XXXIX. Varia (ostatní, jinde nezařazené příspěvky)

162. KRITICKÁ MÍSTA INTERPRETACE FDG PET/CT: CESTA K VYŠŠÍ SPECIFICITĚ SKRZE MEZIOBOROVÝ DIALOG

IČOVÁ V., HENZLOVÁ L., QUINN L.

Klinika nukleární medicíny, FN Olomouc

Metoda ¹⁸F-FDG PET/CT představuje v moderní onkologii pilíř precizní medicíny, avšak její interpretační hodnota není definována pouze technologickými parametry a rozlišením přístrojů, ale především schopností lékaře správně číst v komplexním a proměnlivém biologickém terénu. Vysoká afinita fluorodeoxyglukózy k metabolicky aktivním procesům je totiž dvojsečnou zbraní: zatímco maximalizuje senzitivitu detekce, úměrně k tomu zvyšuje riziko falešně pozitivních závěrů u procesů, které s malignitou etiologicky nesouvisí. Nejednoznačná interpretace PET/CT může v klinické praxi generovat nejistotu, která přímo ovlivňuje následný management pacienta. V rámci sdělení se zaměříme na různorodé faktory, které mohou zásadně ovlivnit distribuci radiofarmaka a vést k diagnostickým diskrepancím, které jsou často diskutovány v rámci mezioborových seminářů. Pozornost bude věnována nejen fyziologickým variantám akumulace, ale i metabolickým interferencím, které mohou generovat jak falešně pozitivní, tak i nebezpečné falešně negativní nálezy vedoucí k podhodnocení rozsahu onemocnění. Stejně významnou roli hrají zánětlivé procesy, reparativní změny po invazivních chirurgických výkonech či specifické tkáňové odpovědi na moderní onkologickou léčbu. Tyto stavy vytvářejí v hybridním obraze diagnostické mimikry, které bez hlubšího kontextu nelze spolehlivě odlišit od viabilní nádorové tkáně. Cílem sdělení není pouze výčet interpretačních chyb, ale poskytnutí jasného klíče, jak pomocí korelace s morfologickým obrazem na nativním či kontrastním CT a detailní znalostí klinického kontextu minimalizovat riziko chybných závěrů. Chceme ukázat, že efektivní mezioborový dialog mezi onkologem a lékařem nukleární medicíny není jen ideálem, je jedinou cestou, jak z tohoto vyšetření vytěžit maximum pro personalizovanou strategii léčby pacienta. Pouze skrze aktivní sdílení klinických informací, včetně přesné anamnézy a časování předchozí terapie, a skrze pochopení fyzikálních i biologických limitů hybridního zobrazení se lze vyhnout slepým uličkám falešných interpretací. Ty by v konečném důsledku mohly vést k neadekvátnímu terapeutickému postupu či neindikovaným invazivním diagnostickým výkonům, a tím ke zbytečné zátěži pro pacienta.

172. KOMPETENCE SESTER JAKO SOUČÁST SYSTÉMOVÝCH ZMĚN VE ZDRAVOTNICTVÍ

KRULOVÁ P.

FN Ostrava

Kompetence sester představují jeden ze základních předpokladů bezpečné, kvalitní a udržitelné zdravotní péče, přičemž jejich význam v současnosti narůstá v souvislosti s probíhajícími systémovými změnami ve zdravotnictví. Tyto změny podmíněné demografickým vývojem, nedostatkem zdravotnického personálu, rostoucí komplexitou péče a dynamickým rozvojem medicíny a technologií kladou nové nároky na rozsah i obsah profesních kompetencí sester. Příspěvek otevírá otázku, do jaké míry jsou kompetence sester schopny reflektovat tyto proměny a proč je nelze chápat jako statický, jednorázově dosažený rámec, ale jako dynamický proces úzce propojený s vývojem zdravotnického systému. V kontextu transformace zdravotní péče směrem k posílení primární, komunitní, domácí a dlouhodobé péče se ukazuje, že potenciál kompetencí sester zůstává v řadě oblastí stále nedostatečně využit. Systematický rozvoj a rozšiřování kompetencí tak nepředstavuje pouze nástroj k udržení kvality a bezpečnosti péče, ale zároveň klíčový prvek pro zvýšení dostupnosti služeb, efektivní rozdělení práce ve zdravotnických týmech a posilování profesní autonomie sester. Zvláštní pozornost bude věnována oblastem rozšířeného klinického rozhodování, edukace pacientů, prevence, koordinace péče a využívání digitálních nástrojů. Součástí příspěvku bude rovněž reflexe legislativních rámců a organizačních podmínek, které mohou rozvoj kompetencí podporovat, ale i limitovat. Cílem příspěvku je představit kompetence sester jako nedílnou součást systémových změn ve zdravotnictví a nabídnout pohled na jejich rozvoj jako na strategický nástroj směřující k moderní, efektivní a pacientsky orientované zdravotní péči, v níž sestry zaujímají aktivní a autonomní roli.

173. KOMPETENCE SESTER JAKO CESTA, NIKOLI KONEČNÁ STANICE: NOVÝ POHLED NA PROFESNÍ ROZVOJ

ELY M.

