#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Aktuality z odborného tisku


Vyšlo v časopise: Klin Onkol 2015; 28(6): 462-463
Kategorie: Aktuality z odborného tisku

Impact of Subsequent Therapies on Outcome of the FIRE-3/AIO KRK0306 Trial: First-line Therapy with FOLFIRI plus Cetuximab or Bevacizumab in Patients with KRAS Wild-type Tumors in Metastatic Colorectal Cancer

Modest MD, Stintzing S, Weikerstahl LF et al.

J Clin Oncol 2015; 33(32): 3718–3726. doi: 10.1200/JCO.2015.61.2887. PubMed PMID: 26261259.

Komentář

V listopadovém čísle JCO byla publikována studie zabývající se efektem podání sekvenční léčby se zaměřením na 2. linii ve studii FIRE-3 (FOLFIRI plus cetuximab (A) nebo bevacizumab (B)) u pacientů s metastatickým karcinomem kolorekta KRAS wild-type. Celkem bylo zařazeno 414 (69,9 %) pacientů, kteří byli léčeni 2. linií a 256 (43,2 %) 3. linií léčby. 47,1 % pacientů zařazených do ramene A bylo léčeno bevacizumabem a 52,2 % pacientů v rameni B bylo léčeno cetuximabem či panitumumabem. Oxaliplatina byla použita u 55,9 % (A) a 53,2 % (B) pacientů. Druhá linie léčby byla podávána v mediánu trvání 5,0 vs. 3,2 měsíce (p < 0,001) v rameni A vs. B. Progression-free interval (6,5 vs. 4,7 měsíce; HR 0,68; 95% CI 0,54– 0,85; p < 0,001) a OS (16,3 vs. 13,2 měsíce; HR 0,70; 95% CI 0,55– 0,88; p = 0,0021) byl delší v rameni A ve srovnání s ramenem B. Tato data naznačují, že sekvence léků je možná důležitější než jednotlivé léky samotné. Zdá se, že u pacientů s RAS wild-type tumory umožní podání antiEGFR terapie v 1. linii vhodné podmínky pro efektivní léčbu antiangiogenními preparáty v další linii.

Epirubicin plus Cyclophosphamide Followed by Docetaxel versus Epirubicin plus Docetaxel Followed by Capecitabine as Adjuvant Therapy for Node-positive Early Breast Cancer: Results from the GEICAM/2003-10 Study

Martín M, Simón AR, Borrego MR et al.

J Clin Oncol 2015; 33(32): 3788–3795. doi: 10.1200/JCO.2015.61.9510. PubMed PMID: 26416999.

Komentář

GEICAM/ 2003-10 je adjuvantní studie zkoumající integraci kapecitabinu k režimu epirubicin/ docetaxel u pacientek s časným karcinomem prsu s uzlinovým postižením. Do studie bylo zařazeno 1 384 pacientek radomizovaných do ramene s adjuvantní terapií epirubicin plus cyklofosfamid (EC; 90 a 600 mg/ m2, 4krát), následované docetaxelem (100 mg/ m2, 4krát; EC-T) nebo epirubicin + docetaxel (ET; 90 a 75 mg/ m2, 4krát), následované kapecitabinem (1 250 mg/ m2, 2krát denně 1.– 14. den, 4krát; ET-X); oba režimy byly podávány po třech týdnech. Medián follow-up byl 6,6 let, 86 % pacientek, které byly léčeny EC-T a 82 % těch, které byly léčeny ET-X bylo bez známek onemocnění pět let (HR 1,30; 95% CI 1,03– 1,64; p = 0,03). OS nebylo statisticky signifikantní (HR 1,13; 95% CI 0,82– 1,55; p = 0,46). DFS, ale ne OS bylo signifikantně delší u žen léčených EC-T než u těch, které dostávaly EC-X.

Coffee Intake, Recurrence, and Mortality in Stage III Colon Cancer: Results from CALGB 89803 (Alliance)

Guercio BJ, Sato K, Niedzwiecki D et al.

J Clin Oncol 2015; 33(31): 3598–3607. doi: 10.1200/JCO.2015.61.5062. PubMed PMID: 26282659.

