studijním koordinátorem a sestrou je pro bezpečné a metodicky správné vedení časných fází klinických hodnocení klíčová.

Zadavatelem klinické studie PERPETUM je společnost VUAB Pharma a. s., Vltavská 53, 252 63 Roztoky.

300. Electrochemical detection of oncologically relevant point mutations

ŠEVČÍKOVÁ Š., ITTERHEIMOVÁ K., BARTOŠÍK M.

RECAMO, Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno

Background: KRAS, BRAF, and PIK3CA point mutations are important cancer biomarkers associated with tumor progression and therapy response. Targeted therapies are available for some of these mutations, highlighting the need for their accurate detection [1,2]. Compared with conventional methods such as NGS and PCR, isothermal rolling circle amplification (RCA) provides a simple and cost-effective alternative for mutation analysis and can be combined with sensitive electrochemical detection [3]. Material and methods: Two biosensors were developed for the detection of oncologically relevant mutations: KRAS G12V and PIK3CA E545K [4]. Both systems combine variant-specific RCA with electrochemical detection on disposable carbon electrode chips. For PIK3CA E545K biosensor, hyperbranched RCA (HRCA) was additionally implemented to improve sensitivity. The KRAS biosensor further incorporates an AI model for automated mutation identification. Results: Both biosensors exhibited concentration-dependent responses with similar detection limits (~61 pM). In the PIK3CA assay, amplification time was reduced from 60 min to 5 min. Both platforms clearly distinguished mutant DNA from wild-type and non-specific targets, demonstrating high mutation specificity. In addition, low mutant allele fractions (<1%) were successfully detected in the presence of excess wild-type DNA, supporting applicability to heterogeneous clinical samples. The KRAS biosensor was validated using cancer cell lines and clinical samples, showing full concordance with NGS results in patient samples. Validation of the PIK3CA biosensor on cancer cell lines is ongoing, with clinical sample validation planned. Conclusion: The developed biosensors provide rapid, sensitive, and cost-effective detection of clinically relevant cancer mutations and represent promising candidates for point-of-care diagnostic applications.

The financial support of the Czech Science Foundation (No. 25-15990S), project SALVAGE (OP JAC; reg. no. CZ.02.01.01/00/22_008/0004644) –⁠ cofunded by the European Union and by the State Budget of the Czech Republic, BBMRI.cz (No. LM2023033) and MH CZ –⁠ DRO (MMCI, 00209805) is greatly acknowledged.

Literature: [1] Huang Y, Cai S, Zhang Y et al. J Gastrointest Oncol 2022; 13 : 1320–1332. doi: 10.21037/jgo-22-320. [2] Chang DY, Ma WL, Lu YS. Ther Clin Risk Manag 2021; 17 : 193–207. doi: 10.2147/TCRM.S251668. [3] Zhao Y, Chen F, Li Q et al. Chem Rev 2015; 115 : 12491–12545. doi: 10.1021/acs.chemrev.5b00428. [4] Sebuyoya R, Sevcikova S, Yusuf B et al. Talanta 2025; 288 : 127709. doi: 10.1016/j.talanta.2025.127709.

315. ÚLOHA IMUNOLOGICKÝCH MARKERŮ V DIAGNOSTICE KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU

ERBENOVÁ A., HORÁK P.

Chirurgická klinika, FN Bulovka a 1. LF UK Praha

Úvod: Kolorektální karcinom (CRC) stále patří mezi nejčastěji se vyskytující solidní nádory v západní populaci. I přes pokroky ve screeningu, diagnostice a léčbě dosud neexistují specifické testy pro časnou diagnózu a sledované hodnoty, které by byly jednoznačně specifické pro rizikové pacienty, případně by sloužily k monitoraci průběhu choroby lépe než dosud známé nádorové markery. Patogeneze onemocnění je úzce spojena s chronickým zánětem, oxidativním stresem a remodelací nádorového mikroprostředí. Předmětem našeho studia je několik markerů, které jsme vybrali na základě dostupné literatury a které úzce souvisí s výše uvedeným. LOX-1 (lectin-like oxidized LDL receptor-1), RAGE (receptor for advanced glycation end products), HMGB1 (high mobility group box-1) a matrixová metaloproteináza MMP-19 se podílejí na regulaci zánětlivých signálních drah, angiogenezi a degradaci extracelulární matrix. Cílem naší práce je potvrdit hypotézu, že exprese daných markerů je signifikantně zvýšena u pacientů s kolorektálním karcinomem oproti zdravým kontrolám. Metodika: Do studie byly zařazeny vzorky střevní tkáně od 31 pacientů s kolorektálním karcinomem a vzorky 20 pacientů ze skupiny kontrol, kteří podstoupili na našem pracovišti střevní resekci pro nenádorové, nezánětlivé onemocnění. U onkologických pacientů jsme analyzovali tři typy tkáně –⁠ makroskopicky zdravou tkáň, přechodovou zónu a nádorovou tkáň. Vzorky byly zpracovány za užití imunohistochemických metod a hodnotili jsme pozitivitu markerů v několika typech buněčných populací. Výsledky: Zjistili jsme statisticky významné rozdíly v expresi některých markerů mezi kontrolní skupinou a pacienty s CRC. LOX-1 vykazoval zvýšenou expresi v epitelu a vaskulárních strukturách nádoru. RAGE byl zvýšen v cévních strukturách a přechodové zóně tumoru, což naznačuje jeho roli v zánětlivém mikroprostředí nádoru. Exprese MMP-19 byla nejvýraznější v oblasti přechodu nádoru do zdravé tkáně, což odpovídá její funkci při remodelaci extracelulární matrix a invazi tumoru. Závěr: Studie prokazuje význam uvedených markerů v patogenezi kolorektálního karcinomu. Jejich exprese může mít význam nejen pro lepší pochopení biologické aktivity CRC, ale i jako možné prognostické markery nebo potenciální terapeutické cíle.

Práce byla podpořena interním grantem FNB 22-IGS04-12.

