Vzpomínka na prof. MUDr. Františka Gazárka, CSc.

V listopadu letošního roku uplynulo 100 let od narození dlouholetého přednosty Porodnicko-gynekologické kliniky LF UP a FN v Olomouci profesora MUDr Františka Gazárka, CSc. Profesor Gazárek patřil k výrazným osobnostem v československé gynekologicko-porodnické společnosti, zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Narodil se 25. 11. 1912 ve Skalici na Slovensku. Maturoval na gymnáziu ve Strážnici a poté studoval na lékařské fakultě v Bratislavě, kde promoval v roce 1938. Jako mladý sekundář nastoupil do tehdejších Zemských ústavů v Olomouci, kde získával základní porodnicko-gynekologickou erudici pod vedením prof. Bittmanna. V roce 1945 odchází do Velkých Losin, odkud později přechází na místo primáře porodnicko-gynekologického oddělení nemocnice v Šumperku.

V roce 1962 je pověřen státními a stranickými orgány vedením Porodnicko-gynekologické kliniky v Olomouci. V čele této kliniky pak stál až do roku 1983, kdy předal vedení prof. Pohankovi. Na klinice ale aktivně působil dále, a to jako vedoucí nově zřízené Laboratoře lidské reprodukce. Během 21 let, kdy stál v čele olomoucké kliniky, se stal známou osobností, jak v českých zemích, tak na Slovensku, ke kterému ho poutala celá řada osobních přátel.

Vůdčími vlastnostmi prof. Gazárka byly vždy činorodost a pracovitost. Jako autor nebo spoluautor uveřejnil celkem 272 publikací v našem i zahraničním odborném tisku. Často přednášel zejména na domácích kongresech a konferencích a byl jejich aktivním organizátorem. Svůj odborný zájem zaměřil zejména na problematiku předčasného porodu a možnosti snižování perinatální morbidity a mortality. Jeho cíl –⁠ snížení perinatální mortality pod 10 promile se jevil v tehdejší době jako megalomanský a nereálný, zejména pro jeho formu zveřejnění –⁠ závazek porodníků k oslavě sjezdu KSČ. Čas však ukázal, že měl v tomto směru pravdu.

Rád operoval a byl autorem několika nových nebo modifikovaných operačních postupů, zejména v oblasti urogynekologie. Byl skvělým diagnostikem a měl intuici předvídat nové perspektivní směry v našem oboru. Proto patřila olomoucká klinika k pracovištím, kde se prvně zavedly nové diagnostické metody, jako byl ultrazvuk nebo radioimunologické stanovení hCG. Zmýlil se snad jen v oblasti gynekologické endoskopie, kterou nepovažoval za perspektivní směr, a proto byla v Olomouci zavedena až poměrně pozdě. Svými spolupracovníky byl oceňován zejména pro obrovskou aktivitu a pracovní elán, který si zachoval až do své smrti. Uměl dokonale organizovat práci na klinice a obklopil se týmem nadšených lékařů ochotných řešit nejen každodenní úkoly léčebné péče a výuky mediků, ale i náročné úkoly vědy a výzkumu.

Přestože sám příliš necestoval, umožňoval svým spolupracovníkům navštěvovat zahraniční pracoviště, a tím zajišťovat kontakt kliniky se špičkovými zahraničními centry. Např. tehdejší docent Talaš přivezl ze svého stážového pobytu v LA v USA metodu stanovení hCG radioizotopovou imunoesejí, a olomoucká klinika se tak stala prvním pracovištěm v republice využívajícím tuto převratnou diagnostickou metodu. Po řadu let pak byly v Olomouci pořádány pravidelné mezinárodní konference věnované této problematice. V posledních letech svého působení na klinice se profesor Gazárek zaměřil na oblast lidské reprodukce. Výsledkem této snahy pak byl porod druhého dítěte v naší republice počatého metodou IVF a ET.

V oblasti pedagogické vychoval profesor Gazárek stovky mediků a byl rovněž autorem skript pro posluchače stomatologického směru.

Jeho největším osobním koníčkem byla myslivost a je třeba přiznat, že na rozdíl od řady tehdejších funkcionářů jej k tomu nevedla módní vlna a možnost navštěvovat prominentní hony a lovy, ale skutečná láska ke zvěři a přírodě. Byl rovněž velkým propagátorem česko-slovenské vzájemnosti a řada úzkých vztahů se slovenskými kolegy a pracovišti přetrvala až do dnešní doby.

Přestože byl profesor Gazárek velmi dobrým lékařem, pedagogem a výzkumným pracovníkem a mnoho jeho kolegů, a zejména pacientek na něho vzpomíná jako na skvělého člověka, je nutno zmínit i jeho kontroverzní stránku osobnosti. Po okupaci naší republiky sovětskou armádou v roce 1968 se stal jedním z hlavních představitelů „normalizace“ na olomoucké univerzitě, se všemi důsledky, které toto doba přinesla. Snad i proto byl též jmenován na dvě funkční období do postu rektora Palackého univerzity. Na každé vedoucí osobnosti kterékoliv doby lze nalézt současně pozitivní i negativní stránky. I politického protivníka si lze jako člověka vážit, pokud nepřekročil hranice obecných norem etických a humánních. Z pohledu jeho spolupracovníků, kteří jej znali jako přednostu kliniky a člověka, prof. Gazárek tyto hranice nikdy vědomě nepřekročil.

Prof. MUDr. Milan Kudela,CSc