Komorbidity u psoriázy

Psoriáza je chronická zánětlivá dermatóza postihující kolem 2–4 % středoevropské populace. I když přesná etiologie není dosud známa, předpokládá se genetický podklad onemocnění, kdy u predisponovaných jedinců dojde ke spuštění patogenetických pochodů, ve kterých mají zásadní roli T-lymfocyty [1]. Choroba neohrožuje život pacienta přímo, avšak má nesporný vliv na fyzické, sociální a psychické aspekty života [2]. Dle literatury jsou pacienti se středně těžkou až těžkou psoriázou řazeni na 2. místo žebříčku negativního dopadu chorob na kvalitu života – ihned za depresí – a jejich postižení je srovnatelné s jinými závažnými onemocněními (revmatoidní artritida, malignity, choroby srdce) [3]. V současné době již víme, že lupénka není omezena pouze na kožní povrch, ale je rovněž spojena s řadou komorbidit, jakými jsou psoriatická artritida (přibližně 25 %), Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, Bechtěrevova choroba, nealkoholická jaterní steatóza, psychiatrická onemocnění a zejména nemoci tzv. metabolického syndromu, jako jsou např. diabetes mellitus 2. typu, arteriální hypertenze nebo dyslipidémie, což může snížit délku života psoriatika o 3,5 až 10 let ve srovnání se zdravou populací. Přetrvávající zánětlivý proces u psoriázy indukuje systémový zánět na podkladě produkce cytokinů z adipocytů a endoteliálních buněk, který následně vyvolává endoteliální dysfunkci a vaskulární zánět. V posledních letech se ale objevují i novější informace, které popisují i vyšší incidenci spánkové apnoe a chronické obstrukční plicní choroby [4, 5, 6].

Vzhledem k chronickému průběhu onemocnění je naším hlavním cílem dlouhodobá kontrola choroby, v ideálním případě dosažení úplného vymizení psoriatických ložisek. Možnosti léčby jsou lokální nebo celkové, často ve vzájemné kombinaci. Mezi klasické systémové terapie se řadí fototerapie (UVB, PUVA), methotrexát, cyklosporin a acitretin. Pokud má pacient i nějakou z výše uvedených komorbidit, snažíme se vybrat léčbu, která by mohla být účinná jak na psoriázu, tak i na konkrétní komorbiditu [7].

Nejnovější skupinu celkových léčiv tvoří tzv. biologika. Tyto látky cíleně interferují na molekulární úrovni s patogenetickými pochody vzniku psoriázy. Biologická terapie je určena pouze pro středně závažné až závažné ložiskové formy psoriázy s postižením více než 10 % povrchu těla, u kterých nebyla jiná celková terapie dostatečně účinná, případně je tato terapie kontraindikována nebo ji pacient netoleruje [8]. 

Dostupnou biologickou léčbu psoriázy šlo ještě do nedávna rozdělit podle mechanismu působení do dvou skupin, nyní už do třech: léky blokující nádorový nekrotizující faktor alfa (TNF alfa) – adalimumab, etanercept, infliximab –, léky blokující interleukin 12 a 23 (IL-12/23) – ustekinumab – a nově i léky blokující interleukin 17 – secukinumab [9, 10]. Některé preparáty s mechanismem účinku patřícím do první skupiny jsou indikovány i na jiná nedermatologická onemocnění, např. k léčbě Crohnovy choroby nebo ulcerózní kolitidy a dle výsledků klinických studií III. fáze se v léčbě Crohnovy choroby velmi slibně jeví i ustekinumab. Výhodou biologické terapie kromě její vysoké účinnosti a dobré snášenlivosti je i to, že podle dostupné literatury netlumí pouze kožní zánět, ale také systémový zánět a tím snižuje riziko aterosklerózy [9, 10].

