Výběry z mezinárodních časopisů

Immediate or On-Demand Endoscopic Necrosectomy for Necrotizing Pancreatitis: A Randomized Controlled Trial (WONDER-01)

Tomotaka S, Toshio F, Takeshi O et al.

Gastroenterology 2026; 171 (1): 140–153. doi: 10.1053/j.gastro.2026.01.034.

Okamžitá nebo odložená endoskopická nekrozektomie při nekrotizující pankreatitidě: randomizovaná studie WONDER-01

Nekrotizující pankreatitida má vysokou mortalitu, zejména pokud je komplikována infekcí. Endoskopická ultrazvukem (EUS) navigovaná drenáž se stala standardem léčby ohraničených nekróz pankreatu (WON). Optimální načasování přímé endoskopické nekrektomie (DEN) po provedené EUS transmurální drenéži zůstává otázkou. Tato studie si klade za cíl porovnat okamžitou DEN a všeobecně rozšířený „step-up“ přístup v léčbě komplikací nekrotizující pankreatitidy se zaměřením na zkrácení doby nástupu klinického efektu. Jedná se o multicentrickou otevřenou studii, které se zúčastnilo 70 pacientů. Pacienti byli po provedené EUS navigované léčbě nekrotizující pankreatitidy rozděleni v poměru 1 : 1 k okamžité DEN (skupina A), nebo k přístupu „step-up“ (skupina B). U skupiny A byla provedena DEN do 72 hod od randomizace nebo při samotné EUS drenáži, DEN byla prováděna opakovaně. Primárním cílem byla doba od randomizace do dosažení klinického efektu definovaného jako zmenšení velikosti kolekce na ≤ 3 cm a současné zlepšení zánětlivých markerů. Výsledkem bylo, že DEN ve skupině A byla spojena s kratší dobou dosažení klinického efektu než skupina B se „step-up“ přístupem (p = 0,009). Medián klinického efektu byl 29 dní (95% CI 19–34 dní) u skupiny A oproti 44 dnům (95% CI 38–52 dnů) ve skupině B. DEN podstoupili všichni pacienti v rameni s okamžitou DEN ve srovnání se 46 % pacientů ve skupině B. Výskyt nežádoucích příhod souvisejících s výkonem byl však v obou skupinách srovnatelný (24 vs. 22 %; p = 0,79). Mezi skupinami nebyly zaznamenány významné rozdíly z hlediska technické úspěšnosti (100 vs. 97 %; p > 0,99) ani mortality (12 vs. 5,4 %; p = 0,41). Při srovnání DEN a „step-up“ přístupu můžeme říci, že DEN vedla ke zkrácení doby k dosažení klinického efektu. Tento přístup ale vyžadoval opakované provádění DEN.

Association between statin use and hepatic decompensation in patients with primary biliary cholangitis: a target trial emulation study

Choi J, Xu J, Nguyen VH et al.

Hepatology 2026; 84 (2): 367–377. doi: 10.1097/HEP.0000000000001701.

Souvislost mezi užíváním statinů a jaterní dekompenzací u pacientů s primární biliární cholangitidou: cílová emulační studie

Úvod a cíle: Statiny byly zkoumány pro svůj potenciál snižovat jaterní komplikace u chronických onemocnění jater, ale důkazy u primární biliární cholangitidy (PBC) zůstávají omezené. Cílem této studie bylo posoudit souvislost mezi užíváním statinů a rizikem jaterní dekompenzace s využitím cílené simulace studie (TTE). Metody a výsledky: V této studii byla provedena sekvenční TTE s využitím dvou databází elektronických zdravotních záznamů: Mass General Brigham (MGB, Boston, USA) a Asan Medical Center (AMC, Soul, Korea). Do studie byli zařazeni dospělí, kterým byla diagnostikována PBC v letech 2001–2024. Užívání statinů bylo definováno jako kumulativní trvání ≥ 90 dnů. V každé měsíční studii byli pacienti zahajující léčbu statiny porovnáni s pacienty, kteří je neužívali, v poměru 1 : 2, pomocí propensity score matchingu. Primárním cílem byla jaterní dekompenzace, sekundárním cílem byl kompozitní závažný nepříznivý jaterní výsledek (MALO), vč. dekompenzace, hepatocelulárního karcinomu a transplantace jater. Z 2 889 vhodných pacientů bylo 443 uživatelů statinů porovnáno s 886 pacienty, kteří je neužívali. Během mediánu sledování 3,8 roku se jaterní dekompenzace vyskytla u 24 uživatelů statinů (5,4 %) a u 67 pacientů, kteří je neužívali (7,6 %) (poměr rizik [HR] 0,61; 95% CI 0,38–0,97). Užívání statinů bylo také spojeno se sníženým rizikem MALO (HR 0,58; 95% CI 0,38–0,89). Analýzy citlivosti stratifikované podle zdroje dat (MGB, HR 0,65; AMC, HR 0,60) a přítomnosti cirhózy (HR 0,70 pro cirhózu; HR 0,57 pro nepřítomnost cirhózy) ukázaly podobné směrové trendy. Závěry: Užívání statinů bylo u pacientů s PBC konzistentně spojeno s nižším rizikem jaterní dekompenzace a závažných jaterních příhod, což podporuje potenciální ochranný účinek.

