Alkohol a chronická hepatitida C

Virus hepatitidy C (HCV) je jedním z hlavních etiologických faktorů odpovědných za onemocnění jater. Počet osob nakažených HCV dosahuje v současnosti více než 170 milionů. Zhruba u 75 % infikovaných dojde později k rozvoji celoživotního zánětlivě nekrotického postižení jater, které s odstupem desetiletí může vyústit v závažné komplikace, jakými jsou cirhóza nebo hepatocelulární karcinom (HCC).

V současné době neexistuje žádná účinná očkovací látka a přesto, že se antivirová terapie pořád zlepšuje, je stále účinná pouze v 50 % případů. HCV infekce tedy představuje hlavní příčinu globální morbidity a nemocnosti a místy také značné zatížení pro zdravotnické systémy.

V západních zemích je druhou nejčastější příčinou onemocnění jater abúzus alkoholu, přičemž HCV infikovaní jedinci patří k jeho častým konzumentům. Kombinovaný účinek HCV a konzumace alkoholu ovlivňuje nepříznivě jak samotný průběh jaterního onemocnění, tak i odpověď na terapii. Alkohol a HCV můžou působit synergicky a zvyšovat tak oxidační stres, což vede v konečném důsledku k progresi jaterního onemocnění a snížení účinnosti terapie IFN-alfa.

Jedním z nejvýznamnějších mediátorů oxidačního stresu v játrech je enzym CYP2E1, který je odpovědný za metabolizmus alkoholu. Indukce CYP2E1 vede k mikrozomální produkci volných kyslíkových radikálů. Současný nedostatek antioxidantů v hepatocytech a změny rovnováhy jednotlivých cytokinů (především TNF-α) pak vedou k poškození buněčných membrán a organel (především mitochondrií). Výsledkem je progrese jaterního zánětu, fibrózy a rozvoje HCC.

Lepší pochopení těchto složitých mechanizmů odehrávajících se v hepatocytech a znalost metabolizmu alkoholu by mohly vést ke zdokonalení terapie chronické hepatitidy C u pacientů z řad konzumentů alkoholu.

(mik)

Zdroj: World J Gastroenterol. 2010 Mar 21; 16 (11): 1337–43