335. Potential of Microalgae-Derived Extracellular Vesicles for Targeted Ferroptosis Induction in Colorectal Cancer

DURĎÁKOVÁ M.¹, MORÁŇ L.¹, KOLÁČKOVÁ M.², KAZDA T.¹, MRÁZOVÁ K.1, VAŠKOVICOVÁ N.3

¹ RECAMO, Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno, ² The Department of Chemistry and Biochemistry is an indivisible part of the Agronomic Faculty of the Mendel University in Brno, 3 Department of Histology and Embryology, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno

Colorectal cancer (CRC) is the third most common malignancy worldwide and the second leading cause of cancer related mortality [1]. However, the efficacy of current therapeutic approaches is frequently limited by the development of resistance to chemotherapy and radiotherapy [2,3]. In recent years, considerable attention has been focused on ferroptosis, a form of regulated cell death characterized by the accumulation of lipid peroxides and disruption of cellular redox homeostasis [4]. One of the key regulators of ferroptosis is the transporter SLC7A11, which mediates cystine uptake required for glutathione synthesis and protection against oxidative stress. Increased SLC7A11 expression has been reported in CRC and is associated with tumor progression and therapy resistance. Since ionizing radiation induces reactive oxygen species (ROS) formation and lipid peroxidation, inhibition of the SLC7A11/GPX4 antioxidant axis may sensitize tumor cells to radiotherapy through enhanced ferroptotic cell death [2,3]. A promising approach is represented by microalgae-derived extracellular vesicles (MEVs), which, due to their biocompatibility and ability to transport bioactive molecules, have emerged as potential biological nanocarriers. Adamo et al. demonstrated that MEVs isolated from Tetraselmis chuii were stable, capable of efficiently loading doxorubicin, and enhanced its antitumor activity in vitro [5]. Another important therapeutic target is the CD44 receptor, overexpressed in more aggressive populations of tumor cells, which may be exploited for selective targeting using hyaluronic acid and targeted delivery of ferroptosis inducing agents such as imidazole ketone erastin (IKE), which promotes lipid peroxidation and oxidative stress through inhibition of SLC7A11 [6,7]. This work focuses on the potential application of MEVs as biocompatible carriers for targeted ferroptosis modulation in colorectal cancer with high CD44 expression. Surface modification of MEVs with hyaluronic acid may enable CD44-directed targeting, while incorporation of ferroptosis-inducing agents such as IKE could enhance oxidative stress through inhibition of SLC7A11. Potential therapeutic effects may involve increased lipid peroxidation, ROS accumulation, and modulation of ferroptosis-associated markers including SLC7A11 and GPX4. The obtained findings may contribute to a better understanding of the mechanisms regulating ferroptosis and provide a basis for the development of novel biocompatible nanotransport systems for targeted radiosensitization and combination therapy for CRC.

Literature: [1] World Health Organization. Colorectal cancer. 2026. Available from: www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/colorectal-cancer. [2] Hu S, Wang Y, Tian G et al. The Dual Role of SLC7A11 in Colorectal Cancer Ferroptosis: From Molecular Mechanisms to Therapeutic Opportunities. OTT. 2026; 19 : 1–12. doi: 10.2147/OTT.S569536. [3] He J, Zhang Y, Luo S et al. Targeting SLC7A11 with sorafenib sensitizes stereotactic body radiotherapy in colorectal cancer liver metastasis. Drug Resistance Updates 2025; 81 : 101250. doi: 10.1016/j.drup.2025.101250. [4] Chen X, Chen S, Yu D et al. Inducing Ferroptosis: Sensitization Strategy for Radiotherapy and Its Application. Antioxidants 2026; 15 (2): 237. doi: 10.3390/antiox15020237. [5] Adamo G, Picciotto S, Santonicola P et al. Engineered microalgal extracellular vesicles for efficient doxorubicin delivery and improved therapeutic efficacy in breast cancer. Materials Today Bio 2026; 37 : 102792. doi: 10.1016/j.mtbio.2026.102792 [6] Chandrasekaran K, Lee CE, Yun S et al. CD44 Receptor-Mediated Ferroptosis Induction by Hyaluronic Acid Carbon Quantum Dots in Triple-Negative Breast Cancer Cells Through Downregulation of SLC7A11 Pathway. Materials 2025; 18 (9): 2139. doi: 10.3390/ma18092139. [7] Bekric D, Kiesslich T, Ocker M et al. The efficacy of ferroptosis-inducing compounds IKE and RSL3 correlates with the expression of ferroptotic pathway regulators CD71 and SLC7A11 in biliary tract cancer cells. PLoS ONE 2024; 19 (4): e0302050. doi: 10.1371/journal.pone.0302050.

336. DETEKCE LIDSKÉHO CYTOMEGALOVIRU U ONKOLOGICKÝCH PACIENTŮ

FRIED A.¹, MORÁŇOVÁ L.¹, ITTERHEIMOVÁ K.¹, HENDRYCH M.², BARTOŠÍK M.¹

¹ RECAMO, MOÚ Brno, ² I. ústav patologie, LF MU a FNUSA Brno

Lidský cytomegalovirus (hCMV), zástupce čeledi Herpesviridae, se vyznačuje vysokou prevalencí v populaci a schopností navozovat celoživotní latenci. Zatímco u imunokompetentních jedinců probíhá infekce obvykle asymptomaticky, stavy imunosuprese spojené s onkologickým onemocněním mohou vést k jeho reaktivaci. Současné poznatky naznačují, že hCMV může aktivně přispívat k progresi malignit, zejména glioblastomu (GBM, IDH wildtype) a karcinomu prsu, prostřednictvím modulace nádorového mikroprostředí a ovlivnění klíčových onkogenních drah. Klinický význam hCMV v onkologii podtrhují studie, které prokázaly, že pacienti s hCMV-pozitivním GBM vykazovali při podávání antivirotika valgancikloviru nad rámec standardní péče delší přežití a vyšší kvalitu života [1]. Navzdory těmto slibným výsledkům zůstává zásadním problémem nekonzistence v detekci viru. Uváděná prevalence hCMV v nádorových tkáních se v literatuře pohybuje od 0 do 100 %. Tato diskrepance je způsobena absencí standardizovaných metod, neboť běžně užívané techniky jako imunohistochemie (IHC) či ELISA vykazují v onkologickém kontextu často nedostatečnou citlivost. Tato studie se zaměřuje na komplexní otestování kohorty 110 klinických vzorků GBM s cílem přímého srovnání různých diagnostických přístupů a identifikace nejvhodnější metodiky pro klinickou praxi. Pozornost byla věnována diskrepancím mezi jednotlivými standardy a analýze biologického materiálu na úrovni DNA, RNA i proteinů. Detekce byla korelována napříč odlišnými typy zpracování tkáně. Využity byly jak formalínem fixované (FFPE) vzorky pro IHC a chromogenní in situ hybridizaci (CISH), tak čerstvě zmražená tkáň pro RT-qPCR a komerční qPCR kit. Výsledky byly dále porovnány s nově vyvinutým elektrochemickým biosenzorem na úrovni DNA i RNA [2]. Výstupy této komplexní srovnávací analýzy si kladou za cíl identifikovat vhodné postupy pro diagnostiku hCMV v solidních nádorech, a pomoct tak k rozvoji personalizované medicíny s cílem prodloužení přežití pacientů.

Práce vznikla za podpory MZ ČR –⁠ RVO (MOÚ, 00209805), AZV ČR (NU23J-08-00006), GAČR (25-15990S), projektu SALVAGE (OP JAK; CZ.02.01.01/00/22_008/0004644) a BBMRI.CZ (LM2023033).

Literatura: [1] Stragliotto G, Pantalone MR, Rahbar A et al. Microorganisms. MDPI 2020; 8 (10): 1471. doi: 10.3390/microorganisms8101471. [2] Fried A, Itterheimova K, Moranova L et al. Shining a light on viral detection: a comparative study of electrochemical and electrochemiluminescence techniques for human cytomegalovirus. Anal Bioanal Chem 2026; 418 : 2823–2837. doi: 10.1007/s00216-026-06410-8.

