Vliv léčby růstovým hormonem na množství tělesného tuku
Pacienti s hypopituitarismem a deficitem RH mají odlišnou stavbu těla charakterizovanou zvýšením tukové tkáně ve viscerální oblasti a snížením množství volného tuku a celkové tělesné vody.
Pacienti s hypopituitarismem a deficitem růstového hormonu (GHD) mají odlišnou stavbu těla charakterizovanou zvýšením tukové tkáně ve viscerální oblasti a snížením množství volného tuku a celkové tělesné vody. Zvýšení viscerálního tuku u GHD pacientů bývá spojeno s inzulinovou rezistencí a vyšším rizikem kardiovaskulárních chorob.
Léčba růstovým hormonem vede ke snížení množství tukové tkáně zejména ve viscerální oblasti a ke zvýšení volného tuku a celkové tělesné vody. Inzulínová rezistence je při krátkodobé GHRT zvýšena, zatímco při dlouhodobé suplementaci je naopak snížena.
Vyšetřovací metody sloužící k vyšetřování tělesné kompozice u pacientů s GDH zahrnují bioimpedanci, počítačovou tomografii (CT), magnetickou rezonanci (MR) a duální rentgenovou absorbometrii (DEXA). Za nejspolehlivější metodu rozlišující rozložení tuku v jednotlivých tělesných kompartmentech (celkový, subkutánní a viscerální tuk) za inzulinrezistentních podmínek je dnes považována celotělová MR.
Distribucí tukové tkáně ve viscerálním a subkutánním kompartmentu u pacientů s hypopituitarismem se blíže zabývala studie švýcarských autorů. Studie se účastnilo 10 pacientů s GHD, kteří byli vyšetřeni před a 6 měsíců po léčbě RH. Kontrolní skupinu tvořili zdraví jedinci se sedavým zaměstnáním, kteří věkem, pohlavím, body mass indexem (BMI) a obvodem pasu odpovídali sledované skupině pacientů. Aerobní kapacita (VO2max) byla měřena pomocí maximální spotřeby kyslíku organismu při svalové práci na běžícím pásu. Viscerální a podkožní tuková tkáň byly hodnoceny pomocí celotělové MR, inzulinová rezistence pak pomocí indexu homeostatického modelu HOMA-IR.
Z výsledků vyplynulo, že pacienti s GHD mají nesignifikantně sníženou VO2max, ale ve srovnání s kontrolní skupinou nebylo u těchto pacientů přítomné zvýšené množství subkutánní či viscerální tukové tkáně. Léčba RH vedla ke snížení množství jak subkutánního, tak i viscerálního tuku. Pacienti s GHD měli nižší index HOMA-IR, přičemž po léčbě se tento index zvyšoval.
(moa)
Zdroj: Egger A. et al.: The effect of GH replacement therapy on different fat compartments: a whole-body magnetic resonance imaging study. Eur J Endocrinol. 2011; 164 (1): 23–9.
Páčil sa Vám článok? Radi by ste sa k nemu vyjadrili? Napíšte nám − Vaše názory a postrehy nás zaujímajú. Zverejňovať ich nebudeme, ale radi Vám na ne odpovieme.
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Nejasný stín na plicích – kazuistika
- Profylaxe infekční endokarditidy ve stomatologii
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Těžké menstruační krvácení může značit poruchu krevní srážlivosti. Jaký management vyšetření a léčby je v takovém případě vhodný?