'PATOLOGIE GIT

… přesnost diagnostiky dysplázie nízkého stupně ve fundických glandulárních polypech žaludku lze zvýšit detekcí atypií v povrchovém epitelu a ostré hranice s epitelem bez atypií

Fundické glandulární polypy (polypy z fundických žlázek, FGP) jsou nejčastějšími polypy žaludku (45-78 %). Mohou se vyskytovat sporadicky nebo v rámci hereditárních syndromů (např. familiální adenomatózní polypózy, FAP). Dysplázie se podle literárních údajů vyskytuje přibližně v 1 % sporadických a 25 % syndromických (hlavně FAP asociovaných) FGP. Většinou se jedná o dysplázii foveolárního typu, jejíž diagnostika (zejména dysplázie nízkého stupně, LGD) je poměrně obtížná, především pokud jde o odlišení od reaktivních atypií foveolárního epitelu. To je dáno jednak tím, že atypie jsou v dyplázii tohoto typu poměrně mírné, jednak absencí kritérií pro diagnózu LG dysplázie foveolárního typu.

V citované studii byl soubor 106 FGP, z toho 72 asociovaných s FAP a 34 sporadických, hodnocen 5 gastroenteropatology na přítomnost/absenci LGD, a to na podkladě analýzy 6 morfologických znaků: cytologických atypií povrchového epitelu, ostrého přechodu mezi atypickým a normálním epitelem, pseudostratifikace jader, suprabazální přítomnosti mitóz, apoptotických tělísek v epitelu a narušení obrazu „čtyř řádků“, který byl popsán v Monitoru čísla 2/2021 Cesk Patol. Úplné diagnostické shody bylo dosaženo pouze ve 48 % případů (což není mnoho), přičemž výrazně převažovaly případy „naddiagnostikování“ reaktivních změn jako LGD, a to zejména u syndromických FGP, což bylo pravděpodobně způsobeno podvědomým snížením diagnostického prahu v souvislosti s vědomím toho, že jde o lézi s vyšším rizikem vzniku dysplázie.

Ve snaze o zvýšení diagnostické shody autoři vybrali dva znaky s nejvyšší senzitivitou a specificitou: cytologické atypie v povrchovém epitelu (senzitivita 97 %, specificita 100 %) a ostrý pV citované studii byl souborřechod mezi atypickým a normálním epitelem (senzitivita 100 %, specificita 98 %), na nichž založili nové diskriminační kritérium. Jsou-li oba uvedené znaky přítomny, jde o dysplázii, je-li alespoň jeden negativní, potom se o dysplázii nejedná. Následné hodnocení stejného souboru FGP dvěma (!) patology na základě nového kritéria vedlo k výraznému zvýšení shody, pochopitelně zejména v důsledku snížení četnosti „naddiagnostikování“ reaktivních atypií.

Stanovení přítomnosti povrchových cytologických atypií a ostré hranice mezi atypickým a normálním epitelem za hlavní rozlišovací znaky, které musí být přítomny pro diagnózu LGD v FGP, se tedy jeví jako účinná metoda zpřesnění diagnostiky dysplastických změn v FGP, která má i své teoretické opodstatnění (stanovení jasného prahu založeného na znacích s vysokou senzitivou a specificitou by samozřejmě mělo zvýšit míru diagnostické shody). Nicméně nelze nevidět určité formální nedostatky přístupu autorů. Prvním problémem je srovnávání diagnostické shody mezi 5 patology a mezi 2 patology. Míra úplné shody se totiž samozřejmě sama o sobě snižuje v závislosti na rostoucím počtu hodnotitelů. A druhý problém představuje samotné stanovení hodnoty diagnostické shody jako etalonu správnosti diagnózy. Jestliže totiž nahlížíme na dysplázii z hlediska biologického, měla by její diagnóza informovat o premaligním charakteru dané léze, nikoli pouze o morfologii léze. Stanovení morfologických kritérií by tedy měla předcházet analýza vztahu těchto kritérií k přítomnosti genetických/ epigenetických onkogenních změn v atypických buňkách. Jinak i dokonalá diagnostická shoda svědčí jen o tom, že zúčastnění patologové mají stejné názory, ale ne o tom, že jde skutečně o premaligní lézi.

Zdroj:

Orr et al. High interobserver variability and frequent overdiagnosis of dysplasia in fundic gland polyps can be improved by detecting atypia on the surface epithelium and an abrupt transition to non-neoplastic cells. Histopathology 2022; 80(2): 314-321.