#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Polymorfizmy v genech pro nukleární receptory a riziko restenózy a klinických příhod po koronárním stentingu


Polymorfizmy v genech pro nukleární receptory a riziko restenózy a klinických příhod po koronárním stentingu

Úvod:
Hereditární faktory spojené s procesy zánětu a fibroproliferace mohou hrát důležitou roli v procesu restenózy po koronárním stentingu. Nukleární receptory PPAR (peroxisome proliferator‑activated receptors) a RXR (retinoic X receptors) regulují transkripci klíčových genů ovlivňujících metabolizmus glukózy a lipidů, zánět a buněčnou diferenciaci. Metodika: V naší prospektivní angiografické a klinické studii jsme analyzovali možnost asociace L162V polymorfizmu v genu pro PPAR‑α, C161T polymorfizmu pro PPAR‑ γ a A(39526)AA polymorfizmu pro RXR- α s rizikem restenózy a kardiálních příhod po koronárním stentingu. Primárním endpointem byla restenóza ≥ 50 % při kontrolní angiografii. Sekundárním endpointem byl výskyt úmrtí, infarktu myokardu a/ nebo opětovné revaskula­rizace za 12 měsíců, dále pak klinická restenóza. Výsledky byly adjustovány na přítomnost známých prediktorů restenózy. Genotypy byly analyzovány metodami PCR (polymerase chains reaction) a RFLP (restriction fragment length polymorphism). Výsledky: Do studie bylo zařazeno 565 pacientů s implantovaným koronárním stentem, kontrolní angiografie byla provedena u 477 (84,4 %) z nich. U jednotlivých genotypů byla zjištěna následná frekvence významné angiografické restenózy: CC 29,0 % vs GC/ GG 22,6 % (p = 0,33) u L162V, CC 29,9 % vs TC/ TT 24,6 % (p = 0,24) u C161T a A/ A 26,9 % vs A/ AA + AA/ AA 35,0 % (p = 0,14) u A(39526)AA polymorfizmu. T alela u C161T polymorfizmu byla asociována s nižší frekvencí klinické restenózy (p = 0,015). Závěr: Nebyla nalezena asociace L162V polymorfizmu pro PPAR‑α, C161T pro PPAR‑ γ ani A(39526)AA pro RXR‑ α s angiografickou in‑stent restenózou nebo závažnými kardiálními příhodami. Nalezli jsme vztah mezi C161T PPAR‑ γ polymorfizmem a klinickou restenózou, což vyžaduje další práce.

Klíčová slova:
in‑stent restenóza –  genové polymorfizmy –  nukleární receptory


Autoři: P. Neugebauer 1;  M. Goldbergová‑ pávková 2;  P. Kala 1;  O. Boček 1;  P. Jeřábek 1;  M. Poloczek 1;  M. Vytiska 1;  J. Pařenica 1;  R. Mikulík 3;  J. Jarkovský 4 ;  B. Semrád 1;  J. Špinar 1;  A. Vašků 2
Působiště autorů: Interní kardiologická klinika Lékařské fakulty MU a FN Brno, pracoviště Bohunice, přednosta prof. MU Dr. Jindřich Špinar, CSc., FESC 1;  Ústav patologické fyziologie Lékařské fakulty MU Brno, přednostka prof. MU Dr. Anna Vašků, CSc. 2;  Neurologická klinika Lékařské fakulty MU a FN sv. Anny Brno, přednosta prof. MU Dr. Ivan Rektor, CSc. 3;  Institut bio­statistiky a analýz Lékařské a Přírodovědecké fakulty MU Brno, přednosta doc. RNDr. Ladislav Dušek, Ph. D. 4
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2009; 55(12): 1135-1140
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Úvod:
Hereditární faktory spojené s procesy zánětu a fibroproliferace mohou hrát důležitou roli v procesu restenózy po koronárním stentingu. Nukleární receptory PPAR (peroxisome proliferator‑activated receptors) a RXR (retinoic X receptors) regulují transkripci klíčových genů ovlivňujících metabolizmus glukózy a lipidů, zánět a buněčnou diferenciaci. Metodika: V naší prospektivní angiografické a klinické studii jsme analyzovali možnost asociace L162V polymorfizmu v genu pro PPAR‑α, C161T polymorfizmu pro PPAR‑ γ a A(39526)AA polymorfizmu pro RXR- α s rizikem restenózy a kardiálních příhod po koronárním stentingu. Primárním endpointem byla restenóza ≥ 50 % při kontrolní angiografii. Sekundárním endpointem byl výskyt úmrtí, infarktu myokardu a/ nebo opětovné revaskula­rizace za 12 měsíců, dále pak klinická restenóza. Výsledky byly adjustovány na přítomnost známých prediktorů restenózy. Genotypy byly analyzovány metodami PCR (polymerase chains reaction) a RFLP (restriction fragment length polymorphism). Výsledky: Do studie bylo zařazeno 565 pacientů s implantovaným koronárním stentem, kontrolní angiografie byla provedena u 477 (84,4 %) z nich. U jednotlivých genotypů byla zjištěna následná frekvence významné angiografické restenózy: CC 29,0 % vs GC/ GG 22,6 % (p = 0,33) u L162V, CC 29,9 % vs TC/ TT 24,6 % (p = 0,24) u C161T a A/ A 26,9 % vs A/ AA + AA/ AA 35,0 % (p = 0,14) u A(39526)AA polymorfizmu. T alela u C161T polymorfizmu byla asociována s nižší frekvencí klinické restenózy (p = 0,015). Závěr: Nebyla nalezena asociace L162V polymorfizmu pro PPAR‑α, C161T pro PPAR‑ γ ani A(39526)AA pro RXR‑ α s angiografickou in‑stent restenózou nebo závažnými kardiálními příhodami. Nalezli jsme vztah mezi C161T PPAR‑ γ polymorfizmem a klinickou restenózou, což vyžaduje další práce.

