'CYTODIAGNOSTIKA

... letošní páté číslo Cytopathology přináší několik přehledových článků o současných možnostech diagnostické cytopatologie

Nepochybně nejširší okruh uživatelů získá výborný přehledový článek kanadských autorů o možnostech praktického využití imunocytochemie (1), který se vyplatí mít in extenso. Poslouží v denní praxi podobně jako recentně Společností patologů ČLS JEP vydávané doporučené postupy.

Tento 26stránkový přehled s 260 odkazy pokrývá od hlavy k patě kvalitním textem a doprovodnými tabulkami použitelných pozitivních a negativních markerů, ale i možných úskalí, nejdůležitější oblasti imunocytochemické cytodiagnostiky, počínaje slinnými žlázami, tyreoidálními uzly, HPV lézemi hlavy a krku. V dalším sledu jsou podrobně probrány plicní nádory, nádory GIT včetně jater a pankreatu, výpotky, gynekologické tumory, nádory genitourinárního traktu a nadledvin. Článek pokrývá i problematiku metastatických procesů z neznámého zdroje a možná metodická úskalí diagnostiky na cytologických vzorcích. Probírány jsou různé typy vzorků vč. prostých nátěrů a LBC. Vcelku logicky vítězí cytoblokové vzorky s možností panelů protilátek, případně molekulárního dotestování a výhodou většinou uplatnitelné validace z klasických formolparafinových bioptických vzorků. To je možná i důvod, proč v tomto téměř úplném záběru chybí imunocytochemická diagnostika mozkomíšního moku.

Totéž číslo přináší i další přehledové metodické články mapující poctivě současný stav –⁠ např. o využití cytologických vzorků pro stanovení PD-L1 (2) s 69 odkazy, NGS sekvenování (3) se 49 odkazy, validaci ROS1 (4), případně i doloženou lepší kvalitu DNA získané s pouhým zaschnutím fixovaných nátěrů autoptických karcinomů plic oproti formol-parafinovým řezům (5) a jiné.

Je tedy zřejmé, že hodnota cytologických vzorků a jejich využívání v praxi se trvale zvyšují –⁠ i proto, že deklarovaně „bioptické” diagnostické materiály se kvantitou a kvalitou od cytologických liší stále méně.