Psoriatická artritida

Psoriatická artritida (PsA) je u pacientů s psoriázou velmi častá komorbidita. Její výskyt se dle různých autorů udává v rozmezí od 6 do 42 %, nejčastěji kolem 25 %. Jedná se o zánětlivé revmatické onemocnění ze skupiny spondyloartritid spojené s psoriázou. Podobně jako lupénka patří mezi geneticky podmíněná onemocnění. Geny asociované se vznikem artritidy u psoriázy jsou zejména HLA-Cw6 u pacientů s psoriázou I. typu (projevy lupénky před 40. rokem věku) a HLA-B27. Imunopatogeneze PsA a lupénky má společné cytokinové pochody. Dnes už například dobře známe dominantní roli cytokinu TNF-α v patogenezi obou chorob, což dokládá i výborná účinnost biologické terapie s preparáty proti TNF-α jak na psoriázu, tak i na psoriatickou artritidu. Podobně je tomu i u monoklonální protilátky proti IL 12/23 (ustekinumab), která měla původně indikaci pouze pro léčbu psoriázy a nyní došlo k jejímu rozšíření i na léčbu PsA, což je dalším důkazem pro společné imunopatogenetické mechanismy. Artritida se většinou objevuje až po vzniku psoriatických projevů a někdy může dojít k její manifestaci až za několik let. V 10–20 % případů může ale kožním projevům předcházet. Klinicky se může projevovat jako symetrická polyartikulární forma postihující i distální interfalangeální klouby rukou a nohou (obr. 1, autor fotky: Gkalpakiotis) nebo jako asymetrická oligoartikulární, axiální nebo mutilující artritida (obr. 2, autor fotky: Gkalpakiotis). Axiální forma se projevuje sakroiliitidou a spondylitidou.

Obr. 1

Obr. 2

Potvrzení diagnózy patří do rukou revmatologa, ovšem dermatolog je často prvním lékařem, který může vyřknout podezření na PsA, a to z toho důvodu, že ho pacienti pravidelně navštěvují pro léčbu psoriázy. Proto by měl být dermatolog dobře seznámen s možnými klinickými příznaky psoriatické artritidy, jako je např. ranní ztuhlost trvající cca 30 až 60 minut s úlevou po rozcvičení se, a to zejména u pacientů s nehtovou psoriázou [11, 12]. Vhodné je i používání screeningových dotazníků, jakým je např. PEST dotazník, a to jedenkrát ročně (obr. 3).

Obr. 3

Dyslipidémie

Dyslipidémie je široký pojem, který ukazuje na abnormální hladiny lipidů v plazmě nebo na abnormální lipidové složení. Považuje se za rizikový faktor pro onemocnění koronárních tepen, cévní mozkovou příhodu a infarkt myokardu. Společné cytokiny pro psoriázu a dyslipidémii, jakými jsou IL-1, IL-6 a TNF-α, můžou změnit funkci hepatocytů a arteriální hladké svaloviny a indukovat změněnou lipoproteinovou kompozici, zvýšenou expresi buněčných adhezních molekul a zvýšené ukládání lipidů v arteriální stěně. Tato kombinace přispívá k rozvoji aterosklerózy [13]. Hladiny TNF-α a IL-1 jsou spojeny se závažností
psoriázy. Čím vyšší je jejich úroveň, tím vyšší je závažnost lupénky. To může vysvětlovat, proč pacient s těžkou psoriázou má větší riziko, že bude trpět i dyslipidémií.

Diabetes mellitus

Lupénka je spojena také s cukrovkou. V literatuře se popisuje, že u pacientů s psoriasis vulgaris je zvýšené riziko vzniku diabetu mellitu. Ve studii od Arnesta et al. byl nalezen vyšší výskyt diabetu 2. typu u pacientů s psoriázou oproti zdravé populace, a to v poměru 12 % vs. 6,1 % (p = 0,001, OR: 2,11 [1,39–3,20]). V jiné studii, autorů Brauchli et al., byla v letech 1994–2005 sledována populace 65 449 pacientů tvořená zhruba polovinou pacientů s anamnézou psoriázy a polovinou pacientů tvořících kontrolní skupinu. U 1 061 pacientů z celkového počtu se v průběhu sledovaného období vyvinul diabetes mellitus, přičemž 59 % z této skupiny mělo v anamnéze psoriázu. Zajímavá informace z této studie byla, že pacienti, u kterých vznikla psoriáza až ve vyšším věku (bez rodinné anamnézy psoriázy), měli vyšší riziko diabetu. Společná etiopatogenetická dráha pro psoriázu a diabetes je nejspíš systémový zánět. Právě ten dokáže vyvolat tzv. „inzulínovou rezistenci“ a dle některých autorů pro její vznik stačí i nižší stupeň zánětu. Proto se někdy setkáváme i s případy, kdy psoriatičtí pacienti trpí také diabetem, aniž by měli generalizovanou psoriázu [15]. Navíc kouření, konzumace alkoholu, zvýšené hladiny C-reaktivního proteinu, nezdravé stravovací návyky a vyšší výskyt arteriální hypertenze, které často nacházíme u psoriatiků, mohou také vést ke vzniku inzulínové rezistence [16].

