Deset posledních let s inosin pranobexem – od „starého“ terapeutika k výzkumu vakcín včetně protinádorových

Overview

Inosin pranobex (IP), známý také jako inosin pranobex dimepranol, je imunomodulační léčivá látka, která má za sebou více než padesátiletou historii. Poprvé byl představen v 70. letech 20. století a od té doby získal licenci ve více než 50 zemích po celém světě.

Původně se o něm uvažovalo jako o potenciálním léku na AIDS, což v době objevu viru HIV budilo velké naděje. Po počátečním zájmu však jeho využití v této oblasti upadlo a na dlouhou dobu se o IP přestalo v odborné literatuře i klinické praxi výrazněji hovořit. Obnovený zájem přišel až v posledním desetiletí, kdy se IP začal znovu objevovat v souvislosti s léčbou akutních respiračních infekcí, onemocnění způsobených lidským papilomavirem (HPV) a dalších virových onemocnění včetně COVID-19. Také se začal používat jako adjuvantní prostředek ve vakcíně proti slintavce a kulhavce a započalo se s výzkumem protinádorové vakcíny založené na IP.

Klíčová slova:

NK buňky – imunomodulace – inosin pranobex – respirační infekce – adjuvans

HISTORIE A POČÁTEČNÍ VYUŽITÍ

Inosin pranobex (IP) byl poprvé syntetizován v 70. letech a jeho potenciál spočíval v širokém spektru imunomodulačních účinků. V období, kdy byl nově identifikován virus HIV, se předpokládalo, že by IP mohl hrát roli v léčbě AIDS díky své schopnosti modulovat imunitní systém. Nicméně klinické studie z té doby neprokázaly dostatečnou účinnost v této oblasti, což vedlo k útlumu zájmu.

Na rozdíl od původního očekávání se IP nakonec neprosadil jako hlavní terapeutický prostředek proti AIDS, ale našel uplatnění v léčbě jiných virových infekcí, například způsobených herpetickými viry, cytomegaloviry (CMV) a EB virem. Tento posun ukazuje, že i když IP nesplnil počáteční naděje v jedné oblasti, jeho potenciál v jiných oblastech zůstal zachován.

OBNOVENÝ ZÁJEM DÍKY VLIVU NA RESPIRAČNÍ INFEKCE

V posledním desetiletí se IP vrátil do centra pozornosti díky studiím zaměřeným na akutní respirační infekce. Byla zkoumána jeho role při posílení imunitní odpovědi proti virovým původcům onemocnění dýchacích cest (1). Výsledky naznačily, že IP může zkrátit dobu trvání příznaků a podpořit rychlejší zotavení u neobézních osob mladších 50 let bez přítomnosti chronických onemocnění.

Tyto závěry podnítily další výzkumné aktivity, jejichž shrnutí přinesl první zásadní a detailně zpracovaný přehledový článek (2). Autoři zdůraznili, že IP působí jako nespecifický imunostimulant a imunomodulátor, který zvyšuje aktivitu různých složek imunitního systému, což jej činí zajímavým kandidátem dalších klinických aplikací.

MECHANISMUS ÚČINKU –⁠ NK BUŇKY A MODULACE IMUNITNÍ ODPOVĚDI

Jedním z nejzajímavějších aspektů IP je jeho vliv na imunitní systém, zejména na T lymfocyty a jejich podskupinu –⁠ NK buňky (natural killers, tj. „přirozené zabíječe“). NK buňky jsou klíčové pro vrozenou imunitu a hrají zásadní roli v obraně proti virovým infekcím a rozvoji nádorů. Studie provedená na Birminghamské univerzitě ukázala, že po podání jedné dávky IP se počet NK buněk v těle zvyšuje již během 1,5 hodiny (3). Další výzkum objasnil, že IP pomáhá označit buňky napadené virem specifickými ligandy, což usnadňuje jejich rozpoznání a eliminaci NK buňkami (4). Tento rychlý a cílený efekt zvyšuje atraktivitu IP jako prostředku pro posílení imunitní odpovědi.

Samotný inosin, základní složka IP, hraje v procesu imunomodulace významnou roli. Rozsáhlý přehledový článek (5) podrobně rozebírá jeho funkce v lidském organismu: Inosin není pouze stavebním kamenem nukleových kyselin, má také funkci regulátoru řady imunitních procesů. Díky tomu IP moduluje imunitní systém a zvyšuje jeho schopnost čelit nejen patogenům, ale i nádorům, což otevírá dveře k jeho širšímu využití v medicíně.

