VI. Vzdělávání, kvalita a bezpečnost v onkologické praxi

145. DETEKCE AKUTNÍCH INTOXIKACÍ V PROSTŘEDÍ FAKULTNÍ NEMOCNICE

BIHARY Ľ.

Ústav laboratorní medicíny, Oddělení klinické biochemie, FN Brno

Akutní intoxikace představují významný společenský i medicínský problém, který je v prostředí fakultní nemocnice spojen s nutností rychlé diagnostiky, diferenciální diagnostiky a včasného zahájení cílené terapie. Nejčastější příčinou intoxikací jsou omamné a psychotropní látky, léčiva a alkohol a velmi často jejich kombinace. Klinický obraz akutně intoxikovaného pacienta na urgentním příjmu může zcela nespecificky zahrnovat potíže neurologické, psychiatrické, případně se může dostavit až stav respirační insuficience, kardiovaskulární potíže či alterace stavu vědomí. V laboratorní praxi se u nás v nemocnici využívají orientační screeningové metody zaměřené na průkaz návykových látek a některých vybraných léčiv. Jedná se o imunochemické diagnostické metody, které poskytují rychlou odpověď potřebnou pro akutní klinické rozhodování a diferenciálně diagnostickou rozvahu. Následně mohou být pozitivní výsledky verifikovány použitím chromatografických metod buď u nás ve fakultní nemocnici, nebo na metodicky vyšším pracovišti, kupř. Ústavu soudního lékařství. V tomto sdělení shrnujeme problematiku akutně intoxikovaného pacienta v prostředí fakultní nemocnice, která cestou urgentních příjmů dětské i dospělé medicíny vyšetří velké spektrum pacientů od chirurgických až po pacienty s interními a neurologickými potížemi vč. pacientů onkologických a v neposledním řadě pacienty v kritickém ohrožení života.

171. PROFESNÍ ROLE SESTER V MĚNÍCÍM SE ZDRAVOTNICTVÍ –⁠ VÝSLEDKY PRŮZKUMU MEZI ZDRAVOTNÍKY O POTŘEBÁCH, LIMITECH A ZVYŠUJÍCÍCH SE KOMPETENCÍCH SESTER

MALÁ T.

Odbor nelékařských zdravotnických pracovníků, MOÚ Brno

Prezentace představuje výsledky průzkumu realizovaného mezi všeobecnými sestrami a lékaři Masarykova onkologického ústavu, jehož cílem bylo zmapovat, jak jednotlivé profesní skupiny vnímají posilování a rozšiřování kompetencí sester v současném dynamicky se měnícím zdravotnictví. Šetření se zaměřilo na identifikaci oblastí, v nichž sestry podle respondentů již nyní překračují své formálně vymezené kompetence, zejména v kontextu komplexní péče o onkologicky nemocné, a na důvody, které k tomu vedou –⁠ od nedostatku personálu až po vysokou odbornou připravenost sester. Současně průzkum zjišťoval, které z těchto činností by měly být legitimně uznány a právně ukotveny jako součást profesní role sester, aby odpovídaly reálné praxi, podpořily kvalitu péče a posílily mezioborovou spolupráci. Výsledky přinášejí ucelený pohled na potřeby, limity i očekávání zdravotnického týmu Masarykova onkologického ústavu a otevírají diskuzi o dalším směřování ošetřovatelství v onkologii.

175. CESTA PACIENTA V CHIRURGICKÉ ONKOLOGICKÉ PÉČI

POSPÍŠILOVÁ K.

Centrum prvního kontaktu a řízení logistiky pacientů, MOÚ Brno

Příspěvek prezentuje komplexní analýzu cesty pacienta v rámci chirurgické onkologie v Masarykově onkologickém ústavu, a to od fáze primárního administrativního přijetí až po specifickou edukační podporu. Cílem je demonstrovat, jak standardizované postupy v kombinaci s cíleným rozvojem psychosociálních kompetencí personálu ovlivňují efektivitu léčebného procesu a compliance pacienta. Hlavní body příspěvku: Administrativně-logistický management. (Analýza úkonů spojených s převzetím nového onkologického pacienta do péče. Klíčovým prvkem je integrace dat do systému SONIS, zpracování anamnestických údajů a zabezpečení logistiky cesty pacienta prostřednictvím úzké spolupráce s koordinátory onkologické péče a specialisty Úseku podpory zdravotnických týmů.) Edukační strategie a informační servis. (Význam Informačního a edukačního centra v procesu zvyšování informovanosti nemocného i jeho blízkých. Důraz je kladen na individualizaci edukace v souladu s potřebami jedince pro zajištění plynulého průběhu chirurgické léčby.) Personální pilíře onkologické péče. (Na základě analýzy ošetřovatelského habitu v onkologickém prostředí jsou definovány čtyři klíčové atributy profesionálního přístupu: empatie, vytrvalost, odborná odvaha a lidský přístup. Tyto determinanty jsou nezbytné pro zvládání vysoké pracovní zátěže v dlouhodobém horizontu a jsou základem pro udržení vysokého standardu péče.) Zajištění efektivní cesty pacienta chirurgickou onkologií vyžaduje synergii mezi precizními administrativními postupy a vysoce rozvinutými psychosociálními dovednostmi zdravotnických pracovníků. Rozvoj rezilience a emoční inteligence u personálu je vnímán jako strategická nutnost pro stabilitu a kvalitu péče v onkologických centrech.

