VII. Diagnostické metody v onkologii a biobanking

54. GENETICKÉ A ZÁNĚTLIVÉ MECHANIZMY DNY VE SVĚTLE ROZSÁHLÉ POPULAČNÍ STUDIE: PŘÍBĚH, KTERÝ BY NEBYL MOŽNÝ BEZ BIOBANK

STIBŮRKOVÁ B.

Revmatologický ústav Praha

Dna je klasicky spojována s hyperurikemií a ukládáním krystalů monosodného urátu, samotná přítomnost těchto krystalů však nestačí k rozvoji klinicky manifestního zánětu. Zásadní otázka –⁠ proč pouze část jedinců s hyperurikemií rozvine symptomatickou dnu –⁠ zůstávala dlouho nezodpovězena. Odpověď přináší rozsáhlá genome-wide asociační studie, která využila vzorky a data z více než desítky biobank napříč třemi kontinenty (včetně zapojení BBM RU) a zahrnula celkem 2,6 milionu jedinců, z toho 120 295 pacientů s dnou. Data byla agregována v rámci mezinárodních konsorcií, včetně GlobalGout Genetics Consortium, Asia Pacific a Japan Gout Genomics Consortium, a doplněna o rozsáhlou populační databázi 23andMe. Paralelní analýza hladin urátu vycházela z kohorty 630 117 osob. Tento bezprecedentní rozsah, umožněný systematickým sběrem biologického materiálu a propojením s klinickými daty, vytvořil podmínky pro detailní mapování genetické architektury onemocnění včetně etnické diverzity. Bylo identifikováno 377 lokusů asociovaných s dnou odpovídajících 410 nezávislým genetickým signálům, z nichž 149 představuje dosud nepopsané asociace. Dalších 65 lokusů bylo spojeno pouze s hladinou urátu, nikoliv však s klinickou manifestací dny, což podporuje částečné oddělení genetické determinace hyperurikemie a samotné zánětlivé odpovědi. Prioritizační analýzy ukázaly na kandidátní geny zapojené do regulace vrozené imunitní odpovědi, včetně procesů epigenetické remodelace chromatinu, buněčné osmolarity a aktivace inflamazomu NLRP3. Tyto mechanizmy, spolu s epigenetickou kontrolou exprese genů v signálních drahách IL-1b a NLRP3, vedou k modulaci intenzity zánětlivé odpovědi na krystaly monosodného urátu, a tím přispívají k interindividuální variabilitě klinického projevu dny. Mendelovská randomizace ukázala kauzální roli klonální hematopoezy neurčitého potenciálu v patogenezi dny, čímž propojuje zánět, hematologii a procesy stárnutí a naznačuje nové biologické souvislosti přesahující tradiční rámec onemocnění. Předkládaná studie zároveň ilustruje zásadní roli biobank jako klíčové infrastruktury moderní translační medicíny. Bez jejich existence by nebylo možné analyzovat takto rozsáhlé soubory pacientů, identifikovat stovky genetických lokusů a posunout naše porozumění od jednoduchého modelu hyperurikemie ke komplexnímu konceptu zánětlivě modulovaného onemocnění.

Podpořeno infrastrukturou BBMRI-CZ (LM2023033) financovanou MŠMT ČR.

56. VZÁCNÉ UTERINNÍ SARKOMY V PROJEKTECH REGYS: OD TRANSKRIPTOMOVÉHO KLASTROVÁNÍ K NOVÝM HIGH-GRADE SKUPINÁM

HOJNÝ J.¹, DVOŘÁK J.¹, KRKAVCOVÁ E.¹, RADOVÁ E.¹, KUDRNOVÁ N.¹, CHMELOVÁ M.¹, KENDALL BÁRTŮ M.¹, NĚMEJCOVÁ K.¹, MATĚJ R.², DUNDR P.¹

¹ Ústav patologie, 1. LF UK a VFN Praha, ² Ústav patologie a molekulární medicíny, 3. LF UK a Fakultní Thomayerova nemocnice Praha

Vzácné uterinní sarkomy představují heterogenní skupinu nádorů, u níž samotná morfologie často nestačí k reprodukovatelné klasifikaci. Dlouhodobý program REGYS proto propojuje patologickou diagnostiku s imunohistochemií, DNA/RNA NGS, transkriptomovým profilováním a klinickými daty s cílem zpřesnit diagnostiku a biologickou stratifikaci nádorů. Na publikované výsledky projektu REGYS navazuje rozšířená analýza uterinních mezenchymálních nádorů integrující RNA-seq, mutační a metylační profil, morfologii, imunofenotyp a klinické údaje. Zvláštní pozornost je věnována high-grade nádorům bez kanonických fúzí, u nichž se tradiční hranice mezi HG-ESS, UUS a leiomyosarkomem ukazuje jako částečně nedostatečná. Dosavadní transkriptomová data potvrzují jasnou separaci fúzemi definovaných jednotek, včetně LG-ESS, UTROSCT a HG-ESS s BCOR/YWHAE alteracemi. Naopak fusion-negative HG-ESS a UUS vykazují významný expresní překryv a dále se štěpí do nových pracovně definovaných high-grade skupin. „LMS-like“ skupina je expresně částečně podobná leiomyosarkomům, ale současně vykazuje výrazný stromálně zánětlivý profil s aktivací ECM-remodelačních a imunitních genů, včetně markerů makrofágově a interferonově aktivovaného mikroprostředí. Jeho složení se v dekonvolučních analýzách přibližuje spíše nediferencovaným karcinomům než fúzně definovaným ESS. „HG_NOS“ skupina představuje vysoce proliferativní, méně diferencovanou větev bez jednoznačné fúzní či myogenní diferenciace. Na rozdíl od „LMS-like“ nevykazuje dominantní zánětlivě imunitní aktivaci a v Kaplan-Meierových analýzách patří k prognosticky nejnepříznivějším skupinám. „Rhabdomyosarkomová“ skupina je vzácná, ale transkriptomově nápadná jednotka s expresí genů příčně pruhované svalové diferenciace s taktéž velmi nepříznivou prognózou. Tyto pracovní skupiny považujeme za robustní transkriptomové signály naznačující několik biologicky odlišných, dosud skrytých entit v high-grade spektru; jejich relevanci podporuje i částečně rozdílný IHC profil a výrazné rozdíly v přežití. Pokračující výzkum REGYS směřuje k prakticky použitelnému multiomickému klasifikačnímu rámci. Cílené metylační analýzy mají sloužit jako ortogonální vrstva k RNA-seq; podle předběžných dat samotná metylace rozlišuje hůře než transkriptom, ale může zlepšit integrativní oddělení low-grade/benign-like a high-grade spektra. Biobanková infrastruktura usnadnila zpracování rozsáhlého souboru a otevírá využití RNAlater archivovaných uterinních sarkomů pro single-cell analýzy, zejména k přesnější charakterizaci nádorového mikroprostředí u jednotlivých skupin.

57. BUDOVÁNÍ NÁRODNÍ INFRASTRUKTURY BIOBANKOVÁNÍ NA SLOVENSKU

ZÁHUMENSKÁ R., DANKOVÁ Z.

