S vařečkou kolem světa -⁠ Česká kuchyně

Česká kuchyně není celosvětovým pojmem tak jako například italská  kuchyně, přesto se i my můžeme chlubit řadou chutných a zajímavých  jídel. O české kuchyni se říká, že je tučná a kalorická, ale například  bramborový knedlík není kaloricky výrazně vydatnější než například  italské gnocchi. 

Naši kuchyni ovlivnila poloha země ve středu  Evropy. Velký vliv můžeme pozorovat především ze strany německých a rakouských sousedů. Především bavorská kuchyně je nám blízká podobně  jako společná láska k pivu. Podobnost můžeme najít i v počtu pacientů se střevními záněty. Na základě epidemiologických dat se odhaduje, že v České republice je přibližně 40–50 tisíc osob, které trpí Crohnovou  nemocí nebo ulcerózní kolitidou. Procentuálně to odpovídá 0,3–0,5 % populace. Tyto hodnoty se blíží situaci v západní a severní Evropě.

Základem české kuchyně obvykle bývá polévka. Velmi populární je tzv. bramboračka nebo česnečka. Často jíme různé vývarové polévky se zavářkami nebo také zeleninové či luštěninové polévky. Přesto tou, na kterou uvedeme  recept, je dýňová polévka. Dýňová polévka může být z různých typů dýní. Například z dýně Hokkaidó. Ano, dýně Hokkaidó není původně česká  zelenina, ale podmínky pro pěstování tohoto druhu dýně jsou v ČR  ideální, a tak nám tu tato zelenina rychle zdomácňuje. Nehledě na to, že dýně jsou obvykle pro pacienty se střevními záněty lehce stravitelné. Dýně Hokkaidó je bohatá na vitamíny a minerální látky. Konzumace dýně  může pomoci našemu trávení při onemocnění slinivky břišní, sleziny, žaludečních potížích, ale také při poruchách ledvin a srdečních  potížích (RECEPT).

Hlavní jídlo obvykle sestává z masa a sacharidové  přílohy. Zapomíná se při tom na dostatek zeleniny, která by měla být na  talíři zastoupena až 1/3. V případě výživy pacientů se střevními záněty  by měla být konzumována jen individuálně stravitelná zelenina, zelenina  vařená nebo jinak upravená. Tedy taková, která konkrétnímu pacientovi  nezhoršuje jeho zdravotní obtíže.

Brambory jsou zeleninou, kterou  však do zmiňované 1/3 porce nepočítáme. Nejčastěji je používáme jako  přílohu ve vařené, pečené nebo smažené podobě. Z brambor si rádi dáme  také třeba bramboráky nebo bramborové knedlíky. Zajímavou přílohou  z brambor mohou být tzv. sluníčkové knedlíky, tedy dle známého českého  filmu Pelíšky spíše noky (RECEPT). Tyto noky nejsou příliš známé, ale  stejně jako nepříliš často konzumované jáhly mohou být vhodnou přílohou  k masu upravenému dle chuti a vlastních nápadů.

Jáhly jsou jedinou obilovinou (zrna loupaného prosa), která má zásaditý vliv na naše  zažívání a může pomoci uklidnit naše trávení. Jáhly byly častým jídlem  našich předků a v posledních letech začínají slavit návrat do běžné  stravy. Jenže hodně lidí si neví rady, jak je upravovat a jíst. Jáhly  jsou ale jednoduché na uvaření a je možné je jíst jako přílohu anebo  v podobě různých kaší (sladkých i slaných). Velmi chutné jsou například  s tuňákem a opraženou zeleninou (RECEPT). 

Tradiční součástí naší  kuchyně jsou také omáčky s knedlíky. Knedlíky jsou různé –⁠ houskové, bramborové, žemlové, plněné apod. Ke knedlíkům a omáčce se obvykle ještě servíruje pečené nebo dušené maso. Nejznámějšími omáčkami jsou rajská, koprová nebo houbová či omáčka na svíčkovou. 

Ze sladkostí můžeme  jmenovat české buchty a koláče, plněné ovocné knedlíky, palačinky  pomazané marmeládou nebo povidly anebo různé bublaniny. České dezerty  jsou na první pohled spíše klasická jídla než lehké svěží moučníky, ale  není přece potřeba sníst celý plech buchet. Proto si ke kávě nebo k čaji můžeme dát kousek například nadýchané bublaniny a radovat se z toho, že jsme si při jejím pečení provoněli celý byt nebo dům a jako dezert  nemáme kupovaný zákusek, ale voňavou domácí buchtu (RECEPT).