338. MATEMATICKÉ METODY V METALOMICKÉ ANALÝZE MOČI PACIENTŮ SE ZHOUBNÝM NÁDOREM

FUSEK M., WERLE J., KŘÍŽKOVÁ I., MELICH L., ŠTEFANOVÁ K., MITROVSKÝ O., KLAPKOVÁ E., KOTAŠKA K., PRŮŠA R., KIZEK R.

Ústav lékařské chemie a klinické biochemie, FNMH Praha

Východiska: Incidence nádorových onemocnění v průmyslově rozvinutých zemích má rostoucí trend. Mezi nejčastěji se vyskytující zhoubné nádory u mužů se řadí zhoubné nádory prostaty a u žen jsou to zhoubné nádory prsu. V diagnostice se využívá celá řada fyzikálních metod, jako je magnetická rezonance, pozitronová emisní tomografie, ultrazvuk a další. Celá řada analytů vykazuje asociaci k nádorovým onemocněním. V řadě prací byly popsány vztahy mezi koncentrací různých iontů kovů, jako jsou zinek, měď, kobalt, mangan či selen, a zhoubnými nádory. Kromě uvedeného přispívají ke zvyšování selektivity a senzitivity matematické metody zpracování dat. Cílem práce bylo studium hladiny vybraných iontů kovů a biochemických parametrů u pacientů s karcinomem prostaty a prsu. Metody: V naší pokračující studii byla pozorována skupina pacientů (2024–2026) s diagnózou C61 a C50. U těchto probandů byla získána krevní séra a moč, které byly do zpracování uloženy při −20 °C. Byla provedena biochemická analýza na přístroji Atellica CH930 (Na, K, Cl, Ca, P, Mg, kyselina močová, močovina, celková bílkovina, glukóza, kreatinin) a Atellica IM600 (PSA, CA 15-3). Analýza kovů (Cu, Zn, Se) byla provedena na AAS v plameni acetylen/vzduch. Elektrochemické analýzy (kovů, thiolů) byly provedeny na potenciostatu Metrohm. Vzorky pro stanovení thiolů byly připraveny podle námi navrženého postupu. Vzorek pro analýzu pomocí AAS byl získán ředěním 1 : 1 1-butanolem. Získaná data byla uložena a zpracována v laboratorním informačním systému QUINSLAB. Výsledky: V námi provedené pokračující pilotní studii byla analyzována moč a sérum při běžném biochemickém vyšetření. U skupiny byla analyzována hladina sérového PSA (rozptyl od 0 do 1250) ng/l. Hladina iontů zinku byla (0,1–43,4) µmol/l a iontů mědi (0,3–10,9) µmol/l. Hladina sodných iontů byla (10–292) mmol/l, draselných iontů (8–176) mmol/l, chloridových iontů (20–238) mmol/l, hladina vápenatých iontů (0,3–24,5) mmol/l, fosforu (0,2–56,4) mmol/l a iontů hořčíku (0,4–40,9) mmol/l. Z dalších parametrů byla hladina kreatininu 8823 µmol/l, kyseliny močové 1950 µmol/l, močoviny 324 mmol/l, bílkoviny 384 mg/l a glukózy 4,8 mmol/l. Metodami strojového učení a Fourierovou transformací byly získané křivky detailně vyhodnoceny. Pro každého probanda byla matematicky vypočtena průměrná křivka a určena plocha pod křivkou (AUC) u jednotlivých studovaných analytů. Závěr: V pokračující studii byly získány nové poznatky metalomickou analýzou moči u pacientů s karcinomem prostaty a prsu.

Práce byla realizována za podpory Ligy proti rakovině Praha a FN Motol 2025.

339. Measurement of traction forces of human iPSC –⁠ derived cardiomyocytes as a prospective method to study cardiotoxic side-effects of chemotherapeutic agents

GARLÍKOVÁ Z., VINARSKÝ V.

ICRC, St. Anne‘s University Hospital Brno

Background: Several chemotherapeutic agents are known to have cytotoxic side-effects on cardiac tissue. One of the most common manifestations of cardiotoxicity associated with exposure to anticancer therapies is the development of left ventricular systolic dysfunction and overt heart failure. Human iPSC-derived beating cardiomyocytes are an established cellular model of cardiac cell development and disease thus providing useful platform for identifying mechanisms of cardiotoxic drugs. We aimed to explore how mechanical phenotype of single human iPSC-derived beating cardiomyocytes is affected upon drug exposure in vitro using traction force microscopy (TFM) –⁠ a biophysical method designed for quantification of mechanical forces exerted by cells. Beating cardiomyocytes exhibit traction forces in highly regular and dynamic manner which allows for calculation of standard contraction-relaxation wave for each individual cell and express it as change of force over time. To evaluate feasibility and sensitivity of this method we used Mavacamten, a small molecule cardiac myosin inhibitor treatment, to induce reduction of sarcomere contractility in cardiomyocytes. Methods: Human iPSC-derived cardiomyocytes were cultured on 10 kPa soft polydimethylsiloxane (PDMS) substrate covered with 0.1 micrometer polystyren beads for 4 days. Cells were treated with 0.05 μM Mavacamten for one hour. Contractile phenotype was measured in the same single cells pre -⁠ and post-treatment. The readout of moving beads was done using fluorescence microscope equipped with high speed camera to capture videos at speed 30 frames per second. The computation of forces generated by individual cells was done using open source CONTRAX software developed by Pardon et.al. Results: TFM culture platform with soft PDMS and beads for analysis of hiPSC-derived cardiomyocytes was successfully set up. Traction force microscopy analysis show response of hiPSCs -CMs to physiological dose of Mavacamten. After the treatment the cells exhibit significantly reduced contractile force and velocity confirming that TFM is senstive enough method to detect the effect of a conventional drug on cardiac cell mechanical properties. Conclusion: Mechanical forces generated during beating are important functional marker of cardiomyocytes. Here we show how mechanical properties of human iPSC-derived cardiomyocytes change upon Mavacamten treatment using quantitative TFM method. We propose that TFM is therefore a prospective method to study side-effects of chemotherapeutic agents on cardiomyocytes in vitro.

