Loketní kloub je komplexní struktura představující radioulnární, humeroulnární a humeroradiální skloubení. Je náchylný ke krvácení a bývá popisován jako druhý nejpostiženější kloub u hemofiliků.
Loketní kloub je komplexní struktura představující radioulnární, humeroulnární a humeroradiální skloubení. Je náchylný ke krvácení a bývá popisován jako druhý nejpostiženější kloub u hemofiliků. Anatomická a biomechanická komplexita kloubu spolu s blízkostí ulnárního nervu a dále zapojení lokte do řady denních činností vedou k řadě různých symptomů, které jsou spojené s postižením kloubu. Tyto zahrnují mimo jiné opakované krvácení, bolest, nestabilitu, zmenšení rozsahu pohybu, kompresi nervů.
Hemofilická artropatie lokte často začíná zejména u dětí hypertrofií hlavičky radia, která pak omezením pohybu v ulnárním skloubení vede k poruše rotace předloktí (zejména supinace). Postupně dochází k omezení flexe a extenze, a to zejména při progresi postižení kloubu do oblasti humeroulnárního spojení. Vzácně může dojít k rozvoji ulnární neuropatie jako následku kostní deformity omezující volný průchod ulnárního nervu anatomicky definovaným žlábkem.
Základem konzervativní péče je dlahování kloubu. Tento způsob omezení pohybu v kloubu zahrnuje řadu přístupů, které se liší typem pomůcky omezující pohyb, způsobem užívání pomůcky a předepsaným režimem užívání. Zajímavé je zjištění, že 50 % omezení pohybu v loktu limituje funkci celé horní končetiny až o 80 %. Ačkoliv v některých případech je nezbytné úplné znehybnění kloubu, délka doby, po kterou kloub zůstává fixován v jedné poloze, by měla být omezena jen na absolutní minimum. Současně musí být stanoveno, která postižení kloubů vyžadují vhodnou ortézu, jež zajistí prevenci postižení tkání při aktivní mobilizaci. Jako nejvhodnější se pro řadu případů zdají být ortézy typu polohovacích dlah, které je možno užít nejen při akutním krvácení do kloubu, ale i při chronickém postižení.
V rámci operačních přístupů existuje řada možností zahrnujících synovektomii, jednoduchou excizi radiální hlavičky kombinovanou s kloubní debridement, excizní atroplastiku, artrodézu, interpoziční atroplastiku. Řada těchto výkonů vede k redukci bolesti a frekvence krvácení do kloubu. Při významném postižení kloubu může být indikována jeho náhrada. Incidence provedení těchto náhrad je však stále nízká a dle autorů se v současné době zdá, že plná náhrada kloubu u pacientů s hemofilií není operace, která je proveditelná lehce – lze očekávat relativně vysoké procento komplikací.
(eza)
Zdroj: Heim M. et al. Management of the elbow joint. Haemophilia 2012, 18: 101–104; doi: 10.1111/j.1365-2516.2012.02833.x
