Kryoablace v léčbě renálního karcinomu

Renální kryoablace je ve srovnání s ostatními chirurgickými přístupy zatížena menším počtem komplikací, a je tudíž relativně bezpečnou metodou. Při pečlivém výběru pacientů a náležité technice je pak možné počet komplikací dále snížit.

V monocentrické retrospektivní analýze autoři z lékařské fakulty Univerzity Johna Hopkinse v Marylandu podávají zprávu o komplikacích mezi 162 pacienty, kteří podstoupili kryoablaci mezi lety 1997 a 2007, ať už perkutánně (n = 101), laparoskopicky (n = 52), nebo otevřeně (n = 9). Ve všech případech byla kryoablace provedena jako primární léčba v případě, že se jednalo o jediné ložisko renálního tumoru.

Celkem bylo zaznamenáno 62 komplikací, které se vyskytly při 38 procedurách (23,5 %). V polovině případů byla nejtěžší komplikace 1. stupně (na stupnici 1–5). Jen 6 pacientů mělo komplikace 4. stupně. Nevyskytly se žádné komplikace 5. stupně a nebylo zaznamenáno žádné úmrtí. Perkutánní procedury vyžadovaly v průměru signifikantně vyšší počty sondování a tumory nad 3 cm byly spojeny se signifikantně vyšším počtem komplikací.

Nejčastější komplikací byla bolest v boku (interkostální neuralgie) – ta se vyskytla u 11 pacientů, kteří podstoupili perkutánní přístup. Klinicky signifikantní hematomy se vyskytly u 10 pacientů a u stejného počtu pacientů se vyskytly i kardiovaskulární komplikace. Vznik hematomů souvisel s nutností použít více kryoablačních sond u větších nádorů. Žádný z hematomů nevyžadoval transfuzi. Kardiovaskulární komplikace byly signifikantně častější při otevřeném přístupu a tumoru uloženém při horním pólu ledviny. Respirační komplikace byly zaznamenány u sedmi pacientů pokročilého věku s většími tumory.

Podle dr. Rodrigueze jsou nejdůležitějšími faktory při výběru pacientů pro kryoablaci velikost a lokalizace léze.

Obecně je renální kryoablace velmi dobře tolerována a pravděpodobnost komplikací je menší než při jiných nefron šetřících výkonech. Dlouhodobé výsledky z hlediska kontroly karcinomu se zatím stále vyhodnocují a bude nutné na ně počkat ještě nejméně 5 let. Předběžné výsledky jsou však velmi slibné a srovnatelné s chirurgickým výkonem.

(jos)

Zdroj:
J Urol 2010; 184: 42–47.