XXVI. Nádory hlavy a krku
Vyšlo v časopise:
Klin Onkol 2026; 39(Supplementum 2): 86-88
163. ZHODNOCENÍ RYCHLOSTI RŮSTU NÁDORU A HYPOXIE U P16-NEGATIVNÍCH SPINOCELULÁRNÍCH KARCINOMŮ HLAVY A KRKU S VYUŽITÍM 18F-FDG A 18F-MISO PET/CT
KORANDA P.¹, KARHAN P.², DOLEŽEL M.³, QUINN L.¹, CINCIBUCH J.³, KAMÍNEK M.¹
¹ Klinika nukleární medicíny, FN a LF UP Olomouc, ² Oddělení lékařské fyzika a radiační ochrany, FN a LF UP Olomouc, ³ Onkologická klinika, FN a LF UP Olomouc
Východiska: p16-negativní spinocelulární karcinomy hlavy a krku (p16 - HNSCC) jsou spojeny s horší prognózou ve srovnání s nádory s nadměrnou expresí p16 (silně spojena s infekcí HPV). Existuje však jen omezené množství údajů týkajících se dynamiky růstu a rozsahu hypoxie u tohoto typu nádoru. Soubor pacientů a metody: Do studie bylo zařazeno celkem 20 pacientů s p16 - HNSCC. Pro iniciální staging bylo provedeno celotělové 18F-FDG-PET/CT. Po rozhodnutí o léčbě bylo provedeno druhé cílené 18F-FDG-PET/CT vyšetření za účelem stanovení plánu radioterapie. Průměrný interval mezi oběma 18F-FDG-PET/CT vyšetřeními činil 30,5 dne (medián: 29 dní). 18F-MISO-PET/CT vyšetření byla pořízena následující den, výjimečně s odkladem až 8 dnů. Kvantitativní parametry PET – SUVmax, SUVpeak a SUVmean – byly měřeny pomocí LEAR ekvalizace. V případě 18F-FDG byly vypočítány celková glykolýza léze (TLG) a metabolický objem nádoru (MTV). Kontury nádoru byly definovány na základě hodnoty SUVmax v játrech, vizuální ověření bylo provedeno pomocí CT (ceCT). Analogicky byly při 18F-MISO PET/CT stanoveny celková hypoxie léze (TLH) a objem hypoxického nádoru (HTV = voxely s poměrem nádor/krev ≥ 1,4). Výsledky: Při počátečním 18F-FDG byly naměřeny průměrné hodnoty: SUVmax 16,5 (medián: 16,25), SUVpeak 13,71 (medián: 13,59), SUVmean 7,30 (medián: 7,16), TLG 361 (medián: 260) a MTV 47,6 cm3 (medián: 37,9 cm3). Po úpravě na referenční období 30 dnů činil průměrný nárůst SUVmax pouze 1,0 %, průměrný nárůst SUVpeak 2,2 % a průměrný nárůst SUVmean 3,1 %. Naproti tomu průměrný nárůst TLG činil 37,5 % (medián: 29,9 %) a průměrný nárůst MTV 34,17 % (medián 30,10). Byla provedena korelační a regresní analýza za účelem porovnání hodnot TLH a HTV u 18F-MISO s parametry naměřenými při plánovacím 18F-FDG-PET/CT; byly zjištěny významné korelace u hodnot TLG a MTV. U SUVmax a ani u parametrů popisujících rychlost růstu nádoru nebyly zjištěny významné korelace. Závěr: Vyšetření pomocí 18F-FDG-PET/CT provedená s odstupem přibližně 1 měsíce odhalila u většiny případů p16 – HNSCC rychlý nárůst objemu nádoru, a to navzdory relativně stabilním parametrům maximálního metabolizmu glukózy. Tyto nálezy podtrhují agresivní povahu tohoto podtypu nádoru a zdůrazňují zásadní potřebu urychleného diagnostického vyšetření – včetně PET/CT. Rozsah hypoxických oblastí se zvětšuje s velikostí nádoru a nekoreluje se stupněm maximální glykolytické aktivity ani s rychlostí růstu nádoru.
Podpořeno z programového projektu Ministerstva zdravotnictví ČR s reg. č. NU22-03-00435.
