Letos v létě byly v časopisu Haemophilia publikovány výsledky analýzy dat relativně velké české kohorty pacientů se získanou hemofilií A (AHA). Cílem bylo identifikovat rizikové faktory spojené s časným úmrtím a s relapsem AHA. Dále se autoři zabývali otázkou efektu vyšších dávek kortikoidů na výsledky léčby, popřípadě mortalitu pacientů.
Získaná hemofilie A je autoimunitní onemocnění způsobené získanou přítomností autoprotilátek proti srážlivému faktoru VIII (FVIII), a to vzácné, nezřídka život ohrožující a spojené s vysokou morbiditou i mortalitou. Polovina případů AHA je idiopatická, ostatní bývají spojené s malignitami či autoimunitními onemocněními. Krvácivé epizody jsou převážně akutní, objevují se bez předchozí anamnézy krvácení a mohou být v rozsahu těžkých až lehkých epizod. Nejčastěji se jedná o subkutánní krvácení, riziková jsou ovšem například retroperitoneální krvácení.
Pacienti z této kohorty byli léčeni ve 2 specializovaných centrech: Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze a Fakultní nemocnici Hradec Králové. První linií léčby byla zejména hemostatická terapie s rFVIIa a imunosuprese s kortikosteroidy/cyklofosfamidem.
Do analýzy bylo zahrnuto 66 pacientů, s mediánem věku 72,1 roku (rozmezí 22−88). Z toho 1/4 pacientů byla mladší 65 let, ženy tvořily 52 %. Jen 8 % nemocných nemělo při diagnóze známky krvácení, u 20 % byly pouze mírné, u 12 % středně závažné a u 61 % závažné krvácivé projevy. Rozdíl v titru inhibitoru mezi pacienty s mírným či žádným krvácením a se závažnými krvácivými projevy nebyl statisticky signifikantní (p = 0,07).
Analyzovány byly možné asociace mezi časným úmrtím (v průběhu 8 týdnů od stanovení diagnózy) a věkem, malignitou, hladinami FVIII a závažností krvácivých projevů.
Iniciální kompletní remise, definované hladinou FVIII > 50 % a žádnými krvácivými projevy, bylo dosaženo u 79 % pacientů.
K časnému úmrtí došlo u 20 % nemocných (n = 13), z toho u 6 bylo spojené přímo s krvácením. S časnou smrtí byly asociované hladiny FVIII < 1 % a závažné krvácivé projevy (p = 0,01 a p = 0,046); u pacientů vyššího věku nebo v případě výskytu malignity byl pozorován trend k negativním výsledkům, ale nebylo dosaženo statistické významnosti. Nicméně nemocní s malignitou nebo vyžadující dlouhodobější hemostatickou léčbu měli signifikantně nižší 2leté přežití oproti těm, u nichž tyto rizikové faktory nebyly přítomné (p = 0,007 a p = 0,006).
Celkem bylo u 22 nemocných zaznamenáno 44 relapsů, a to 1−7 u jednotlivého pacienta. Nebylo zaznamenáno signifikantní spojení mezi incidencí relapsu a 2letým přežitím. Pacienti s jiným přítomným autoimunitním onemocněním (relaps u 69 % osob s touto etiologií AHA) měli častěji relaps oproti ostatním pacientům (31 % relapsů; p = 0,015).
Vyšší dávky kortikosteroidů byly asociované se signifikantně vyšší incidencí časného úmrtí (p < 0,001), nicméně zároveň i s časnou remisí (p < 0,001).
Čeští autoři ve své práci prezentovali poměrně velkou kohortu pacientů s AHA. Analýzou jejich dat bylo prokázáno, že významný deficit FVIII (< 1 %), vyšší věk a malignita jsou negativně asociované s přežitím těchto nemocných. Současně se ukázalo, že spojení AHA s jinou autoimunitou je signifikantním rizikovým faktorem relapsu onemocnění.
(eza)
Zdroj: Salaj P., Geierová V., Ivanová E. et al. Identifying risk factors and optimizing standard of care for patients with acquired haemophilia A: results from a Czech patient cohort. Haemophilia 2020 Jul; 26 (4): 643−651, doi: 10.1111/hae.14084.