Komentář

Na vztah pití kávy a přežití u pacientů s kolorektálním karcinomem se zaměřila studie publikovaná letos v listopadu v JCO. Sledováno bylo 953 pacientů stadia III kolorektálního karcinomu léčených v letech 1999–2001, u nichž byl, kromě jiného, prospektivně hodnocen příjem kávy, bezkofeinové kávy a nebylinného čaje. Pacienti, kteří konzumovali čtyři a více šálků kávy s kofeinem měli signifikantně sníženo riziko recidivy či mortality proti pa­cientům, kteří kávu nekonzumovali (HR 0,48; 95% CI 0,25– 0,91; p = 0,002), vzrůstající příjem kofeinu korespondoval s redukcí rizika recidivy nebo mortality (HR 0,66; 95% CI 0,47– 0,93; p = 0,006). U pití nebylinného čaje ani kávy bez kofeinu nebyl obdobný efekt ve vztahu ke kolorektálnímu karcinomu prokázán. Závěrem autoři shrnují, že vyšší příjem kávy může být spojen se signifikantně sníženým rizikem recidivy či úmrtí u pa­cientů ve stadiu III kolorektálního karcinomu.

Blood-brain Barrier Safely Breached

Lowry F.

Available from: http://www.medscape.com/oncology [citováno 19. listopadu 2015].

Komentář

Lékařům z Sunnybrook Health Sciences Centre v Torontu se jako prvním podařilo neinvazivně proniknout přes hematoencefalickou bariéru a dodat chemoterapeutikum přímo do maligního nádoru mozku. Jedná se o první případ, kdy byla hematoencefalická bariéra člověka neinvazivně bezpečně porušena. Byla zahájena studie fáze I a i když byla aplikace dosud úspěšně provedena pouze u jedné pacientky s glioblastomem, jedná se o průlomovou techniku, jejíž využití v medicíně může být významné. Doxorubicin byl spolu s malými vzduchovými bublinami aplikován do krevního řečiště a následně byl na konkrétní oblast mozku a okolí směřován specifický ultrazvukový paprsek, což umožnilo obejít těsné spoje buněk hematoencefalické bariéry. Výzkumníci se domnívají, že oscilace buněk, která vzniká působení směrovaného ultrazvuku v kombinaci se vzduchovými bublinami, kdy se buňky smršťují a roztahují, umožní zvýšení prostupnosti hematoencefalické bariéry pro různé látky, což bylo následně potvrzeno i vyšetřením na MRI. Lékaři doufají, že technika, která využívá směrovaný ultrazvuk, bude úspěšná v léčbě nejen mozkových nádorů, ale také dalších onemocnění, jako je Alzheimerova či Parkinsonova choroba.

Clinical Outcomes of Elderly Patients Receiving Neoadjuvant Chemoradiation for Locally Advanced Rectal Cancer

Jiang DM, Raissouni S, Mercer J et al.

Ann Oncol 2015; 26(10): 2102–2106. doi: 10.1093/annonc/mdv331. PubMed PMID: 26232491.

Komentář

Autoři další analýzy zkoumali, jakých výsledků dosahují pacienti starší 70 let léčení neoadjuvantní chemoradioterapií pro lokálně pokročilý karcinom rekta. Klinické údaje pa­cientů z let 2005– 2012 byly získány z pěti hlavních kanadských onkologických center. Data byla analyzována ve vztahu k věku (< 70 vs. ≥ 70 let). Hodnoceno bylo 1 172 pacientů z nichž 295 (25 %) bylo ve věku ≥ 70 let, tito pacienti méně často absolvovali adjuvantní chemoterapii (60 vs. 79 %; p < 0,0001) i adjuvantní chemoterapii založenou na oxaliplatině (12 vs. 31 %; p < 0,0001). Věk ≥ 70 let byl spojen s podobným DFS (HR 0,93; 95% CI 0,68– 1,26; p = 0,63) stejně jako OS (HR 1,28; 95% CI 0,88– 1,86; p = 0,20), ve srovnání s mladší věkovou skupinu. Vyšší věk nebyl prediktorem pro DFS (HR 1,00; 95% CI 0,99– 1,02; p = 0,49), nicméně koreloval s horším OS (HR 1,02; 95% CI 1,00– 1,03; p = 0,04). Dle závěru této analýzy starší pacienti (ve věku ≥ 70 let), kteří byli léčeni neoadjuvantní chemoradioterapií následovanou chirurgickou léčbou měli obdobné výsledky ve srovnání s mladšími pacienty. Rozhodnutí o indikaci neoadjuvantní chemoradioterapie a chirurgické léčby by nemělo být založeno jen pouze na věku pacienta samotném.