290. DIGITÁLNÍ PODPORA PÉČE O NOSITELKY BRCA MUTACE: PŘEDSTAVENÍ NOVÉ EDUKAČNÍ PLATFORMY

PAVČÍKOVÁ L., ŠEDO J.

Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ Brno

Péče o osoby s hereditárními nádorovými syndromy vyžaduje dlouhodobou podporu, která přesahuje jednorázové předání informací v ambulanci onkologa. Pacientky potřebují porozumět doporučením, orientovat se v možnostech prevence a mít k dispozici spolehlivou oporu, ke které se mohou opakovaně vracet. Ve sdělení bude nejprve představena nová univerzální digitální platforma, která umožňuje odborným týmům vytvářet interaktivní edukační programy přizpůsobené potřebám konkrétních cílových skupin. S využitím této platformy připravil náš tým edukační program pro nositelky BRCA1/2 mutace. Jeho cílem je propojit odborně správné informace s praktickým, srozumitelným a bezpečným provázením pacientek v různých fázích péče. Aplikace využívá textové edukační materiály, infografiky, podcasty s odborníky, zvukové záznamy a vizuálně atraktivní prvky. Tyto formáty umožňují zpřístupnit složitá témata přehledně a způsobem, který respektuje rozdílné potřeby pacientek. Digitální nástroj je koncipován jako doplněk odborné péče, nikoliv jako její náhrada. Zároveň může sloužit jako praktická opora v ambulancích, kde je prostor pro opakovanou edukaci často omezený. Cílem programu je pomoci pacientkám lépe se orientovat v odborných doporučeních i ve vlastní situaci, posílit jejich pocit bezpečí a podpořit jejich aktivní roli při rozhodování o vlastním zdraví.

326. ANALÝZA FARMAKOVIGILANČNÍCH HLÁŠENÍ V ONKOLOGII Z JEDNÉ FAKULTNÍ NEMOCNICE ZA OBDOBÍ 2014–2025

NOVOSADOVÁ M.¹, JIRSOVÁ E.², KOPECKÝ J.³

¹ Oddělení klinické farmacie nemocniční lékárny, FN Hradec Králové, ² Odbor farmakovigilance, SÚKL Praha, ³ Klinika onkologie a radioterapie, FN Hradec Králové

Východiska: Farmakovigilance průběžně pomáhá lépe poznávat bezpečnostní profil léčivých přípravků. Spontánní hlášení podezření na nežádoucí účinek (NÚ) umožňuje zjišťovat nové NÚ nebo upřesňovat frekvenci a vlastnosti již známých NÚ v reálné klinické praxi, a to i u specifických skupin pacientů (vyšší věk, multimorbidita, polyfarmakoterapie apod.). Cílem práce bylo analyzovat strukturu a trendy hlášení NÚ odeslaných z jedné fakultní nemocnice za 12leté období. Soubor pacientů a metody: Byla provedena retrospektivní analýza 235 hlášení podezření na NÚ léčiv odeslaných Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) za ukončené roky 2014–2025. Většina hlášení (90 %) pocházela od pacientů Kliniky onkologie a radioterapie FN HK (agenda přidělená jednomu klinickému farmaceutovi), zbylých 10 % od pacientů z jiných klinik. Deskriptivní statistika hodnotila demografické údaje, diagnózy (MKN-10), podezřelá léčiva, typy léčby a charakter nežádoucích účinků. Výsledky: Celkem bylo analyzováno 235 hlášení zahrnujících 249 typů nežádoucích účinků. Soubor tvořilo 144 žen (61,3 %) a 91 mužů (38,7 %) s věkovým průměrem 60,9 let (medián 64 let). Nejvíce hlášení (60,8 %) spadalo do věkové kategorie 60–79 let. Nejčastějšími diagnózami byly kolorektální karcinom (18,3 %), karcinom prsu a ledviny (shodně 17 %) a maligní melanom (13,6 %). Z hlediska typu léčby dominovala chemoterapie (34,9 %) a imunoterapie (33,6 %), následovaná cílenou léčbou (21,7 %). Nejčastěji hlášenými podezřelými léčivy byly kombinace nivolumab + ipilimumab (11,5 %), karboplatina (8,9 %), nivolumab v monoterapii (8,1 %), pembrolizumab (7,7 %) a paklitaxel (4,4 %), hlášení zahrnovala nejen onkologická léčiva. Mezi hlášenými reakcemi převažovaly alergické reakce (32,1 %), průjem a kolitida (16,5 %), hepatotoxicita (7,2 %), exantém (6,8 %), nefrotoxicita (6 %) a hematotoxicita (5,6 %). Závěr: S rostoucím využíváním protinádorové imunoterapie v klinické praxi se adekvátně zvyšuje i podíl hlášení podezření na její specifické nežádoucí účinky. Spontánní hlášení z reálné klinické praxe, na kterém se aktivně podílí klinický farmaceut, představuje nenahraditelný zdroj informací. Tato data jsou následně lékovými agenturami vyhodnocována v širším kontextu, což zásadně přispívá k lepšímu poznání bezpečnostního profilu léčiv včetně moderní onkologické léčby.