Biobanka pre nádorové a zriedkavé ochorenia, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave

Rozvoj biobankování na Slovensku představuje transformaci od počátečních strategických vizí k vybudování koordinované, technologicky pokročilé národní infrastruktury, která systematicky podporuje biomedicínský výzkum, translační přístupy a implementaci precizní medicíny. Klíčovým aktérem tohoto procesu je Jesseniova lékařská fakulta v Martině Univerzity Komenského (JLF UK), která významně přispěla k formování vědeckého, organizačního i technologického rámce moderního biobankového ekosystému na národní úrovni. V období let 2017–2019 se JLF UK aktivně podílela na definování strategických priorit biobankování ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví SR, přičemž důraz byl kladen na harmonizaci s evropskými standardy a vytvoření udržitelného modelu řízení. Výsledkem těchto aktivit byla realizace projektu BIOFORD –⁠ systémové veřejné infrastruktury, která položila základy prvního národního biobankového pracoviště na Slovensku –⁠ Biobanky pro nádorová a vzácná onemocnění JLF UK. Vybudovaná infrastruktura zahrnuje pokročilé automatizované systémy, vysokokapacitní kryogenní a ultranízkoteplotní úložiště a škálovatelná řešení umožňující dlouhodobé uchovávání biologického materiálu při zachování nejvyšších kvalitativních standardů. Součástí konceptu je rovněž důraz na udržitelnost a energetickou efektivitu. Paralelně s budováním infrastruktury se JLF UK podílela na rozvoji odborné kapacity prostřednictvím výzkumných aktivit, publikační činnosti a systematického vzdělávání, čímž přispěla ke zvýšení odborného povědomí o významu biobankování. Zásadním milníkem bylo začlenění Slovenska do evropské výzkumné infrastruktury BBMRI-ERIC v červnu 2025. V synergii s národními partnery vznikla síť BBMRI.sk, která vytváří interoperabilní platformu pro sdílení biologických vzorků a souvisejících dat napříč institucemi, přičemž JLF UK zastává funkci koordinujícího pracoviště národního uzlu. Tento krok potvrzuje strategický posun Slovenska směrem k integraci do evropského výzkumného prostoru a posiluje jeho konkurenceschopnost v oblasti biomedicíny. Budoucí rozvoj biobankování na Slovensku bude zaměřen na konsolidaci BBMRI.sk jako centrálního koordinačního mechanizmu, rozšiřování biobankových kolekcí a datových zdrojů, jakož i implementaci pokročilých digitálních nástrojů. Klíčovým cílem zůstává posílení interoperability, etického řízení a propojení biobankových procesů s klinickou praxí, čímž se vytváří pevný základ pro rozvoj inovativního výzkumu a efektivní zavádění precizní medicíny v podmínkách Slovenské republiky.

58. BIOMARKERY ZODPOVĚDNÉ ZA REZISTENCI METASTATICKÉHO KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU NA LÉČBU BEVACIZUMABEM

BOUCHALOVÁ P.¹, LAPČÍK P.¹, FIALA O.², BOUCHAL P.¹

¹ Ústav biochemie, Přírodovědecká fakulta, MU Brno, ² Onkologická a radiační klinika, LF a FN Plzeň, Univerzita Karlova

Metastatický kolorektální karcinom (mCRC) je závažné onemocnění tlustého střeva a konečníku s metastázami nejčastěji v játrech, plicích a peritoneu, s 5letým přežitím u 15,4 % pacientů [1]. Léčba spočívá v odstranění primárního tumoru a metastatických ložisek, pokud to lze, a v kombinované chemoterapii založené na 5-fluorouracilu s cílenou léčbou bevacizumabem (BEV). BEV (lék Avastin^®) je monoklonální protilátka inhibující vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF). BEV navázáním na VEGF blokuje vazbu receptor-ligand a brání angiogenezi v tumoru. Část pacientů je primárně rezistentních, další pacienti získávají rezistenci vůči BEV v průběhu léčby, což vede k ohrožení pacientů vedlejšími účinky BEV bez benefitů. Cílem této studie je identifikovat biomarkery spojené s BEV rezistencí a navrhnout potenciální nové cíle pro alternativní léčbu na základě integrace multiomických dat. Pro studii byly vybrány nádorové tkáně (T) pacientů s mCRC z Banky biologického materiálu MOÚ Brno (n = 68 T) a Fakultní nemocnice Plzeň (n = 83 T, včetně 21 přilehlých normálních tkání (H)). Pacienti byli rozděleni dle své nejlepší dosažené léčebné odpovědi (NLO) dle RECIST –⁠ kompletní (CR) a parciální remise (PR), stabilní (SD) a progredující onemocnění (PD); respondéři (R) -CR+PR, non-respondéři (NR) -SD+PD –⁠ do trénovací a validační kohorty. Z čerstvě zmrazených tkání byly izolovány DNA, RNA a proteiny. Analýza biomolekul probíhala NGS sekvenacemi DNA (TruSight Oncology 500 esej, n = 50; BRFAA, Řecko) a RNA (n = 104/32, Univ. of Łodz, Polsko a SZÚ Praha, ČR) a měřením LC-MS proteomového profilu na hmotnostním spektrometru Orbitrap Astral v datově nezávislém módu (n = 151 T + 21 H, Univ. of Helsinki, Finsko). Získaná multiomická data z TSO500 (n = 50), RNA-Seq (n = 87/32) a proteomové profily (n = 146 T + 21 H) jsou integrovány pomocí AI nástrojů (WUR, Nizozemí). Trénink klasifikátoru rozlišujícího mCRC pacienty rezistentní na BEV probíhá v trénovací kohortě (n = 87 RNA-Seq a proteomový profil, n = 47 TSO500) srovnáním profilů i) mezi skupinami dle NLO a ii) mezi NR a R skupinami. Validace klasifikátoru proběhne na nezávislé validační kohortě (n = 59 proteomový profil, n = 32 RNA-Seq), výsledky budou prezentovány v přednášce. Získané detailní multiomické profily velmi dobře charakterizovaných kohort mCRC pacientů mají potenciál identifikovat pacienty neodpovídající na léčbu BEV, a přispět tak k personalizaci léčby.

Finanční podpora byla poskytnuta programem Evropské unie pro výzkum a inovace v rámci grantové dohody č. 101058620 canSERV pod výzvou Call for Transnational Services.

Literatura: [1] https: //seer.cancer.gov.

144. TERAPEUTICKÉ MONOKLONÁLNÍ PROTILÁTKY JAKO ZDROJ INTERFERENCE PŘI ELEKTROFORETICKÉM VYŠETŘENÍ SÉROVÝCH BÍLKOVIN

ČERNÁ PILÁTOVÁ K.¹, KUČERÁKOVÁ N.¹, NĚMEČKOVÁ K.¹, ZDRAŽILOVÁ DUBSKÁ L.²

¹ Ústav laboratorní medicíny –⁠ Oddělení klinické biochemie, FN Brno, ² Ústav laboratorní medicíny, FN Brno

Terapeutické monoklonální protilátky představují významnou skupinu biologických léčiv široce využívaných v současné klinické praxi, zejména v léčbě onkologických a autoimunitních onemocnění. Vzhledem k jejich imunoglobulinové povaze mohou tato léčiva interferovat s elektroforetickými metodami používanými při diagnostice a monitoraci monoklonálních gamapatií. Přítomnost terapeutické protilátky může imitovat patologickou monoklonální komponentu a komplikovat interpretaci laboratorních nálezů. Cílem práce bylo charakterizovat migrační vlastnosti vybraných terapeutických monoklonálních protilátek a posoudit jejich potenciál interferovat s elektroforetickým vyšetřením sérových bílkovin. V rámci studie byly analyzovány vybrané terapeutické monoklonální protilátky používané v klinické praxi, zejména v terapii mnohočetného myelomu. Pomocí elektroforézy sérových bílkovin a imunofixace byly hodnoceny jejich izotypové a migrační charakteristiky. Hodnocené terapeutické monoklonální protilátky migrovaly převážně v oblasti gamaglobulinů a byla potvrzena jejich schopnost interferovat s interpretací elektroforetického vyšetření sérových bílkovin. Terapeutické monoklonální protilátky tak představují potenciální zdroj analytické interference při elektroforetickém vyšetření sérových bílkovin, přičemž klinicky významná interference se uplatňuje pouze u některých preparátů v závislosti na dosahovaných terapeutických koncentracích. Znalost migračních charakteristik jednotlivých léčiv a informace o biologické léčbě pacienta jsou důležité pro správnou interpretaci laboratorních nálezů a omezení rizika falešně pozitivního hodnocení monoklonální komponenty.

