Ze sbírky galerie výtvarného umění (GAVU) Cheb

Súhrn

SBÍRKA GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ (GAVU) CHEB.

Umění 20. a 21. století.

Foto: Jiří Gordon

Antoním Procházka  (1882- 1945)

Zátiší (1928)

Malíř, grafik a ilustrátor Antonín Procházka prošel během svého tvůrčího vývoje několika výraznými etapami. Od expresionismu v raných letech dospěl ke kubismu. Byl tenkrát členem nejprve expresionistické skupiny Osma a tvorba Nora Edvarda Muncha ho, jako ostatně mnoho mladých českých umělců, hluboce zaujala. Poté co se ve Francii seznámil s nastupujícím kubismem, se začal věnovat kubistické malbě a stal se členem kubistické Skupiny výtvarných umělců. Procházkovy analytické a syntetické kubistické obrazy, vyznačující se osobitou, lákavou barevností i skladebností, jsou dnes velmi ceněné pro svou originalitu. Po první světové válce začal Procházka tvořit v nově se utvářejícím slohu civilistního neoklasicismu s jistou dávkou tehdy uplatňovaného naivismu i dekorativismu, které propojil v takové míře, že vznikl Procházkův svébytný styl. K tomu ještě přispělo použití antikizujího nádechu a velmi staré a již nepoužívané a náročné techniky enkaustiky, kdy se barvy pojí včelím voskem. Tato technika, při které se barva nanáší na podklad za tepla, umožňuje velmi plastickou malbu, která působí až reliéfně, i malbu lazurní. Procházkovy obrazy z období první republiky jsou většinou laděny optimisticky, odráží se v nich pozitivní přijímání života, až radostnost. I v letech druhé světové války zobrazuje malíř témata vyjadřující smysl života, jeho krásu, naději a také antickou mytologii spíš než obavy a zoufalství.

Obraz Zátiší vznikl technikou enkaustiky v roce 1928. Působí kontrastní barevností i kontrastem prostorovosti a plošnosti. Kamenná deska, na které je postaven košík s jablky a miska s třešněmi, a pozadí jsou trojrozměrné, kdežto ovoce je dvourozměrné. Navíc se vznáší nad dnem košíku i misky a vyvolává dojem pohybu a hravosti.

Juliana Boublíková Jahnová