Distinct effects of ketogenic and non-ketogenic weight-loss diets on hepatic steatosis and mitochondrial metabolism in MASLD

Qadri SF, Porthan K, Dufour S et al.

J Hepatol 2026; 85 (1): 26–36. doi: 10.1016/j.jhep.2026.02.001.

Různé účinky ketogenní a non-ketogenní redukční diety na jaterní steatózu a mitochondriálnímetabolizmus u MASLD

Úvod a cíle: Redukce hmotnosti je základem léčby steatotické nemoci jater spojené s metabolickou dysfunkcí (MASLD). Optimální dietní přístup ke snížení intrahepatálních triglyceridů (IHTG) a mechanizmy, které jsou základem vymizení steatózy, však zůstávají nedostatečně definovány. V této studii bylo analyzováno, zda úbytek hmotnosti dosažený ketogenní dietou (KD) ve srovnání s non-ketogenní dietou (ND) odlišně ovlivňuje obsah IHTG, metabolizmus mitochondrií v játrech a cirkulující metabolom. Metody: Jedinci s různým obsahem IHTG podstoupili krátkodobou hypokalorickou KD a ND ve zkříženém designu. Před každou dietou a po ní byl IHTG kvantifikován protonovou magnetickou rezonanční spektroskopií a tuhost jater magnetickou rezonanční elastografií. Byla použila nejmodernější metodologie izotopového nosiče k porovnání in vivo rychlosti oxidace jaterního mitochondriálního cyklu trikarboxylových kyselin (TCA), endogenní produkce glukózy a produkce b-hydroxybutyrátu (ketogeneze). Pro vyhodnocení systémových metabolických odpovědí byla použita cílená plazmatická metabolomika pomocí NMR a LC-MS. Výsledky: I přes podobný energetický deficit a úbytek tělesného tuku se IHTG snížila o 45 % více u KD než u ND (–29 vs. –20 %), což bylo doprovázeno trojnásobně vyšším zlepšením jaterní inzulinové senzitivity (59 vs. 21 %). KD, ale nikoli ND, výrazně snížila sérové koncentrace inzulinu (–54 %), čímž podpořila lipolýzu a intrahepatální dělení mastných kyselin směrem k mitochondriální b-oxidaci, zvýšila jaterní mitochondriální [NADH] / [NAD+] (redoxní stav) (+51 %) a snížila rychlost oxidace jaterního mitochondriálního TCA cyklu (–34 %). KD, ale nikoli ND, zvýšila plazmatické koncentrace aminokyselin s rozvětveným řetězcem, acylkarnitinů a meziproduktů TCA cyklu. Závěry: Obě diety zlepšily MASLD, ale KD vedla k většímu snížení IHTG v důsledku metabolického stavu podobného hladovění. Přínosy KD však byly doprovázeny zvýšeným redoxním stavem jaterních mitochondrií a potlačením oxidace cyklu TCA, což jsou znaky dříve spojované s progresivním poškozením jater.

Higher Colonic Tissue Drug Concentrations of Subcutaneous Compared to Intravenous Administration of Infliximab Therapy in Patients With Inflammatory Bowel Disease

Roblin X, Nancey S, Papamichael K et al.

United European Gastroenterol J 2026; 14 (3): e70207. doi: 10.1002/ueg2.70207.