262. ANGIOSARKOM KŮŽE FRONTOPARIETÁLNÍ OBLASTI, AKTUÁLNÍ MOŽNOSTI CHIRURGICKÉ A NECHIRURGICKÉ LÉČBY
ABELOVSKÝ J.¹, NOVOTNÝ P.¹, ŠIMEK J.¹, POHANKA Š.¹, POSPÍŠKOVÁ M.², MOJÁK P.³, SALAJKA P.⁴
¹ Oddělní ústní, čelistní a obličejové chirurgie, Krajská nemocnice T. Bati Zlín, ² Onkologické oddělení, Krajská nemocnice T. Bati Zlín, ³ Neurochirurgické oddělení, Krajská nemocnice T. Bati Zlín, ⁴ Patologicko-anatomické oddělení, Krajská nemocnice T. Bati Zlín
Angiosarkom kapilicia je vzácný, agresivní, maligní tumor vyskytující se ve vyšším věku. I přes radikální chirurgickou resekci jsou popisovány časté lokální recidivy. V předkládané kazuistice prezentujeme možnosti chirurgické léčby s resekcí kalvy s následnou kranioplastikou a měkkotkáňovou rekonstrukcí mikrovaskulárním muskulokutánním lalokem z m. latissimus dorsi. Ke srovnání prezentujeme možnosti nechirurgické onkologické léčby na kazuistice pacienta neindikovaného k operačnímu výkonu pro celkový zdravotní stav.
267. OSTEOSARKOM DOLNÍ ČELISTI – KAZUISTIKA
NOVOTNÝ P.¹, ABELOVSKÝ J.¹, ŠIMĚK J.¹, POSPÍŠKOVÁ M.², EZER E.³
¹ Oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie, Krajská nemocnice T. Bati Zlín, ² Onkologické oddělení, Krajská nemocnice T. Bati Zlín, ³ Patologické oddělení, Krajská nemocnice T. Bati Zlín
Primární maligní nádory čelistních kostí jsou vzácné. Osteosarkom skeletu je, jak známo, řazen mezi nejčastější typy primárních kostěných neoplazií lokalizovaných především v dlouhých kostech s nejvyšší prevalencí u dětí a mladistvých. Nicméně osteosarkom čelistních kostí je vzácné onemocnění vyznačující se odlišnou prevalencí oproti osteosarkomům dlouhých kostí, objevuje se nejčastěji ve 4. a 5. decenniu života a terapeutickým přístupem ve srovnání s jinými malignitami vyskytujícími se v dutině ústní a postihujícími čelisti, např. OSCCA. Rozdílem je především možnost užití indukční chemoterapie a reakce na ni ve vztahu k prognóze onemocnění, nutnost extenzivní chirurgické resekce přilehlé kosti a měkkých tkání, rekonstrukce defektu z pohledu funkčního i estetického a v neposlední řadě zajištění adjuvantní péče (CHT, CHRT). Cílem sdělení je prezentovat case report pacientky s osteosarkomem dolní čelisti a jeho terapeutickým řešením s následnou estetickou i funkční rehabilitací.
304. ROLE PRIMÁRNÍCH CILIÍ A ASOCIOVANÝCH KINÁZ V ROZVOJI SPINOCELULÁRNÍHO KARCINOMU DUTINY ÚSTNÍ (OSCC)
KOLÍSKOVÁ P.¹, KOLÁŘOVÁ P.¹, MIKULÍKOVÁ V.¹, HURNÍK P.², ŠTEMBÍREK J.³, BUCHTOVÁ M.¹
¹ Ústav experimentální biologie, MU Brno, ² Ústav klinické a molekulární patologie a lékařské genetiky, Ostravská univerzita Ostrava, ³ Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie, FN Ostrava
Dlaždicobuněčný karcinom dutiny ústní (OSCC) představuje přibližně 90 % malignit této oblasti. Navzdory pokroku v diagnostických metodách a terapeutických strategiích zůstává prognóza pacientů nepříznivá a celkové 5leté přežití vykazuje pouze minimální zlepšení. Rozvoj OSCC je spojen s poruchami řízení buněčného cyklu a signálních drah asociovaných s primárními ciliemi. Tyto senzorické organely zprostředkovávají přenos extracelulárních signálů a podílejí se na regulaci proliferace, diferenciace i buněčné homeostázy. Jejich dysfunkce tak může přispívat k nekontrolovanému buněčnému dělení a nádorové transformaci. Snížený počet a změněná morfologie těchto organel byly popsány u řady nádorových onemocnění, role u OSCC však dosud není dostatečně objasněna. Polo Like Kinase 1 (PLK1) a NIMA Related Kinase 2 (NEK2) jsou serin/threoninové kinázy hrající zásadní úlohu v regulaci buněčného cyklu, zejména během separace centrozomů, tvorby mitotického vřeténka a přechodu z fáze G2 do mitózy. Vedle svých mitotických funkcí se podílejí také na kontrole dynamiky primárních cilií, kde působí jako negativní regulátory ciliogeneze prostřednictvím podpory resorpce cilií před buněčným dělením. Aberantní exprese obou kináz byla popsána u mnoha malignit a bývá spojována se zvýšenou proliferací nádorových buněk, chromozomální nestabilitou a agresivnějším průběhem onemocnění. V této studii jsme hodnotili frekvenci a morfologii primárních cilií ve vzorcích tkání pacientů s OSCC. V porovnání se zdravým gingiválním epitelem byl v nádorech prokázán nízký podíl ciliovaných buněk a kratší délka cilií. Sníženou schopnost ciliogeneze vykazovaly také buněčné linie odvozené od OSCC. Imunofluorescenční detekce PLK1 a NEK2 ve vzorcích pacientů prokázala změněné expresní vzorce oproti zdravé kontrolní gingivální tkáni. Distribuce obou kináz se lišila také mezi buněčnými liniemi v závislosti na jejich konfluenci. Vzhledem k zapojení PLK1 a NEK2 do regulace buněčného cyklu i dynamiky primárních cilií mohou tyto kinázy přispívat k patogenezi OSCC a představovat perspektivní terapeutické cíle pro budoucí cílenou protinádorovou léčbu. Deregulace primárních cilií u OSCC tak může přinést nové poznatky o buněčných mechanizmech podílejících se na vzniku a progresi tohoto onemocnění.
