XVII. Ošetřovatelská péče a rehabilitace

174. SESTRA S POKROČILOU PRAXÍ (ADVANCED PRACTICE): UŽ JE ČAS NA ZMĚNU

TOMÁŠKOVÁ Z.

Česká asociace sester Praha

Advanced Practice Nursing (APN) představuje moderní koncept rozšířené ošetřovatelské praxe, který reaguje na současné potřeby zdravotnických systémů, nedostatek zdravotnických pracovníků i rostoucí nároky na kvalitu a dostupnost zdravotní péče. APN je založena na vysoké úrovni odborných znalostí, klinických kompetencí, samostatného rozhodování, kritického myšlení, leadershipu, vědecké činnosti a mezioborové spolupráce. Mezi základní pilíře APN patří přímá klinická péče, vzdělávání, výzkum, konzultační činnost, management a aktivní podíl na tvorbě a implementaci zdravotní politiky. Vzdělávání APN vychází z magisterského či postgraduálního studia a je zaměřeno na rozvoj pokročilých klinických kompetencí, evidence-based practice, klinického rozhodování a specializovaných znalostí v konkrétních oblastech péče. Advanced Practice Nurse může vykonávat široké spektrum činností, mezi které patří například komplexní hodnocení zdravotního stavu pacienta, koordinace péče, edukace pacientů a rodin, vedení specializovaných ambulancí, konzultační činnost, participace na preventivních programech, implementace doporučených postupů či podíl na výzkumných aktivitách. Zavedení APN do systému zdravotní péče v ČR představuje významnou příležitost ke zvýšení efektivity zdravotnického systému, zlepšení dostupnosti péče, kontinuity a kvality poskytovaných služeb i posílení role nelékařských zdravotnických pracovníků. Důležitým aspektem je skutečnost, že role APN není určena pro všechny sestry, ale pouze pro ty, které mají zájem o profesní rozvoj, rozšíření kompetencí a převzetí vyšší míry odborné odpovědnosti. Koncept APN zároveň nepředstavuje přebírání kompetencí lékařů ani snahu nahrazovat jejich profesi, ale efektivní sdílení kompetencí v rámci multidisciplinárního týmu s cílem optimalizace systému péče a zajištění vyšší kvality a dostupnosti zdravotních služeb pro pacienty.

176. STOMIE V OPERAČNÍ ONKOLOGII

PIPREKOVÁ N., WISMEKOVÁ S.

Klinika operační onkologie, MOÚ Brno

Přednáška se zabývá problematikou stomií v chirurgické onkologii a byla zpracována v prostředí Masarykova onkologického ústavu. Zaměřuje se na význam stomií v rámci chirurgické léčby onkologických onemocnění, jejich klasifikaci, indikace k založení a specifika jednotlivých chirurgických výkonů, při nichž jsou stomie vytvářeny. Součástí přednášky je přehled základních typů stomií, zejména kolostomie, ileostomie, tracheostomie a urostomie, včetně jejich základních charakteristik. Důležitá část práce je věnována perioperační a pooperační péči o pacienty se stomií. Přednáška popisuje úlohu perioperační sestry, zásady správného ošetřování stomie a význam edukace pacienta pro zvládnutí péče v domácím prostředí. Součástí je také přehled stomických pomůcek a zdravotnického materiálu využívaného při ošetřování stomických pacientů, včetně doporučení pro jejich správný výběr a použití v klinické praxi. Materiál dále upozorňuje na možná rizika a komplikace spojené se stomiemi, jako jsou kožní komplikace v okolí stomie, infekce, prolaps či mechanické poškození stomie. Zvláštní pozornost je věnována nejčastějším chybám vznikajícím při ošetřovatelské péči a možnostem jejich prevence. Cílem přednášky je shrnout základní teoretické i praktické poznatky týkající se problematiky stomií v chirurgické onkologii a podpořit bezpečnou, kvalitní a komplexní ošetřovatelskou péči o pacienty se stomií. Současně zdůrazňuje význam mezioborové spolupráce zdravotnického týmu a individuálního přístupu k pacientovi v perioperačním období.

179. KDYŽ SE RÁNA NEHOJÍ –⁠ ROLE INFEKCE V PROCESU HOJENÍ

MADEMLI A.