IP A INFEKCE HPV

Další oblastí, kde IP vykazuje slibné výsledky, je léčba infekcí způsobených lidským papilomavirem (HPV), zejména v souvislosti s cervikálními změnami. Přehledový článek (6) shrnuje výsledky prospektivních kontrolovaných studií, observačních studií a metaanalýz, které zkoumaly imunoterapii IP proti HPV.

Tyto studie prokázaly, že IP, ať už jako samostatná terapie nebo v kombinaci s jinými léky či chirurgickými postupy, vykazuje silnou klinickou účinnost při odstraňování HPV-indukovaných změn na děložním čípku, prevenci progrese onemocnění a eliminace HPV z organismu. IP zvyšuje antivirovou aktivitu hostitele, což může oddálit nebo zastavit rozvoj cervikálního karcinomu a urychlit vymizení HPV.

IP V BOJI PROTI COVID-19

Během pandemie způsobené virem SARS-CoV-2 se IP ukázal jako potenciálně užitečný lék. Dvojitě slepá placebem kontrolovaná studie prokázala, že IP má pozitivní vliv na průběh onemocnění COVID-19, pravděpodobně díky své schopnosti modulovat imunitní odpověď na infekci způsobenou silně imunosupresivním virem SARS-CoV-2 (7).

Tento poznatek potvrzuje potenciál IP jako dostupného a efektivního prostředku v boji proti virovým infekcím (8). Ten by se tak mohl stát cenným doplňkem v prevenci a léčbě budoucích virových pandemií.

VETERINÁRNÍ MEDICÍNA A VAKCÍNY

IP nachází uplatnění i mimo humánní medicínu. Studie publikovaná autory z Jižní Koreje zkoumala jeho využití jako adjuvantního prostředku ve vakcínách proti slintavce a kulhavce u zvířat (FMD –⁠ foot-and-mouth disease). Výsledky ukázaly, že přidání IP výrazně zvyšuje účinnost vakcín tím, že stimuluje vrozenou i adaptivní imunitu, včetně zvýšení hladin IgG, IgA, IgM u prasat, a poskytuje úplnou ochranu proti FMD (9).

Takové výsledky výzkumu mohou mít významné důsledky pro zdraví zvířat a prevenci zoonóz –⁠ onemocnění přenosných ze zvířat na člověka. Tento objev zdůrazňuje všestrannost IP a jeho potenciál v globálních zdravotních strategiích.

ADJUVANTNÍ EFEKT V PROTINÁDOROVÉ VAKCINACI

Další fascinující vývoj probíhá v současné době v Japonsku, kde vědci zkoumají IP v oblasti protinádorové vakcinace. Byl popsán přístup, při němž bylo na molekulu IP navázáno trojmocné železo a nádorový antigen (10). Tato kombinace vytvořila samoadjuvované, samonosné a samouspořádané protinádorové vakcíny, které byly efektivnější při indukci protinádorové imunitní odpovědi a inhibici růstu nádorů na vzdálených místech in vivo ve srovnání s volným IP a nádorovým antigenem. Vyšší efektivita je přisuzována přímé vazbě mezi IP a nádorovým antigenem.

Jde tak o využití stimulačního účinku IP na NK buňky (adjuvantní efekt) a zároveň zacílení na specifické nádorové antigeny, což by mohlo vést k průlomu v onkologii.

GEOGRAFICKÝ POSUN VÝZKUMU

Zajímavé je také sledovat, jak se centrum výzkumu IP v průběhu času měnilo. Zatímco původně byl intenzivně studován ve Velké Británii, například na Birminghamské či Oxfordské univerzitě (3, 4), v posledních letech se zájem přesunul do Asie, zejména do Indie, Koreje a Japonska. Právě v Japonsku IP nachází nové uplatnění díky inovativním přístupům, jako je zmíněná protinádorová vakcína.

BUDOUCÍ POTENCIÁL

Inosin pranobex představuje molekulu s obrovským potenciálem, která byla dlouho opomíjena, ale nyní se vrací do popředí zájmu. Jeho schopnost cíleně stimulovat NK buňky, posilovat a modulovat imunitní odpověď proti virům a potenciálně i nádorům z něj činí slibný nástroj pro medicínu 21. století. Ať už jde o léčbu virových infekcí, zlepšení vakcín ve veterinární medicíně nebo vývoj protinádorových terapií, IP nabízí široké možnosti. Díky své dlouhé historii bezpečnosti, dostupnosti a relativně nízkým nákladům může hrát klíčovou roli v globálním managementu péče o zdraví. S rozvojem nových technologií a přístupů lze očekávat další objevy, jež posunou jeho využití ještě dál.

Čestné prohlášení

Článek byl zpracován bez jakékoliv podpory a oba autoři deklarují, že nemají konflikt zájmů.

Adresa pro korespondenci:

prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.