Studie byla podpořena granty AZV NW26-03-00286 a GAČR 25-15655K.
312. PEMBROLIZUMAB V LÉČBĚ METASTATICKÉHO KARCINOMU NOSOHLTANU: KAZUISTIKA DLOUHODOBÉ KOMPLETNÍ REMISE
BERGENDYOVÁ T., ŠKROBÁNEK P., LOHYNSKÁ R.
Onkologická klinika, 1. LFL UK a Fakultní Thomayerova nemocnice Praha
Východiska: Metastatický karcinom nosohltanu (NPC) má obecně nepříznivou prognózu a dlouhodobé kompletní remise jsou vzácné. V klinické praxi je často nutná individualizace sekvenční léčby podle rozsahu onemocnění, biologických markerů a tolerance pacienta. Případ: Prezentujeme kazuistiku pacienta s NPC T2N3M1 s kostními metastázami diagnostikovanou v roce 2022. Histologicky se jednalo o nediferencovaný karcinom s pozitivitou PD-L1, dle NGS TMB 10,78 mut/Mb, bez targetabilní mutace. Pacient absolvoval sekvenční multimodální léčbu zahrnující paliativní chemoterapii cisplatinou a gemcitabinem (šest cyklů) s parciální regresí dle PET/CT (kompletní remise kostních metastáz), následnou radikální radioterapii nosohltanu a krčních uzlin (1–2/2023). Po dispenzarizaci došlo k relapsu onemocnění a pacient pokračoval systémovou léčbou cisplatinou a kapecitabinem. Pro další systémovou progresi s retroperitoneální a periportální lymfadenopatií byla doplněna paliativní radioterapie (30 Gy/10 frakcí) a vzhledem k pozitivitě PD-L1 byla indikována imunoterapie pembrolizumabem, zpočátku jako samoplátce z důvodu zamítnutí úhrady revizním lékařem zdravotní pojišťovny (od 10/2023). Po zahájení imunoterapie pembrolizumabem došlo k rychlé negativizaci cfEBV DNA a k následné hluboké metabolické odpovědi vedoucí ke kompletní remisi na PET/CT již v 1/2024. Kompletní remise byla opakovaně potvrzena při kontrolních vyšetřeních (5/2024–2/2026). Druhá žádost o úhradu léčby při dosažení kompletní remise byla revizním lékařem schválena. Pacient dokončil plánovanou 2letou léčbu pembrolizumabem v říjnu 2025 a nadále zůstává bez známek progrese onemocnění. V průběhu léčby se rozvinula hypotyreóza, která byla stabilizována substituční terapií. Závěr: Kazuistika podtrhuje význam imunoterapie u PD-L1 pozitivního, EBV asociovaného karcinomu nosohltanu a ukazuje, že při individualizovaném multimodálním přístupu lze dosáhnout dlouhodobé kompletní remise i u primárně metastatického onemocnění v běžné klinické praxi.
