Dialyzační léčení a maligní onemocnění

Výskyt malignit u dlouhodobě dialyzovaných nemocných je vyšší než u jiných osob. Problematika malignit a dialyzačního léčení je zde zpracována z několika hledisek: A. Malignity mohou způsobit selhání ledvin (nádory močového ústrojí, von Hippel-Lindauova chorobu, Wilmsův nádor, mnohočetný myelom, nádory s útlakem močových cest). B. Léčení malignit může vyústit do renálního selhání (nefrektomie, akutní rozpad nádorových buněk při chemoterapii, postiradiační fibróza, přímé toxické postižení). C. Dialyzovaní nemocní mají zvýšené riziko vzniku zhoubného onemocnění, zejména močového ústrojí, ale též faryngu a laryngu, štítné žlázy a dalších. Roli hrají: základní příčina ledvinného selhání (analgetická a Balkánská nefropatie, nefropatie z čínských bylin aj.), změněné metabolické prostředí s retencí potenciálních karcinogenů, nedostatek selenu a jiných látek, získané cysty ledvin, porušená imunita, pokles diurézy (snížený „wash-effect“) a snad vliv vlastní dialýzy (ftaláty, etylenoxid, nitrosaminy aj.) atd. D. Zvláštnosti diagnostiky malignit u nemocných v dialyzačním léčení. Je zmíněn sporný význam tzv. nádorových markerů. Aktivní pátrání po malignitách se má soustředit na močový systém, u ostatních je třeba zvážit individuální rizikový profil nemocných. E. Metod náhrady funkce ledvin lze využít při léčení nádorových chorob – léčení syndromu rozpadu nádorových buněk a hyperkalcémie dialýzou, odstraňování paraproteinů u myelomu plazmaferézou, využití postupů peritoneální dialýzy v aplikaci chemoterapie. F. Maligní onemocnění – dialyzační léčení – etické problémy. Ukončení dialyzačního léčení u progredujících malignit spojených s utrpením by mělo vycházet ze souhlasu informovaného nemocného, se zajištěním maximální paliativní terapie včetně eventuální paliativní ultrafiltrace při sklonu k plicnímu edému.

Klíčová slova:
selhání ledvin, dialýza, maligní onemocnění.

Malignancies in Patients on Dialysis

Incidence of malignancies in patients on dialysis is higher than in the comparable population. The topic is discussed from different points of view: A. Malignancy as a cause of renal failure (renal and urinary tract tumors, von Hippel- Lindau disease, Wilms tumor, multiple myeloma, tumors that compress urinary tract). B. Treatment of malignancies may result in renal failure and dialysis (nephrectomy, tumor-lysis syndrome, postradiation fibrosis, direct toxic effect of chemotherapy). C. Dialyzed patients are in higher risk of malignancies, especially those of the kidney and urinary tract but also of pharynx and larynx, thyroid gland etc. The following factors may play some roles: the basic disease, (e.g. analgesic and Balcan nephropathies, China Herba nephropathy etc.), changed metabolic milieu with retention of carcinogens, deficiency of selenium and other substances, acquired renal cysts, compromised immunity, decreased “wash-effect“ in oligo-anuria and possible influence of dialysis itself (contact with phtalates, ethylenoxide, nitrosamines etc.). D. Special problems in diagnostics of malignancies. Controversial validity of s.c. „tumor markers“ is mentioned. Among the causes of death in dialyzed patients cardiovascular and infectious diseases predominate. The active search for renal and urinary tract tumors should be performed. All other diagnostic procedures depend on the individual patient’s risk profile. E. Methods of renal substitution are used in the treatment of malignancies (e.g. dialysis in the tumor-lysis syndrome, plasma filtration to remove paraproteins, intraperitoneal administration of chemotherapy similar to peritoneal dialysis approach). F. Malignant tumors and dialysis – some ethical problems. Withdrawal of dialysis in severely suffering patients should be approved by an informed patient and followed by maximal palliative therapy including palliative ultrafiltration if threat of lung edema occurs.

Key words:
renal failure, dialysis, malignancies.

Souhrn

Výskyt malignit u dlouhodobě dialyzovaných nemocných je vyšší než u jiných osob. Problematika malignit a dialyzačního léčení je zde zpracována z několika hledisek: A. Malignity mohou způsobit selhání ledvin (nádory močového ústrojí, von Hippel-Lindauova chorobu, Wilmsův nádor, mnohočetný myelom, nádory s útlakem močových cest). B. Léčení malignit může vyústit do renálního selhání (nefrektomie, akutní rozpad nádorových buněk při chemoterapii, postiradiační fibróza, přímé toxické postižení). C. Dialyzovaní nemocní mají zvýšené riziko vzniku zhoubného onemocnění, zejména močového ústrojí, ale též faryngu a laryngu, štítné žlázy a dalších. Roli hrají: základní příčina ledvinného selhání (analgetická a Balkánská nefropatie, nefropatie z čínských bylin aj.), změněné metabolické prostředí s retencí potenciálních karcinogenů, nedostatek selenu a jiných látek, získané cysty ledvin, porušená imunita, pokles diurézy (snížený „wash-effect“) a snad vliv vlastní dialýzy (ftaláty, etylenoxid, nitrosaminy aj.) atd. D. Zvláštnosti diagnostiky malignit u nemocných v dialyzačním léčení. Je zmíněn sporný význam tzv. nádorových markerů. Aktivní pátrání po malignitách se má soustředit na močový systém, u ostatních je třeba zvážit individuální rizikový profil nemocných. E. Metod náhrady funkce ledvin lze využít při léčení nádorových chorob – léčení syndromu rozpadu nádorových buněk a hyperkalcémie dialýzou, odstraňování paraproteinů u myelomu plazmaferézou, využití postupů peritoneální dialýzy v aplikaci chemoterapie. F. Maligní onemocnění – dialyzační léčení – etické problémy. Ukončení dialyzačního léčení u progredujících malignit spojených s utrpením by mělo vycházet ze souhlasu informovaného nemocného, se zajištěním maximální paliativní terapie včetně eventuální paliativní ultrafiltrace při sklonu k plicnímu edému.

Klíčová slova:
selhání ledvin, dialýza, maligní onemocnění.

Dialyzační léčení a maligní onemocnění

Souhrn

Štítky

Časopis lékařů českých

Získaná hemofilie - Povědomí o nemoci a její diagnostika

Eozinofilní granulomatóza s polyangiitidou