Tato práce byla podpořena fondem institucionální podpory MZ ČR –⁠ RVO (FNBr, 65269705).

147. STANOVENÍ HLADIN NEUROFILAMENT U ZÁNĚTLIVÝCH ONEMOCNĚNÍ CNS

ČERNÁ PILÁTOVÁ K.¹, KOČICA J.², ŠTĚPÁNKOVÁ M.¹, BEŇOVSKÁ M.¹, VALÍK D.¹

¹ Ústav laboratorní medicíny, Oddělení klinické biochemie, FN Brno, ² Neurologická klinika, FN Brno

Neurofilamenta jsou strukturální proteiny neuronů tvořené třemi hlavními podjednotkami: lehkými řetězci (NfL), středními řetězci (NfM) a těžkými řetězci (NfH). Při poškození centrálního nebo periferního nervového systému dochází k jejich uvolnění do tělních tekutin (např. mozkomíšního moku nebo krve), kde je lze kvantifikovat. Lehké řetězce neurofilament představují perspektivní biomarker neuroaxonálního poškození využívaný zejména u zánětlivých a neurodegenerativních onemocnění centrálního nervového systému. Zvýšené koncentrace NfL korelují s aktivitou onemocnění, progresí neurologického postižení i odpovědí na terapii, zejména u pacientů s roztroušenou sklerózou. Potenciální význam NfL je diskutován také v oblasti neuroonkologie a monitorace neurotoxicity protinádorové léčby. Doposud bylo stanovení NfL nejčastěji realizováno ultrasenzitivní technologií Simoa (Quanterix), která je však v běžné klinické praxi dostupná pouze omezeně. Nově dostupná elektrochemiluminiscenční imunochemická metoda (ECLIA) pro analyzátory cobas (Roche Diagnostics) umožňuje zavedení plně automatizovaného IVD stanovení do rutinní diagnostiky. Na našem pracovišti bylo zahájeno stanovení lehkých řetězců neurofilament metodou ECLIA na analyzátoru cobas. Metoda Elecsys NfL (Roche Diagnostics) poskytuje rychlé, automatizované a reprodukovatelné stanovení koncentrace NfL v krvi i mozkomíšním moku, vhodné pro rutinní provoz. Při interpretaci výsledků je však nutné zohlednit systematický rozdíl mezi měřicími platformami. Zavedení automatizovaného IVD stanovení může přispět k širší dostupnosti vyšetření NfL a rozšířit možnosti diagnostiky a monitorace pacientů se zánětlivými onemocněními CNS.

Tato práce byla podpořena fondem institucionální podpory MZ ČR –⁠ RVO (FNBr, 65269705).

148. OD PANBAKTERIÁLNÍ PCR K METAGENOMICE: POSTAVENÍ SEKVENOVÁNÍ NOVÉ GENERACE V DIAGNOSTICE BAKTERIÁLNÍCH INFEKCÍ

LENGEROVÁ M., BEZDÍČEK M., VOLFOVÁ P., POSPÍŠILOVÁ J., PANTŮČKOVÁ D., KOCMANOVÁ I., VÍTKOVÁ I., ZDRAŽILOVÁ DUBSKÁ L.

Ústav laboratorní medicíny, FN Brno

Molekulárně-biologické metody představují zásadní nástroj v diagnostice infekčních onemocnění, zejména v kontextu narůstající antimikrobiální rezistence a potřeby rychlé diagnostiky. Mezi nejperspektivnější přístupy v této oblasti patří širokospektré (panbakteriální PCR) a metagenomické sekvenování, které umožňují detekci širokého spektra patogenů nezávisle na jejich kultivačních vlastnostech. Tyto metody nacházejí uplatnění především v situacích, kdy konvenční mikrobiologická diagnostika selhává, například při zahájené antibiotické terapii nebo u obtížně kultivovatelných či neočekávaných agens. Panbakteriální PCR založená na amplifikaci konzervovaných oblastí bakteriálního genomu, typicky genu 16S rRNA, umožňuje univerzální detekci bakterií ve vzorku, následovanou jejich identifikací pomocí sekvenování nové generace. Metagenomické testování pak představuje ještě komplexnější přístup, kdy je analyzována veškerá nukleová kyselina přítomná ve vzorku bez nutnosti cílené amplifikace. Tento přístup umožňuje nejen současnou detekci bakterií, ale i hub, virů a parazitů, a poskytuje detailnější pohled na mikrobiální složení včetně potenciální přítomnosti genů rezistence. Klíčovým faktorem ovlivňujícím diagnostickou výtěžnost obou metod je volba vhodného klinického vzorku. Nejvyšší přínos mají vyšetření sterilních materiálů, jako jsou krev, punktáty či likvor, zatímco interpretace výsledků z nesterilních vzorků je zatížena rizikem kontaminace a detekce kolonizační flóry. V oblasti detekce antimikrobiální rezistence umožňují metagenomické přístupy současnou identifikaci rezistentních determinant, jejichž přítomnost však nemusí korelovat s fenotypovou expresí. Významnou výhodou těchto metod je jejich vysoká citlivost a schopnost detekovat polymikrobiální infekce. Na druhou stranu jejich širší implementaci limitují vyšší ekonomické náklady, potřeba specializovaného laboratorního zázemí a bioinformatické podpory, stejně jako náročná interpretace výsledků. Panbakteriální PCR i metagenomika navíc mohou zachytit i klinicky nevýznamnou mikrobiální DNA, což klade důraz na korelaci laboratorního nálezu s klinickým stavem pacienta. Cílem sdělení je prezentovat principy, možnosti a limitace panbakteriální PCR a metagenomického sekvenování a diskutovat jejich přínos pro rutinní diagnostiku bakteriálních infekcí ve srovnání s tradičními mikrobiologickými metodami, se zvláštním důrazem na jejich využití v klinicky komplikovaných případech.

Podpořeno projektem projektem MZ ČR –⁠ koncepční rozvoj výzkumné organizace (FNBr, 65269705).

149. MODERNÍ PŘÍSTUPY K DIAGNOSTICE INVAZIVNÍCH MYKÓZ: ROLE PANFUNGÁLNÍ NGS

BEZDÍČEK M., VOLFOVÁ P., POSPÍŠILOVÁ J., PANTŮČKOVÁ D., LENGEROVÁ M.