Klíčová slova:
in‑stent restenóza –  genové polymorfizmy –  nukleární receptory


Zdroje

1. Antoniucci D, Valenti R, Santoro GM et al. Restenosis after coronary stenting in current clinical practice. Am Heart J 1998; 135: 510– 518.

2. Kastrati A, Schömig A, Elezi S et al. Predictive factors of restenosis after coronary stent placement. J Am Coll Cardiol 1997; 30: 1428– 1436.

3. Cutlip DE, Chauhan MS, Baim DS et al. Clinical restenosis after coronary stenting: perspectives from multicenter clinical trials. J Am Coll Cardiol 2002; 40: 2082– 2089.

4. Mercado N, Boersma E, Wijns W et al. Clinical and quantitative coronary angiographic predictors of coronary restenosis: a comparative analysis from the balloon- to- stent era. J Am Coll Cardiol 2001; 38: 645– 652.

5. Kastrati A, Mehilli J, Dirschinger J et al. Restenosis after coronary placement of various stent types. Am J Cardiol 2001; 87: 34– 39.

6. Vojáček J. Restenosis after coronary angioplasty: status in 1994. Vnitř Lék 1995; 41: 325– 331.

7. Kastrati A, Dirschinger I, Schömig A. Genetic risk factors and restenosis after percutaneous coronary interventions. Herz 2000; 25: 34– 46.

8. Agema WR, Jukema JW, Pimstone SN et al. Genetic aspects of restenosis after percutaneous coronary interventions: towards more tailored therapy. Eur Heart J 2001; 22: 2058– 2074.

9. Gürlek A, Güleç S, Karabulut H et al. Relation between the insertion/ deletion polymorphism of the angiotensin I converting enzyme gene and restenosis after coronary stenting. J Cardiovasc Risk 2000; 7: 403– 407.

10. Koch W, Kastrati A, Mehilli J et al. Insertion/ deletion polymorphism of the angiotensin I‑converting enzyme gene is not associated with restenosis after coronary stent replacement. Circulation 2000; 102: 197– 202.

11. von Beckerath N, Koch W, Mehilli J et al. Glycoprotein Ia gene C807T polymorphism and risk for major adverse cardiac events within the first 30 days after coronary artery stenting. Blood 2000; 95: 3297– 3301.

12. Rudez G, Pons D, Leebeek F et al. Platelet receptor P2RY12 haplotypes predict restenosis after percutaneous coronary interventions. Hum Mutat 2008; 29: 375– 380.

13. Böttiger C, Kastrati A, Koch W et al. Polymorphism of platelet glycoprotein IIb and risk of thrombosis and restenosis after coronary stent placement. Am J Cardiol 1999; 84: 987– 991.

14. Monraats PS, Pires NM, Agema WR et al. Genetic inflammatory factors predict restenosis after percutaneous coronary interventions. Circulation 2005; 112: 2417– 2425.

15. Gomma AH, Elrayess MA, Knight CJ et al. The endothelial nitric oxide synthase (Glu298Asp and – 786T>C) gene polymorphisms are associated with coronary in‑stent restenosis. Eur Heart J 2002; 23: 1955– 1962.

16. Bienertová- Vasků JA, Hlinomaz O, Vasků A. Are common leptin promoter polymorphisms associated with restenosis after coronary stenting? Heart Vessels 2007; 22: 310– 315.

17. Bishop- Bailey D. Peroxisome prolifera­tor‑activated receptor in the cardiovascular system. Br J Pharmacol 2000; 129: 823– 834.

18. Brown J, Plutzky J. Peroxisome prolifera­tor‑activated receptors as transcriptional nodal points and therapeutic targets. Circulation 2007; 115: 518– 533.

