Tokofobie: skrytý strach s vážnými důsledky – výzva pro psychiatrii i porodnictví

Súhrn

Tokofobie, definovaná jako patologický strach z porodu, představuje závažnou, avšak často opomíjenou psychickou poruchu perinatálního období. I přes její vysokou prevalenci (až 22 % těhotných žen) zůstává často nediagnostikována nebo zaměňována za běžné obavy z porodu. Tento dopis upozorňuje na význam včasného screeningu, edukace zdravotnického personálu a mezioborové spolupráce při péči o ženy s tokofobií. Představujeme pilotní projekt „Screening tokofobie“, realizovaný ve spolupráci Západočeské univerzity a Fakultní nemocnice Plzeň, jehož cílem je validace nástroje pro časné rozpoznání primární tokofobie v těhotenství.

Klíčová slova:

těhotenství – strach z porodu – screening – tokofobie – perinatální úzkost

Porod je v lidské kultuře tradičně vnímán jako přirozená a radostná událost, přesto pro některé ženy představuje vysokou psychickou zátěž. Období těhotenství a poporodní období je vzhledem k rozvoji afektivních poruch považováno za dobu zvýšené zranitelnosti, zejména pokud jde o poporodní deprese a úzkostné poruchy. Výzkumu úzkosti v perinatálním období nebyla věnována dostatečná pozornost ve srovnání se zaměřením na perinatální depresi, přesto je u žen v tomto období 3× vyšší pravděpodobnost diagnózy úzkosti [1].

Tokofobie (patologický strach z porodu) je považována za specifickou úzkostnou poruchu související s perinatálním obdobím. Jde o klinicky významnou poruchu, která zůstává často nediagnostikovaná a podceňovaná, ačkoli její dopady zasahují nejen psychiku ženy, ale i průběh těhotenství, porod a poporodní adaptaci.

Tokofobie se dělí na primární, která se objevuje ještě před prvním těhotenstvím, a sekundární, která vzniká nejčastěji na základě negativní porodní zkušenosti či traumatu z předchozího porodu. Závažný strach z porodu ovlivňuje často každodenní život těhotné ženy. Projevy mohou být fyzické i psychické (nespavost, noční můry, bolesti žaludku, deprese a úzkost vedoucí k záchvatům paniky). Projevy jako stud, pocity viny, izolace kvůli vnímanému stigmatu mohou vést k tomu, že ženy nemluví o svých problémech s partnerem ani porodní asistentkou či lékařem. Odhady prevalence tokofobie se pohybují mezi 6–14 % těhotných žen, u některých studií až 22 %, což svědčí o její značné četnosti [2–4]. Přesto zůstává často nerozpoznána nebo zaměňována za běžné obavy spojené s těhotenstvím.

Nediagnostikovaná tokofobie může vést k vyhýbání se těhotenství a mateřství, opakovaným žádostem o císařský řez bez medicínské indikace, komplikacím v těhotenství v důsledku stresu a anxiózního ladění, poporodním psychickým poruchám, vč. deprese a posttraumatické stresové poruchy, narušení vztahu matky k dítěti.

Pravidelný screening duševních poruch během těhotenství, zejména v prvním a druhém trimestru, by měl být standardní součástí prenatální péče. Porodní asistentky, gynekologové i psychiatři by měli být edukováni v rozpoznávání příznaků tokofobie a indikaci k odborné intervenci. Vysoce účinnými se jeví být psychoterapie, zejména kognitivně-behaviorální terapie, krizová intervence a individuální porodní plánování s porodní asistentkou [5].

Mezi klíčové varovné signály tokofobie patří intenzivní, opakované myšlenky na porod spojené s úzkostí až panickými atakami, přání podstoupit císařský řez při absenci medicínské indikace, vyhýbavé chování vůči těhotným ženám, porodům nebo dětem, předčasné ukončování plánovaného těhotenství ze strachu z porodu.

Tokofobie představuje modelový příklad, kdy je mezioborová spolupráce klíčem k úspěchu. Efektivní komunikace mezi psychiatrem, porodníkem, porodní asistentkou a ambulantním gynekologem umožňuje včasnou diagnostiku a komplexní péči. Zanedbání tohoto problému přitom může mít fatální důsledky jak pro psychiku ženy, tak pro průběh porodu a následné mateřství.

V době rostoucí prevalence úzkostných poruch a narůstajícího počtu žen žádajících o císařský řez na přání je nezbytné brát tokofobii vážně. Psychiatrie by měla hrát aktivní roli v edukaci odborné veřejnosti a v podpoře systematického screeningu psychického stavu těhotných žen. Včasná diagnostika a intervence mohou významně zlepšit kvalitu života rodiček, průběh porodu i psychický stav v šestinedělí.

Z těchto důvodů začala Fakulta zdravotnických studií Západočeské univerzity spolupráci s psychiatrickou a gynekologicko-porodnickou klinikou Fakultní nemocnice v Plzni a s profesorem Colinem Martinem z Velké Británie na projektu „Screening tokofobie“. Cílem projektu je ověřit přesnost Škály strachu z porodu u žen v těhotenství a možnost jejího využití ve screeningu primární tokofobie.