Úvodem

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

končí rok, který i v Časopisu lékařů českých můžeme právem nazvat „rokem kovidovým“. Na jedné straně úžasné vzepětí vědy ve snahách o poznání viru a přípravu vakcín –⁠ vždyť do tohoto čísla zařazený článek o principech a výhledech vakcinace se ještě na počátku prosince jmenoval „Dočkáme se v roce 2021 vakcíny?“… Na straně druhé jsme přinejmenším rozpačití, ale spíše naštvaní a znechucení nad podobou a podáním zákazů, příkazů a jejich změn, většinou bez jakéhokoliv zdůvodňování, natož v duchu medicíny založené na důkazech, na který jsme si už dávno přivykli jako na zcela nezbytný základ.

Proto jsem rád, že přinášíme poznatky řádně podložené, které zpochybňují téměř rok stále dokola opakovaná tvrzení o křehkosti starých spoluobčanů, o jejich mimořádném ohrožení, ubohé imunitě a z toho vyplývající nutnosti izolovat je způsobem hodným nápravných zařízení. Paušální příkaz opakovaně testovat i seniory, kteří COVID-19 prokazatelně prodělali, a nucená karanténa po opuštění zařízení, aniž by byly vyšetřeny protilátky dostatečně prokazující jejich imunitu, bohužel svědčí pro alibistické vítězství byrokracie nad lidským přístupem k těmto členům společnosti.

Ale nechtěl bych, aby koronavirus zastínil téma tohoto dvojčísla. Radiobiologie není příliš známou oblastí medicíny, a jsem proto vděčen dr. Martinu Falkovi a všem jeho kolegům za skvěle připravený oborový přehled.

2021: Quod bonum, felix, faustum, fortunatumque sit!

Petr Sucharda