XXV. Neuroendokrinní a endokrinní nádory

Léčba medulárního karcinomu štítné žlázy

Brančíková D.

Interní hematologická a onkologická klinika, LF MU a FN Brno

Medulární karcinom štítné žlázy je vzácnou malignitou, jedná se asi o 8 % malignit štítné žlázy. Je složen z parafolikulárních buněk. Základní léčba nepokročilých onemocnění je chirurgická, nádory neakumulují radiojod kromě výjimek. V rámci sledování jsou kromě klinického vyšetření vhodnými markery kalcitonin, CEA a hladina kalcia. Průběh metastatického onemocnění bývá zpravidla indolentní, ale prognóza není tak dobrá jako u papilárních karcinomů. Po operaci následuje hormonální substituce, není ale profit ze suprese tyreoglobulinu. Základní vyšetření kromě histologického zhodnocení je stanovení RET mutace, která má vliv i na prognózu a predikuje lepší léčebnou odpověď na biologickou léčbu TKI. Častá je také exprese VEGFR 1a2, c-met a EGFR, kde není zatím doporučena rutinní testace. U asymptomatické progrese není chybou jen vyčkávat a sledovat pacienta. Chirurgická léčba metastáz je vždy indikována, pokud je technicky možná. Systémová léčba recidivujícího a metastatického onemocnění se provádí TKI inhibitory, z cytostatik prokázal hodnotitelný efekt jen dacarbazin a irinotekan v kombinaci s bortezonibem. Registrační studií pro vandetanib je studie ZETA a pro cabozantinib studie EXAM. Dalšími možnostmi jsou např. sorafenib, inhibitory mTOR, sunitinib, pazopanib a lenvatinib. Vzhledem k velmi pomalé progresi onemocnění byla zkoumána i druhá linie léčby jiným TKI inhibitorem po selhání TKI v první linii, kde byl oproti placebu zaznamenán rozdíl 16 měsíců v celkovém přežití oproti placebu. Uvádíme dvě kazuistiky pacientů s metastatickým medulárním karcinomem štítnice a léčbou druhé linie.

Endokrinní nádory

Jurečková A.

Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno

Endokrinní nádory vycházejí ze žláz s vnitřní sekrecí a zahrnují nádory štítné žlázy, nadledvin, příštítných tělísek, hypofýzy a obecně také neuroendokrinní nádory, se kterými se lze setkat prakticky v celém těle. Řadíme je mezi nádory vzácné, jejich incidence se však průběžně zvyšuje. Mohou být asociovány s dědičnými syndromy mnohočetných neoplazií. Klinický obraz je různorodý, často se projeví příznaky vyplývajícími z abnormální sekrece hormonů. Od ostatních běžných epitelových nádorů se liší také svým mikroskopickým obrazem a biologickým chováním. Proto může uplynout poměrně dlouhá doba do stanovení přesné diagnózy. Prezentace si klade za cíl seznámit posluchače s klinickým obrazem a diagnostikou endokrinních malignit, se zaměřením na důležité postřehy týkající se každodenní praxe praktického lékaře.

Využití radioterapie v léčbě karcinomů štítné žlázy

Vošmik M.

Klinika onkologie a radioterapie, LF UK a FN Hradec Králové

Úspěšná kurativní léčba karcinomů štítné žlázy (ŠŽ) závisí na kvalitně provedeném chirurgickém výkonu a v případě diferencovaných karcinomů (DTC) na schopnosti akumulovat radiojod. Systémová protinádorová farmakoterapie ve formě cílené biologické léčby je vhodná v paliativní indikaci pro progredující radiojod rezistentní DTC a medulární karcinom (MTC), pokud nelze použít lokální metody léčby (chirurgie, radioterapie). Obecně pro indikace radioterapie u karcinomů ŠŽ neexistují randomizované klinické studie, doporučení vychází z retrospektivních dat. V případě DTC lze zevní radioterapii zvážit v případě inoperabilní makroskopické reziduální choroby a inoperabilní recidivy, není-li akumulace radiojodu a symptomatických metastáz. U MTC je obvykle radioterapie indikována s paliativním záměrem při inoperabilní reziduální chorobě, inoperabilní recidivě či v případě symptomatických metastáz. Indikace pooperační radioterapie je kontroverzní, je možné ji indikovat při vícečetném uzlinovém postižení, přetrvávající elevaci kalcitoninu a pT4 onemocnění. Vzhledem k extrémně špatné prognóze anaplastického karcinomu (ATC) je radioterapie doporučována téměř vždy, a to v paliativní i pooperační indikaci. V paliativní indikaci je možné zvážit hyperfrakcionační schémata s případnou aplikací adriamycinu konkomitantně. Obecně, nejčastěji je radioterapie u karcinomů ŠŽ indikována s paliativním záměrem, u lokalizovaných onemocnění je vhodné zvážit stereotaktickou radioterapii. V rámci přednášky budou prezentovány příklady z klinické praxe.