Editorial

Milí čtenáři,

jak jste si mohli všimnout, toto číslo nese poněkud netradiční název –⁠ Psýché.

Důvod je prostý. Naším hlavním tématem jsou tentokrát psychiatrická onemocnění v klinické logopedické praxi. Stejně jako krásná královská dcera Psýché, která po mnoha chybách a protrpěných obětech spočinula na Olympu mezi bohy, se po mnoha úskalích a obětech stala psychiatrie respektovaným a nepostradatelným lékařským oborem.

Počet pacientů, kteří potřebují psychiatrickou péči, každoročně stoupá. Ačkoliv jsou psychiatrická onemocnění ekonomicky i společensky stejně závažným problémem jako kardiovaskulární či onkologická onemocnění, trápí naši společnost dlouhodobě nedostatek psychiatrických a psychologických ambulancí, dlouhé čekací lhůty a přetíženost zaměstnanců v těchto oborech.

S úctou a respektem k našim kolegům psychiatrům, psychologům a psychoterapeutům bychom chtěli toto číslo věnovat právě jim. Ačkoliv lidé, dokud nejsou konfrontování s osobní zkušeností, často nemusejí vnímat jejich potřebnost a akutní nedostatek tak silně, jsou pro naši diagnostickou a terapeutickou práci naprosto nepostradatelní a my, kliničtí logopedi, to dobře víme.

Neboť, jak praví mytologie, duše –⁠ psýché –⁠ jako dech doprovází lidskou bytost po celý život a své pozemské tělo opouští jako motýl teprve v okamžiku smrti.

Kéž tedy do roku 2024 vplujeme s nadějí, že se našim duším bude co možná nejlépe dařit.

To a mnoho radosti a štěstí Vám v příštím roce přeje za celou redakci Listů klinické logopedie
Zuzana Lebedová.