Pavel Jerie: Pro koho je medicína

Praha: Academia 2009 (Edice Paměť), 424 s. ISBN 928-80-200-1740-9.

Vlastně nelze knihu charakterizovat jinak, než jako paměti zkušeného lékaře, který vyměnil v temné době bolševického útlaku okupovanou vlast za pokojné Švýcarsko. Kniha začíná v reálném gymnaziu v Praze ve Slovenské ulici a přes „total-einsatz“ se Pavel Jeriedostal až na lékařskou fakultu v Praze.

Prvním jeho zaměstnáním byla interna v Mostě, s níž má autor dodnes dobré styky. Další štací bylo Ústí nad Labem, kde se autor stal již poučeným kardiologem s následnou publikací knížky v tomto oboru.

Čtvrtek 18. září 1968 se stal v životě Pavla Jerieho přelomovým dnem. Po nezbytných formalitách následovala cesta do Švýcarska, kde pochopitelně nebyly začátky bez problémů. Basilej i kolegové přijali uprchlíka příznivě a pak už začal každodenní lékařský kolotoč, který končil ve farmaceutickém průmyslu. Odtud se rekrutuje i hlavní otázka Pro koho je medicína?

V současnosti je to velmi aktuální dotaz, který ani evropská ani česká medicína dosud nedovedou zopovědět. V knize je uvedeno srovnání s jinými státy a lze odvodit, že nikde není situace o moc lepší. Důvody jsou nasnadě a nikdo je nedovede zlepšit. Platí slova brněnského Čerbaka na konci knihy, že zatím nejdůležitější je fonendoskop v rukou praktického lékaře –⁠ a to i nahluchlého!

Celkem lze knihu považovat nejen za biografii uprchlého lékaře, ale také za historický dokument o jedné epoše českého zdravotnictví a mnoha vzájemně podobných osudů. Zároveň potvrzuje staré české přísloví, že všude je chléb o dvou kůrkách.

Jakkoliv rozumím rozhodnutí mnoha mladých lékařů odejít do ciziny za větším platem, mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že peníze nejsou vše. Každý takto rozhodnutý lékař by si měl Jerieho knihu přečíst a znovu zvážit své rozhodnutí.

prof. MUDr. Pavel Barták
spolužák autora knihy