Ústav laboratorní medicíny, FN Brno

Invazivní mykotické infekce představují u hematoonkologických a onkologických pacientů závažnou diagnostickou i terapeutickou výzvu. Klinický obraz bývá často nespecifický, kultivační průkaz vykazuje omezenou senzitivitu a dostupné biomarkery ne vždy umožňují přesnou druhovou identifikaci původce infekce. Přitom právě včasná a spolehlivá diagnostika může zásadně ovlivnit volbu antimykotické léčby, její eskalaci či naopak racionální deeskalaci. V tomto kontextu se panfungální NGS diagnostika jeví jako perspektivní přístup umožňující širokospektrou detekci hub přímo z klinického materiálu bez nutnosti předchozí kultivace. Její hlavní přínos spočívá v možnosti zachytit běžné i méně obvyklé houbové patogeny v různorodých typech klinických vzorků a přinést etiologickou informaci i v situacích, kdy standardní metody neposkytují jednoznačnou odpověď. Metoda nachází uplatnění především u kultivačně negativních vzorků, při podezření na infekce způsobené vzácnými mikromycetami nebo v případech nejasného histopatologického nálezu. Výsledek panfungální NGS však nelze interpretovat izolovaně. Pro jeho správné klinické využití je nezbytné zohlednit možnou kontaminaci, kolonizaci, kvalitu a typ vyšetřovaného materiálu i celkový klinický kontext pacienta. Právě propojení molekulárního nálezu s klinickými, radiologickými, histopatologickými a mikrobiologickými údaji rozhoduje o tom, zda se z výsledku sekvenace stane skutečně použitelný diagnostický závěr. Panfungální NGS proto nelze chápat jako náhradu kultivačních a cílených molekulárních metod, ale jako jejich komplementární rozšíření pro dobře zvolené klinické situace. Přednáška poskytne přehled principu metody, představí laboratorní workflow od zpracování vzorku po interpretaci výsledků a shrne hlavní indikační oblasti i limity tohoto přístupu. Diskutovány budou také dosavadní zkušenosti s využitím panfungální NGS v klinické praxi, se zaměřením na pacienty s malignitami a těžkou imunosupresí.

Podpořeno projektem MZ ČR –⁠ koncepční rozvoj výzkumné organizace (FN Brno, 65269705).

150. ARBOVIRY A TROPICKÉ VIRY: MOŽNOSTI DIAGNOSTIKY, VÝSLEDKY, KAZUISTIKY

MRKVICOVÁ M.¹, VYDRÁŘ D.², ŠOTKOVÁ P.³, KAEVSKÁ M.¹

¹ Ústav laboratorní medicíny, FN Brno, ² Klinika infekčních chorob, FN Brno, ³ Katedra laboratorních metod, LF MU Brno

Arbovirové a další tropické virové infekce jsou v posledních letech stále častěji zachycovány i v evropských zemích v souvislosti s intenzivním cestováním, klimatickými změnami a rozšiřováním geografického výskytu přenašečů infekce. Přestože se v podmínkách České republiky jedná převážně o importované nákazy, představuje jejich laboratorní diagnostika rostoucí výzvu vzhledem k nespecifickému klinickému obrazu, překrývajícím se symptomům i limitacím jednotlivých diagnostických metod. Sdělení se zaměřuje na současné možnosti laboratorní diagnostiky arbovirových a vybraných tropických virových infekcí se zvláštním důrazem na praktické využití dostupných metod v rutinním provozu. Pozornost je věnována především molekulárně biologickým metodám založeným na real-time PCR, antigenním testům a sérologickým vyšetřením, včetně jejich výhod, limitací a významu v jednotlivých fázích onemocnění. Zvláštní důraz je kladen na správné načasování odběru biologického materiálu a interpretaci laboratorních výsledků v kontextu klinického obrazu a cestovatelské anamnézy pacienta. Molekulárně biologické metody dnes představují základní nástroj časné laboratorní diagnostiky díky vysoké analytické citlivosti a specificitě, zatímco sérologická vyšetření mají význam zejména v pozdější fázi onemocnění, přestože jejich interpretace může být komplikována zkříženou reaktivitou mezi jednotlivými flaviviry. Součástí sdělení jsou rovněž vybrané kazuistiky pacientů s podezřením na arbovirovou či jinou tropickou virovou infekci, které dokumentují variabilitu klinických projevů i praktické aspekty laboratorní diagnostiky, včetně diagnosticky nejednoznačných případů. Prezentovány budou rovněž zkušenosti Fakultní nemocnice Brno z let 2023–2025, včetně výsledků laboratorních vyšetření pacientů s podezřením na importovanou arbovirovou infekci. Ve sledovaném období byly zachyceny případy infekce virem dengue, zatímco ostatní vyšetřované arbovirové infekce potvrzeny nebyly. Prezentované případy současně ukazují význam kombinace více diagnostických přístupů a mezioborové spolupráce při diagnostice febrilních stavů u cestovatelů vracejících se z endemických oblastí. Narůstající počet importovaných infekcí zároveň upozorňuje na postupně se měnící epidemiologickou situaci v Evropě a potřebu připravenosti laboratorních pracovišť na možný výskyt autochtonního přenosu arbovirových infekcí i v podmínkách střední Evropy.

Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (FNBr, 65269705).

151. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY PŘI LÉČBĚ CHECKPOINT INHIBITORY –⁠ MOŽNOSTI PREDIKCE: VÝSLEDKY STUDIE CPIAM

NEVRLKA J., ZDRAŽILOVÁ DUBSKÁ L.

Ústav laboratorní medicíny, FN Brno

V protinádorové léčbě se v posledních asi 15 letech začala uplatňovat imunoterapie tzv. checkpoint inhibitory (ICI). Ta je kromě vysokého léčebného potenciálu spojena také s možností specifického druhu nežádoucích účinků autoimunitního charakteru (irAE). Možnost predikce výskytu některých závažných typů irAE by mohla mít pozitivní klinické dopady stran zdraví pacienta i stran případného udržení jinak účinné protinádorové imunoterapie v běhu. Autoři provedli analýzu (studie CPIAM) zaměřenou na dynamiku výskytu některých laboratořemi běžně nabízených autoprotilátek u pacientů s diagnózou malobuněčného karcinomu plic léčených monoterapií nebo kombinací ICI a provedli korelaci těchto zjištění na případný výskyt odpovídajících autoimunitních nežádoucích projevů. Konkrétně se jednalo o prediktory bulózního pemfigoidu, autoimunní hepatitidy, celiakie, vaskulitidy, myastenie gravis a dalších autoimunitních nervových postižení (encefalitidy a periferní neuropatie). Naše výsledky bohužel neukazují na praktický význam takového screeningu, což je v souladu s aktuálními klinickými doporučení (ESMO, ASCO, NCCN i SITC). Možnou výjimkou se jeví vyšetření markerů autoimunitní hepatitidy, kde by však bylo potřeba další širší zkoumání.

Tato práce vznikla s podporou MZ ČR cestou projektu koncepčního rozvoje výzkumné organizace (FNBr, 65269705).

152. OBEZITA JAKO GLOBÁLNÍ PANDEMIE: OD DEFINICE K PATOFYZIOLOGICKÝM MECHANIZMŮM A ZDRAVOTNÍM RIZIKŮM

ČERMÁKOVÁ Z.

Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ Brno

Obezita je v současné době definována jako nadměrné nebo nepřiměřené hromadění tělesného tuku představující zdravotní riziko. Jedná se o chronické, progredující a recidivující onemocnění, které vede k celé řadě zdravotních komplikací. Prevalence obezity se za poslední čtyři desetiletí celosvětově téměř ztrojnásobila. V České republice trpí nadváhou nebo obezitou 60–65 % dospělé populace. Tato pandemie obezity je důsledkem rychle se měnícího životního stylu v obezigenním prostředí, které podporuje nadměrný příjem energie při současném nedostatku pohybové aktivity. Obezita významně přispívá k předčasné mortalitě na celém světě a představuje jeden z hlavních rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění, metabolického syndromu, diabetes mellitus 2. typu, arteriální hypertenze a řady dalších chorob. Podílí se také na rozvoji některých typů nádorových onemocnění. Patofyziologické mechanizmy propojující obezitu s rozvojem přidružených onemocnění jsou velmi komplexní. Tuková tkáň při obezitě nefunguje pouze jako pasivní zásobárna energie, ale představuje aktivní endokrinní orgán, jehož dysfunkce spouští kaskádu patofyziologických procesů. Klíčovým rysem této dysfunkce je změněná sekrece adipokinů, typicky charakterizovaná zvýšenou hladinou leptinu a sníženou hladinou adiponektinu. Tyto změny vedou k rozvoji inzulinové rezistence a vytvářejí prostředí příznivé pro vznik a progresi zhoubných nádorů. Hypertrofie adipocytů a infiltrace makrofágů způsobují nerovnováhu mezi prozánětlivými a protizánětlivými cytokiny, čímž podporují chronický zánět poškozující cévy i další orgány. Zvýšená produkce reaktivních forem kyslíku navíc přímo poškozuje buněčné struktury a DNA.

