Paracetamol je jedním z nejrozšířenějších analgetik. Používá se déle než půl století a je volně prodejný po celém světě díky své bezpečnosti, užívá-li se v terapeutických dávkách. Samotný paracetamol v obvyklé dávce (500 mg pro dosi per os) má však u dospělých často nedostatečný analgetický účinek.
Schválená jednotlivá dávka paracetamolu činí 10–15 mg/kg. To znamená, že při obvyklé dávce 1 tablety obsahující 500 mg paracetamolu jsou osoby o hmotnosti > 50 kg poddávkované. U osob s tělesnou hmotností > 60 kg jsou proto doporučovány 2 tablety s 500 mg paracetamolu, což je nejvyšší povolená jednotlivá terapeutická dávka. Dávka 1 g paracetamolu per os se u dospělých často používá ve Velké Británii.
Počítačovou simulací plazmatických hladin však bylo prokázáno, že ani při maximálním povoleném dávkování (max. 1 g pro dosi, opakovat nejdříve po 4 hod, max. 4 g denně) nemusí být u těžších osob dosaženo dostatečně účinné plazmatické koncentrace paracetamolu po delší dobu. Optimální dávkování by zde bylo vyšší než povolené maximální.
Při těchto koncentracích a dávkování paracetamolu se naskýtá otázka rizika jeho hepatotoxicity. Vyšší dávky paracetamolu dále nejsou vhodné u osob, u nichž lze předpokládat nedostatek glutathionu v játrech (kachexie, chronický alkoholismus).
Nicméně, ani po dávce 1 g paracetamolu nemusí vždy dojít k úlevě bolesti u každého. Je třeba si uvědomit, že po žádném analgetiku (ani po morfinu) podaném v terapeutických dávkách nemusí být bolest tlumena dostatečně u každého. Podle Oxfordské ligy analgetik tlumí 1 g paracetamolu per os dostatečně bolest asi u 50 % dospělých s akutní bolestí.
Možností urychlení nástupu účinku je využití lékových forem efervescentních (šumivých) nebo těch, jež mají zvýšenou solubilitu. Zajímavostí je také fakt, že absorpce paracetamolu ze žaludku je minimální a probíhá hlavně v tenkém střevě, proto je rychlost jeho vstřebání větší nalačno a je úměrná rychlosti vyprazdňování žaludku. Je ji možno urychlit i prokinetiky.
Analgetickou účinnost paracetamolu je možné zvýšit jeho kombinací s dalšími látkami. Ačkoliv proti kombinovaným analgetikům bývá dost výhrad, na druhé straně kombinace léčiv s rozdílným mechanismem působení a s prokázanou synergií (supraaditivním účinkem) mají své opodstatnění a v jiných oblastech farmakoterapie jsou obvyklé. Některé kombinace existují taktéž ve fixní podobě.
Jednou z možností je kombinovat paracetamol s nesteroidními antiflogistiky/antirevmatiky. Při těchto kombinacích se ovšem ztrácí výhoda terapie samotným paracetamolem, tedy gastrointestinální šetrnost.
Dostupnými kombinacemi jsou ty s kofeinem, guaifenesinem či pyrazolony. Pyrazolonová léčiva však s sebou nesou riziko agranulocytózy nebo anafylaktické reakce.
Další výhodnou a velmi efektivní možností je kombinovat paracetamol s opioidy. Vyšší analgetická účinnost těchto kombinací byla prokázána metaanalýzami četných metodicky kvalitních klinických studií, a to u kodeinu, tramadolu či oxykodonu. V USA představují kombinace paracetamolu s opioidy téměř tři čtvrtiny nejčastěji předepisovaných perorálních analgetik. V našich podmínkách jsou mimo jiné dostupné fixní kombinace tramadolu a paracetamolu (Palgotal) či kodeinu a paracetamolu (Ultracod).
Paracetamol je rozšířené a v terapeutických dávkách obvykle bezpečné analgetikum. U dospělých však bývá často poddávkováván. Osvědčenou metodou zvýšení účinnosti paracetamolu je tak kombinace s dalšími farmaky, a to zejména opioidy. Dostupné fixní kombinace těchto léčiv pak léčbu usnadňují.
(eza)
Zdroj: Kršiak M. Jak zvýšit analgetickou účinnost paracetamolu? Interní medicína pro praxi 2011; 13 (3): 140–142.