329. LOKÁLNÍ KONTROLA U ANGIOSARKOMU KŠTICE: TERAPEUTICKÁ VARIABILITA A VÝZVY MULTIMODÁLNÍHO PŘÍSTUPU (KAZUISTIKY)
RATAJSKÁ RYBKOVÁ D.¹, GUŇKA A.², POSPÍŠKOVÁ M.¹
¹ Onkologické oddělění, Krajská nemocnice T. Bati Zlín, ² Onkologické oddělení, Krajská nemocnice T. Bati Zlín
Východiska: Angiosarkom kalvy je raritní, vysoce agresivní maligní mezenchymální nádor charakteristický rychlým lokálním šířením, sklonem k časným recidivám a infaustní prognózou. Postihuje primárně starší populaci, kvůli iniciálnímu klinickému obrazu (napodobujícímu poúrazový hematom či benigní afekci) a časté anamnéze drobného poranění hlavy bývá diagnóza v počátcích nezřídka přehlédnuta. Vzhledem ke klinické heterogenitě onemocnění a absenci jednoznačných léčebných standardů zůstává terapeutický management výzvou. Základem je zpravidla radikální chirurgická resekce s adjuvantní radioterapií, avšak anatomická lokalizace a věk většinou rozsah výkonu limitují. Kazuistiky: Prezentujeme dva případy starších pacientů s diagnostikovaným angiosarkomem kalvy s odlišným terapeutickým přístupem zohledňujícím lokální nález a biologický stav. Případ 1: Muž (74 let). Po proběhlé diagnostické excizi byl zvolen konzervativnější postup pomocí samotné radioterapie. Aplikováno bylo 5 × 5 Gy na oblast rozsáhlého tumoru kalvy a přilehlých satelitních ložisek s efektem parciální odpovědi. Následně se objevilo satelitní ložisko na tváři, které bylo ozářeno dávkou 5 × 4 Gy s efektem kompletní remise v ozařovaném objemu. Nyní u pacienta dochází k lokální progresi, pro kterou je plánována reiradiace a (s ohledem na klinický stav) následně zvážení systémové terapie. Případ 2: Muž (77 let). Po primární excizi a časné recidivě onemocnění byl indikován k maximálně agresivnímu radikálnímu řešení. Byla provedena rozsáhlá reresekce s dosažením okrajů R0. Vzniklý masivní defekt si vyžádal okamžitou náročnou plastickou rekonstrukci defektu kožně-svalovým lalokem ze zad. Navzdory úspěšnosti výkonu je nyní celkový výkonnostní stav pacienta zhoršen (PS 3) a je primárně indikován k pečlivé dispenzarizaci a symptomatické péči. Závěr: Prezentované případy demonstrují šíři terapeutických možností v managementu angiosarkomu kštice. Průběh nemocí u obou pacientů potvrzuje vysokou agresivitu onemocnění a obtížnost dosažení dlouhodobé kontroly, a to i přes radikální chirurgický zásah. Ukazuje se, že neexistuje jednotný postup – pro úspěšný management je klíčová multioborová spolupráce, včasná intervence, a především vysoce individuální posouzení balancující mezi onkologickou radikalitou a zachováním kvality života pacienta.
352. The Influence of Plk1 protein on primary cilia function and OSCC progression
MIKULÍKOVÁ V.¹, KOLÍSKOVÁ P.¹, KOLÁŘOVÁ P.¹, HURNÍK P.², ŠTEMBÍREK J.², BUCHTOVÁ M.¹
¹ Department of Experimental Biology, Faculty of Science, Masaryk University, Brno, ² Institute of Clinical and Molecular Pathology, Faculty of Medicine, University of Ostrava and Faculty Hospital Ostrava
Oral squamous cell carcinoma (OSCC) is the most common oral malignancy and is associated with dysregulated cell-cycle control and chromosomal instability. Despite advances in diagnosis and treatment, OSCC remains associated with poor prognosis due to its invasive and metastatic behavior. Because disruptions in cell cycle regulation and signaling pathways contribute to OSCC progression, the role of primary cilia in these processes has attracted increasing interest. Primary cilia are sensory organelles that regulate signaling pathways involved in cell proliferation and differentiation. Their formation is linked to the cell cycle, and ciliary dysfunction has been implicated in multiple cancers, including OSCC. Among the regulators linking cell cycle progression and primary cilia dynamics, Polo-like kinase 1 (PLK1) has emerged as a key factor. PLK1 is a serine/threonine kinase that regulates G2/M transition and mitosis by controlling spindle assembly, chromosome segregation, and cytokinesis. PLK1 negatively regulates ciliogenesis by promoting ciliary disassembly before mitosis. Aberrant PLK1 expression is associated with tumor proliferation, chromosomal instability, and poor clinical outcome, supporting its use as a biomarker and therapeutic target. To investigate the role of PLK1 in OSCC, we examined its relationship with ciliary alterations in patient samples and OSCC-derived cell lines. Immunofluorescence revealed a low proportion of ciliated cells in OSCC tissues compared to gingival epithelium, which was supported by a downregulation of intraflagellar transport gene expression at the mRNA level. Consistently, OSCC-derived cell lines (SCC-9, SCC-25, and CAL-27) showed reduced ciliogenesis. Notably, immunofluorescence demonstrated an altered PLK1 expression pattern in OSCC tissues relative to healthy gingival controls, while qPCR confirmed an upregulation of PLK1 expression in tumor samples. PLK1 expression differed between OSCC cell lines and was influenced by cell confluence, with lower expression in highly confluent cultures. These findings suggest that the loss of primary cilia and dysregulated PLK1 expression may contribute to OSCC pathogenesis. The observed association between ciliary dysregulation and changes in PLK1 expression highlights the importance of cilia-related signaling pathways in OSCC development and progression. Further investigation of the molecular mechanisms linking primary cilia and PLK1 may provide new insights into OSCC biology and identify potential therapeutic targets.