156. VYUŽITÍ MONITORACE AMH V DIAGNOSTICE A LÉČBĚ KARCINOMU PRSU

HOLÁNEK M.

Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ Brno

Antimülleriánský hormon (AMH) představuje významný biomarker ovariální rezervy a jeho monitorace může mít u pacientek s karcinomem prsu důležité klinické využití v několika fázích diagnosticko-léčebného procesu. Před zahájením onkologické léčby může stanovení AMH přispět k lepšímu zhodnocení reprodukčního potenciálu pacientky, identifikaci rizika předčasného ovariálního selhání a k individualizovanému poradenství v oblasti zachování fertility. Tato problematika je zvláště relevantní u mladých premenopauzálních pacientek, u nichž systémová protinádorová léčba, zejména chemoterapie, může významně ovlivnit budoucí možnost spontánního otěhotnění. V průběhu onkologické léčby a po jejím ukončení může monitorace AMH pomoci při hodnocení dynamiky ovariální rezervy, při posouzení pravděpodobnosti obnovení ovariální funkce a při interpretaci menopauzálního stavu pacientky. To má zásadní význam nejen z hlediska reprodukčního plánování, ale také z pohledu volby optimální adjuvantní hormonální léčby u pacientek s hormonálně dependentním karcinomem prsu. Správné určení ovariální funkce je klíčové zejména při rozhodování, zda je u pacientky indikována samotná antiestrogenní léčba, nebo zda je nutné doplnit ovariální supresi, případně jak bezpečně volit léčbu inhibitory aromatázy. Přednáška se zaměří na praktické možnosti využití AMH v klinické onkologii, jeho interpretační limity a význam v mezioborové spolupráci onkologa, gynekologa a specialisty na reprodukční medicínu. Diskutována bude role AMH jako pomocného nástroje pro individualizaci péče, komunikaci s pacientkou a podporu informovaného rozhodování v situacích, kdy se protínají onkologická bezpečnost, zachování fertility, kvalita života a dlouhodobé léčebné plánování.

157. PILOTNÍ DATA A ZKUŠENOSTI S AMH Z VÝZKUMU A KLINICKÉ PRAXE V ONKOLOGII

SELINGEROVÁ I.¹, HOLÁNEK M.², ČERMÁKOVÁ Z.¹, GREPLOVÁ K.¹

¹ Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ Brno, ² Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ Brno

Antimülleriánský hormon (AMH) je v současnosti široce využíván jako marker ovariální rezervy a v posledních letech nachází stále širší uplatnění také v onkologii. V souvislosti s lepší prognózou onkologických pacientek a s rostoucím důrazem na individualizaci léčby, kvalitu života a reprodukční zdraví se otevírají nové možnosti využití tohoto markeru nejen v oblasti zachování fertility, ale také v širším kontextu plánování onkologické péče. V klinické praxi i výzkumu narůstá potřeba přesnější interpretace hodnot AMH v kontextu věku pacientek, typu léčby a časování odběrů. Přednáška bude zaměřena na zkušenosti s využitím AMH ve výzkumném i klinickém prostředí u pacientek léčených pro solidní nádory. Diskutovány budou praktické aspekty interpretace AMH, možnosti jeho využití v různých klinických situacích i limity současných poznatků. Cílem sdělení je představit pilotní zkušenosti, otevřít diskuzi o možném využití AMH v onkologii a poukázat na otázky, které mohou být předmětem dalšího výzkumu.

166. HE4 A NÁDORY TRÁVICÍHO ÚSTROJÍ: MOŽNOSTI VYUŽITÍ V DIAGNOSTICE A MONITORACI

PEŠTOVÁ M.¹, TOPOLČAN O.², MOLÁČEK J.³

¹ Oddělení imunochemické diagnostiky, FN PLzeň, ² Oddělení imunochemické diagnostiky, FN Plzeň, ³ Chirurgická klinika, FN Plzeň

Úvod: Biomarker HE4 (Human Epididymis Protein 4), původně využívaný zejména v diagnostice ovariálních nádorů, nachází v posledních letech uplatnění také u malignit trávicího ústrojí. Exprese HE4 byla prokázána u karcinomu pankreatu, žaludku, kolorekta i hepatobiliárních nádorů. Vzhledem k omezené senzitivitě a specificitě některých běžně používaných markerů, především CA 19-9, je hledání nových biomarkerů významné zejména pro časnější diagnostiku, odhad biologické agresivity nádoru a monitoraci léčebné odpovědi. Metodika: Souhrn vychází z vlastních zkušeností pracoviště a z literárních údajů zaměřených na využití HE4 u nádorů trávicího ústrojí. Hodnoceny byly především vztahy sérových koncentrací HE4 k rozsahu onemocnění, přítomnosti metastáz, dynamice léčby a prognóze pacientů. Současně byla posuzována možnost kombinace HE4 s dalšími biomarkery a zobrazovacími metodami. Výsledky: Nejvýznamnější výsledky byly zaznamenány u karcinomu pankreatu, kde zvýšené hladiny HE4 korelovaly s pokročilostí onemocnění, metastatickým postižením a kratším celkovým přežitím. Kombinace HE4 s CA 19-9 a CYFRA 21-1 zvyšovala diagnostickou výtěžnost oproti samostatnému použití jednotlivých markerů. U kolorektálního karcinomu byly vyšší hladiny HE4 spojeny zejména s pokročilejšími stadii a přítomností jaterních metastáz. Významná je rovněž možnost sledování dynamiky HE4 během systémové léčby a po chirurgickém výkonu. Závěr: HE4 představuje perspektivní biomarker nádorů trávicího ústrojí, zejména karcinomu pankreatu. Největší přínos lze očekávat v rámci multimarkerové diagnostiky a v kombinaci s klinickými, zobrazovacími a histopatologickými metodami. Další prospektivní studie mohou upřesnit jeho místo v personalizované onkologické péči.

194. TERANOSTIKA –⁠ LOGISTIKA

ĎULÍKOVÁ Z.

