Česká geriatrie: historie a současná systémová proměna

Overview

Česká geriatrie má téměř stoletou institucionální tradici, její rozvoj však dlouhodobě omezovala nerovnoměrná dostupnost služeb a ztotožňování oboru pouze s následnou a dlouhodobou péčí. Cílem článku je podat narativní přehled historického vývoje oboru a kriticky zhodnotit současnou systémovou proměnu. Zásadním mezníkem se stalo schválení Národního plánu rozvoje geriatrické péče v České republice do roku 2035 a zahájení projektu GeriPRO. K polovině roku 2026 lze doložit konkrétní systémové výsledky: státní strategii s implementační strukturou a indikátory, financovaný projekt s definovanými výstupy, přípravu standardu geriatrické ambulance a obecných principů péče, plán péče pro polymorbidní pacienty s kognitivní poruchou a přípravu pilotní podpory až 15 ambulancí. Významným posunem je orientace na funkční stav, křehkost, soběstačnost a koordinaci péče. Klinické a ekonomické dopady pilotu, zejména změny hospitalizací, institucionalizace, funkčního stavu a nákladů, zatím nelze považovat za prokázané a musí být ověřeny prospektivním sběrem dat.

Klíčová slova:

křehkost – geriatrie – historie – funkční stav – komplexní geriatrické hodnocení – Národní plán – GeriPRO – geriatrická ambulance

Úvod

Stárnutí populace je úspěchem moderní společnosti, ale současně zásadní zkouškou schopnosti zdravotního a sociálního systému reagovat na komplexní potřeby lidí vyššího věku. Pro potřebu geriatrické péče není rozhodující samotný kalendářní věk. Geriatrický pacient je charakterizován především kombinací polymorbidity, polyfarmakoterapie, křehkosti, sarkopenie, poruch mobility, kognitivní poruchy, deliria, malnutrice a sociálních rizik. Výsledkem léčby proto nemá být pouze stabilizace jednotlivé diagnózy, ale také zachování funkčního stavu, soběstačnosti, autonomie a možnosti setrvat ve vlastním sociálním prostředí.

Tento přístup odpovídá mezinárodnímu konceptu zdravého stárnutí, který klade důraz na funkční schopnost člověka a na prostředí, v němž žije.⁽¹⁾ Základním klinickým nástrojem geriatrie je komplexní geriatrické hodnocení (Comprehensive Geriatric Assessment, CGA). Jde o multidimenzionální proces, který propojuje somatický stav, mobilitu, soběstačnost, kognici, psychický stav, výživu, farmakoterapii, senzorické funkce, riziko pádů a sociální zázemí do individuálního plánu péče. U hospitalizovaných starších pacientů má organizovaná péče založená na CGA doložený příznivý vliv na pravděpodobnost přežití a návratu do vlastního prostředí.⁽²⁾

Metodika zpracování

Text je narativním přehledem. Vychází z publikovaných prací věnovaných historii české geriatrie, z oficiálních strategických dokumentů Ministerstva zdravotnictví České republiky, z veřejných výstupů projektu GeriPRO a z odborných materiálů České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP. Hodnocen je stav dostupný k 6. červenci 2026. Článek není systematickým přehledem a jeho cílem není kvantitativně hodnotit účinnost jednotlivých modelů péče, ale popsat kontinuitu vývoje oboru a odlišit již dosažené systémové změny od výsledků, které teprve budou měřeny.

Historické kořeny české geriatrie

Česká geriatrie nevznikla až jako reakce na současné demografické stárnutí. Za významný institucionální mezník je považováno otevření Ústavu pro choroby stáří při pražské lékařské fakultě dne 4. března 1926. Jeho přednosta prof. MUDr. Rudolf Richard Eiselt propojil klinickou péči o nemocné vyššího věku s výukou a vědeckou prací; v roce 1929 byl ústav přeměněn na Kliniku nemocí stáří.^{(3, 4)}

Na tuto tradici navázal poválečný rozvoj gerontologie a geriatrie. V roce 1958 vznikla geriatrická sekce tehdejší lékařské společnosti a v roce 1962 samostatná Gerontologická a geriatrická společnost. V roce 1974 byl při Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů ustaven Kabinet gerontologie a geria-
trie, který vytvořil základ systematického postgraduálního vzdělávání. V letech 1974–1982 se rozvíjela výuka pro lékaře v praxi a v roce 1983 byla geriatrie uznána jako samostatný lékařský obor s vlastní nástavbovou atestací.^{(3, 5)}

