Kniha

Hermer M., Röhrle B. (Hrsg.)

Handbuch der therapeutischen Beziehung (Band 1 Allgemeiner Teil, Band 2 Spezieller Teil)

Tübingen: Verlag 2008; s. 1678, 89 euro. ISBN 978-3-87159-080-1

Cílem recenzovaného díla – dvou svazků Příručky terapeutického vztahu, jehož rozsah je mimořádný – je informovat čtenářky a čtenáře o předpokladu každého psychoterapeutického působení, jímž je vztah mezi terapeutem a nemocným.

Vydavateli práce jsou dva němečtí psychologové a psychoterapeuti – Matthias Hermer, který pracuje na Psychiatrické klinice Warstein (Sársko), a Bernd Röhrle, činný na Philipps Universität v Marburgu. Vybrali si ke spolupráci 84 kolegyň a kolegů převážně z německy mluvících zemí, ale i z Kanady a z USA.

Psychoterapie, zjednodušeně řečeno, je léčba poruch zdraví prostřednictvím psychologických prostředků, tedy prostředků komunikační a vztahové povahy. V praxi se kombinuje zejména s farmakoterapií, ale i s jinými léčebnými prostředky medicíny. Jedná se o samostatný obor, vycházející zejména z psychologie, s náročným vzděláváním – nejméně 800 hodin výuky, výcviku a supervize. Náročným zvláště proto, že značná část vzdělávacího procesu je sebezkušenostní povahy, kdy budoucí psychoterapeutky a psychoterapeuti jsou sami v roli klientů.

V psychoterapii klademe důraz na výzkum účinných faktorů léčby. Bylo zjištěno, že zhruba 50 % konečného efektu působení jde na účet obecných terapeutických faktorů tvořených především vztahem mezi terapeutem a pacientem. A právě tento vztah je tématem recenzovaných dvou svazků. Je třeba dodat, že v současné době rozeznáváme řádově desítky osvědčených psychoterapeutických škol a přístupů, proto i rozsah práce je značný a práce pro vydavatele byla mimořádně nesnadná.

Kolegové Matthias Hermer a Bernd Röhrle rozdělili osm základních témat do dvou svazků, jež nesou podtitul Obecný díl a Speciální díl. Použitá literatura je uvedena za každou z četných kapitol a na konci druhého svazku tohoto objemného díla nalezneme základní údaje včetně konkrétních adres o všech autorkách a autorech, stejně tak překladatelkách a překladatelích z anglického jazyka, jichž je šest. Zcela závěrem pak vydavatelé zařadili pečlivě vypracovaný věcný rejstřík.

Prvý svazek: Obecná část sestává z následujících částí a mnoha kapitol, z nichž některé pro orientaci čtenářek a čtenářů uvádíme:

1. Úvod (Terapeutické vztahy: historie, vývoje a poznatky), 2. Základy (Terapeutický vztah a účinek psychoterapie – přehled empirických výzkumů. Diagnostika terapeutického vztahu. Výzkum primární vazby (attachment) a terapeutický vztah. Neurobiologické implikace terapeutických vztahů. Etika terapeutického vztahu.) atd., 3. Technika a umění utváření vztahu (Léčebná aliance. Přes kooperaci k seberegulaci. Akceptace a pozitivní hodnocení pacienta. Empatie. Zacházení s protipřenosem. Feedback. Fáze měnění. Subjektivní teorie onemocnění v psychoterapii.) atd., 4. Problémy při utváření vztahu (Motivace k léčbě a vztah mezi terapeutem a klientem. Odpor. Náprava narušenosti léčebné aliance. Selhání léčby a její změna. Terapeutický vztah jako forma patologie a dodatečného zrání?) atd.

Druhý svazek: Speciální část obsahuje následující části a řadu kapitol, z nichž některé pro přiblížení čtenářkám a čtenářům uvádíme:

5. Utváření vztahu s přihlédnutím k poruše (Závislost na psychotropních látkách. Schizofrenie. Deprese. Úzkostné poruchy. Nutkání. Posttraumatická stresová porucha. Somatoformní poruchy. Poruchy osobnosti.) atd., 6. Terapeutický vztah v pojetí jednotlivých škol a integrativní přístupy (Koncepce a možnosti utváření vztahu v behaviorální terapii. Psychoanalytický pohled na terapeutický vztah. Terapeutický vztah v rogersovské psychoterapii. Terapeutický vztah v systemické terapii. Integrativní modely.), 7. Kontexty (Sociální poměry, sociální sítě a vztah terapeut – klient. Náboženskost a spiritualita – hodnotové systémy v kontextu terapeutického vztahu. Interkulturální terapie, rodinná terapie, párová terapie, skupinová terapie.) atd., 8. Speciální sociální skupiny (Ženy v terapeutickém vztahu – výhoda předem? Muži v terapeutickém vztahu – dvojí dilema. Utváření vztahu při psychoterapii dětí a mládeže, psychoterapie mezi dyadou a sociální triangulací – čtyři vztahové nabídky. Starší lidé.) atd.

Rozsáhlou práci vydavatelé nazvali příručkou (Handbuch), ovšem příručku v našich poměrech chápeme spíše jako něco praktického, vlastně návod, usnadňující rychlou orientaci v problému a konkrétní jednání – bez většího přemýšlení. V případě teoretického zpracování terapeutického vztahu tomu tak nemůže být, jelikož se jedná o oblast značně komplikovanou. Příručkou je snad jedině v tom, že usnadňuje základní teoretické přiblížení k této problematice. Kriticky však musíme dodat, že zde téměř nenalezneme hledání společných jmenovatelů mezi různými pojetími a jejich srovnání, jež by pak mohlo ústit v obecný model psychoterapeutického vztahu. Dobrá teorie je totiž něčím velmi praktickým. Vzpomeňme kupříkladu lékařskou psychologii, kde považujeme za prokázané (a doporučeníhodné), že ve vztahu mezi lékařem a pacientem musí být lékař pro nemocného přirozenou autoritou, které důvěřuje a jež skýtá reálnou naději ve změnu k lepšímu. V případě psychoterapeutického vztahu se zdá, že základními osobními a vztahovými charakteristikami je lékařem projevovaná empatie vůči nemocnému a jeho plné přijetí. V psychologickém prostoru takto vymezeném se pak může odehrávat vše ostatní.

Osobně jsem v této rozsáhlé a pečlivě redakčně zpracované práci uvítal i neurobiologický pohled, jenž je zde uveden jako jeden z mnoha. Psychoterapie, totiž, působí i na biologickou stránku člověka (a nemoci), jež je ovlivnitelná a v různé míře měnitelná pozitivním i negativním směrem psychologickými prostředky. Konkrétně takto modulujeme neuronální procesy a struktury, a to zejména novou zkušeností – učením. Předchozí konstatování má oporu nejen v četných empirických výzkumech, nýbrž i v logice. Jestliže předpokládáme, že základem psychických procesů a projevů jsou neuronální děje a máme-li zároveň za prokázané, že psychické procesy a projevy člověka jsou ovlivnitelné a měnitelné psychoterapií, pak i biologická stránka lidského jedince je takto modifikovatelná.

Recenzovanou práci lze rozhodně doporučit německy čtoucím lékařům a zejména těm v klinické praxi. Může je vést k hlubšímu zamyšlení nad psychologickou stránkou jejich počínání, případně i probudit vážný zájem o psychologii a psychoterapii.

Jan Vymětal

Karlovo náměstí 40, 128 00 Praha 2