Arteriální hypertenze

Některé studie ukázaly vyšší výskyt arteriální hypertenze u pacientů s psoriázou [16]. Autoři popisují, že hypertenze je spojena s psoriázou pomocí produktu enzymu konvertujícího angiotenzin (angiotenzin II), který reguluje vaskulární tón a stimuluje produkci zánětlivých cytokinů. Navíc tvorba endotelinu-1, jehož hladina byla korelována se závažností psoriázy, je také zvýšena následkem angiotenzinu II. Dalším důvodem pro spojení mezi psoriázou a hypertenzí může být zvýšený oxidační stres u pacientů s lupénkou. Armesto et al. ve své práci zjistili, že u nemocných s psoriázou je o 44 % větší riziko, že budou trpět hypertenzí, než u zdravých kontrol. V jiné prospektivní studii prováděné na ženských zdravotních sestrách v USA Qureshi a kol. zjistili, že u žen s psoriázou bylo zvýšené riziko vzniku hypertenze (RR 1,17; 95% CI 06,01–30,01). Dokonce dle jiné dostupné literatury psoriatičtí pacienti nejen trpí častěji hypertenzí, ale mají i rezistentnější formu vůči antihypertenzivní terapii než pacienti bez lupénky.

Kardiovaskulární choroby

V dnešní době se psoriáza považuje za nezávislý rizikový faktor pro ischemickou chorobu srdeční (ICHS) a akutní infarkt myokardu (IM). Riziko vzniku ICHS a cévní mozkové příhody (CMP) je vyšší u pacientů s lupénku oproti zdravé populaci. Vyšší riziko kardiovaskulární choroby se najde i u pacientů trpících hypertenzí, obezitou, dyslipidémií a u kuřáků. Tyto faktory často nacházíme u psoriatiků, což ještě více zvyšuje riziko ICHS. Několik studií popsalo nejen vyšší incidenci IM, tromboflebitidy a cerebrovaskulární choroby u pacientů s psoriázou, ale také vyšší mortalitu [19].

Kimball et al. sledovali 10leté riziko vzniku ischemické choroby srdeční a mrtvice u 1 591 psoriatických pacientů a našli signifikantně vyšší riziko rozvoje těchto chorob u jedinců trpících lupénkou oproti zdravé populaci. Riziko pro ICHS bylo 28 % a pro CMP 11,8 %.

V další studii, která porovnávala 3 236 psoriatických pacientů a 2 500 zdravých dobrovolníků pro riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění, byla zjištěna vyšší prevalence nejen ischemické choroby srdeční, ale i cerebrovaskulární ischemické choroby a periferních vaskulárních onemocnění u pacientů s psoriázou [21]. Velmi zajímavé je, že odds ratio (OR) pro periferní arteriální onemocnění u pacientů s psoriázou (1,98) bylo větší než u pacientů s dyslipidémií (1,81) a u kuřáků (1,78). Důležité je také sdělit, že čím je závažnější forma psoriázy, tím je vyšší riziko vzniku IM a CMP [22].

Psoriáza je spojena s vyšším rizikem aterosklerózy a vzniku kardiovaskulárních chorob nejspíše na základě chronického zánětu. To potvrzuje i fakt, že vyšší riziko IM a CMP je popsáno i u jiných zánětlivých chronických onemocnění, jakým je např. revmatoidní artritida [23].

Psoriáza a ateroskleróza sdílí společné zánětlivé pochody. Zejména prozánětlivé cytokiny spouštějící psoriatický zánět včetně interferonu (IFN) gama, TNF alfa, interleukinu (IL)-1 a IL-6 mohou napomáhat ke vzniku aterosklerózy a jejích následků, jako je například akutní koronární syndrom. IL-12 a IL-23 jsou cytokiny, které se zásadním způsobem podílí na patogenezi psoriázy. Navíc tyto cytokiny aktivují Th17 a snižují funkci Treg. Tato nerovnováha již byla také popsána u akutního koronárního syndromu [24].

Nealkoholická jaterní steatóza (NAFLD)