This study was supported by GACR 25-15655K.
Štítky
Detská onkológia Chirurgia všeobecná OnkológiaČlánok vyšiel v časopise
Klinická onkologie
2026 Číslo Supplementum 2
- Brno opět přivítá onkology a nelékařské zdravotnické pracovníky
- I „pouhé“ doporučení znamená velkou pomoc. Nasměrujte své pacienty pod křídla Dobrých andělů
- Realita liečby bolesti v paliatívnej starostlivosti v Nemecku
- MUDr. Lenka Klimešová: Multiodborová vizita je kľúč k efektívnejšej perioperačnej liečbe chronickej bolesti
- Fixní kombinace tramadol/paracetamol je doporučenou volbou v léčbě chronické bolesti v ordinaci praktického lékaře
-
Všetky články tohto čísla
- Editorial
- Organizační a programové výbory BOD a KNZP v roce 2026
- I. Onkologická prevence a screening
- III. Pacientské organizace a spolupráce s veřejností
- IV. Epidemiologie nádorů, klinické registry, zdravotnická informatika
- V. Follow-up, sledování onkologických pacientů
- VI. Vzdělávání, kvalita a bezpečnost v onkologické praxi
- VII. Diagnostické metody v onkologii a biobanking
- VIII. Onkochirurgie, rekonstrukční chirurgie
- IX. Radioterapeutické metody a radiofarmaka
- X. Systémová protinádorová léčba
- XI. Lokální aplikace protinádorových léčiv a vakcín, radiointervenční metody
- XII. Precizní medicína a personalizovaný přístup v onkologii
- XIII. Imunoonkologie
- XIV. Nežádoucí účinky protinádorové léčby a podpůrná léčba
- XV. Paliativní péče a symptomatická léčba
- XVI. Nutriční podpora v onkologii
- XVII. Ošetřovatelská péče a rehabilitace
- XVIII. Psychosociální péče
- XIX. Hereditární nádorové syndromy
- XX. Nádory prsu
- XXI. Nádory kůže a maligní melanom
- XXII. Nádory jícnu a žaludku
- XXIII. Nádory tlustého střeva a konečníku
- XXIV. Nádory slinivky, jater a žlučových cest
- XXV. Nádory skeletu a sarkomy
- XXVI. Nádory hlavy a krku
- XXVII. Nádory hrudníku, plic, průdušek a pleury
- XXVIII. Gynekologická onkologie
- XXIX. Uroonkologie
- XXX. Neuroendokrinní a endokrinní nádory
- XXXI. Nádory nervového systému
- XXXII. Hematoonkologie
- XXXIII. Nádory dětí, adolescentů a mladých dospělých
- XXXIV. Vývoj nových léčiv,farmakoekonomika, klinická farmacie v onkologii
- XXXV. Základní, aplikovaný a klinický výzkum v onkologii
- XXXVI. Biologie nádorů
- XXXVII. Integrativní přístupy v onkologii
- XXXVIII. Umělá inteligence v onkologii
- XXXIX. Varia (ostatní, jinde nezařazené příspěvky)
- Úloha imunologických markerů v diagnostice kolorektálního karcinomu
- Glioblastomové organoidy odvozené z nádorové tkáně pacientů jako model pro studium extracelulární komunikace a mikroRNA v nádorovém mikroprostředí
- Klinická onkologie
- Archív čísel
- Aktuálne číslo
- Informácie o časopise
Najčítanejšie v tomto čísle
- XXXI. Nádory nervového systému
- Úloha imunologických markerů v diagnostice kolorektálního karcinomu
- Editorial
- Organizační a programové výbory BOD a KNZP v roce 2026