Vyšší koncentrace infliximabu ve tkáni tlustého střeva při subkutánním podávání oproti intravenóznímu podávání u pacientů s idiopatickými střevními záněty

Úvod: Dosud nebyly hodnoceny tkáňové koncentrace infliximabu (IFX) ve střevě u pacientů s idiopatickými střevními záněty (IBD) léčených subkutánně (SC). Cíl: Srovnání sérové a tkáňové koncentrace IFX v tlustém střevě u pacientů s IBD léčených SC a intravenózním (IV) IFX. Metody: Tato observační průřezová studie zahrnovala pacienty s IBD na stabilní udržovací léčbě SC nebo IV IFX, kteří podstoupili rutinní kontrolní koloskopii. Klinická aktivita onemocnění byla definována zvýšeným skóre CDAI nebo Mayo v kombinaci s alespoň jedním zvýšeným biomarkerem (fekální kalprotektin > 250 μg/g nebo CRP > 5 mg/l). Pro stanovení koncentrací IFX v séru a tkáni byly odebrány vzorky krve a dvě biopsie z tlustého střeva. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 35 pacientů. Sérové i tkáňové koncentrace IFX byly významně vyšší u pacientů léčených SC oproti pacientům léčeným IV (22 vs. 9 μg/ml; p < 0,001; 25 vs. 10 μg/g; p = 0,002). Sérové a tkáňové koncentrace IFX v tlustém střevě spolu pozitivně korelovaly v obou skupinách (IV: r = 0,42; p = 0,014; SC: r = 0,43; p = 0,001). Tkáňové koncentrace IFX v tlustém střevě byly vyšší u pacientů s mírnou až středně závažnou endoskopickou aktivitou onemocnění než u pacientů bez aktivního onemocnění (p < 0,001). Sérové i tkáňové koncentrace IFX predikovaly dlouhodobou klinickou remisi, přičemž optimální prahové hodnoty činily 14,5 μg/ml (p = 0,015) a 17 μg/g (p < 0,005). Tkáňová koncentrace IFX v tlustém střevě vykazovala vyšší prediktivní přesnost (AUROC 0,82; p = 0,01) než sérová koncentrace (AUROC 0,76; p = 0,045). Závěr: Subkutánně podávaný IFX dosahoval významně vyšších koncentrací v séru i v tkáni tlustého střeva ve srovnání s intravenózně podávaným IFX. Tkáňové koncentrace IFX v tlustém střevě vykazovaly lepší prediktivní schopnost ve vztahu k dlouhodobé klinické remisi a do budoucna by mohly podpořit využití terapeutického monitorování léčby (TDM) založeného na stanovení tkáňových koncentrací u pacientů s IBD.

Top-down versus step-up approach after endoscopic ultrasound-guided drainage of infected walled-off necrosis: a randomized controlled trial

Ancil S, Shah J, Jearth V et al.

Endoscopy 2026; 58 (9): 950–960. doi: 10.1055/a-2859-2294.

Strategie „top-down“ versus „step-up“ po endoskopické ultrasonografií navigované drenáži infikované ohraničené pankreatické nekrózy: randomizovaná kontrolovaná studie

Úvod: Optimální načasování a frekvence přímé endoskopické nekrektomie (DEN) po endoskopické ultrasonografií (EUS) navigované drenáži infikované ohraničené pankreatické nekrózy (WON) zůstávají nejasné. Metody: Jednalo se o randomizovanou studii z jednoho centra. Do studie byli zařazeni pacienti s prokázanou nebo klinicky suspektní infikovanou WON (> 10 cm) s více než 30% podílem solidního detritu. Ve skupině „top-down“ byla DEN provedena již během úvodního výkonu spočívajícího v EUS-navigované drenáži a následně opakována po 24 hod až do dosažení úplného vyčištění dutiny. Ve skupině „step-up“ byla DEN po úvodní drenáži prováděna pouze při splnění předem definovaných klinických kritérií. Primárním end-pointem byl počet reintervencí potřebných k dosažení klinického úspěchu. Sekundární end-pointy zahrnovaly nově vzniklé orgánové selhání, nežádoucí účinky související s výkony, opětovné hospitalizace, délku hospitalizace a celkovou mortalitu. Výsledky: Z 208 pacientů vyšetřených v průběhu studie bylo do studie zařazeno 54 pacientů (27 v každé skupině). Medián (IQR) počtu reintervencí byl nižší ve skupině „top-down“ (1 [2] vs. 2 [2]; p = 0,02), zatímco počet DEN (2 [1] vs. 1 [2]; p = 0,31) a celková zátěž výkony (4 [2] vs. 4 [2]; p = 0,95) byly v obou skupinách srovnatelné. Pacienti ve skupině „step-up“ měli vyšší podíl opětovných hospitalizací (44,4 vs. 18,5 %; p = 0,04) a delší dobu hospitalizace (12 [17] vs. 4 [8,5] dne; p < 0,001). Výskyt nově vzniklého orgánového selhání, nežádoucích účinků souvisejících s výkony (7,4 vs. 7,4 %; p > 0,99) a mortalita (11,1 vs. 18,5 %; p = 0,70) byly v obou skupinách srovnatelné. Závěr: U pacientů s infikovanou WON a významným podílem solidního detritu byla strategie „top-down“ spojena s kratší dobou hospitalizace a nižším podílem opětovných hospitalizací při srovnatelné celkové zátěži výkony. Výskyt opětovných hospitalizací však mohl být ovlivněn faktory souvisejícími s doplňkovou léčebnou strategií.