Klinickou základnou oboru se zpočátku staly především léčebny dlouhodobě nemocných. Tento vývoj přispěl k dlouhodobému a odborně nesprávnému ztotožňování geriatrie s ošetřovatelskou, sociální nebo pouze následnou péčí. Od 90. let se rozvíjela akutní geriatrická pracoviště a metody komplexního posuzování zdravotního a funkčního stavu. V roce 2018 byla geriatrie zařazena mezi základní specializační obory.⁽⁵⁾ Vybrané historické milníky shrnuje tabulka 1.

Od dlouhodobé péče ke klinickému a integračnímu oboru

Moderní geriatrie je klinickým a současně integračním oborem. Geriatr nenahrazuje internistu, praktického lékaře, neurologa, psychiatra, chirurga ani další specialisty. Jeho úlohou je spojovat jednotlivé léčebné postupy u pacienta, u něhož může vést roztříštěná péče k duplicitám, polypragmazii, iatrogenním komplikacím, deliriu, pádům, malnutrici nebo ztrátě soběstačnosti. Národní plán tuto roli vymezuje jako léčebně preventivní, integrační a metodickou a spojuje ji s vytvářením uceleného systému zdravotních a zdravotně-sociálních služeb.⁽⁵⁾

Změna pohledu je podstatná i pro hodnocení výsledku. Úspěchem není pouze zvládnutí akutní diagnózy, ale také návrat mobility, zachování aktivit denního života, bezpečná farmakoterapie, prevence dalšího funkčního propadu a zajištění návazné péče. Funkční výsledek proto musí být sledován stejně důsledně jako mortalita, komplikace nebo délka hospitalizace.

Vývoj v letech 2019–2024

Období od roku 2019 lze charakterizovat jako přechod od stabilizace oboru k přípravě systémové změny. Česká gerontologická a geriatrická společnost postupně propojovala odbornou práci zaměřenou na CGA, křehkost, výživu, mobilitu a bezpečnou farmakoterapii s agendou dostupnosti služeb, vzdělávání, úhrad, dat a mezioborové spolupráce.

Pandemie covidu-19 se stala zátěžovým testem péče o křehké seniory. Zviditelnila význam deliria, imobility, malnutrice, sociální izolace a rychlé dekompenzace polymorbidních pacientů. Současně potvrdila, že věk sám o sobě není dostatečným kritériem rizika a že do klinického rozhodování musí vstupovat křehkost, funkční stav a individuální cíle péče.

V letech 2021–2024 se postupně formuloval model toku pacienta: včasná identifikace rizika, komplexní hodnocení, individuální plán péče, cílená intervence, koordinace a následné sledování. Zároveň se ukázalo, že bez personálních kapacit, akreditovaných pracovišť, odpovídajících úhrad, prostor pro funkční testování a sdílených dat nelze odborné principy převést do běžné praxe. Příprava standardu geriatrické ambulance proto nebyla chápána jako pouhý seznam přístrojů, ale jako definice schopností pracoviště: kvalifikovaného týmu, CGA, funkční diagnostiky, bezpečné farmakoterapie, spolupráce s rodinou, case managementu a návaznosti na další služby.

Národní plán rozvoje geriatrické péče do roku 2035

Zásadního koncepčního výsledku bylo dosaženo na jaře 2025, kdy vláda schválila Národní plán rozvoje geriatrické péče v České republice do roku 2035. Ministerstvo zdravotnictví dokument zveřejnilo v květnu 2025.^{(5, 6)} Poprvé vznikl státní rámec, který chápe geriatrii jako systémovou odpověď na potřeby křehkých a polymorbidních pacientů, nikoli pouze jako dílčí specializaci.

