Pegylace, tedy modifikace bílkoviny pomocí polyethylenglykolu (PEG), zlepšuje vlastnosti bílkovin snížením jejich eliminace ledvinami, poskytnutím ochrany proti imunologickému rozpoznání a redukcí jejich odstraňování zprostředkovaného přes receptory nebo pomocí enzymů. PEG je vysoce stabilní a inertní molekula, obecně považovaná za bezpečnou. V dnešní době představuje pegylace hlavní techniku úpravy biofarmaceutik konjugací s polymery. Řada pegylovaných biofarmaceutik pro parenterální podávání se již v humánní medicíně běžně používá, další jsou v klinickém vývoji. První takový přípravek byl uveden v roce 1990.
Bezpečnostní data týkající se PEG a konjugátů PEG-bílkovina s velikostní molekuly PEG stejnou či větší než ta, která je užita u BAX855 (přípravek ADYNOVI), neukázala bezpečnostní rizika spojená s PEG, pokud je přípravek podáván v klinicky relevantních dávkách.
Jediným v literatuře popsaným nálezem spojeným s molekulami PEG byla v některých studiích se zvířaty při opakovaném podávání extrémně vysokých dávek PEG vakuolizace určitých buněk, mimo jiné ependymových buněk choroidálního plexu. Povaha a funkční dopady těchto změn však nejsou zcela detailně poznány a popsány.
Nicméně, je potřeba zdůraznit, že obdobný nález vakuolizace nebyl popsán u zvířecích studií s BAX855 nebo s nekonjugovanou molekulou PEG o velikosti 20 kDa, což odpovídá molekule užité u BAX855. Velikost PEG či klinická dávka PEG použitá u BAX855 jsou v rámci rozmezí, ve kterém se vakuolizace neočekává a nebyla pozorovaná v rámci neklinického testování. Studie s radioaktivně značeným BAX855 u potkanů ukázala, že i při velmi vysokých jednotlivých dávkách bylo léčivo kompletně vyloučeno v průběhu 6 týdnů.
Hodnocení bezpečnosti PEG a BAX855 v předklinických podmínkách ukázalo, že s touto molekulou vyvíjenou pro léčbu hemofilie A nejsou spojena bezpečnostní rizika.
(eza)
Zdroj: Stidl R., Fuchs S., Bossard M. et al. Safety of PEGylated recombinant human full-length coagulation factor VIII (BAX 855) in the overall context of PEG and PEG conjugates. Haemophilia 2016; 22 (1): 54−64, doi: 10.1111/hae.12762.