Long-term outcomes of top-down therapy versus a conventional step-up strategy in adults newly diagnosed with Crohn‘s disease: 5-year follow-up of the PROFILE trial

Noor N, Sharip M, Zheng H et al.

Lancet Gastroenterol Hepatol 2026; 11 (11): 960–970. doi: 10.1016/S2468-1253 (26) 00192-5.

Dlhodobé výsledky liečby metódou „top-down“ v porovnaní s konvenčnou stratégiou postupného zvyšovania dávok u dospelých s novo diagnostikovanou Crohnovou chorobou: 5-ročné sledovanie v rámci štúdie PROFILE

Úvod: Štúdia PROFILE pred časom preukázala lepšie výsledky po 48 týždňoch u pacientov s Crohnovou chorobou, ktorí od stanovenia diagnózy dostávali liečbu anti-TNF top-down stratégiou, v porovnaní s konvenčnou step-up stratégiou. Cieľom následného sledovania účastníkov štúdie PROFILE bolo zhodnotiť, či prínos liečby top-down od diagnózy vedie k zmene dlhodobého priebehu ochorenia. Metódy: PROFILE bola multicentrická, otvorená (open-label), randomizovaná kontrolovaná štúdia uskutočnená v 40 nemocniciach vo Veľkej Británii. Zahŕňala pacientov vo veku 16–80 rokov s novodiagnostikovanou Crohnovou chorobou. Vhodní pacienti boli prostredníctvom zabezpečenej online platformy náhodne pridelení na 48 týždňov k protokolom riadenej liečebnej stratégii top-down (infliximab plus imunomodulátor) alebo step-up. Potom sa liečba vrátila k lokálnym štandardom starostlivosti. Objektívne údaje o výsledkoch sa zbierali až 5 rokov po návšteve v 48. týždni. Primárnym ukazovateľom bola potreba abdominálnej operácie súvisiacej s Crohnovou chorobou. Údaje sa analyzovali podľa pôvodnej randomizácie PROFILE v populácii intention-to-treat. Účastníci bez údajov z dlhodobého sledovania boli cenzorovaní k návšteve v 48. týždni. Analýzy času do udalosti sa robili Kaplanovou-Meierovou metódou a Coxovým modelom proporcionálnych rizík. Štúdia bola registrovaná v registri ISRCTN pod číslom 11808228 a je ukončená. Výsledky: Od 29. decembra 2017 do 5. januára 2022 bolo na zaradenie posúdených 483 pacientov. Zaradených a randomizovaných bolo 389 pacientov, z toho traja boli vylúčení pre nesplnenie kritérií. Liečbu top-down dostalo 193 pacientov a liečbu step-up tiež 193 pacientov. Z 386 účastníkov primárnej štúdie PROFILE malo 358 (93 %) k dispozícii záznamy po 48. týždni, 182 (51 %) v skupine top-down a 176 (49 %) v skupine step-up. Medián sledovania bol približne 5 rokov od randomizácie (1 809 dní [IQR 1 300–2 101]). Do tohto času dostalo biologickú alebo imunomodulačnú liečbu 172 (89 %) zo 193 pacientov v skupine step-up a 191 (99 %) zo 193 pacientov v skupine top-down. Pokiaľ ide o primárny ukazovateľ, počas sledovania podstúpilo 26 pacientov liečených stratégiou step-up spolu 28 brušných operácií súvisiacich s Crohnovou chorobou. V skupine top-down to bolo šesť operácií u šiestich pacientov. Čas do operácie bol v skupine step-up kratší ako v skupine top-down (upravený pomer rizík [aHR] 5,23 [95% CI 1,99–13,76]; p = 0,0008). Pri sekundárnych ukazovateľoch bol výskyt hospitalizácií súvisiacich s Crohnovou chorobou vyšší u pacientov pôvodne liečených stratégiou step-up ako top-down (41 [21 %] zo 193 vs. 22 [11 %] zo 193 pacientov). Čas do prvej hospitalizácie bol pri step-up kratší (aHR 2,01 [95% CI 1,18–3,41]; p = 0,017). Progresia do fenotypu B2 alebo B3 bola tiež častejšia pri pôvodnej stratégii step-up ako top-down (32 [17 %] zo 192 vs. 13 [7 %] zo 193 pacientov). Čas do progresie ochorenia bol v skupine step-up kratší ako v skupine top-down (aHR 2,46 [95% CI 1,25–4,86]; p = 0,010). V bezpečnostných ukazovateľoch sa skupiny nelíšili, a to ani v závažných infekciách (12 [6 %] zo 193 pacientov step-up a 14 [7 %] zo 193 pacientov top-down), ani v malignitách (5 pacientov [3 %] a 3 pacienti [2 %]). Interpretácia: Včasná liečba anti-TNF stratégiou top-down od stanovenia diagnózy bola v porovnaní so stratégiou step-up spojená s lepšími dlhodobými výsledkami po 5 rokoch. To naznačuje, že pri Crohnovej chorobe môže mať účinok modifikujúci priebeh ochorenia.

