Vědecká schůze České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (Praha, 18. ledna 2013)

Česká psychoterapeutická společnost obnovila od roku 2012 tradici pořádání pravidelných vědeckých schůzí. První letošní schůze se konala v Praze v Lékařském domě 18. ledna 2013 a jejím tématem bylo CO A JAK BUDEME LÉČIT V PŘÍŠTÍCH 20 LETECH? Volba tohoto tématu nebyla náhodná; je součástí aktuálního diskurzu v oblasti psychoterapie, který se týká jejího definování, vymezení a podílu jednak na léčbě duševních poruch v oblasti zdravotnictví a přesahu do oblasti sociální, pedagogické a dalších. Garantováním schůze byl výborem ČPS pověřen MUDr. Jiří Berka. Autor úvodního sdělení v dopoledním bloku MUDr. PhDr. Jan Poněšický je mezinárodně uznávaným renomovaným psychiatrem a psychoterapeutem, působí jednak v Německu, kde nejprve vedl psychosomatickou kliniku v Isny (Baden-Würtenberg) a posléze v Berggieshübelu (Dolní Sasko), přednáší na Pražské psychoterapeutické fakultě a na Fakultě humanitních studií KU. Je autorem mnoha odborných i populárních publikací. Ve svém sdělení „Budoucnost: strukturální poruchy osobnosti“ vycházel z nejmodernějších teorií psychického vývoje jedince, tedy teorií attachmentu a metalizace, jejichž poruchy jsou podkladem stále častěji se vyskytujících strukturálních poruch osobnosti, zejména poruch jáství (Self), což dával do souvislosti se společenským vývojem. Závěr jeho sdělení je citován doslovně: „Jaké jsou příčiny stále častějších vývojových, strukturálních poruch osobnosti? Ty lze snadno nalézt v současném společenském vývoji, a tudíž i výchově. Trpělivé zrcadlení duševních stavů dítěte a pomoc při zvládání jeho emocionálních frustrací rodiči naráží na nedostatek času a stres v problémových rodinách při 50% rozvodovosti, je stále více neúplných rodin, singels, značnou roli má i krize otcovské autority, výchova k odvaze a překonávání překážek. K tomu přistupuje na celospolečenské úrovni ztráta náboženské víry, a tím jasných vodítek ve vedení života, a místo toho nastupuje ideologie výkonu, konzumu, zábavy, eventuálně narcistické sebeprezentace. To vede k hybris, přebujení individualismu na úkor solidarity, na úkor intenzivních vztahů, a tudíž i vytváření autentických meziosobních zkušeností. Naše společnost (a její reprezentanti) neposkytuje ani dostatečnou jistotu ani nepodporuje v prvé řadě osobnostní růst.“

MUDr. Vladislav Chvála a PhDr. Ludmila Trapková –⁠ autoři sdělení „Oběti příliš liberální výchovy v rodinné terapii psychosomatických poruch“ a čelní představitelé Střediska komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci, se zabývali dnes velmi aktuální problematikou nastavování hranic ve výchově dětí, kdy přílišná volnost na straně jedné a nutnost omezování na straně druhé může vést u takto vychovávaných dětí ke stavu vnitřního napětí, vnitřní konfuze, což se může promítat do psychosomatické symptomatiky, zejména v oblasti zažívání ,což bylo ilustrováno na instruktivních kazuistikách.

Doc. PhDr. Jiří Kocourek, autor sdělení „Jeden z možných pohledů psychoanalytika na budoucí terapeutickou problematiku“ a zakladatel Institutu aplikované psychoanalýzy, navázal na úvodní přednášku. Dle jeho názoru se v léčbě bude pořád vycházet z Freudem definovaného dynamického intrapsychického konfliktu v oblasti nevědomí a jeho projekce do vnějších psychopatologických projevů. Dovozuje, že tak jak se mění společnost a její hodnotový systém, tak se mění i přístup k duševním chorobám. Na jedné straně se prohlubuje snaha po větším sociálním začlenění jedinců závažně duševně nemocných (schizofrenní poruchy, demence), na druhé straně se projevuje tendence k bagatelitaci neurotických a úzkostných poruch.

PhDr. Blanka Čepická se zamýšlela nad preventivními možnostmi transakční analýzy v přednášce „K čemu je dobrá transakční analýza?“ a dovozovala nejen léčebné, ale i preventivní možnosti této metody v oblasti poradenství, vzdělávání a práce s organizacemi. Tím přispěla do v úvodu zmíněné diskuze o vymezování oboru psychoterapie.

PhDr. Šárka Gjuričová se v příspěvku „Proměny rodin a možnosti rodinné terapie“ zabývala předpokládaným vývojem v oblasti rodinné terapie, který se odvíjí od aktuálních společenských změn, zmíněných již v úvodním sdělení. Hlavní problém vidí ve shodě s tímto sdělením v poměrně rychlých změnách struktury rodin. Tím předznamenala hlavní směřování

panelové diskuze, která proběhla po polední přestávce.

Účastníky panelu byli přednášející, dále PhDr. Hana Junová a PhDr. Magdalena Frouzová. Na vstupy z panelu probíhala živá diskuze z publika. Dr. Junová vnesla téma transkulturality vyplývající ze současné úrovně globalizace, a tím migrace a z toho vyplývajícím univerzální téma hranic. Doc. Kocourek v návaznosti na to nanesl problém požadavku terapeutické neutrality a vyhýbání se indoktrinaci a manipulaci na straně jedné a právě narůstající absenci jasných mantinelů a pravidel na straně druhé. Dovodil, že za daného stavu bude terapeut stále více tlačen do situace, kdy sám bude muset rozhodovat, co je ještě normální a co už není. Dr. Frouzová v tématu pokračovala rozvíjením úvahy o integrativní funkci jazyka, o sémantických posunech v současnosti, což může komplikovat proces interpretací. Dr. Poněšický přenesl diskuzi k problematice vývoje obsahu a zaměření psychoterapie, kdy ještě nedávno existovalo mnoho různých ohraničených pojetí a přístupů, a až v posledních desetiletích docházelo k významným integračním tendencím, kde se podle jeho názoru ztrácí identita jednotlivých přístupů. Dr. Brodová ve svém příspěvku nanesla problém vývoje Self-sebepojetí na bázi všeobecné nejistoty jakožto důsledku relativizace hodnotového systému společenství a vlivu historického vývoje v uplynulém století. Dr. Chvála navázal odkazem na problematiku poměru svobody a odpovědnosti, což ilustroval příkladem korupce. V dalším byla diskutována problematika hranic norem a vymezení míry patologie, dále obava z případné komercionalizace psychoterapie, což je důvodné zejména z hlediska současného trendu omezování péče hrazené ze zdravotního pojištění. Došlo k jednoznačnému konsenzu v tom, že pokud má být psychoterapie nadále integrální součástí léčby duševních poruch, je na jedné straně nutné nadále usilovat o co nejvyšší odbornou úroveň při jejím poskytování, na straně druhé zachovat její dostupnost dle potřebnosti v jednotlivých případech.

Diskuzi shrnul předseda výboru společnosti PhDr. Karel Koblic, který zdůraznil potřebu prosazování psychoterapie v léčbě duševních poruch, ale i její ohraničení a vymezení působnosti v dalších oblastech mimo zdravotnictví.

MUDr. Jiří Berka

Psychiatrická a psychoterapeutická ambulance

Vojtova 23, 639 00 Brno

e-mail: berka@medihelp.cz