Pedagogická fakulta, Katedra studií lidského pohybu, OU Ostrava

Kompetence sester představují jeden ze základních předpokladů bezpečné, kvalitní a na důkazech založené zdravotní péče. Současně úzce souvisí s profesní odpovědností a schopností reagovat na proměňující se potřeby pacientů i zdravotnického systému. Příspěvek se zaměřuje na význam kontinuálního profesního rozvoje sester a otevírá otázku, proč nelze profesní kompetence sester chápat jako jednorázově dosažený stav, ale jako proces, který se rozvíjí v průběhu celé profesní dráhy. V kontextu rychlého rozvoje medicíny a technologií, demografických změn a proměny modelů poskytované péče se současně ukazuje, že potenciál profesních kompetencí sester zůstává v řadě oblastí nevyužitý. Systematický rozvoj kompetencí tak nepředstavuje pouze nástroj k udržení kvality a bezpečnosti péče, ale také předpoklad pro posilování profesní autonomie a efektivnější využití jejich odborného potenciálu. Jako inspirativní příklad bude představen přístup využívaný ve Velké Británii založený na průběžném ověřování profesní způsobilosti, kompetenčních rámcích a podpoře profesního rozvoje napříč oblastmi klinické praxe, vzdělávání, výzkumu a managementu. Cílem příspěvku je nabídnout nový pohled na profesní kompetence sester jako na dynamický proces, který podporuje kariérní růst, rozšiřování možností uplatnění a aktivní zapojení sester do utváření moderní zdravotní péče a autonomní ošetřovatelské profese.

272. EMERGENTNÍ TROMBEKTOMIE U PACIENTŮ S KLINICKY MALIGNÍMI PARANEOPLASTICKÝMI SYNDROMY HORNÍ DUTÉ ŽÍLY

HAUER T.

Divize intervenční angiologie, Kardiologická klinika, 3. LF UK a FNKV Praha

Syndrom horní duté žíly je nejčastěji způsoben pomalým růstem tumorů plicního apexu či mediastinálními tumory. Jeho projevy –⁠ otok hlavy a krku, fialové zbarvení hlavy, zvýšená náplň krčních žil, intolerance horizontální polohy a vzácně maligní intrakraniální hypertenze –⁠ se většinou rozvíjejí plíživě v čase. V těchto případech je syndrom horní duté žíly projevem útlaku žíly tumorem a lze jej nekomplikovaně řešit stentingem horní duté žíly. Vzácnou, avšak donedávna letální manifestací tohoto onemocnění je náhle vzniklá forma způsobená akutní trombózou horní duté žíly či obou brachiocefalických žil, často s propagací trombózy do intrakrania. Tento stav, nejčastěji spojený s rozsáhlými mediastinálními nádory, má letální potenciál v řádu hodin. Metoda volby u rozsáhlých trombóz, tedy lokální katétrová trombolýza, je však u rozsáhlých nádorových procesů kontraindikována. Sdělení představuje soubor pacientů s rozsáhlými trombotickými formami syndromu horní duté žíly, kteří byli léčeni v ČR nově dostupnou modalitou léčby –⁠ mechanickou trombektomií pomocí large-bore endovaskulárních systémů. Ty umožňují v jednom sezení kompletní redukci trombotických hmot z horní duté žíly až do intrakrania s následným stentingem. Jedná se o salvage metodu, která umožňuje okamžité vyřešení tohoto život ohrožujícího stavu. Ten bývá často první manifestací onkologického onemocnění, přičemž po jeho zvládnutí může následovat kurativní onkologická léčba.

325. KLIMAKTERIUM BEZ HORMONŮ: MOŽNOSTI SOUČASNÉ MEDICÍNY

MOUKOVÁ L.

Klinika operační onkologie, Oddělení gynekologické onkologie, MOÚ Brno

Klimakterium představuje významné období v životě ženy spojené s hormonálními změnami, které mohou negativně ovlivňovat fyzické i psychické zdraví a kvalitu života. Nejčastějšími klimakterickými obtížemi jsou návaly horka, noční pocení, poruchy spánku, únava, pokles energie, změny nálad, úzkosti, snížení libida, kognitivní obtíže a symptomy genitourinárního syndromu menopauzy, zejména vaginální suchost, pálení, dyspareunie a recidivující infekce močových cest. Součástí problematiky jsou také psychosociální aspekty klimakteria zahrnující změny partnerských vztahů, sebepojetí, sexuality a sociální role ženy. U onkologických pacientek s kontraindikací hormonální terapie nabývají na významu nehormonální terapeutické přístupy. V oblasti genitourinárního syndromu menopauzy je důležitá lokální péče o vaginální sliznici. K regeneraci a hydrataci pochvy lze využít vaginální čípky či globule obsahující kyselinu hyaluronovou. V menopauze dochází vlivem estrogenního deficitu ke zvýšení vaginálního pH a narušení přirozeného mikroprostředí pochvy, což zvyšuje riziko diskomfortu i infekcí. Významnou roli proto hrají přípravky podporující okyselení vaginálního prostředí. Nedílnou součástí nehormonální léčby je fyzioterapie zaměřená na posílení svalů pánevního dna, prevenci inkontinence a podporu sexuálního zdraví. Význam má rovněž vyvážená strava, dostatek pravidelného pohybu a optimalizace životního stylu, které pozitivně ovlivňují metabolické a psychické aspekty menopauzy. V léčbě vazomotorických symptomů, zejména návalů horka a nočního pocení, lze využít některá antidepresiva ze skupiny SSRI a SNRI. Novou nehormonální možností pro ženy se středně silnými až silnými vazomotorickými obtížemi představuje fezolinetant, selektivní antagonista neurokininových receptorů, který cíleně ovlivňuje termoregulační mechanizmy. Závěr: Zásadní součástí péče o ženy v klimakteriu je vytvoření bezpečného prostoru pro otevřenou diskuzi o intimitě, sexualitě a kvalitě života. Optimální péče vyžaduje multidisciplinární přístup s cílem nabídnout individualizovanou a komplexní podporu.