Psoriáza je spojena nejen s metabolickými poruchami, jako jsou obezita, hyperlipidémie a diabetes mellitus, ale také s onemocněními jater. Mezi nejčastější onemocnění jater v západních zemích postihující až jednu třetinu celkové populace a ještě častěji pacienty s psoriázou je nealkoholická jaterní steatóza (NAFLD). Považuje se za jaterní příznak metabolického syndromu. U psoriázy je popsán vyšší výskyt než u kontrolních skupin (pacienti bez psoriázy) a její rozmezí je od 47 do 59 % [25]. Pod pojmem NAFLD můžeme identifikovat různé poruchy jater, od jednoduché steatózy až po steatohepatitidu, pokročilou fibrózu a cirhózu. Jak můžeme porozumět z názvu této komorbidity, nacházíme zde podobné poškození jater, jaké bývá vyvolané alkoholem, ale bez historie abúzu alkoholu.
Gisondi et al. také potvrdili, že prevalence NAFLD je vyšší u pacientů s psoriázou než u kontrolní skupiny (44 % vs. 26 %; p < 0,001). Dobrým nástrojem pro její včasné odhalení je NAFLD skóre pomocí internetové kalkulačky (http://NAFLDscore.com). Je to neinvazivní skórovací systém, který na podkladě věku, BMI, přítomnosti cukrovky a laboratorních hodnot ALT, AST, albuminu a počtu trombocytů dokáže odhadnout riziko jaterní fibrózy.

Existují hypotézy, že prozánětlivé cytokiny, jako jsou TNF-α, IL-6 a adipokiny, jsou nadměrně exprimované u pacientů s psoriázou a mohou být společnými prostředníky mezi inzulínovou rezistencí a NAFLD. Navíc psoriatičtí pacienti s nealkoholickou jaterní steatózou mají často vyšší hladinu CRP, závažnější formu psoriázy a trpí častěji metabolickým syndromem [26].
Diagnostikovat nealkoholické onemocnění jater u pacientů s psoriázou je důležité, protože tito pacienti jsou již tak ve vyšším riziku tromboembolických příhod a NAFLD toto riziko ještě zvyšuje. Také v případě potvrzení NAFLD budou možnosti léčby lupénky pro pacienta pravděpodobně odlišné, protože NAFLD, obezita a diabetes jsou rizikovými faktory pro vznik jaterní fibrózy u pacientů léčených methotrexátem ještě zvyšuje [27]. Nejlepší léčebná varianta pro takovéto pacienty je biologická terapie.

Ulcerózní kolitida a Crohnova choroba

U pacientů trpících psoriázou je v literatuře popsána vyšší incidence ulcerózní kolitidy a Crohnovy choroby oproti normální populaci. Uvažuje se o společné patogenetické dráze a spojitosti s chronickým zánětem. Ve studii, kde byla sledována incidence zánětlivých onemocněni střev (IBD) u 12 502 psoriatických pacientů v porovnání s kontrolní skupinou v počtu 24 287 osob, byl zjištěn výrazně vyšší výskyt ulcerózní kolitidy a Crohnovy choroby u skupiny s psoriázou. Společné patofyziologické mechanismy dokladuje i účinnost biologické terapie proti anti-TNF-α jak u psoriázy, tak i u IBD [28]. Nově se i ustekinumab (protilátka proti IL-12/23), který je dlouho používán k léčbě psoriázy, jeví velmi slibně pro léčbu Crohnovy choroby [29].

Psychiatrická onemocnění

Psoriáza výrazně snižuje kvalitu života pacienta. Pacienti s lupénku často trpí psychosociálními poruchami, jako jsou zvýšená anxiozita, deprese a strach z každodenních aktivit, protože se bojí, že budou vzbuzovat v běžné populaci negativní emoce. V literatuře se uvádí, že až 80 % pacientů má problémy s navázáním sociálních kontaktů a že psoriatičtí pacienti často trpí depresí [30]. Dokonce je popsáno vyšší riziko vzniku psoriázy u pacientů trpících silnou depresí [31]. Údaje máme i z průzkumu u českých pacientů a lékařů, kde bylo zjištěno, že lékaři často vidí snížené sebehodnocení, pocity viny a zklamání, váznoucí slovní a oční kontakt, intenzivní pocity hněvu – hostilitu –, zvýšené sebepozorování a nadměrnou péči o kůži [32]. Vzhledem k výše popsaným psychickým problémům a vzhledem ke svědění ložisek psoriázy jsou popsané také poruchy spánku, což má samozřejmě další negativní dopad na kvalitu života pacienta s psoriázou.

