Vzpomínka na Arnošta Lustiga (co předjímal Kafka, Lustig prožil)

Je to již deset let, co v Tatranských Matliarech, nedaleko od  léčebného domu, kde strávil několik měsíců Franz Kafka, stojí jeho  památník. Každé dva roky se tu setkáváme a každé dva roky se dozvídáme  něco nového z jeho života, ale také, co se děje v Tatranském národním  parku, který nás hostí ve svém sídle v Lomnici.

Kafka je symbolem celého setkání, ale za ta léta se jím stal také  Arnošt Lustig, dlouholetý čestný prezident Společnosti Franze Kafky, který mě do Matliar začal doprovázet od roku 2006. A tak tu Kafka jako  spisovatel nebyl sám. Měl vedle sebe nejen svého učedníka, ale světově  proslulého spisovatele, humanistu, nositele řady ocenění, profesora  American University of Washington a skvělého člověka. Měl. Arnošt Lustig už poslední setkání nestihnul. Zemřel 26. 2. 2011 v Praze.

V čem si byli blízcí a v čem odlišní, jak vyrůstali tito dva velcí  spisovatelé židovského původu z Prahy, kteří ovlivnili světovou  literaturu?

Arnošt Lustig se narodil v Libni v roce 1926 v židovské rodině  mamince Terezii, rozené Löwyové a tatínkovi Emilovi. Lustigův tatínek  byl asimilovaný český žid. Měl rád Čechy, mluvil česky a byl nábožensky  vlažný. Maminka pocházela z německé rabínské židovské rodiny z Třebíče, hluboce nábožensky založené. Tento model byl i u Kafků. Tatínek Hermann  pocházel z jihočeské řeznické rodiny, maminka Julie, rozená také Löwyová z rabínské od Nymburka. Tatínek Lustiga se živil jako obchodník  s koženým zbožím. Veselý člověk, o kterém Arnošt říkal, že utratil vždy  více než měl. Když šel dětem koupit jablka, tak vzal radši argentinská  za korunu, než česká za padesátník. Přestože byli poměrně chudá rodina, rád si dopřával. Chodil na chlebíčky. Vymýšlel si tak, že prodavač na  něj volal Lustig, už nevím, co vám na ten chlebíček nandat. Tatínek  předurčil Arnoštovu lásku k životu.

Maminka byla naopak velmi šetrná. Polívku na plynu ohřívala tak  pomalu, že se ručička plynoměru netočila. Trvalo to dlouho a tatínek si  prý celý život stěžoval, že je studená.

Arnošt byl dítě ulice. Ráno ho vypustili a nikdo se prý nestaral, co  bude mít k obědu. Chodili s klukama na trh krást cibuli. Večer dostal  najíst, táta mu pod studenou vodou umyl nohy, což vůbec nesnášel, a spát. V jedné posteli s rodiči, v druhé spala sestra. Arnošt miloval  svou mámu i tátu. Maminku právě pro zbožnost a vrozenou lidskou  moudrost, tátu pro jeho lásku k životu. Když se maminka postila, šli pak všichni na sabat do synagogy. Zatímco se maminka modlila, tatínek vzal  děti do hospody na vepřovou pečínku.

Arnošt byl rád, že si táta uměl dopřát, protože skončil v plynových  komorách, v Osvětimi. Alespoň si krátký život užil. To byla Arnoštova  filozofie i po návratu zkoncentráků: „Nikomu neubližovat a žít naplno. Nikdy nevíš co přijde“.

Ačkoliv měli oba dva spisovatelé podobný původ rodin, Kafka vyrůstal  úplně jinak. Díky dobrým majetkovým poměrům Kafkovy maminky se Hermann Kafka vypracoval na váženého obchodníka a majitele obchodu se střižním  zbožím na Staroměstském náměstí, takže Franz vyrůstal v měšťanské  německé židovské rodině v centru Prahy obklopen českými vychovatelkami  a kuchařkami. Chodil do německých škol a vystudoval práva. Maminka  s tatínkem se věnovali obchodu. Otec byl velice přísný, a tak se stal  postupně pro Kafku spíše monstrum, které chtělo mít ze svého syna  řádného člověka, s řádným zaměstnáním, za což vůbec nepovažoval psaní. Kafka nacházel oporu u své maminky a hlavně u sestry Ottly.

Oba spisovatele samozřejmě ovlivnila doba, ve které žili. Lustig  skončil vzdělání ve druhé měšťance na periferii Prahy, a pak přišli  nacisti a druhá světová válka. Kafka už jako dospělý zažil první  světovou válku, ale ta se vcelku ani jeho (nenarukoval), ani jeho rodiny zvlášť nedotkla. Kafka vyrůstal ve svém světě, obklopen intelektuálním  prostředím pražských německých židů. Lustig na ulici, později obklopen  koncentráky a zvěrstvy nacismu, které mu však paradoxně daly celoživotní téma. Z obou vyrostli jedni z největších českých, či v Čechách  narozených, židovských spisovatelů.

Kafka ve svém díle hledal zákon člověka, byl vizionář, který  předjímal vývoj ve dvacátém století. Masové vraždy, odcizení, úzkost. To, co předjímal Franz Kafka, to Arnošt Lustig prožil. Hlavním motivem  Lustigových románů je nejen člověk, jak jedná v mezní situaci, situační  morálka, jak přežít, kde člověk zůstává člověkem a kde se stává  zvířetem, ale i láska, přátelství a naděje.

S Kafkou, který zemřel 3. června 1924, se už naše generace setkávají  jen přes literární odkaz. Ačkoliv ještě žije jeho neteř Věra Saudková, které byly tři roky, když zemřel. Občas za ní chodím. Bydlí v Praze  a nedávno po dlouholetém mlčení dala tisku rozhovor. Obdivuhodná žena. Její maminka Ottla se svými sestrami Elli a Valli zahynuly  v koncentrácích.

Arnošt Lustig odešel nedávno, ale dokud žije ve vzpomínkách lidí, kteří ho znali, žije. V každém, kdo se s ním setkal, zůstal otisk  blízkosti, otevřenosti, legrace a moudrosti. Do jeho života by se vešlo  deset dalších. Jeden bylo málo. Po všechna léta, co jezdil do Tatranské Lomnice, byl velice vážně nemocný. Nikdy o tom nemluvil, nestěžoval si. Ještě při poslední návštěvě si neodpustil výlet. Na Lomnický štít už  jsme se nedostali, protože bylo vyprodáno, a tak jsme vyjeli alespoň do  sedla. Arnošt tam od lanovky došel a jako beduín si lehnul na kameny  a spal. Bylo to krátce po chemoterapii. Měla jsem o něj strach. Neboj  se, říkal já se mám rád. Byl šťastný. Život pro něj bylo tady a teď. Psát, dobře se najíst, nikomu neubližovat a milovat až do poslední  chvíle. 

Markéta Mališová