Lukáš Rais – Sirius

Stvoření tvorby tvořením tvaru

,,S ocelí, potažmo se železem mám celkem vyrovnaný vztah. Je to úžasný materiál. Inspirující, tvrdohlavý a neklidný, pořád se hýbe, vážně neustále. Ať je teplo, nebo zima, furt je v pohybu. Přesněji řečeno, v těžko předvídatelném pohybu. Dělá si prostě, co chce, a já ho můžu tak maximálně krotit. Je to vyrovnaný souboj a díky tomu se člověk pořád učí, neustále! Ocel je materiál tvrdý, hutný, ovšem zároveň také pružný a tvárný. Díky těmto vlastnostem se dá úžasně modelovat, pokud tedy víte nebo alespoň tušíte jak na to. Existuje nepřeberné množství druhů oceli a jejích slitin. Já používám chemickou ušlechtilou nerezovou ocel, která nejenom že je až neuvěřitelně odolná vůči vnějším vlivům, ale je i leštitelná do zrcadlového lesku, což je vlastnost, kterou obzvlášť oceňuji,“ říká ve svém ateliéru Lukáš Rais, český sochař.

Raisovy nerezové skulptury v plenéru působí zároveň jak dominantně, tak nehmotně. Tak trochu kopírují terén, jelikož zrcadlí vše kolem sebe, a to násobně podle složitosti tvaru objektu, úhlu pohledu a v neposlední řadě podle počasí. Objekt tak pojímá krajinu do sebe a zároveň ji rozmnožuje, ohýbá, opticky deformuje, ovšem činí tak naprosto přirozeně a nenásilně s matematickou přesností a v souladu fyzikálními zákonitostmi světa vnějšího. Žije si svým životem v neustálém pohybu, protože okolní svět je v neustálém pohybu... A krade světlo, všechno, jakýkoliv zdroj, i ten sebemenší, které posléze také rozmnožuje, zrcadlí, odráží vně i uvnitř sebe sama v úchvatných vizuálních vzorcích a prostorových fraktálních kompozicích. Autor těmto objektům říká světelní loupežníci.

Je však nutno poznamenat, že finální estetický prožitek je pouze v rukou diváka-pozorovatele. Ten se totiž vždy a bez výjimky stává nedílnou součástí díla už jenom tím, že k němu přistoupí jakožto součást okolního prostoru, čímž jej z nemalé části definuje a přetváří pouze svou přítomností a svými odrazy.

Dílo Lukáše Raise je inspirativní a především nadčasové.

Martin Gregora