Anti-TNF withdrawal or long-term treatment in ulcerative colitis (BIOSTOP): a multicentre open label, randomized controlled trial

Berset IP, Lerang F, Moum B et al.

J Crohns Colitis 2026; 20 (8): jjag110. doi: 10.1093/ecco-jcc/jjag110.

Vysadenie liečby anti-TNF alebo dlhodobá liečba pri ulceróznej kolitíde (BIOSTOP): multicentrická otvorená, randomizovaná kontrolovaná štúdia

Úvod a ciele: Liečba anti-TNF (anti-tumor nekrotizujúci faktor) je pri ulceróznej kolitíde (UC) účinná. Optimálna dĺžka liečby však nie je jasná. Táto štúdia hodnotí výsledky po vysadení anti-TNF v porovnaní s udržiavacou liečbou pri UC. Metódy: Išlo o prospektívnu, multicentrickú, randomizovanú, kontrolovanú, otvorenú (open-label) štúdiu non-inferiority. Pacienti v hlbokej klinickej, biochemickej a endoskopickej remisii boli randomizovaní v pomere 1 : 1 na vysadenie anti-TNF alebo na pokračovanie udržiavacej liečby. Primárnym cieľovým ukazovateľom bola endoskopicky potvrdená remisia (Mayo endoskopické skóre 0 alebo 1) po dvoch rokoch. Započítavali sa aj pacienti, ktorých relaps UC bol liečený anti-TNF alebo nebiologickými liekmi. Sekundárnymi cieľovými ukazovateľmi boli klinická remisia, miera relapsov UC a odpoveď na liečbu. Na preukázanie non-inferiority s hranicou 15 % bolo potrebných 170 účastníkov. Výsledky: Od júna 2017 do decembra 2021 bolo randomizovaných 172 pacientov s UC z 19 nórskych nemocníc, po 86 v každej skupine. Per-protocol populáciu tvorilo 163 pacientov. Deväť pacientov bolo vylúčených pre odvolanie informovaného súhlasu alebo porušenie protokolu. Po 2 rokoch bolo v endoskopickej remisii 80 % (66/82) pacientov po vysadení anti-TNF a 96 % (78/81) pacientov na udržiavacej liečbe. Relaps UC sa vyskytol u 52 % (45/86) pacientov po vysadení a u 12 % (10/86) pacientov na udržiavacej liečbe. Opätovné nasadenie anti-TNF bolo úspešné u 74 % (20/27). Záver: Dva roky po vysadení anti-TNF u pacientov s UC v hlbokej remisii bola miera endoskopicky potvrdenej remisie signifikantne nižšia ako pri udržiavacej liečbe. Non-inferioritu sa nepodarilo preukázať. Miera relapsov UC po vysadení anti-TNF bola vysoká, väčšina relapsov však bola úspešne zvládnutá. Väčšina pacientov nedostávala azatioprín. Dôležité je, že 48 % pacientov po vysadení anti-TNF zostalo v remisii bez kortikosteroidov. Nepodarilo sa identifikovať žiadne signifikantné prediktory aktivity UC po vysadení anti-TNF.

Články vybrali a komentovali MUDr. Robert Pospíšil¹, MUDr. Mgr. Irena Míková², MUDr. Jan Křivinka³, M. Prokopič⁴

¹ Gastroenterologické oddělení, Nemocnice České Budějovice, a. s.

² Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha

³ II. interní klinika –⁠ gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc

⁴ Interná klinika –⁠ gastroenterologická JLF UK a UN Martin