Odešel prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc., emeritní přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze

Zpráva z prvního zákopu. Oznámení o ztrátách. Na poli lékařských věd jsme 29. října 2014 ztratili zkušeného a cenného bojovníka za moderní přístupy v psychiatrii. Takovými a podobnými metaforami s nádechem černého humoru se častují příslušníci populační vrstvy, která se ocitá za pomyslnou čarou průměrného věku dožití. Tak nějak by mohl začínat nekrolog za kolegu Petra Zvolského, který byl mým vrstevníkem, a pokud by se mohlo zdát, že ztráty ostatních ulehčují momentálně přeživším jejich situaci, jde o omyl, jen si tím více uvědomují, kde se sami nacházejí. A někdy se i ptají proč, proč právě on, a kdy já.

Profesora Petra Zvolského může naše lékařská obec s hrdostí považovat za zakladatele psychiatrické genetiky a není u nás mnoho medicínských oborů, které by se mohly chlubit osobností, jež by jim umožnila již tak záhy využívat možnosti, které jim nabízejí genetické přístupy. Kolegy Zvolského jsem si velice vážil a jeho úspěchy a ocenění mu přál, i když při jeho skromnosti netuším, do jaké míry jeho samotného uspokojovaly včetně udělení medaile za zásluhy v roce 2005 prezidentem Václavem Klausem, a jen doufám, že mu nebudu muset závidět, že se mu podařilo věnovat se práci, která ho těšila, až do konce života. Své první články z oblasti psychiatrické genetiky publikoval již v roce 1963, tedy jen několik let po své promoci. Patřil bezpochyby mezi zapálené pracovníky vybavené schopností odhadovat a předvídat přínos, který může genetika přinést do tak obtížného oboru, jakým je psychiatrie. Stejně lze hodnotit i jeho statečnost, neboť v posledním roce byl vážně nemocen, ale jakmile se mu ulevilo natolik, že mu to jeho zdravotní stav umožnil, vracel se do práce.

Mezi publikacemi prof. Zvolského najdeme témata zabývající se vztahem antigenních determinant lidských buněk k duševním chorobám, např. Májský A, Zvolský P, Dvořáková M. Primary affective disorders and HLA antigens. Tissue Antigens. 1978; 11(2): 190–191; farmakogenetické studie, z nichž většina je zaměřena na působení lithiových iontů, např. Souček K, Zvolský P. Lithium 1982. Česk. Psychiatr. 1983; 79(5): 315–320; Grof P, Alda M, Grof E, Zvolský P, Walsh M. Lithium response and genetics of affective disorders.J Affect Disord 1994; 32(2): 85–95. Zájem o genetickou stránku duševních chorob ho neopustil ani v období, kdy nastoupila fáze molekulární genetiky, ať už jako diagnostická pomůcka, nebo její aplikování do terapeutických rozvah. Jistě by mu přišlo líto, že už nemůže sledovat, osobně se účastnit a aktivně podporovat rozmach poznatků, které do jeho profese právě molekulární genetika začíná přinášet.

V databázi PubMed je s jeho jménem uvedeno 97 článků, v nichž více než v polovině je obsažena genetická tématika. Publikoval rovněž 12 monografií, mezi nimiž dvě byly také věnovány genetické problematice (Zvolský P. Genetika v psychiatrii. 1. vydání 1973, 2. vydání. Praha: Avicenum 1977 a Zvolský P. Rozvoj genetiky v psychiatrii. 1. vydání. Praha: Avicenum 1990)

Prameny

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Zvolsk%C3%BD&oldid=11964359

prof. MUDr. Radim Brdička, DrSc.