Národní plán vymezuje čtyři strategické cíle: vytvoření podmínek pro zdravé stárnutí a prevenci disability; kvalitní geriatrickou péči založenou na výzkumu a vzdělávání; dostupnost a systémové nastavení specializované geriatrické péče; a provázanost péče odpovídající komplexním potřebám geriatrických pacientů. Součástí dokumentu jsou specifické cíle, indikátory, možné zdroje financování, implementační struktura a pravidelné hodnocení. Odpovědnost za politické zadání a plnění nese Ministerstvo zdravotnictví, odbornou garanci mají zajišťovat také zástupci odborných společností a dalších zainteresovaných stran.⁽⁵⁾

Tím byl překonán jeden z dlouhodobých problémů české geriatrie: existence kvalitních odborných koncepcí bez dostatečně definovaného implementačního mechanismu. Přijetí plánu samo o sobě nezajišťuje změnu dostupnosti péče, vytváří však nezbytný rámec pro konkrétní projekty, měření výsledků a následné rozhodování o udržitelném financování.

Projekt GeriPRO: od strategie k implementaci

V červnu 2025 byl zahájen projekt GeriPRO –⁠ Integrovaná geriatrická péče o seniory s polymorbiditou s cílem podpory jejich funkčního stavu. Projekt rozvíjí zejména třetí strategický cíl Národního plánu, tedy dostupnost a systémové nastavení specializované geriatrické péče. Jeho realizace je plánována do konce května 2028.⁽⁷⁾

Projekt má veřejně definované výstupy: implementační plán strategického cíle č. 3, standard geriatrické ambulance, obecné principy péče v geriatrické ambulanci, plán péče pro pacienty s kognitivní poruchou a komorbiditami a pilotní podporu až 15 nových nebo kapacitně rozšířených geriatrických ambulancí. Součástí je rovněž mapování potřeb pacientů se syndromem křehkosti nebo s rizikem jeho vzniku, včetně využití pravidel pro stanovení diagnózy U57 ve spolupráci s praktickými lékaři. Projekt je spolufinancován z Operačního programu Zaměstnanost plus.⁽⁷⁾

Podstatné je, že jednotlivé části vytvářejí souvislý implementační řetězec: strategie je rozpracována do metodických dokumentů, na ně navazuje dotační podpora, pilotní provoz a sběr dat. Předpokládané zahájení pilotního provozu podporovaných ambulancí je od ledna 2027.

Čeho bylo k polovině roku 2026 prokazatelně dosaženo

Při hodnocení současnosti je nutné rozlišovat mezi systémovým výsledkem a klinickým účinkem. K polovině roku 2026 již lze doložit několik významných systémových výsledků.

Prvním je politická a strategická legitimita oboru. Potřeby geriatrických pacientů jsou ukotveny v samostatném, vládou schváleném Národním plánu s definovanými cíli, odpovědnostmi a indikátory.

Druhým je vznik implementačního mechanismu: na plán bezprostředně navázal financovaný projekt s harmonogramem, konkrétními výstupy a předpokladem pilotního ověření.

Třetím výsledkem je převod odborných principů do standardizované podoby. Připravované dokumenty nemají pouze popsat technické vybavení ambulance, ale vymezit obsah a kvalitu péče, včetně CGA, funkční diagnostiky, hodnocení křehkosti, bezpečné farmakoterapie, plánování péče a spolupráce s rodinou, praktickými lékaři, domácí péčí a sociálními službami.

Čtvrtým výsledkem je konkrétní mechanismus rozvoje regionální dostupnosti prostřednictvím pilotní podpory až 15 ambulancí.

Pátým je orientace na měřitelné výsledky: funkční stav, soběstačnost, křehkost, využívání zdravotních služeb a návaznost péče mají být sledovány jako základ vyhodnocení.

Šestým je institucionální partnerství mezi Ministerstvem zdravotnictví, odbornou společností, ÚZIS, poskytovateli, vzdělávacími institucemi, plátci a partnery ze sociální oblasti. Přehled dosažených změn uvádí tabulka 2.

Pozitivním výsledkem tedy není jen vznik dalšího strategického dokumentu. Doložitelná je změna způsobu práce: od izolovaných odborných iniciativ k propojení strategie, standardu, financování, pilotního provozu a evaluace.

Co zatím nelze považovat za prokázaný výsledek

K polovině roku 2026 nelze tvrdit, že český pilot již snížil počet hospitalizací, rehospitalizací, předčasných institu-
cionalizací nebo celkové náklady. Pilotní provoz podporovaných ambulancí má být zahájen až v roce 2027.⁽⁷⁾ Stejně tak zatím nejsou k dispozici výsledky o změně funkčního stavu, soběstačnosti, bezpečnosti farmakoterapie, kvalitě života nebo zkušenosti pacientů a pečujících.