Ambulance chronických ran, Leram Medical Brno

Infekce v ráně představuje jednu z nejzávažnějších komplikací hojení a významně ovlivňuje kvalitu života pacienta, délku léčby i ekonomickou náročnost péče. Přítomnost bakteriální zátěže může zpomalit proces hojení, zvýšit bolestivost a v některých případech vést až k rozvoji závažných lokálních nebo systémových komplikací. Přednáška bude zaměřena na problematiku lokální léčby infekce v akutních i chronických ranách, rozpoznání časných známek infekce a odlišení kolonizace od manifestní infekce. Součástí sdělení bude přehled nejčastějších patogenů a bakterií, které se v ranách vyskytují, včetně jejich vlivu na průběh hojení a možnosti cílené terapie. Důraz bude kladen také na správnou mechanickou očistu rány, odstranění povlaků, biofilmu a nekrotické tkáně jako důležitou součást prevence i léčby infekce. Přednáška představí současné možnosti lokální terapie, využití moderních krycích materiálů a zásady správné hygienické péče o ránu. Součástí bude rovněž význam nutrice a nutriční podpory, které výrazně ovlivňují regeneraci tkání a celkový stav pacienta. Cílem přednášky je nabídnout praktický pohled na komplexní léčbu ran, zdůraznit význam mezioborové spolupráce a podpořit bezpečnou a efektivní péči v každodenní klinické praxi. Pozornost bude věnována také významu edukace zdravotnického personálu a dodržování hygienických postupů při převazech, které mohou výrazně snížit riziko přenosu infekce a podpořit úspěšné hojení. Součástí přednášky budou praktické zkušenosti z klinické praxe, doporučené postupy pro prevenci infekčních komplikací a příklady vhodného výběru terapeutických materiálů podle typu rány a zdravotního stavu pacienta. Důležitým tématem bude také spolupráce jednotlivých členů multidisciplinárního týmu, která umožňuje včasnou diagnostiku komplikací, správné nastavení léčby a efektivnější péči o pacienty s akutními i chronickými ranami a podporuje dlouhodobě stabilní výsledky moderního hojení ran v klinické praxi zdravotnických zařízení.

184. ZA HRANICEMI KOMFORTNÍ ZÓNY: ZKUŠENOSTI ČESKÉ SESTRY V MEZINÁRODNÍM AUDITU OECI

BLAHYNKOVÁ H.

Oddělení klinických studií, MOÚ Brno

Východiska: Masarykův onkologický ústav je v současnosti jediným pracovištěm v České republice, které je držitelem prestižní akreditace Organizace evropských onkologických ústavů (OECI). V roce 2022, v rámci přípravy na reakreditaci ústavu, vyvstala potřeba nominovat nového auditora, přičemž volba padla na sestru z oddělení klinického hodnocení. Tato příležitost umožňuje demonstrovat ošetřovatelství jako expertní a specializovaný obor, v němž sestry mezinárodní standardy kvality onkologické péče a výzkumu nejen naplňují v každodenní praxi, ale samy je na evropské úrovni hodnotí. Cíl: Ve svém sdělení formou osobního příběhu popíši svou transformaci v mezinárodní auditorku. Zmapuji svou cestu od prvotní nominace přes odborný výcvik v Itálii až po práci v mezinárodních týmech v onkologických centrech napříč Evropou. Detailně přiblížím svou roli v týmu, kde se na základě své expertízy zaměřuji na klíčové oblasti, jako je ošetřovatelská a podpůrná péče, ambulantní provoz a klinický výzkum. Nabídnu upřímnou bilanci této role a rozeberu jak zápory, ke kterým patří překonávání počátečních obav z jazykové bariéry, respekt z mezinárodních kapacit a psychická náročnost spojená se scoringem standardů, tak i zásadní přínosy, jako je získání unikátního profesního nadhledu a přímé srovnání naší praxe se špičkovými zahraničními pracovišti. Závěr: Moje zkušenost s mezinárodními audity potvrzuje, že české sestry jsou v evropském kontextu rovnocennými partnerkami lékařů i vědců a náš hlas má při hodnocení kvality péče zásadní význam. Přestože role auditorky vyžaduje odvahu vystoupit z komfortní zóny a přináší značnou míru zodpovědnosti, její přínos pro můj osobní rozvoj i pro mateřské pracoviště je nevyčíslitelný. Své sdělení koncipuji jako výzvu a motivaci pro ostatní kolegyně, aby se nebály profesně růst, kladly si vysoké cíle a přijímaly výzvy, které přesahují hranice běžné klinické praxe.