Oddělení nukleární medicíny, MOÚ Brno

K provedení teranostické terapie je nutná logistika. Objednání pacienta provede ošetřující lékař –⁠ konzultace indikace k terapii pacienta s primářem ONM. Následuje osobní kontakt pacienta s ONM. Pacient přichází na ONM, kde je informován o terapii, kritériích k terapii a je zjištěn stav žilního systému. Termín aplikací –⁠ nastavení termínů: odsouhlasení termínů s radiofarmaceutem ÚL a pacientem. Algoritmus aplikací: Lutathera –⁠ 4 aplikace po 8 týdnech –⁠ možno prodloužit na 12 týdnů; Pluvicto –⁠ 6 aplikací po 6 týdnech –⁠ možno prodloužit o 1 týden. Následuje objednání RF a potvrzení termínu dodávající firmou RF –⁠ e-mailem. Zaznamenání: do plánu RF na celý rok, SONIS –⁠ do objednací knihy, objednací kniha v papírové podobě –⁠ datum objednání, ošetřující lékař, kontakt na lékaře, jméno pacienta, rodné číslo, hmotnost, telefon/zaznamenání každé objednávky a telefonního kontaktu s pacientem, potvrzení objednaného RF dodavatelem. Kontrola týden před aplikací: zda je zadaná žádanka k aplikaci, zda má pacient zadány léky, jejichž podání je nutné před aplikací a v průběhu aplikace RF (antiemetika, aminokyseliny, infuzeú –⁠ pokud ne, kontaktujeme ošetřujícího lékaře. Ověření zdravotního stavu pacienta: 3–4 dny před aplikací telefonicky kontaktujeme pacienta a ověřujeme, zda je v pořádku. Sdělíme čas příchodu na ONM v den aplikace. Informujeme pacienta o časovém horizontu pobytu na ONM, co si má přinést pro své potřeby. Připravíme dokumentaci pacienta, informovaný souhlas pacienta, aplikační formulář k průběhu aplikace, veškeré nálezy, zajišťujeme vyhrazené parkovací místo v MOÚ v areálu ONM. Po aplikaci pacienta rezervujeme lůžko na KRO na 1 týden pro případ hospitalizace z důvodu možných nežádoucích účinků terapie.

302. AMPLIFIKACE LAMP S FOTOELEKTROCHEMICKÝM ODEČTEM JAKO BIOSENZOR PRO MUTACE KRAS G12

STRMISKOVÁ J.¹, VALVERDE A.², MORÁŇOVÁ L.¹, ARNOUTS J.², ZAVADIL KOKÁŠ F.¹, BARTOŠÍK M.¹, DE WAEL K.²

¹ RECAMO, MOÚ Brno, ² A-PECS, University of Antwerp Antverpy

Background: KRAS is one of well-known oncoproteins within the MAPK signalling pathway. Mutated KRAS drives oncogenesis in multiple cancer types, most frequently in CRC, NSCLC, and PDAC. These mutations play a central role in tumor initiation, progression, and resistance to therapy, making KRAS a critical biomarker in modern oncology. Routine testing for KRAS status is now part of several clinical guidelines, primarily to predict response or resistance to anti-EGFR therapy, that include PCR-based methods and NGS. Despite their clinical utility, these diagnostic methods present some limitations. They often require specialized laboratory infrastructure, trained personnel, and long turnaround times. These gaps highlight the need for innovative diagnostic solutions that are rapid, affordable, easy to use, and suitable for point-of-care deployment. Material and Methods: To address these limitations, we developed a novel detection method combining isothermal amplification and photoelectrochemical (PEC) readout (1). Loop-mediated isothermal amplification with wild-type blocking (C-LAMP) enables selective amplification of KRAS G12 or G13 (codons 12 and 13) mutated variants at a stable temperature, while PEC readout provides sensitive enzyme-free detection of the amplified DNA (2). Results: The assay was validated for the G12V and G12C mutations using cell lines DNA as a model and 16 clinical samples of lung carcinoma (DNA from fresh frozen tissues). Our C-LAMP O2-PEC results corresponded with standard ddPCR and Nanopore sequencing. Conclusion: This method represents a robust and modular PEC biosensing strategy that combines molecular WT suppression with enzyme-free PEC, offering an economically competitive approach for clinically relevant KRAS mutation analysis. With simple processing and detection times approximately 1 hour, it offers a prospect for decentralized testing.

This work was supported by: iBOF/23/030; Czech Health Czech Sci. Found. (No. 25-15990S); proj. SALVAGE (OP JAC; reg. no. CZ.02.01.01/00/22_008/0004644); Czech Health Res. Counc. (No. NU23J-08-00006); BBMRI.cz (No. LM2023033) and MH CZ-DRO (MMCI, 00209805).

Literature: [1] Daems E, Bassini S, Mariën L et al. Singlet oxygen-based photoelectrochemical detection of single-point mutations in the KRAS oncogene. Biosens Bioelectron 2024; 249 : 115957. doi: 10.1016/j.bios.2023.115957. [2] Strmiskova J, Valverde A, Moranova L et al. Clamp the LAMP: a photoelectrochemical platform for KRAS mutation detection via wild-type blocking. Biosens Bioelectron 2026; 304 : 118617. doi: 10.1016/j.bios.2026.118617.

303. VÝZKUMNÁ PLATFORMA REDCAP INTEGRUJÍCÍ KLINICKÁ DATA A BIOLOGICKÉ TKÁŇOVÉ MODELY PRO PRECIZNÍ MEDICÍNU PANKREATICKÉHO ADENOKARCINOMU

VAŇHARA P.¹, EID M.², MORAVČÍK P.³, VLAŽNÝ J.⁴, ACIMOVIC I.¹, VODINSKÁ M.³, JAN L.¹, WESELÁ P.⁵, KALA Z.³

¹ Ústav histologie a embryologie, LF MU Brno, ² Interní hematologická a onkologická klinika, FN Brno, ³ Chirurgická klinika, FN Brno, ⁴ Ústav patologie, FN Brno, ⁵ Ústav histologie a embryologie Brno, LF MU Brno

Pankreatický duktální adenokarcinom (PDAC) představuje jeden z nejzávažnějších typů solidních nádorů s nízkou mírou 5letého přežití a stále omezenými možnostmi včasné diagnostiky i léčby. Precizní onkologie a personalizovaná medicína představují nadějný směr, který reflektuje genotyp, mutační profil i biologické vlastnosti konkrétního tumoru. Pro výzkum individuálních charakteristik nádorů a jejich modelování v laboratorních podmínkách in vitro jsme v rámci projektu realizovaného Lékařskou fakultou Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnicí Brno využili databázový systém REDCap. V něm jsou spravovány demografické údaje, klinické a radiologické charakteristiky, průběh léčby, molekulárně-genetické výsledky a data o přežití pacientů s PDAC. Tento integrovaný klinicko-biologický ekosystém je propojen s pilotní biobankou, která uchovává pacientské vzorky sloužící k tvorbě 3D tkáňových modelů (organoidů a sféroidů), přičemž parametrizovaná data jsou strukturována ve formě využitelné metodami strojového učení a umělé inteligence. Dosud byla úspěšně vytvořena databáze obsahující podrobná longitudinální data od více než 160 pacientů s tumory pankreatu a souvisejících histologicko-anatomických oblastí, která zaznamenává diagnostické i terapeutické postupy a jejich vztah k molekulárně-genetickému profilování a léčebné odpovědi. Výsledná platforma slouží jako základ pro tvorbu prediktivních modelů a validaci biomarkerů, čímž projekt úspěšně demonstruje proveditelnost komplexního sběru dat v prostředí fakultního zdravotnického zařízení. I přes logistické a kapacitní nároky či nutnost harmonizace vstupních dat má tato infrastruktura potenciál pro rozšíření do národní výzkumné sítě a je otevřena ke spolupráci. Integrace klinických dat a biologických modelů tak představuje reálný funkční základ pro datově i biologicky podloženou podporu léčby i výzkumu, přispívá k rozvoji personalizované péče a nabízí komplexní platformu pro terapeutické plánování v onkologii.