342. The Significance and Expression of NEK2 in Oral Squamous Cell Carcinoma (OSCC)

HOLAN V.¹, KOLÍSKOVÁ P.¹, JEDLIČKOVÁ A.¹, HRUDNÍK P.², ŠTEMBÍREK J.², BUCHTOVÁ M.¹

¹ Laboratory of Molecular Morphogenesis, Institute of Animal Physiology and Genetics, Czech Academy of Sciences, Brno, ² Department of Experimental Biology, Faculty of Science, Masaryk University, Brno

Oral Squamous Cell Carcinoma (OSCC) is the most common malignant tumor of the oral cavity and is characterized by dysregulated cell cycle control, altered cellular signaling, and chromosomal instability. It accounts for approximately 90% of oral malignancies and remains associated with a poor prognosis due to its invasive and metastatic behavior, particularly when diagnosed in advanced stages. The development of OSCC is driven by the accumulation of genetic and epigenetic alterations affecting key regulatory pathways involved in cell proliferation, apoptosis, and mitotic progression. Long-term exposure to established risk factors, including tobacco use, excessive alcohol consumption, and human papillomavirus infection, contributes to these molecular changes. Among the proteins implicated in these processes is the serine/threonine kinase NIMA-related kinase 2 (NEK2), a critical regulator of centrosome separation, spindle assembly, and chromosome segregation during mitosis. Through its role in maintaining proper mitotic progression and chromosomal stability, NEK2 has attracted increasing attention as a potential contributor to tumorigenesis. Aberrant NEK2 expression has been reported in multiple malignancies and is frequently associated with enhanced proliferation, chromosomal instability, and poor clinical outcome, highlighting its potential as both a prognostic biomarker and therapeutic target. In this study, we evaluated NEK2 protein expression in primary human OSCC samples and in OSCC-derived cell lines. Immunofluorescence analysis of patient tissues revealed an altered NEK2 expression pattern compared to healthy gingival controls, with increased expression particularly evident in the stratum basale. NEK2 protein expression was further examined in OSCC-derived cell lines (SCC-9, SCC-25, and CAL-27), where distinct expression profiles were observed among individual lines. In addition, NEK2 expression was influenced by cell confluence, with detectable changes observed as cultures reached higher density. Morphometric analysis further demonstrated alterations in cell shape and nucleus-to-cytoplasm ratio depending on the degree of confluence. These findings suggest that NEK2 may play an important role in OSCC development and progression. Further investigation of NEK2-associated molecular mechanisms may contribute to a better understanding of OSCC pathogenesis and support the development of targeted therapeutic strategies.

This study was supported by the Czech Health Research Agency (NW26-03-00286).

343. SUPRAMOLEKULÁRNÍ STRATEGIE PRO CÍLENÝ TRANSPORT PLATINOVÝCH LÉČIV

HOLČÁKOVÁ J.¹, MAREK R.², CHYBA J.², KOLÁŘOVÁ T.¹, HRSTKA R.¹

¹ RECAMO, MOÚ Brno, ² Středoevropský technologický institut, Masarykova univerzita Brno

Východiska: Platinové komplexy patří mezi nejpoužívanější protinádorová léčiva, jejich účinnost je však často limitována vznikem lékové rezistence a nízkou selektivitou vůči nádorovým buňkám. Současný výzkum se proto zaměřuje na vývoj cílených systémů, které umožňují efektivnější transport léčiv do nádorové tkáně a současně minimalizují nežádoucí účinky. V této souvislosti se soustředíme na vývoj inovativní supramolekulární platformy využívající Pt (IV) proléčiva a makrocyklické nosiče typu cucurbit[n]urilů (CBs). Materiál a metody: Navržené systémy kombinují výhody stabilních Pt (IV) prekurzorů se silnou supramolekulární vazbou léčiva k makrocyklickému nosiči, což umožňuje dočasné „umlčení“ léčiva během transportu a jeho následnou aktivaci v nádorové tkáni redukcí na biologicky aktivní formu Pt (II). Současně cucurbiturily jako makrocyklické nosiče vykazují oproti běžně používaným cyklodextrinům výrazně vyšší vazebné konstanty, vyšší stabilitu komplexů a příznivý biologický profil. Výsledky: Naše dosavadní výsledky ukazují, že supramolekulární nosiče významně ovlivňují buněčný příjem léčiv, jejich cytotoxicitu i kinetiku účinku. Pomocí MTT testů životaschopnosti a analýzy živých buněk v reálném čase (Incucyte^®) optimalizujeme strukturu hydrofobních kotev, responzivních spojek a Pt (IV) komplexů s cílem řídit uvolňování léčiva, zvýšit selektivitu vůči nádorovým buňkám a minimalizovat systémovou toxicitu. Závěr: Dosavadní experimentální výsledky ukazují, že tato supramolekulární strategie by mohla představovat slibný směr vývoje účinnějších a bezpečnějších systémů cíleného podávání platinových léčiv a přispět ke zlepšení jejich transportu do nádorové tkáně, snížení systémové toxicity a k celkovému zvýšení účinnosti léčby.

Podpořeno Ministerstvem zdravotnictví ČR ve spolupráci s Agenturou pro zdravotnický výzkum ČR v rámci projektu č. NW26-08-00046, MZ ČR –⁠ RVO (MOÚ, 00209805), a projektem SALVAGE (OP JAK; reg. č. CZ.02.01.01/00/22_008/0004644) –⁠ financováno Evropskou unií a státním rozpočtem České republiky.

346. Establishment and characterization of preclinical models derived from circulating tumor cells

KAHOUNOVÁ Z.¹, HENDRYCHOVÁ R.², CHRENKOVÁ E.², NAAR O.¹, VÍCHOVÁ R.¹, NAVRÁTIL J.³, FABIAN P.⁴, ŠTUDENTOVÁ H.⁵, BOUCHAL J.², SOUČEK K.¹

¹ Department of Cytokinetics, Institute of Biophysics of the Czech Academy of Sciences Brno, ² Department of Clinical and Molecular Pathology, Institute of Molecular and Translational Medicine, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacký University and University Hospital Olomouc, ³ Department of Comprehensive Cancer Care, MOÚ Brno, ⁴ Department of Oncological Pathology, MOÚ Brno, ⁵ Department of Oncology, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacký University and University Hospital Olomouc

Background: Circulating tumor cells (CTCs) are mediators of tumor dissemination, entering the peripheral circulation from the primary tumor and metastases and being transported to distant sites in the body. Because CTCs are readily available in peripheral blood, they are being intensively studied as a potential source of information about the metastatic process. Preclinical models derived from CTCs, such as xenografts (CDXs) and in vitro cell cultures, are urgently needed to understand CTCs biology, their role in dissemination, and to identify potential drugs targeting CTCs. Material and methods: CTCs were isolated from the peripheral whole blood of patients with metastatic breast and prostate cancer. To describe the phenotype of established CDX, flow cytometry was used to screen for expression of selected surface markers associated with epithelial and mesenchymal-like phenotypes. Finally, in vivo studies were performed to verify the responsiveness of our models to selected treatments. Results: The CTCs-enriched fraction was able to form a tumor (CDX) within 6-9 months in immunodeficient mice, and the formed CDXs were propagated subcutaneously in several passages. Flow cytometry-based screening of selected surface markers revealed an epithelial-like phenotype of established CDX, marked by surface expression of EpCAM, CD9, or Trop-2. in vivo studies revealed the responsiveness of these models to selected treatments (Sacituzumab govitecan for prostate cancer CTC-derived xenograft, carboplatin for breast cancer CTC-derived xenograft). Conclusions: In summary, we have established in vivo models derived from CTCs of patients with advanced breast and prostate cancer. Characterization of these models may help us understand the plasticity and behavior of CTCs during tumor progression and test potential CTC-targeted therapies.