187. RIZIKOVÉ MOMENTY PO INVAZIVNÍCH VÝKONECH (POHLED SESTRY)

TRAMPOTA K., KAŠČÁKOVÁ A.

ARO, MOÚ Brno

Východiska: Invazivní výkony představují neodmyslitelnou součást současné diagnostické a terapeutické péče. Patří mezi ně široké spektrum výkonů –⁠ od zavádění centrálních žilních katétrů, katetrizačních výkonů, endoskopických vyšetření až po chirurgické intervence. Přestože přinášejí významný benefit pro diagnostiku a léčbu pacienta, současně jsou spojeny s rizikem vzniku komplikací, které mohou negativně ovlivnit zdravotní stav pacienta, délku hospitalizace i celkový výsledek léčby. V období bezprostředně po výkonu zastává klíčovou úlohu všeobecná sestra, která je nejčastěji v přímém kontaktu s pacientem a podílí se na monitoraci jeho zdravotního stavu, prevenci komplikací a včasném rozpoznání varovných příznaků. Z pohledu ošetřovatelské péče patří mezi nejčastější rizikové momenty po invazivních výkonech krvácení, infekční komplikace, bolest, změny fyziologických funkcí, poruchy vědomí, alergické reakce nebo psychická nepohoda pacienta. Významnou roli hraje také správná edukace pacienta, dodržování standardních postupů a efektivní komunikace v rámci multidisciplinárního týmu. Kvalitní ošetřovatelská péče může výrazně přispět ke snížení výskytu komplikací a zvýšení bezpečnosti pacienta. Cíl: Cílem prezentace je poukázat na nejčastější rizikové momenty vznikající po invazivních výkonech z pohledu všeobecné sestry a zdůraznit význam ošetřovatelské péče při prevenci a včasném řešení komplikací. Součástí příspěvku je také upozornění na důležitost systematické monitorace pacienta, správného vyhodnocování klinických příznaků a rychlé reakce zdravotnického personálu při změně zdravotního stavu pacienta. Závěr: Bezpečnost pacienta po invazivních výkonech je významně ovlivněna kvalitou poskytované ošetřovatelské péče. Všeobecná sestra má nezastupitelnou úlohu v monitoraci pacienta, prevenci komplikací a včasném rozpoznání rizikových stavů. Důsledné sledování fyziologických funkcí, kontrola místa výkonu, správná dokumentace a efektivní komunikace v rámci zdravotnického týmu představují základní předpoklady kvalitní a bezpečné péče. Současně je důležité nezapomínat na psychickou podporu pacienta a individuální přístup, které mohou pozitivně ovlivnit průběh rekonvalescence. Prezentace zdůrazňuje potřebu kontinuálního vzdělávání sester a dodržování standardních postupů s cílem minimalizovat rizika a zvyšovat kvalitu péče o pacienty po invazivních výkonech.

188. BEZ VAROVÁNÍ! REAKCE NA PROTINÁDOROVOU LÉČBU

VYKOUKALOVÁ E., ODUTOVÁ M., KAŇOVÁ J., KVASNICOVÁ S.

Klinika komplexní onkologické péče –⁠ stacionář, MOÚ Brno

Nežádoucí reakce při cytostatické léčbě jsou častou komplikací u onkologických pacientů a mohou ovlivnit průběh i kontinuitu terapie. Zahrnují široké spektrum projevů od mírných obtíží, jako jsou nauzea, únava či kožní změny, až po závažné stavy včetně myelosuprese, orgánové toxicity a hypersenzitivních reakcí. Mezi nejčastější patří hematologická toxicita (zejména neutropenie), gastrointestinální obtíže a poškození orgánů, například jater, ledvin či srdce. Reakce mohou vznikat akutně během podání léčby i s časovým odstupem, přičemž jejich výskyt závisí na typu cytostatika, dávce a individuální citlivosti pacienta. Základem zvládání je prevence, včasné rozpoznání a adekvátní léčba. Ta zahrnuje podpůrnou terapii, úpravu dávkování nebo změnu léčebného režimu. Klíčovou roli hraje edukace pacienta a pečlivé monitorování, které umožňují minimalizovat rizika a zachovat efektivitu onkologické léčby.