323. INTENSIVE CARE INFECTION SCORE (ICIS) RUO –⁠ POMOCNÍK V KLINICKÉ PRAXI

MATOUŠKOVÁ M.¹, LACEK M.², FONTANA M.¹, RAFAJOVÁ M.³

¹ Uroonkologie, Urocentrum Praha, ² Onkologická klinika, Fakultní Thomayerova nemocnice a 1. LF UK Praha, ³ Urologie, Urocentrum Praha

Septický stav je život ohrožující situace, jedná se o orgánovou dysfunkci způsobenou deregulovanou odpovědí hostitelského organizmu na přítomnost infekce. Často se setkáváme se stavy s obdobnými příznaky, které však infekční původ nemají. Jejich rozlišení je v době extrémně narůstající rezistence vůči antimikrobiálním přípravkům zásadní. U neinfekční sepse (SIRS –⁠ systemic inflammatory response syndrom) reaguje imunitní systém na masivní poškození tkání (např. traumata, nádory, ischemie tkání). U febrilního pacienta tak zvažujeme, zda je přítomna infekce a dále stratifikujeme její závažnost (orgánová dysfunkce a hypotenze). Běžně používané biomarkery pro diagnostiku infekcí jsou C-reaktivní protein (CRP), prokalcitonin (PCT) a interleukin-6 (IL-6). IL-6 rychle stoupá, prudce vrcholí a rychle klesá, CRP má zpožděný vzestup (~ 24 hodin), PCT také stoupá se zpožděním (~ 6–12 hodin), navíc výsledky mohou být falešně pozitivní v závislosti na základním onemocnění nebo stavu pacienta. Kinetika těchto markerů limituje jejich účinnost a testy jsou nákladné. ICIS RUO byl vyvinut s cílem překlenout diagnostickou mezeru jednotlivých markerů a zajistit spolehlivou výkonnost v čase. Předkládáme soubor 20 urologických a 20 onkologicky nemocných s febrilními stavy a různým stupněm mikčních obtíží. U všech nemocných byla provedena laboratorní diagnostika, včetně mikrobiologického vyšetření moče a hemokultur. U urologicky nemocných pomáhá doplnění ICIS se stanovením závažnosti infekce, potřebným rozsahem antimikrobiální léčby a doporučením k hospitalizaci, u onkologicky nemocných je vodítkem pro odlišení paraneoplastických febrilit bez nutnosti podat antibiotika. ICIS RUO je rychlým a levným doplněním k diagnostice febrilních stavů a užitečným pomocníkem v jejich diferenciální diagnostice a určení závažnosti infekce.

334. DETEKCIA PERIOSTÍNU POMOCOU QCM APTASENZORA PRE POTENCIÁLNE VYUŽITIE V ONKOLOGICKEJ DIAGNOSTIKE

DOMŠICOVÁ M.¹, KORČEKOVÁ J.¹, BÁBELOVÁ A.², POTURNAYOVÁ A.¹

¹ Ústav molekulárnej fyziológie a genetiky, Centrum Biovied SAV v. v. i. Bratislava, ² Ústav experimentálnej farmakológie a toxikológie, Centrum experimentálnej medicíny SAV v. v. i. Bratislava

Periostín je extracelulárny matricový glykoproteín podieľajúci sa na regulácii medzibunkových interakcií a remodelácii extracelulárneho matrixu. Fyziologicky sa nachádza najmä v kostnom tkanive, periodontálnom väze, koži a srdcových chlopniach. V posledných rokoch sa zvýšená pozornosť venuje jeho úlohe pri nádorových ochoreniach, kde bola zvýšená expresia periostínu preukázaná napríklad pri karcinóme prsníka, pľúc či pankreasu. Jeho prítomnosť býva asociovaná s progresiou nádoru, metastázovaním a nepriaznivou prognózou pacientov, čo z neho robí perspektívny biomarker využiteľný v onkologickej diagnostike a monitorovaní ochorenia. Pre efektívne využitie biomarkerov v klinickej praxi je nevyhnutné disponovať spoľahlivými, citlivými a špecifickými analytickými metódami. K tradičným prístupom patria techniky ako ELISA, Western blot alebo imunohistochemická analýza, ktoré sú však často časovo náročné a vyžadujú komplexnú prípravu vzoriek. Alternatívou predstavujúcou moderný prístup sú kremenné mikrováhy (QCM –⁠ Quartz Crystal Microbalance), umožňujúce sledovanie interakcií biomolekúl v reálnom čase bez potreby značenia analyzovaných molekúl. Cieľom práce bolo optimalizovať podmienky prípravy QCM aptasenzora určeného na detekciu periostínu. Podarilo sa optimalizovať tvorbu vrstvy aptaméru na povrchu senzora prostredníctvom systému neutravidín a biotínom značený aptamér. Optimalizované boli parametre zahŕňajúce koncentráciu aptaméru, potrebu jeho zahratia pred imobilizáciou a zloženie tlmivých roztokov. Navrhnutý aptasenzor vykazoval špecifickú odpoveď na periostín bez prítomnosti nešpecifických interakcií s inými proteínmi. Výsledky naznačujú potenciál využitia QCM aptasenzorov ako citlivého a špecifického nástroja pre detekciu onkologicky významných biomarkerov a predstavujú perspektívny základ pre vývoj moderných diagnostických biosenzorových platforiem.

Podporené grantovou agentúrou APVV-24-0491, APVV DS-FR-0032, VEGA 2/0120/26 a APD0217.

344. POKROČILÉ BIOSENZOROVÉ TECHNOLÓGIE V ONKOLOGICKEJ DIAGNOSTIKE

HOLKA T.¹, KORČEKOVÁ J.², LAKATOŠ B.¹, GÁL M.³, POTURNAYOVÁ A.⁴

¹ Ústav biochémie a mikrobiológie, Fakulta chemickej a potravinárskej technológie (STU) Bratislava, ² Ústav molekulárnej fyziológie a genetiky, Slovenská akadémia vied Bratislava, ³ Ústav anorganickej chémie, technológie a materiálov, Fakulta chemickej a potravinárskej technológie (STU) Bratislava, ⁴ Ústav molekulárnej fyziológie a genetiky, Slovenská Akadémia Vied Bratislava

Včasná diagnostika rakoviny zohráva kľúčovú úlohu pri správnom nastavení liečby pacienta, preto je nevyhnutný vývoj citlivých a špecifických diagnostických metód schopných zachytiť ochorenie už v počiatočných štádiách. Významným prístupom je analýza biomarkerov prítomných v krvi, moči a ďalších telesných tekutinách, ktorá poskytuje dôležité informácie pre výber vhodnej terapie a tým zvyšuje úspešnosť liečby. V súčasnosti sa pri diagnostike rakoviny využívajú najmä zobrazovacie metódy, histologické vyšetrenia biopsií a imunologické techniky. Hoci tieto postupy predstavujú štandard klinickej praxe, často sú invazívne, časovo náročné, finančne nákladné a často si vyžadujú špecializované laboratórne vybavenie a odborný personál. V tomto kontexte predstavujú biosenzory perspektívnu technológiu umožňujúcu rýchlu, citlivú a neinvazívnu diagnostiku. Ich využitie môže významne prispieť k skoršej detekcii rakoviny, efektívnejšiemu monitorovaniu pacientov a kratšieho času potrebného na získanie diagnostických výsledkov. Biosenzor predstavuje bioanalytické zariadenie pozostávajúce z biologickej rozpoznávacej zložky prepojenej s fyzikálno-chemickým prevodníkom, ktorý premieňa biologickú interakciu na merateľný signál [1]. V tejto práci sa zameriavame na vývoj elektrochemických a hmotnostných (QCM) aptasenzorov (biosenzora s aptamérom ako biologicky rozpoznávacej zložky) na detekciu mikroRNA ako potenciálneho biomarkera rakoviny. V experimentálnej časti bola najprv venovaná pozornosť optimalizácii jednotlivých krokov pri konštrukcii aptasenzora. Následne boli zostavené kalibračné krivky pre rôzne koncentrácie mikroRNA a porovnané parametre, ako je limit detekcie (LOD) a lineárny rozsah, získané oboma použitými metódami. V blízkej budúcnosti bude vyvinutý aptasenzor testovaný na analýzu reálnych biologických vzoriek.