Supported by a grant from the Czech Health Research Council (NU21-08-00023 and DRO FNOl00098892), by the Czech Science Foundation grant 24-11793S, by the European Regional Development Fund (project BBMRI-CZ No. CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_013/0001674) and the project National Institute for Cancer Research (Programme EXCELES, ID Project No. LX22NPO5102) –⁠ Funded by the European Union –⁠ Next Generation EU.

347. POTENCIÁL APTAMÉROVÝCH ELASA A QCM BIOSENZOROV V DIAGNOSTIKE AKÚTNEJ MYELOIDNEJ LEUKÉMIE

KORČEKOVÁ J.¹, DOMŠICOVÁ M.¹, POTURNAYOVÁ A.²

¹ Ústav molekulárnej fyziológie a genetiky, Centrum biovied v.v.i. SAV Bratislava, ² Ústav molekulárnej fyziológie a genetiky, Centrum biovied v.v.i. SAV Hrnciarovce nad Parnou

Akútna myeloidná leukémia (AML) patrí medzi agresívne hematologické malignity charakterizované rýchlou proliferáciou nezrelých myeloidných buniek a vysokou biologickou heterogenitou. Včasná, citlivá a špecifická diagnostika predstavuje kľúčový predpoklad úspešnej liečby a monitorovania ochorenia. V posledných rokoch narastá záujem o využitie aptamérov ako alternatívy ku konvenčným protilátkam v diagnostických systémoch. Aptaméry predstavujú syntetické oligonukleotidy schopné vysoko špecifickej väzby na cieľové molekuly alebo bunky, pričom sa vyznačujú dobrou stabilitou, reprodukovateľnosťou a možnosťou jednoduchej chemickej modifikácie. Práca bola zameraná na vývoj dvoch aptamérových diagnostických platforiem využívajúcich AML-špecifický K19 aptamér. Prvou platformou bol enzýmovo viazaný aptamérový sorpčný test (ELASA) určený na detekciu biomarkerov akútnej myeloidnej leukémie v biologických vzorkách. Druhú platformu predstavoval piezoelektrický biosenzor založený na metóde Quartz Crystal Microbalance (QCM) určený na detekciu buniek línie Kasumi-1. K19 aptamér bol imobilizovaný na povrchu oboch systémov s cieľom zabezpečiť efektívne a selektívne rozpoznávanie cieľových analytov. Optimalizovaný ELASA systém preukázal vysokú citlivosť a špecificitu pri detekcii AML biomarkerov aj v komplexnom biologickom prostredí. QCM aptasenzor umožnil bezmarkerovú, real-time detekciu bunkových interakcií prostredníctvom monitorovania zmien rezonančnej frekvencie kremenného kryštálu po naviazaní cieľových buniek. Vyvinutý systém vykazoval nízky limit detekcie, dobrú selektivitu voči bunkám Kasumi-1 a reprodukovateľnú odpoveď. Získané výsledky poukazujú na vysoký potenciál spojenia aptamérových rozpoznávacích elementov s piezoelektrickými a afinitnými analytickými technikami v diagnostike hematologických malignít. Vyvinuté ELASA a QCM biosenzorové platformy založené na K19 aptaméri predstavujú perspektívny nástroj pre citlivú, rýchlu a selektívnu diagnostiku akútnej myeloidnej leukémie. Kombinácia vysokej špecificity aptamérov, možnosti bezmarkerovej detekcie a potenciálu miniaturizácie podporuje ich budúce využitie v oblasti modernej onkologickej diagnostiky, personalizovanej medicíny a monitorovania odpovede na liečbu.

Poďakovanie: Táto práca bola podporená projektami APVV-24-0491, DS-FR-24-0032 a VEGA 2/0160/26.

348. SPECIFICKÁ EXPRESE PROTEINU GPA33 NA BUŇKÁCH ADENOKARCINOMU JÍCNU Z NĚJ DĚLÁ SLIBNÝ CÍL PRO PROTILÁTKOVOU TERAPII KOMPLEMENTÁRNÍ S CLAUDINEM 18.2

KREJČÍŘ R.¹, BRYDON J.², AL SHBOUL S.³, ARCIMOWICZ Ł.¹, HERNYCHOVÁ L.¹, VOJTĚŠEK B.¹, HUPP T.², O’NEILL R.⁴

¹ Výzkumné centrum aplikované molekulární onkologie (RECAMO), MOÚ Brno, ² Institute of Genetics and Cancer (IGC), University of Edinburgh, ³ Department of Pharmacology and Public Health, Faculty of Medicine, The Hashemite University Zarqa, ⁴ Cambridge Oesophagogastric Centre, Addenbrooke’s Hospital Cambridge

Východiska: Adenokarcinom jícnu je onkologické onemocnění s omezenými terapeutickými možnostmi a špatnou prognózou. Protein GPA33 byl na základě multiomické analýzy identifikován jako nádorově specifický antigen s výrazně zvýšenou expresí v nádorové tkáni oproti normální tkáni jícnu a žaludku. GPA33 je transmembránový protein a svou funkcí v buněčné adhezi, stejně jako distribucí ve spojích typu „tight junctions“, se podobá klinicky významnému markeru Claudinu 18.2. Ten je cílem protilátkové terapie adenokarcinomu jícnu (zolbetuximab), avšak vzhledem k velkému počtu nádorů negativních na Claudin 18.2 je jeho využitelnost omezená. Cílem práce bylo porovnat expresi GPA33 s Claudinem 18.2 v nádorové tkáni a zhodnotit potenciál GPA33 jako diagnostického a terapeutického markeru adenokarcinomu jícnu. Soubor pacientů a metody: Exprese GPA33 a Claudinu 18.2 byla hodnocena imunohistochemicky na vzorcích tkání od 106 pacientů s adenokarcinomem jícnu. Soubor zahrnoval primární nádorovou tkáň, normální epitel jícnu a žaludku a u části pacientů metastatické uzliny. Výsledky: Ve zkoumaném souboru bylo vyšší zastoupení GPA33-pozitivních nádorů ve srovnání s Claudinem 18.2 (45 vs. 31 %). GPA33 a Claudin 18.2 vykazovaly v primárních nádorech vzájemně exkluzivní expresi (c² = 4,34, p = 0,037; OR = 0,407, 95 % CI 0,163–0,960). Celkem 36 % nádorů bylo GPA33+/Claudin 18.2–, zatímco 22 % bylo GPA33–/Claudin 18.2+. Tato data naznačují existenci odlišných vývojových skupin adenokarcinomu jícnu lišících se expresí povrchových antigenů. Závěr: GPA33 je marker adenokarcinomu jícnu s expresí komplementární ke Claudinu 18.2, pro který existuje schválená cílená léčba. Pro skupinu pacientů s GPA33+/Claudin 18.2– fenotypem představuje GPA33 alternativní terapeuticky využitelný cíl. U menší skupiny pacientů s GPA33+/Claudin 18.2+ fenotypem by kombinované cílení obou antigenů mohlo přinést nižší riziko selekce rezistentního klonu. GPA33 tak představuje perspektivní marker pro molekulární stratifikaci pacientů a vývoj terapeutických přístupů v léčbě adenokarcinomu jícnu.

