Hubnutí versus rozum aneb Jak jsem se vyléčila z diabulimie
Porucha příjmu potravy, při které ponechává diabetik svou chorobu záměrně nekompenzovanou ve snaze o zhubnutí – to je diabulimie. Stále více osob s tímto problémem se odhodlává zveřejnit své příběhy o nemoci a uzdravení. Mezi nimi je i diabetička 1. typu jménem Asha.
O tom, jakými procesy v těle může dekompenzovaná cukrovka vést k hubnutí a proč je toto ubývání na váze nezdravé, jsme nedávno psali v tomto článku. Nyní si proto fenomén jménem diabulimie připomeňme jen ve stručnosti.
- Diabulimie postihuje hlavně mladé dívky s cukrovkou 1. typu.
- Takový jedinec vynechává dávky inzulinu a často se i oddává značné konzumaci sladkého. To způsobuje dekompenzaci diabetu.
- Při nekontrolované cukrovce tělo místo cukrů pálí tukové zásoby. Zároveň odchází močí spolu s glukózou velké množství vody. Obojí vede k hubnutí a ztrátám hmotnosti.
- Takto vyvolané zhubnutí ale dlouho nevydrží. Hyperglykémie navíc ohrožuje člověka na zdraví i na životě řadou akutních i dlouhodobých komplikací.
Jídlo jako prokletí
Nyní 27letá Američanka Asha Brown je zakladatelkou organizace We are diabetes, která si klade za cíl zvýšit povědomí o poruchách příjmu potravy spojených s cukrovkou. K tomuto kroku ji dovedla vlastní zkušenost – několik let života s diabulimií. Nakonec skončila v léčebně. Volně jsme pro vás přeložili její příběh. „Cukrovka mi byla diagnostikována v 5 letech. Neustálá omezení, počítání cukrů a vysvětlování mé nemoci ostatním vedlo časem k tomu, že jsem zahořkla a získala odmítavý postoj vůči své chorobě. Bylo pro mne jednodušší nechat glykémii vysokou než se neustále kontrolovat a obávat se hypoglykémie. A tak jsem cukrovku začala zkrátka ignorovat.“
Rozhodly informace a láska
Asha nevytěsnila diabetes úplně, ale zkrátka svou léčbu a režim „nebrala tolik vážně“. Mohla jíst, co se jí zlíbilo, a vynechaný inzulin se postaral o to, že zůstávala štíhlá. To, co Ashu vytrhlo z jejího nezdravého přístupu, byl až článek o diabulimii, který náhodně objevila v časopisu. Do té chvíle si myslela, že je se svým přístupem jediná. Lhala svému lékaři o příčinách vysokého glykovaného hemoglobinu, a tím pádem nikdy nedostala správné informace. Nyní věděla najednou vše – o diabulimii, jejích nebezpečích i o tom, kam se obrátit. Odhodlání k tomu, skutečně vyhledat pomoc, však našla až jako dospělá, vdaná žena díky svému manželovi. Ten nechtěl tolerovat to, jak si Asha poškozuje zdraví. S diabulimií žila 10 let.
Nestydět říct si o pomoc
V rozhovoru, jehož originál můžete najít zde, dále Asha popisuje svůj pobyt v Melrose institutu pro poruchy příjmu potravy. Tato instituce nabízela i speciální program pro lidi s cukrovkou. Ze zahájení léčebného programu měla strach. Netušila, jak její tělo zareaguje na nový režim, bála se ztráty kontroly sama nad sebou. Zjistila však, že se cítí i vypadá mnohem zdravěji. Váhový přírůstek nebyl nijak závratný, zato výrazně přibylo energie, sebedůvěry a zdravého pohledu na sebe samu. Všem diabetikům a diabetičkám, kteří se potýkají s poruchou příjmu potravy, Asha radí, aby si v první řadě promluvili s někým, komu můžou věřit. Zároveň vzkazuje: „Za problém, se kterým jste se setkali, se nemusíte stydět. Máte právo na svoje pocity. Právo být naštvaný na chronickou nemoc a mít starosti o svůj vzhled. Vypěstovat si poruchu příjmu potravy ale není řešením. Existuje způsob, jak se se vším vypořádat a udržet si zdravé tělo i mysl.“
(luko)
Páčil sa Vám článok? Radi by ste sa k nemu vyjadrili? Napíšte nám − Vaše názory a postrehy nás zaujímajú. Zverejňovať ich nebudeme, ale radi Vám na ne odpovieme.