Rossum’s Universal Robots (R.U.R.) a Artificial Intelligence (AI)

Když v lednu 1921 zaznělo na jevišti pražského Národního divadla poprvé slovo „robot“, málokdo tušil, že se zrodil nový globální pojem. Hra R.U.R. Karla Čapka přinesla do světové literatury nejen fascinující příběh o uměle vytvořených bytostech, ale především podnítila přemýšlení o tom, co znamená být člověkem, co je práce, pokrok a jaká je odpovědnost vědy.

Slovo „robot“ navrhl podle dobových pramenů Čapkův bratr Josef. Vycházel ze staročeského výrazu pro nucenou práci –⁠ robota. A právě v tom spočívá podstata Čapkových robotů: nejsou to stroje z kovu a drátů, ale biologicky sestavené bytosti, určené k práci, k efektivitě, k výkonu. Nemají duši, nemají emoce –⁠ alespoň zpočátku. Ale mají „rozum“ –⁠ proto jsou „Rossum’s“.

Čapek nenapsal R.U.R. jako technickou spekulaci. Spíše jako podobenství o vztahu člověka k tvorbě, ke světu, k druhým lidem. V centru jeho příběhu nestojí destrukce, ale otázka lidskosti. Právě tam, kde člověk v sobě potlačí soucit a odpovědnost, kde technický pokrok přehluší etiku, ztrácí lidství. Naopak –⁠ v okamžiku, kdy se roboti učí citu, péči a lásce, začíná nová naděje.

V dnešním světě, kde do každodenní praxe lékaře postupně vstupují nástroje umělé inteligence, je Čapkův odkaz překvapivě aktuální. Lékaři někdy vnímají AI jako hrozbu –⁠ jako chladný, odlidštěný algoritmus, který nahradí intuici, zkušenost, nebo dokonce vztah s pacientem. Ale stejně jako u Čapkova Primuse a Heleny jde i dnes především o to, jakou podobu umělé inteligenci dáme –⁠ a jaké hodnoty do ní vložíme.

Umělá inteligence není bytost –⁠ je to nástroj. Je schopna analyzovat obrazová data rychleji než člověk, odhalit odchylky v genomu, které by unikly lidskému oku, pomoci optimalizovat klinické rozhodování. Ale právě lékař je tím, kdo rozhoduje, jak bude AI využita. Zda jako pouhý počítačový výkon, nebo jako partner v péči o zdraví.

Obava z nového je přirozená. Čapek ale ukazuje, že pokrok nevyřešíme jeho odmítnutím, ale že je třeba ho řídit a mít pod kontrolou. Že technologie je služebníkem, nikoliv pánem. A že otázky etiky, empatie a odpovědnosti nemizí ani v době umělé inteligence –⁠ právě naopak. Možná je to právě medicína, kde AI nejvíce potřebuje lidské vedení –⁠ ale současně v medicíně, nejvlastnější službě člověku, lze nejvíce získávat z promyšleného a etického zapojení inteligentních systémů.

Slovo „robot“ se stalo mezinárodním. Ale Čapkovo poselství zůstává česko-slovenské –⁠ humanistické, kritické i nadějeplné. V době, kdy AI proniká do zobrazovacích metod, prediktivních modelů nebo personalizované medicíny, bychom na jeho poselství neměli zapomenout. Nejde o to, zda bude AI lépe „počítat“. Jde o to, aby pomáhala tam, kde člověk pečuje o člověka.

Základ tohoto úvodníku až do konce předešlého odstavce vytvořil ChatGPT. Poprvé v téměř 80leté historii našeho časopisu nenapsal úvodník skutečný, biologický člověk. ChatGPT připravil formulace, sestavil jednotlivé věty. Přitom ale přesně respektoval zadání promptu i naši prvotní originální ideu –⁠ propojit svět Rossumových univerzálních robotů geniálního vizionáře Karla Čapka se současným světem umělé inteligence. Dělí je více než jedno století, ale přinášejí podobné univerzální výzvy.

Vedle pár formulačních změn jsme také museli přidat sekvenci o „rozumu“ robotů –⁠ proto jsou „Rossum’s“. Tato asociace ChatGPT nenapadla –⁠ ostatně, nenapadá ani řadu interpretů Čapkova díla.

Vydejme se v tomto čísle Česko-slovenské pediatrie na objevitelskou výpravu světem umělé inteligence v medicíně, zejména v pediatrii. Určitě nám přinese bohatou inspiraci.

Vaši

Jan Lebl

Ľudmila Podracká

Kristýna Zárubová

Jan David