Táto práca bola podporená projektami APVV-24-0491, DS-FR-24-0032, VEGA 1/0157/24 a VEGA 2/0160/26.

Referencie: [1] Tothill IE. Biosensors for cancer markers dia gnosis. Semin Cell Dev Biol 2009; 20 (1): 55–62. doi: 10.1016/j.semcdb.2009.01.015.

345. VYUŽITÍ CRISPR/CAS12A A RPA PRO VYSOCE SENZITIVNÍ ELEKTROCHEMICKOU DETEKCI MUTACE BRAF V600E Z TEKUTÉ BIOPSIE

ITTERHEIMOVÁ K., MORÁŇOVÁ L., BARTOŠÍK M.

RECAMO, MOÚ Brno

Protoonkogen BRAF kóduje serin/threoninovou kinázu B-Raf, která je součástí MAPK/ERK signální dráhy regulující buněčnou proliferaci a diferenciaci. Mutace v tomto genu mohou vést k narušení regulace této signální dráhy a vzniku nádorového onemocnění. Bodová mutace V600E se vyskytuje přibližně u 40–50 % melanomů a 10 % metastatických kolorektálních karcinomů a je asociována s nepříznivou prognózou [1]. Identifikace této mutace je zásadní pro indikaci cílené terapie. Hladina mutované cirkulující volné DNA (cfDNA) v krevní plazmě koreluje s terapeutickou odpovědí a progresí onemocnění. Stanovení hladiny mutované cfDNA prostřednictvím tekuté biopsie tak představuje efektivní metodu pro včasnou diagnostiku, predikci odpovědi pacienta na léčbu a monitorování jejího průběhu [2]. Tato práce je zaměřena na vývoj senzitivní a specifické metody pro detekci mutace BRAF V600E z tekuté biopsie. Pro rozlišení mutace bude využit systém CRISPR/Cas12a zacílený na nemutovanou (wild-type –⁠ WT) sekvenci genu BRAF. Vazba crRNA na WT sekvenci aktivuje Cas12a enzym vedoucí ke štěpení WT DNA, zatímco mutovaná sekvence zůstává v důsledku sekvenční nekomplementarity intaktní. To umožňuje obohacení vzorku o mutovanou variantu DNA, která je následně amplifikována pomocí rekombinázové-polymerázové amplifikace (RPA). Výsledný produkt je imobilizován na magnetické kuličky a finálně detekován elektrochemickou metodou. Metoda bude testována na klinických vzorcích pacientů s metastatickým melanomem, a to jak na retrospektivních předoperačních vzorcích získaných z BBM, tak na prospektivně odebíraných vzorcích. Odběry budou provedeny na začátku léčby relapsu a následně po 6 měsících od počátku léčby za účelem sledování dynamiky hladiny mutace v průběhu terapie. Projekt směřuje k vytvoření diagnostického nástroje vhodného pro personalizovanou medicínu, zejména pro nastavení vhodné terapie a monitorování odpovědi pacienta na léčbu.

Práce vznikla za podpory MZ ČR –⁠ RVO (MOÚ, 00209805), GAČR (25-15990S), projektu SALVAGE (OP JAK; CZ.02.01.01/00/22_008/0004644) a BBMRI.CZ (LM2023033).

Literatua: [1] Moranova L, Strmiskova J, Ondraskova K et al. Electrochemical detection of BRAF V600E mutation in a liquid biopsy format: LAMPing the way to an improved diagnostics and treatment. Adv Mater Technol 2025; 10 (7): 2401404. doi: 10.1002/admt.202401404. [2] Klein-Scory S, Baraniskin A, Schmiegel W et al. Evaluation of circulating tumor DNA as a prognostic and predictive biomarker in BRAF V600E mutated colorectal cancer –⁠ results from the FIRE-4.5 study. Mol Oncol 2025; 19 (2): 344–356. doi: 10.1002/1878-0261.13778.

364. VYUŽITÍ NÁDOROVÝCH MARKERŮ V ONKOCHIRURGII: OD BIOLOGICKÉ AKTIVITY NÁDORU K PERSONALIZACI CHIRURGICKÉ LÉČBY

TOPOLČAN O.¹, MOLÁČEK J.², PEŠTOVÁ M.¹

¹ Oddělení imunochemické diagnostiky, FN Plzeň, ² Chirurgická klinika, FN Plzeň

Úvod: Nádorové markery představují významnou součást komplexního hodnocení onkologického pacienta. Jejich význam dnes nespočívá pouze v diagnostice, ale především v odhadu biologické agresivity nádoru, predikci metastatického procesu, monitoraci efektu léčby a podpoře rozhodování o optimální terapeutické strategii. Moderní onkochirurgie vyžaduje integraci laboratorních výsledků se zobrazovacími metodami, histopatologií a molekulární diagnostikou. Metodika: Souhrn vychází z klinických zkušeností pracoviště a z literárních údajů zaměřených na využití nádorových markerů v chirurgické onkologii. Hodnoceny byly především markery CEA, CA 19-9, CA 242, HE4, CYFRA 21-1, CA 15-3 a další ve vztahu k rozsahu onemocnění, přítomnosti metastáz, resekabilitě a odpovědi na léčbu. Výsledky: Vyšší koncentrace nádorových markerů často korelují s pokročilostí nádoru, vyšší biologickou aktivitou a kratším celkovým přežitím. Dynamika markerů před operací a po ní může napomoci při hodnocení radikality výkonu a časné identifikaci reziduálního onemocnění. U gastrointestinálních malignit mají význam zejména CA 19-9, CA 242 a CEA, u nádorů prsu CA 15-3 a HER2, u plicních nádorů CYFRA 21-1 a CEA. Pokles markerů během neoadjuvantní léčby bývá spojen s vyšší pravděpodobností resekability a lepší prognózou. Kombinace více markerů zvyšuje diagnostickou i prognostickou výtěžnost. Závěr: Nádorové markery představují důležitý nástroj personalizované onkochirurgie. Mohou významně přispět k odhadu agresivity nádoru, rozsahu metastatického procesu, volbě typu operačního výkonu i rozhodování o neoadjuvantní a adjuvantní léčbě. Největší přínos mají při multidisciplinární interpretaci v kontextu klinického obrazu, zobrazovacích metod a histopatologického nálezu.

368. ZHODNOCENÍ KVALITATIVNÍCH VÝSTUPŮ SOMATICKÝCH VZORKŮ PLATFORMOU SEQONE

FALDYNOVÁ L.

ÚKMPLG, Oddělení lékařské genetiky, Laboratoř DNA diagnostiky, FN Ostrava

Hodnocení kvalitativních výstupů genomické analýzy somatických vzorků (nádorové tkáně) pomocí komerčního NGS kitu Comprehensive Genomic Profiling with Sure Select Cancer „CGP“ Assay (dále jen CGP panel) s následnou analýzou v software SeqOne (CE IVD). Jedná se o cloudové řešení pro podporu klinického rozhodování založené na umělé inteligenci (model DiagAI, UP²), které molekulárním laboratořím umožňuje rychlou a škálovatelnou analýzu genetických dat. V kontextu somatické diagnostiky platforma slouží k identifikaci patogenních variant (missense, frameshift, sestřihové varianty), tumor purity, CNV, translokací, fúzí a stanovení komplexních parametrů MSI, TMB a HRD, což je klíčové pro precizní onkologii. Předmětem hodnocení budou kvalitativní parametry rutinně zpracovávaných somatických vzorků.