Heparinem navozená trombocytopenie (HIT) – patofyzi...

Heparinem navozená trombocytopenie (HIT) – patofyziologie, diagnóza, doporučení pro klinickou praxi a intenzivní péče

Již po desetiletí se s úspěchem používá heparin k léčbě trombembolických komplikací. Heparinem navozená trombocytopenie (HIT typu II) je dobřeznámý nepříznivý efekt léčby. Komplikace při léčbě heparinem jsou málokdy přesně diagnostikovány přímo ve vztahu k HIT. Imunologická příčina HITpři tvorbě multinodálního imunního komplexu ve vztahu k „neo antigenu“ heparinu a destičkový faktor 4 jsou přijímány jednoznačně jako rozhodujícípatofyziologický faktor. HIT je vztahován k typu heparin (nezlomkovému nízkomolekulárnímu) nebo jako jiné riziko, např. periferní obstrukční choroba.Úmrtnost na následné komplikace, které souvisejí s HIT, se udává okolo 20 – 30 %. Pro diagnózu HIT typu II, klinické sledování a souběžné testy jsourozpracovány následné postupy: přerušit jakoukoli léčbu heparinem a na to navázat dobře kontrolovaným režimem antikoagulancii. U řady pacientůse s úspěchem ve světě používá léčba heparinoid-danaparoid-sodiem a trombin-inhibitorem v kombinaci s hirudinem, úspěšně byl použit k léčběnemocných s HIT typu II u kardiopulmonálního bypassu a u transplantace ledvin. Jsou i další léčebné možnosti, např. použití imunoglobulinů,prostaglandiny apod. Kontrolovaná studie na náhodně vybraných nemocných vyhodnotila, kterým látkám je třeba dávat přednost i v budoucnu, a topři hodnocení vztahu riziko-užitečnost. Nutnost doplňujících postupů, jako např. embolektomie, závisí na individuálním stavu nemocného. Pacient byměl být dopodrobna informován o svém onemocnění a také o všech vážných následcích při opětovném podávání heparinu. HIT by měla být zařazenado seznamu urgentních stavů a úřad pro farmaka by měl být informován o závažných vedlejších úč incích léčby heparinem.

Klíčová slova:
heparin – trombocytopenie – danaroid sodium – rekombinát hirudininu

Heparin-induced Thrombocytopenia (HIT): Pathophysiology, Diagnosis andRecommendations for Clinical Practise in Anaesthesiology and Critical CareMedicine

decades, heparins have been used successfully for prophylaxis and treatment of thromboembolic complications. although heparin-inducedthrombocytopenia (HIT Type II) is a well-known adverse effect of heparin therapy, thromboembolic complications during heparin therapy are rarelydiagnosed exactly to be related to HIT. An immunologic cause of HIT by generation of multimodal immune complexes against a neo antigen of heparinand platelet factor 4 is equivocally accepted as the decisive pathophysiological mechanism. The incidence of HIT seems to be related to the type ofheparin (unfractioned/low molecular weight) or other underlying risks such as peripheral occlusive vessel disease. Mortality on complications resultingfrom HIT is reported to be about 20 – 30%. For diagnosis of HIT Type II, clinical observation and simultaneous laboratory testing are essential.Discontinuation of any heparin therapy is necessary, and other well controllable anticoagulation regimens have to be continued. The heparinoiddanaparoid-sodium and the thrombin inhibitor recombinant hirudin have been used successfully world-wide for treatment in many patients with HITType II including cardiopulmonary bypass surgery or renal replacement procedures. Furthermore, other therapeutical alternatives (e.g. immunoglobu-lins, prostaglandins) exist. Randomised controlled studies have to evaluate which drug has to be preferred in the future including risk/benefit ratio.The need of supplementary procedures (e.g. embolectomy) depends on the individual clinical status. The patients have to be informed in detail abouttheir underlying disease and further deleterious consequences of re-exposition with heparin. HIT should be recorded in an emergency certificate andthe national Committee on Drugs should be informed about this severe side effect of heparin thera

Key words:
heparin – thrombocytopenia – thrombosis – danaparoid-sodium – recombinant hirudin

Souhrn

Již po desetiletí se s úspěchem používá heparin k léčbě trombembolických komplikací. Heparinem navozená trombocytopenie (HIT typu II) je dobřeznámý nepříznivý efekt léčby. Komplikace při léčbě heparinem jsou málokdy přesně diagnostikovány přímo ve vztahu k HIT. Imunologická příčina HITpři tvorbě multinodálního imunního komplexu ve vztahu k „neo antigenu“ heparinu a destičkový faktor 4 jsou přijímány jednoznačně jako rozhodujícípatofyziologický faktor. HIT je vztahován k typu heparin (nezlomkovému nízkomolekulárnímu) nebo jako jiné riziko, např. periferní obstrukční choroba.Úmrtnost na následné komplikace, které souvisejí s HIT, se udává okolo 20 – 30 %. Pro diagnózu HIT typu II, klinické sledování a souběžné testy jsourozpracovány následné postupy: přerušit jakoukoli léčbu heparinem a na to navázat dobře kontrolovaným režimem antikoagulancii. U řady pacientůse s úspěchem ve světě používá léčba heparinoid-danaparoid-sodiem a trombin-inhibitorem v kombinaci s hirudinem, úspěšně byl použit k léčběnemocných s HIT typu II u kardiopulmonálního bypassu a u transplantace ledvin. Jsou i další léčebné možnosti, např. použití imunoglobulinů,prostaglandiny apod. Kontrolovaná studie na náhodně vybraných nemocných vyhodnotila, kterým látkám je třeba dávat přednost i v budoucnu, a topři hodnocení vztahu riziko-užitečnost. Nutnost doplňujících postupů, jako např. embolektomie, závisí na individuálním stavu nemocného. Pacient byměl být dopodrobna informován o svém onemocnění a také o všech vážných následcích při opětovném podávání heparinu. HIT by měla být zařazenado seznamu urgentních stavů a úřad pro farmaka by měl být informován o závažných vedlejších úč incích léčby heparinem.

Klíčová slova:
heparin – trombocytopenie – danaroid sodium – rekombinát hirudininu

Heparinem navozená trombocytopenie (HIT) – patofyziologie, diagnóza, doporučení pro klinickou praxi a intenzivní péče

Souhrn

Štítky

Anesteziologie a intenzivní medicína

Získaná hemofilie - Povědomí o nemoci a její diagnostika

Eozinofilní granulomatóza s polyangiitidou