Monitor aneb nemělo by vám uniknout, že...

PULMOPATOLOGIE

… kombinace imunohistochemických reakcí s protilátkami proti BAP-1 a 5-hmC je schopná rozpoznat maligní mezoteliom od reaktivních mezoteliálních proliferací

Odlišení maligního mezoteliomu od reaktivní mezoteliální proliferace a od infiltrace pleury jiným maligním nádorovým procesem je stále velmi obtížné a vyžaduje pečlivou histopatologickou analýzu podpořenou výsledky speciálních vyšetřovacích metod. Imunohistochemické markery, které v pilotních publikacích povětšinou dosahují až pohádkové senzitivity a specificity, povětšinou v průběhu dalšího testovaní jinými patology v souladu s univerzálně platnou frustrační kompozicí českého titána Járy Cimrmana svou užitečnost povětšinou ztrácejí. Loni v časopise Akademie amerických patologů (CAP) Archives of Pathology and Laboratory Medicine vyšlo přehledné review Mezinárodní skupiny zájmu o mezoteliomy (iMiG) sdružující všechny významné histopatology zaobírající se touto problematikou s praktickými doporučeními pro diagnostiku maligního mezoteliomu (1). V otázce imunohistochemickým markerů je doporučováno užívání sady pozitivních a negativních markerů podle zvyklostí laboratoří, nicméně senzitivita a specificita jednotlivých užívaných markerů by neměla klesat pod 80%. Valná většina v současnosti užívaných markerů je podrobně popsána včetně jejich výhod a nevýhod, informace jsou shrnuty v přehledných tabulkách. Autoři nedošli k jednoznačnému doporučení těch nejlepších markerů, byť z velmi čtivě psaného článku je zřejmý vliv guru současné patologie mezoteliomů Andyho Churga, který propaguje imunohistochemickou detekci ztráty jaderné exprese s BRCA-1 asociovaného proteinu 1 (BAP-1) a přítomnosti delece proteinu p16 ve vyšetření FISH.

Vyšetření FISH je velmi nákladné a jeho vyhodnocení dosti pracné, proto není divu, že se jej patologové pokouší nahradit nějakým dalším vysoce senzitivním a specifickým imunohistochemickým markerem. V dubnovém čísle Modern Pathology vyšla velmi zajímavá práce autorů z Chicaga, kteří jeden takový se stoprocentní specificitou a senzitivitou dosahující závratných 92 % zřejmě našli (2). Jde o protein 5-hydroxymethylcytosin (5-hmC), jenž podobně jako BAP-1vykazuje u maligního mezoteliomu ztrátu jaderného barvení. Při kombinaci BAP-1 a 5-hmC došli autoři dokonce k senzitivitě 98 %, to i v souboru čítajícím nejen 17 epiteloidních a 22 bifázických mezoteliomů, ale i 10 případů mezoteliomu sarkomatoidního a jejich doporučení tedy zní upřednostnit kombinaci dvou imunohistochemií před užitím FISH.

Otázkou je, jak senzitivitou a specificitou zahýbe větší soubor vyšetřovaných vzorků než v práci užitých 49 případů. Navíc problémem, kteří autoři neřešili a který trápí každého, kdo se diagnostikou maligního mezoteliomu zaobírá, je užití imunocytochemie v cytologických vzorcích a jak víme z vlastních zkušeností, je BAP-1 užitečný v tomto ohledu jen omezeně. Je-li kombinace BAP-1 a 5-hmC opravdu oním „diagnostickým svatým grálem“ v odlišení maligního mezoteliomu od reaktivních mezoteliálních proliferací nebo půjde o další kapitolu cimrmanovské frustrační kompozice na tomto poli diagnostiky, to napoví až větší testované soubory.

Zdroje:

1. Husain AN et al. Guidelines for Pathologic Diagnosis of Malignant Mesothelioma. Arch Pathol Lab Med 2018; 142(1): 89-108.

2. Chapel DB et al. Immunohistochemical evaluation of nuclear 5-hydroxymethylcytosine (5-hmC) accurately distinguishes malignant pleural mesothelioma from benign mesothelial proliferations. Mod Pathol 2019; 32(3): 376-386.

-⁠ R. Matěj -