351. DYNAMIKA HLADIN METALOTHIONEINU A NÁDOROVÝCH MARKERŮ U ZHOUBNÝCH NÁDORŮ SLINIVKY

MELICH L., FUSEK M., WERLE J., KOTAŠKA K., MITROVSKÝ O., KŘÍŽKOVÁ I., KLAPKOVÁ E., ŠTEFANOVÁ K.¹, PRŮŠA R., KIZEK R.

Ústav lékařské chemie a klinické biochemie, FNMH Praha

Východiska: Zhoubné nádory trávicího ústrojí se dlouhodobě řadí k nejagresivnějším nádorovým onemocněním. U těchto onemocnění je známo, že jsou rozpoznána v pozdních stadiích a tvoří četné metastázy. Mezi rutinně používané nádorové markery pro karcinomy slinivky patří karcinoembryonální antigen (CEA) a nádorový antigen 19-9 (CA19-9). Naše výzkumná skupina se dlouhodobě snaží studovat hladiny metalothioneinu ve vztahu k nádorovým onemocněním. V řadě studií byla prokázána asociace mezi zhoubnými nádory a metalothioneiny. Metalothionein (MT) je nízkomolekulární intracelulární protein (o molekulové hmotnosti od 6 do 12 kDa). Primární funkcí MT je homeostáza těžkých kovů. V našich předchozích studiích bylo dokázáno, že hladiny MT stoupají u řady nádorových onemocnění. Cílem této práce bylo elektrochemické stanovení MT z krevního séra. Metody: Byla sestavena skupina pacientů, jejichž hodnoty MT a nádorových markerů byly pozorovány v čase. Soubor byl složen z pacientů diagnostikovaných zhoubným nádorem slinivky břišní (n = 29; průměrný věk 72 let). Vzorky byly připraveny podle námi navrženého postupu tepelnou denaturací (99 °C, 25 min, 450 rpm). MT byl stanoven pomocí elektrochemie. Každý studovaný vzorek byl analyzován v pěti opakováních. Získaná data byla uložena a zpracována v laboratorním informačním systému QUINSLAB. Výsledky: V námi provedené pilotní studii byla vyhotovena data 29 vzorků pacientů diagnostikovaných nádorem slinivky. Pozorovaná skupina byla tvořena 29 muži. Elektrochemickou studií byly získány voltametrické křivky MT s typickými signály (Cat1, Cat2 a Cat3). Pro každého probanda byla matematicky vypočtena průměrná křivka a určena plocha pod křivkou (AUC). Pro porovnání normální a abnormální hladiny MT byla použita kontrolní séra zdravých probandů (n = 38) se zjištěným průměrným množstvím MT 1,25 µg/l. U skupiny bylo zjištěno průměrné množství MT 15 µg/l. Při distribuci hodnot MT můžeme pozorovat tři významné klastry okolo hodnot 6 µg/l; 15 µg/l; 28 µg/l. Hladiny markerů CEA a CA19-9 byly v raných stádiích nádorového onemocnění nízké, zatímco koncentrace MT byly zvýšeny již na počátku onemocnění. Hodnoty nádorových markerů se pohybovaly v rozsahu CEA (1,17–47,14 µg/l), CA19-9 (20,3–700 kU/l). Závěr: Proběhla studie zaměřená na pozorování stanovených hladin MT v čase. Byla prokázána výrazná efektivita MT jako nádorového markeru. Při porovnání MT s rutinně používanými markery byly hladiny MT zvýšené, prokazující jeho efektivitu.

Práce byla realizována za podpory Liga proti rakovině Praha a CA COST Action CA22125.

354. Towards Early Diagnosis of Ovarian Cancer: Immuno-qPCR-Based Detection of Extracellular Vesicle Biomarkers

MRÁZOVÁ K.¹, CIGLAR L.², HRSTKA R.¹

¹ Research Centre for Applied Molecular Oncology (RECAMO), Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno ² Molecular Diagnostics, AIT Austrian Institute of Technology, Vienna

Ovarian cancer (OC) is the deadliest gynecologic malignancy, largely due to delayed diagnosis and complications related to therapy resistance. Current diagnostic techniques do not provide sufficient sensitivity and have limited specificity. This highlights the urgent need to identify novel biomarkers and develop innovative approaches for OC diagnostics. Extracellular vesicles (EVs) present a feasible solution in this regard. EVs are a heterogeneous group of particles delimited by a lipid bilayer abundantly present in all body fluids. Their molecular cargo reflects the pathophysiological state of the cell of origin and contains numerous macromolecules, which may harbor potential biomarkers. Therefore, EVs are a promising candidate for liquid biopsy applications. Here, we present a strategy for identification and validation of novel EV-based biomarkers of OC using a multi-omics approach. EVs obtained from serum samples of OC patients and healthy controls will undergo high-resolution mass spectrometry analysis and RNA sequencing. Analysis of integrated multi-omics data will provide a set of potential diagnostic and prognostic biomarkers. Selected biomarkers will be validated using multiple sensitive targeted methods, including Immuno-qPCR. Immuno-qPCR is an advanced technique that merges the high specificity of antibody detection and high sensitivity of the PCR method. The low concentration markers can be detected in complex samples by employing antibodies with conjugated DNA probes. Our preliminary results demonstrate development of an adapted Immuno-qPCR method, enabling detection of canonical EV markers across biological sources and selected OC biomarkers. The Immuno-qPCR shows potential for early disease diagnosis and monitoring, surpassing the limit of detection of other traditional methods.

Supported by the SALVAGE project (OP JAC; reg. no. CZ.02.01.01/00/22_008/0004644) –⁠ co-funded by the European Union, by the BBMRI.CZ project (no. LM2023033), and by the State Budget of the Czech Republic and MH CZ –⁠ DRO (MMCI, 00209805).

References: [1] Jayson GC, Kohn EC, Kitchener HC et al. Ovarian cancer. The Lancet 2014; 384 : 1376–1388. doi: 10.1016/S0140-6736 (13) 62146-7. [2] He D, Cui B, Lv H et al. Blood-Derived Extracellular Vesicles as a Promising Liquid Biopsy Diagnostic Tool for Early Cancer Detection. Biomolecules 2024; 14. doi: 10.3390/biom14070847. [3] Shi H, Zeng B, Wei Q et al. Immuno-PCR: A high-sensitivity approach for biomarker analysis. Clinica Chimica Acta 2025; 573. doi: 10.1016/j.cca.2025.120289.