19. Marx N, Schönbeck U, Lazar MA et al. Peroxisome proliferator‑activated receptor gamma activators inhibit gene expression and migration in human vascular smooth muscle cells. Circ Res 1998; 83: 1097– 1103.

20. Choi D, Kim SK, Choi SH et al. Preventative effects of rosiglitazone on restenosis after coronary stent implantation in patients with type 2 diabetes. Diabetes Care 2004; 27: 2654– 2660.

21. Takagi T, Akasaka T, Yamamuro A et al. Troglitazone reduces neointimal tissue proliferation after coronary stent implantation in patients with non‑insulin dependent diabetes mellitus: a serial intravascular ultrasound study. J Am Coll Cardiol 2000; 36: 1529– 1535.

22. Wang XL, Oosterhof J, Duarte N. Peroxisome proliferator‑activated receptor gamma C161→T polymorphism and coronary artery disease. Cardiovasc Res 1999; 44: 588– 594.

23. Chao TH, Li YH, Chen JH et al. The 161TT genotype in the exon 6 of the per­o­xisome-proliferator‑activated receptor gamma gene is associated with premature acute myocardial infarction and increased lipid peroxidation in habitual heavy smokers. Clin Sci 2004; 107: 461– 466.

24. Tai ES, Collins D, Robins SJ et al. The L162V polymorphism at the peroxisome proliferator activated receptor alpha locus modulates the risk of cardiovascular events associated with insulin resistance and diabetes mellitus: the Veterans Affairs HDL Intervention Trial (VA- HIT). Atherosclerosis 2006; 187: 153– 160.

25. Robitaille J, Brouillette C, Houde Aet al. Association between the PPARalpha- L162V polymorphism and components of the metabolic syndrome. J Hum Genet 2004; 49: 482– 489.

26. Goldbergová M, Špinarová L, Špinar Jet al. Intron Retinoic X Receptor Alpha Polymorphism in Chronic Heart Failure. Atheroscler 2002; 3 (Suppl 2): 115– 116.

27. Haraguchi G, Suzuki J, Kosuge H et al. A new RXR agonist, HX630, suppresses intimal hyperplasia in a mouse blood flow cessation model. J Mol Cell Cardiol 2006; 41: 885– 892.

28. Ahuja HS, Szanto A, Nagy L et al. The retinoid X receptor and its ligands: versatile regulators of metabolic function, cell dif­ferentiation and cell death. J Biol Regul Homeost Agents 2003; 17: 29– 45.

29. Meredith D, Panchatcharam M, Miriyala S et al. Dominant‑ negative loss of PPAR{gamma} function enhances smooth muscle cell proliferation, migration, and vascular remodeling. Arterioscler Thromb Vasc Biol 2009; 29: 465– 471.

30. Gizard F, Bruemmer D. Transcriptional control of vascular smooth muscle cell proliferation by peroxisome proliferator‑activated receptor-gamma: therapeutic implications for cardiovascular diseases. PPAR Res 2008; 2008: 429123.

31. Koch W, Jung V, von Beckerath N et al. Peroxisome proliferator‑activated receptor gamma gene polymorphisms and restenosis in diabetic patients after stenting in coronary arteries. Diabetologia 2004; 47: 1126– 1127.

32. Bonnici F, Keavney B, Collins R et al. Angiotensin converting enzyme insertion or deletion polymorphism and coronary restenosis: meta‑analysis of 16 studies. BMJ 2002; 325: 517– 520.

33. Tiroch K, Koch W, von Beckerath N et al. Heme oxygenase‑ 1 gene promoter polymorphism and restenosis following coronary stenting. Eur Heart J 2007; 28: 968– 973.

34. Krönke G, Kadl A, Ikonomu E et al. Expression of heme oxygenase‑ 1 in human vascular cells is regulated by peroxisome proliferator‑activated receptors. Arterioscler Thromb Vasc Biol 2007; 27: 1276– 1282.

Štítky
Diabetológia Endokrinológia Interné lekárstvo

Článok vyšiel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 12

2009 Číslo 12
Najčítanejšie tento týždeň
Najčítanejšie v tomto čísle
Kurzy

Zvýšte si kvalifikáciu online z pohodlia domova

Získaná hemofilie - Povědomí o nemoci a její diagnostika
nový kurz

Eozinofilní granulomatóza s polyangiitidou
Autori: doc. MUDr. Martina Doubková, Ph.D.

Všetky kurzy
Prihlásenie
Zabudnuté heslo

Zadajte e-mailovú adresu, s ktorou ste vytvárali účet. Budú Vám na ňu zasielané informácie k nastaveniu nového hesla.

Prihlásenie

Nemáte účet?  Registrujte sa

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#