Jak se může změnit monitorování diabetu 2 typu v současnosti?

Postupy při monitorování terapie diabetu v době senzorů kontinuálního sledování glukózy jsme před nedávnem uveřejnili na stránkách tohoto časopisu [1]. V červnu 2026 byla následně v časopisu Lancet Diabetes publikována velmi důležitá, na naše zmíněné sdělení přímo navazující, studie [2]

Cílem této randomizované, multicentrické studie bylo posoudit, nakolik je úroveň klinické efektivity sledování stavu diabetu 2 typu novějším způsobem, založeným na aplikaci CGM senzorů, srovnatelná s dosavadním obvyklým, klasickým způsobem self-monitoringu glukózy v krvi glukometry (SBGM) a zdali postup s aplikací senzorů nepřináší vyšší klinickou efektivitu.

Studii provedlo 24 diabetických center z celé UK, pod vedením pracovníků několika britských univerzit (Nottingham, Leicester, Manchester, Birmingham a další), inspirováno pracovní skupinou Free DM2 Study Group s asi 200 odborníky diabetology. Jde tedy o velmi širokou, autoritativní studii.

Předmětem studie byly dvě skupiny pacientů, limitovaných věkem nad 18 let a vyšší hodnotou HbA_1c v intervalu 54-97 mmol/mol. Sledované období monitorování proběhlo od července 2023 do ledna 2025. První CGM skupina 198 jedinců monitorovala svůj stav senzorem Free Libre 3 Abbott. Druhá kontrolní skupina 105 jedinců sledovala stav diabetu self-monitoringem glukózy v kapilární krvi pomocí glukometrů způsobem, prováděným již před počátkem studie. Dvakrát, prvně v 16. týdnu studie, po druhé v jejím 32 týdnu, byla provedena měření HbA_1c. Studie byla důsledně randomizována.

Změny hodnot HbA_1c, glukózy a časů trvání intervalů TIR, TAR a TBR před počátkem studie, po 16 a po 32 týdnech byly nástrojem hodnocení výsledků studie.

Terapie byla po dobu studia stabilní. V souboru byli jedinci s řadou různých terapií. Všichni probandi byli léčeni různými dávkami inzulinu v kombinaci s metforminem nebo SGLT-1. Ale objevila se již v různých kombinacích řada (2-26) jedinců s terapií na bázi GIP-přípravků, regulujících chuť k jídlu, příbuzných pověstnému ozempiku a GLP-1 inkretinových receptorových antagonistů, i v duální podobě (GIP-GLP-1), a to v obou hodnocených skupinách v podobných počtech. Výsledky konečného hodnocení studie však druh terapie nezohledňovaly. Bazální informace o léčivech typu GIP a GLP-1 může pilný zájemce najít například v přehledné informaci [3],

Shrnutí výsledků

• hodnota HbA_1c se u skupiny CGM oproti kontrolní skupině SBGM snížila
• rovněž se u skupiny CGM snížila hodnota glukózy
• u CGM skupiny se zvýšila hodnota TIR a snížila hodnota TAR oproti kontrolní SBGM skupině
• hypoglykemické stavy (a hodnota TBR) byly pozorovány u obou skupin v nevýznamném počtu
• počet klinických komplikací byl u skupiny CGM o něco vyšší, zvýšení však nebylo signifikantní

Při sledování diabetu 2 lze dosavadní postup, založený na SBGM bezpečně nahradit postupem, využívajícím senzory a zvýšit tak podstatně komfort života pacientů.

Kam se pak přesouvá problém monitorování diabetu? Vzhledem k extrémnímu a celosvětově stále rostoucímu počtu diabetiků v populaci a s ohledem na závažnost choroby není moudré, kdyby laboratorní pracovníci podcenili problém měření glukózy pomocí senzorů poukazem na fakt, že probíhá mimo zdi klinických laboratoří. Jednak se neustále a právem považujeme (a chceme být považování) za integrální součást komplexního medicínského procesu, jednak nadále přetrvávají při aplikaci senzorů problémy, na jejichž řešení by přednostně a aktivně měli participovat právě pracovníci laboratoří.

Máme na mysli především přetrvávající absenci programů vnitřní kontroly a externího hodnocení kvality, kterou nebude možné natrvalo přehlížet. Problémová zůstává kalibrace senzorů. Tam je evidentně zapotřebí navrhnout a evaluovat jednak modernější referenční měřící postupy, než jsou doposud běžně celosvětově používané, a rovněž vytvořit obecně akceptovatelné a standardizované postupy validaci firemních kalibraci a případné postupy rekalibrací k dosažení spolehlivějších hodnot správnosti, úkol pro laboratorní odborníky jako stvořený. Základem těchto činností, potřebujících aktivitu laboratorních pracovníků a spoléhajících se na jejich odborné schopnosti, mohou být recentní doporučení (guidelines) pracovní skupiny IFCC pro CGM (IFCC-WG-CGM), zmiňované již v práci [1]. Zde pak citovány jako [4,5].