356. CHARAKTERIZACE STRUKTURNÍCH VARIANT U CHRONICKÉ LYMFOCYTÁRNÍ LEUKEMIE S KOMPLEXNÍM KARYOTYPEM POMOCÍ NANOPÓROVÉHO SEKVENOVÁNÍ

PEŇÁZOVÁ S.¹, SKALÁKOVÁ P.², RAUSCH T.³, ONDROUŠKOVÁ E.⁴, KAZDOVÁ N.⁴, JAROŠOVÁ M.⁴, PLEVOVÁ K.⁵

¹ Ústav lékařské genetiky a genomiky a Interní hematologická a onkologická klinika, LF MU a FN Brno, ² Ústav lékařské genetiky a genomiky, LF MU Brno, ³ Evropská laboratoř pro molekulární biologii Heidelberg, ⁴ Interní hematologická a onkologická klinika, FN Brno, ⁵ Ústav lékařské genetiky a genomiky & Interní hematologická a onkologická klinika, LF MU a FN Brno

Východiska: Komplexní karyotyp (KK), definovaný přítomností ≥ 3 nebo ≥ 5 numerických a/nebo strukturních variant (SV), představuje marker nepříznivé prognózy u chronické lymfocytární leukemie (CLL). Molekulární mechanizmy, kterými tyto SV ovlivňují chování leukemických buněk, však dosud nebyly dostatečně objasněny. V této práci jsme využili celogenomové nanopórové sekvenování (NS) k detailní charakterizaci SV u pacientů s KK-CLL, se zaměřením na aberace genů spojených s tímto onemocněním. Materiál a metody: KK byl stanoven pruhováním chromozomů v kombinaci s vícebarevnou fluorescenční in situ hybridizací. Vysokomolekulární DNA byla sekvenována na platformě PromethION (Oxford Nanopore Technologies) a získaná data byla vyhodnocena oproti referenčnímu genomu hg38. Somatické SV byly následně identifikovány pomocí bioinformatických nástrojů Delly a Severus. Výsledky: U 37 vzorků KK-CLL dosahovalo NS mediánu pokrytí 37×, přičemž délka čtení N50 byla 25 kb. Pilotní výsledky odhalily značnou interindividuální variabilitu ve frekvenci aberací, typech SV a v zasažených chromozomech. Nejčastěji byly postiženy chromozomy 9, 11, 13 a 19. Shlukování zlomových míst a oscilace počtu kopií v několika případech naznačovaly přítomnost katastrofických genomických událostí, jako je například chromotripse. Zlomová místa SV byla u 25/37 pacientů přítomna v genech asociovaných s patogenezí CLL, konkrétně ANK1, ATM, BIRC3, MGA, NFKB2, PAX5, RB1, SETD2, TP53 a dalších. V genech ATM, MGA, SETD2, RB1, FBXW7 a NFKB2 byly u 5/37 případů identifikovány komplexní přestavby, pravděpodobně vedoucí k jejich inaktivaci. Závěr: NS umožňuje detekci SV s vysokým rozlišením, čímž odhaluje genomickou komplexitu za hranicí citlivosti konvenčních cytogenomických metod. Podle našich pilotních výsledků jsou geny spojené s CLL ovlivněny nejen bodovými mutacemi, ale také rozsáhlými SV, které představují další potenciální mechanizmus jejich deregulace. Získaná data poukazují na význam profilování SV pro přesnější molekulární charakterizaci onemocnění a spolehlivější stratifikaci pacientů.

Podpořeno granty ACGT2 CZ.02.01.01/00/23_020/0008555 OP JAK (EFRR), MZČR-RVO FNBr65269705, MUNI/A/1733/2025.

358. APTAMÉRY AKO NÁSTROJE BIOIMAGINGU A DETEKCIE BIOMARKEROV V MODERNEJ BIOMEDICÍNSKEJ DIAGNOSTIKE

POTURNAYOVÁ A.¹, KORČEKOVÁ J.¹, DOMŠICOVÁ M.¹, SZEBELLAIOVÁ V.², GÁL M.², HORVÁTHOVÁ M.³, BÁBELOVÁ A.⁴

¹ Ústav molekulárnej fyziológie a genetiky, Centrum biovied v.v.i SAV Bratislava, ² Ústav anorganickej chémie, technológie a materiálov, Fakulta chemickej a potravinárskej technológie STU Bratislava, ³ Katedra laboratórnych vyšetrovacích metód v zdravotníctve, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce TU Trnava, ⁴ Ústav experimentálnej farmakológie a toxikológie, Centrum experimentálnej medicíny v.v.i SAV Bratislava

Aptaméry predstavujú perspektívnu skupinu syntetických jednovláknových DNA alebo RNA molekúl schopných vysoko špecifickej a afinitnej väzby na široké spektrum cieľových molekúl vrátane proteínov, nukleových kyselín, vírusových štruktúr, buniek a nádorových biomarkerov. V porovnaní s konvenčnými protilátkami ponúkajú viaceré výhody, ako sú jednoduchšia chemická syntéza, vysoká stabilita, nízka imunogenicita a flexibilné možnosti funkcionalizácie, čo ich predurčuje pre využitie v moderných diagnostických a zobrazovacích aplikáciách. Významnou oblasťou aplikácie aptamérov je bioimaging a detekcia klinicky relevantných biomarkerov. Vďaka možnosti jednoduchej modifikácie fluorescenčnými značkami, nanočasticami či kontrastnými molekulami umožňujú aptaméry selektívne zobrazovanie biomarkerov, biomolekulových interakcií a bunkových štruktúr. Aptamérové prístupy nachádzajú významné uplatnenie najmä v onkologickom výskume pri identifikácii nádorovo asociovaných biomarkerov, sledovaní expresie cieľových molekúl a charakterizácii nádorových buniek. Náš výskum je zameraný na využitie aptamérov v kombinácii s biosenzorovými a zobrazovacími technikami, vrátane piezoelektrických QCM systémov, elektrochemických platforiem, konfokálnej mikroskopie a mikroskopie atómových síl (AFM). Prepojenie aptamérového rozpoznávania s pokročilými analytickými a zobrazovacími metódami umožňuje nielen citlivú detekciu biomarkerov, ale aj vizualizáciu povrchových interakcií, distribúcie aptamérov a monitorovanie väzbových udalostí v reálnom čase. Mimoriadny potenciál vykazujú aptaméry pri detekcii onkologických biomarkerov, vírusových proteínov a celých buniek. Napriek pretrvávajúcim výzvam, medzi ktoré patrí optimalizácia imobilizácie aptamérov, minimalizácia nešpecifických interakcií a validácia v komplexných biologických vzorkách, predstavujú aptaméry sľubný nástroj pre budúce aplikácie v presnej diagnostike, bioimagingu a personalizovanej medicíne.

Poďakovanie: Táto práca bola podporená projektami APVV-24-0491, DS-FR-24-0032, VEGA 1/0157/24 a VEGA 2/0160/26.