Tyto přínosy jsou klinicky racionálním cílem a princip CGA má oporu v mezinárodních důkazech, avšak rozsah účinku v českém ambulantním a regionálním prostředí musí být ověřen prospektivním sběrem dat. Toto rozlišení nesnižuje význam dosavadního úspěchu. Naopak chrání odbornou důvěryhodnost projektu a umožní pozdější obhajobu udržitelného financování na základě měřitelných výsledků.

Přetrvávající priority

Rozvoj ambulantní geriatrie musí být doplněn posílením geriatrické expertizy v akutních nemocnicích, kvalitní post-
akutní geriatrickou rehabilitací a funkčním propojením s domácími, komunitními a sociálními službami. Prioritou zůstává navýšení počtu geriatrů, školitelů a akreditovaných pracovišť a zvýšení atraktivity oboru pro mladé lékaře.

Zásadní bude rovněž úhradové uznání časově náročného komplexního hodnocení, koordinace a práce multidisciplinárního týmu. Síť služeb musí být regio-
nálně dostupná a nesmí se soustředit pouze do fakultních center. Dlouhodobá udržitelnost bude záviset na kvalitě dat, na možnosti propojit klinické a funkční výsledky s využíváním služeb a náklady a na schopnosti upravovat model podle výsledků pilotáže.

Závěr

Historie české geriatrie ukazuje, že obor opakovaně formuloval moderní principy péče dříve, než pro ně vznikly odpovídající systémové podmínky. Současné období je výjimečné tím, že se podařilo propojit dlouhou odbornou tradici, státní strategii, institucionální odpovědnost, financovaný implementační projekt, připravované standardy, pilotní rozvoj ambulancí a měření výsledků.

Nejvýznamnějším dosavadním pozitivním výsledkem je změna postavení geriatrie: z oboru, který musel obhajovat svou existenci, se stává integrační součást zdravotního systému a nástroj odpovědné reakce na stárnutí populace. O skutečné úspěšnosti rozhodne další fáze –⁠ dostupná každodenní péče a důkaz, že vede k lepšímu funkčnímu stavu, větší soběstačnosti, bezpečnější léčbě a důstojnějšímu životu geriatrických pacientů. 

Prohlášení

Střet zájmů: Autorka je výkonnou redaktorkou časopisu Geriatrie a gerontologie a odbornou gestorkou projektu GeriPRO; tuto skutečnost deklaruje jako možný nefinanční střet zájmů.

Financování: Příprava rukopisu nebyla samostatně finančně podpořena. Projekt GeriPRO, popisovaný v článku, je spolufinancován Evropskou unií prostřednictvím Operačního programu Zaměstnanost plus.

Etické aspekty: Článek nepracuje s individuálními údaji pacientů a nevyžadoval schválení etickou komisí.

 

MUDr. Božena Jurašková, Ph.D.

Je vedoucí lékařkou III. interní gerontometabolické kliniky LF UK a FN Hradec Králové, vedoucí Subkatedry geriatrie LF UK v Hradci Králové a předsedkyní České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP. Ve své klinické a odborné činnosti se zaměřuje zejména na geriatrickou křehkost, polymorbiditu, poruchy soběstačnosti, kognitivní poruchy, racionální farmakoterapii a komplexní geriatrické hodnocení. Dlouhodobě se podílí na rozvoji geriatrické péče v České republice, tvorbě odborných standardů a koncepčních materiálů, včetně Národního plánu rozvoje geriatrie. Významnou součástí její profesní dráhy je pedagogická a edukační činnost. Věnuje se pregraduální výuce studentů medicíny, postgraduálnímu a specializačnímu vzdělávání lékařů v oboru geriatrie i kontinuálnímu vzdělávání zdravotnických a dalších odborných pracovníků. Podílí se na přípravě vzdělávacích programů a odborných materiálů, vede lékaře v předatestační přípravě a pravidelně přednáší na kongresech, konferencích a mezioborových vzdělávacích akcích. Je zakladatelkou organizace GEPA –⁠ Za kvalitu péče v gerontologii. Po dobu třiceti let působila jako hlavní organizátorka celostátního geriatrického kongresu v Hradci Králové. Je autorkou a spoluautorkou odborných publikací, doporučených postupů a vzdělávacích materiálů zaměřených na geriatrii, gerontologii a komplexní péči o starší pacienty.