S vyšším věkem nastává řada změn jak ve fyzickém, tak i psychickém stavu jedince, což omezuje soběstačnost a zhoršuje prognózu v případě onemocnění. Od určité míry těchto změn lze hovořit o geriatrické křehkosti. Pokud budeme chtít definovat pojem geriatrická křehkost, jedná se o věkem podmíněný pokles potenciálu zdraví, zdatnosti, odolnosti a adaptability lidského organismu. Mezi nejzávažnější změny patří:
Pacienti trpící geriatrickou křehkostí často vykazují zhoršování celkového stavu, aniž by mohla být definována jasná jednoznačná příčina. Je nutné si uvědomit, že zlepšení kvality života takovýchto pacientů a zlepšení jejich celkové prognózy nelze dosáhnout vyléčením příčiny potíží, kterou je stárnutí, ale spíše ovlivněním a zmírněním jejích projevů. Obecně platí, že pacienta trpícího geriatrickou křehkostí je nutné „rozjíst“, „rozchodit“ a „zmotivovat“.
Velkou překážkou mobility pacienta, ale i jeho celkové motivace a psychické pohody je chronická bolest související s artrózou nosných kloubů. V pozdním věku se také častěji objevuje bolest v souvislosti s následky úrazů a různými formami neuralgie. Specifické okolnosti u geriatricky křehkého pacienta s sebou nesou rovněž nutnost vhodného přístupu k medikaci při tlumení bolesti, kdy by nemělo docházet k celkovému útlumu pacienta. Ke zmírnění bolesti bychom měli používat analgetika s co nejmenším vedlejším účinkem na psychiku a kognitivní funkce − první volbou by v tomto případě měla být neopioidní analgetika.
Mezi neopioidní alagetika patří metamizol, paracetamol a nesteroidní antiflogistika. Jsou to látky, které mají poměrně slabou samostatnou účinnost vůči bolesti, ale v uvážených racionálních kombinacích výrazným způsobem vykazují vlastní protizánětlivé a antinociceptivní působení. Mají centrální a periferní farmakodynamický efekt, který je zprostředkován inhibicí syntézy prostanoidů a nocisenzitivních derivátů kyseliny arachidonové. Výhodně je lze kombinovat se slabými, eventuálně silnými opioidy (např. fixní kombinace tramadol + paracetamol, kodein + paracetamol); vyšší analgetický efekt kombinací byl prokázán i v četných studiích.
Ideální volbou analgetika v případě geriatricky křehkých pacientů jsou metamizol nebo paracetamol, které netlumí kognitivní funkce a neovlivňují bdělost, zároveň mají nízký výskyt nežádoucích účinků. Případně lze použít nesteroidní antiflogistika, u nichž bychom však měli kvůli významným vedlejším účinkům preferovat pouze lokální formu aplikace. Významný analgetický efekt má též léčba osteoporózy, zejména podávání kalcia a vitaminu D.
(norg)
Zdroj:
1. Nováková M. Fragilita geriatrického pacienta – možnosti řešení. Interní medicína 2012; 14 (3): 101–103.
2. Leštiansky B., Hakl M., Hřib R. Principy a zásady terapie chronické bolesti v interní praxi. Interní medicína 2009; 11 (4): 163–166.
