Doporučené postupy a praxe v podání DMARDS v časné fázi revmatoidní artritidy

Zveřejnění doporučených postupů (tzv. „guidelines“ – z angl.) pro klinickou praxi je určeno ke sloučení dostupných medicínských informací a ke zlepšení kvality péče. Jejich uvedení do každodenní praxe ovšem limituje hned několik bariér. Mezi ně patří mimo jiné důvěra v autora těchto guidelines, jejich dostupnost a jednoduchost využití nebo použitelnost pro specifické skupiny pacientů.

Revmatoidní artritida (RA) je v tomto ohledu zajímavá, neboť terapie tohoto onemocnění se v posledních letech poměrně podstatně měnila. Klíčové aspekty těchto změn zahrnují včasné zahájení léčby, využití léků, které mají zabránit kloubnímu poškození a vzplanutím nemoci, a význam pravidelného monitorování aktivity choroby a strukturálních změn.

Z tohoto důvodu na toto téma v předchozích letech vznikly dva soubory guidelines týkající se preskripce DMARDs (léků první volby) v časné fázi RA. Připravily je dvě skupiny – French Society of Rheumatologist/STPR (Francouzská revmatologická společnost) a EULAR (Evropská liga proti revmatismu).

První z nich demonstruje rozhodovací strom pro volbu prvního DMARD, který by měl být užíván v časné fázi RA. Postup doporučený EULAR zase označuje metotrexát jako základní lék, který by měl být jako první využit u těch pacientů, u nichž je riziko neústupnosti choroby. Ke srovnání těchto dvou guidelines s obvyklou péčí zajišťovanou revmatology vznikla francouzská studie. Ta pracovala s daty z kohorty ESPOIR (Study and Follow-up of Undifferentiated Early Arthritis) a zahrnovala 627 pacientů z celkového počtu 813, a to z let 2002–2005.

Shoda mezi guidelines a skutečnou léčbou u revmatologa byla 58 % pro guidelines STPR a 54 % pro guidelines EULAR. Celých 34 % pacientů s časnou RA nedostávalo v 6. měsíci žádný DMARD. Hlavním důvodem vedoucím k diskrepanci mezi guidelines a každodenní praxí byly pravděpodobně diagnostické rozpaky, tedy obtížnost spolehlivě stanovit, zda se jedná o časnou fázi revmatoidní artritidy.

(pes)

Zdroj: M. Benhamou, The Journal of Rheumatology 2009; 36: 5; doi: 10.3899/jrheum.080762