363. VÝZNAM HLADINY SÉROVÉHO KALPROTEKTINU U PACIENTŮ SE ZHOUBNÝM NÁDOREM

ŠTEFANOVÁ K., MITROVKÝ O., KŘÍŽKOVÁ I., SEDLÁK T., WERLE J., ČEPOVÁ J., KLAPKOVÁ E., KOTAŠKA K., PRŮŠA R., KIZEK R.

Ústav lékařské chemie a klinické biochemie, FNMH Praha

Východiska: Kalprotektin je běžně se vyskytující kalcium vázající protein. Kalprotektin je tvořen dvěma doménami o molekulové hmotnosti asi 48 kDa. Protein má čtyři vazebná místa pro ionty vápníku a vazebná místa pro ionty zinku a manganu. Protein je vysoce stabilní k enzymatickému rozkladu a teplotě. Hladina kalprotektinu se zvyšuje při různých akutních stavech (sepse, trauma) či chronických stavech, jako je revmatoidní artritida, ateroskleróza, dna, cystická fibróza, Crohnova choroba a nádorová onemocnění. Účelem této studie bylo uskutečnit optimalizaci stanovení kalprotektinu v plně automatizovaném systému. Navrženou metodu aplikovat na reální vzorky krevních sér pacientů se zhoubným nádorem. Získaná data analyzovat, zda lze sérový kalprotektin použít jako marker spojený s nádorovým onemocněním. Rovněž jsme se snažili porovnat sérový kalprotektin s jinými markery s prokalcitoninem, C-reaktivním proteinem a běžně používané nádorové markery. Cílem práce bylo studium hladiny kalprotektinu a biochemických parametrů u pacientů s nádorovým onemocněním. Metody: V naší studii byla pozorovaná skupina pacientů (2025–2026) především s diagnózou C61 a C50. U těchto probandů byla získána krevní séra a do zpracování uložena při –20 °C. Byla provedena biochemická analýza na Atellica CH930 (Na, K, Cl, Ca, P, Mg, kyselina močová, močovina, celková bílkovina, glukóza, kreatinin) a Atellica I600 (PSA, CA15-9). Získaná data byla uložena a zpracována v laboratorním informačním systému QUINSLAB. Výsledky: V námi provedené pokračovací pilotní studii bylo analyzováno sérum při běžném biochemickém vyšetření. Měření probíhá při 545 nm v čase 248 do 427 s, celková doba měření 10 minut. Koncentrace kalprotektinu byla stanovena na latexových částicích potažených slepičí protilátkou ke kalprotektinu (Particle-Enhanced Turbidimetric Immunoassay, PETIA). Signály po 15minutové inkubaci byly vyhodnoceny při 340, 570, 600 nm. V tomto byla sledována závislost na koncentraci kalprotektinu (0; 1,4; 2,8; 5,5; 11 a 22,1 mg/l). Průměrná závislost na koncentraci vykazovala linearitu r = 0,99 a vypočtené byly LOD 6 a LOQ 21 mg/l. Hladiny kalprotektinu se pohybovaly ve skupině A: 3,9 ± 4,0 (0–21); ve skupině B: 11,1 ± 26 (0,4–162); ve skupině C: 11,9 ± 10 (0,4–51)  mg/l. Závěr: Jak je ukázáno na popsaném souboru dat, určení koncentrace CRP je komplikovaný analytický proces vyžadující aplikaci dalších nástrojů pro detailnější vyhodnocení získaných dat a především navržení nových modelů přesnějšího výpočtu.

Práce byla realizována za podpory Liga proti rakovině Praha a FN Motol 2026.

370. ZMĚNY HLADINY METALOTHIONEINU PŘI LÉČBĚ PLATINOVÝMI CYTOSTATIKY

SADÍLKOVÁ N., MITROVSKÝ O., ŠTEFANOVÁ K., KŘÍŽKOVÁ I., FUSEK M., MELICH L., WERLE J., KLAPKOVÁ E., PRŮŠA R., KIZEK R.

Ústav lékařské chemie a klinické biochemie, FNMH Praha

Východiska: Metalothionein (MT) je nízkomolekulární intracelulární protein, jehož primární funkcí je homeostáza těžkých kovů. Již v několika předchozích studiích byla prokázána korelace mezi nárůstem koncentrací MT v tělních tekutinách a progresí nádorového onemocnění. V případě, že k léčbě onemocnění používáme léčiva na bázi kovů, jsou tyto MT vyvazovány. Následně terapeutická koncentrace klesá. Cílem práce bylo uskutečnit pilotní studii zaměřenou na určení hladiny MT u pacientů léčených platinovými cytostatiky. Metody: V experimentální skupině byly analyzovány vzorky pacientů po podání platinových cytostatik. Pozorovaná skupina vyhodnocovaných dat byla z let 2025–2026. Bylo takto analyzováno 20 probandů, 58 % žen a 42 % mužů. Věkový rozptyl od 16 do 81 let, průměrný věk 59 let (medián 61 let). Na frekvenčním histogramu je jasně ukázáno vybočení směrem do vyšších věkových kategorií. Elektrochemické stanovení MT bylo provedeno za využití Brdičkovy reakce. Pro analýzu platiny bylo využito stanovení pomocí GT-AAS (Pt 265,9 nm). Každý studovaný vzorek byl analyzován v pěti opakováních. Získaná data byla uložena a zpracována v laboratorním informačním systému QUINSLAB. Výsledky: V optimalizačních krocích byla studována závislost na koncentraci platiny. Se zvyšující se koncentrací platiny se rozptyl hodnot zvyšoval (RSD 32 %). Stanovená průměrná relativní chyba stanovení byla 10 %. Ze získaných dat byla zjištěna lineární závislost koncentrace Pt na absorbanci (r = 0,9949). Ze všech dostupných dat byly vypočteny analytické charakteristiky: LOD 40 ng/ml a LOQ 120 ng/ml. Optimalizovaná metoda byla využita pro analýzu obsahu Pt v biologickém vzorku. Elektrochemickou studií byly získány voltametrické křivky MT s typickými signály. Pro každého probanda byla matematicky vypočtena průměrná křivka a určena plocha pod křivkou (AUC). Pro porovnání normální a abnormální hladiny MT byla použita kontrolní séra zdravých probandů (n = 38) se zjištěným průměrným množstvím MT 1,25 µg/l. U skupiny bylo zjištěno průměrné množství MT 15 µg/l. Při distribuci hodnot MT můžeme pozorovat tři významné klastry okolo hodnot 9 µg/l, 15 µg/l a 22 µg/l. Dále jsme pozorovali rozdíly koncentrací MT podle závažnosti vyšetření (rutina 12 µg/l; statim 17 µg/l) a podle pohlaví (muži 14 µg/l; ženy 13 µg/l). Závěr: Proběhla pilotní studie zaměřená na elektrochemické stanovení hladin metalothioneinu v krevním séru. Bylo prokázáno, že hladiny MT nádorových pacientů jsou značně vyšší než u zdravých kontrol.

Práce byla realizována za podpory Liga proti rakovině Praha a CA COST Action CA22125.