Prostate Cancer Screening in Men Aged 50–69 Years (STHLM3): a Prospective Population-based Diagnostic Study

Grönberg H, Adolfsson J, Aly M et al.

Lancet Oncol 2015; pii: S1470-2045(15)00361-7. doi: 10.1016/S1470-2045(15)00361-7. PubMed PMID: 26563502.

Komentář

Prostatický specifický antigen (PSA), užívaný pro screening karcinomu prostaty má vysokou falešně pozitivní hodnotu, která má za následek množství zbytečných biopsií prostaty a overdiagnostiku karcinomů prostaty s nízkým rizikem. Cílem autorů studie bylo vytvořit a ověřit model k identifikaci vysoce rizikového karcinomu prostaty (Gleason skóre alespoň 7) s lepšími vlastnostmi než má PSA screening. Stockholm 3 (STHLM3) je prospektivní populační, spárovaná, screen-pozitivní, diagnostická studie mužů bez karcinomu prostaty ve věku 50– 69 let, kteří byli náhodně pozváni dle data narození zaneseného ve švédském populačním registru vedeném švédskou daňovou správou. Muži s karcinomem prostaty v době zařazení byli ze studie vyloučeni. U všech nemocných byl hodnocen předdefinovaný model STHLM3 (kombinace plazmatických bílkovinných biomarkerů (PSA, free PSA, intact PSA, hK2, MSMB, MIC1), genetické polymorfizmy (232 SNPs), klinická data (věk, rodinná anamnéza, předchozí biopsie prostaty)) a koncentrace PSA. Primárním cílem bylo zvýšit specificitu ve srovnání s PSA, bez snížení citlivosti pro diagnostiku vysoce rizikového karcinomu prostaty. Model STHLM3 měl znatelně lepší výsledky než samotný PSA pro detekci karcinomu s Gleason skóre alespoň 7 (p < 0, 0001), všechny proměnné použité v modelu STHLM3 byly významně spojeny s karcinomem prostaty s Gleason skóre alespoň 7 (p < 0,05). Při stejné úrovni citlivosti jako PSA pomohlo použití modelu STHLM3 snížit počet biopsií o 32 % (95% CI 24– 39) a vyhnout se 44 % (35– 54) benigních biopsií. Model STHLM3 by mohl snížit množství prováděných zbytečných bio­psií aniž by byla ohrožena schopnost diagnostikovat karcinom prostaty s Gleason skóre alespoň 7. Mohl by být krokem k individualizovaným diagnostickým programům karcinomu prostaty na základě rizika.

Články vybrala a komentovala

MUDr. Jana Halámková, Ph.D.,

Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ, Brno


Štítky
Detská onkológia Chirurgia všeobecná Onkológia

Článok vyšiel v časopise

Klinická onkologie

Číslo 6

2015 Číslo 6
Najčítanejšie tento týždeň
Najčítanejšie v tomto čísle
Kurzy

Zvýšte si kvalifikáciu online z pohodlia domova

Získaná hemofilie - Povědomí o nemoci a její diagnostika
nový kurz

Eozinofilní granulomatóza s polyangiitidou
Autori: doc. MUDr. Martina Doubková, Ph.D.

Všetky kurzy
Prihlásenie
Zabudnuté heslo

Zadajte e-mailovú adresu, s ktorou ste vytvárali účet. Budú Vám na ňu zasielané informácie k nastaveniu nového hesla.

Prihlásenie

Nemáte účet?  Registrujte sa

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#