Chronická obstrukční plicní choroba a obstrukční spánková apnoe

V posledních letech se začaly objevovat ve světové literatuře důkazy o tom, že psoriatičtí pacienti trpí kromě klasických komorbidit (psoriatická artritida, metabolický syndrom, kardiovaskulární nemoci) i chorobami spojenými s dýchacím systémem. Dreiher et al. porovnali 12 502 nemocných s lupénkou s 24 287 zdravých kontrol na přítomnost chronické obstrukční plicní choroby (COPD) a zjistili výrazně vyšší incidenci u pacientů s psoriázou. V této studii byla provedena multivariabilní analýza, aby se vyloučilo, že vyšší incidence COPD je kvůli obezitě nebo kouření. Byl porovnán stejný počet psoriatických pacientů trpících obezitou a kouřením se stejným počtem kontrol trpících také obezitou a kouřením, ale bez psoriázy. Chronická obstrukční plicní choroba se dnes považuje za autoimunitní onemocnění s chronickým zánětlivým stavem podobně jako revmatoidní artritida nebo psoriáza. Bylo zjištěno, že prozánětlivé cytokiny, jako jsou CRP, tumor nekrotizující faktor (TNF) alfa a interleukiny (IL)-6 a IL-8, se podílí nejen na etiopatogenetických pochodech vzniku lupénky, ale také COPD [33].

V literatuře jsou popsány i studie, které ukázaly, že pacienti s psoriázou častěji trpí obstrukční spánkovou apnoí. Do jedné velmi recentní studie bylo zahrnuto 12 336 pacientů s lupénkou ve věku nad 21 let a 24 008 osob stejného pohlaví a věku jako kontrolní skupina. Obě skupiny byly velmi podobné i stran rizikových faktorů pro vznik spánkové apnoe, jako jsou obezita, hypothyroidismus, kouření, hyperlipidémie a žaludeční vředy. Obstrukční spánkovou apnoi mělo 2,7 % pacientů s psoriázou oproti 1,5 % v kontrolní skupině [34].

Praktické aspekty pro screening komorbidit v ordinaci dermatologa

Psoriáza je chronická zánětlivá choroba, t. č. stále nevyléčitelná. To má za následek, že pacient navštěvuje dermatologa v pravidelných intervalech za účelem léčby, která může být lokální nebo celková. Zejména u systémové terapie, při níž jsou vyžadovány pravidelné odběry krve, pacienti často zapomínají, že mají svého praktického lékaře, ke kterému by měli chodit na pravidelné preventivní prohlídky, a mají pocit, že o všechno se stará jejich ošetřující dermatolog. Proto je velmi často právě kožní lékař ten, který může jako první zjistit jednu nebo více z uvedených komorbidit. V publikovaném článku od Wohlraba et al. v Archives of Dermatology Research autoři navrhují, jaké otázky a vyšetření by bylo vhodné provést u psoriatických pacientů k zachycení komorbidit. Velmi ilustrativně je to uvedeno na následujícím obrázku. Na základě zjištěných informací se dermatolog může rozhodnout, zda je potřeba pacienta odeslat k dalšímu vyšetření a případnému zahájení terapie k praktickému lékaři či internistovi, nebo mu eventuálně mu doporučit zahájit dietní opatření a změnu životního stylu.

Obr. 4

Léčba psoriázy u pacienta s komorbiditami

Přítomnost komorbidit u pacienta s psoriázou hraje pochopitelně velkou roli ve výběru systémové léčby psoriázy. Za prvé bychom měli podat takovou terapii, která nezhorší danou komorbiditu, a v ideálním případě najít léčbu, která bude přínosná pro obě choroby. Víme, že klasická systémová terapie, jako je např. cyklosporin, může mít negativní dopad na kardiovaskulární komorbidity, jako jsou hyperlipidémie a hypertenze, a samozřejmě nesmíme zapomenout ani na možnou širokou lékovou interakci s ostatními léky, které pacient může užívat pro tyto přidružené choroby. Acitretin může podobně zhoršit hyperlipidémii a methotrexát je nutno podávat s opatrností u pacientů s nealkoholickou jaterní steatózou.

Nejlepším řešením u takovýchto pacientů se jeví biologická terapie. Zejména u anti-TNF-α preparátů se v literatuře množí informace o tom, že nejen nemají negativní dopad na komorbidity u psoriázy, ale naopak by například u kardiovaskulárních chorob mohly mít i příznivý efekt. Anti-TNF-α léčba snižuje systémový zánět u psoriázy na několika úrovních a tím by mohla snížit i potenciální kardiovaskulární rizika. Pina et al. popsali, že po biologické terapii došlo dokonce ke snížení inzulínové rezistence. V neposlední řadě je nutno zmínit, že stejným biologickým preparátem lze léčit i komorbidity psoriázy, např. etanercept, adalimumab, infliximab, ustekinumab a secukinumab jsou indikované k léčbě psoriatické artritidy, adalimumab a infliximab pro zánětlivé onemocnění střev a ustekinumab je v přípravě na registraci pro léčbu Crohnovy choroby.

Závěr

Psoriáza se dnes považuje za systémové chronické zánětlivé onemocnění. Pacienti kromě lupénky často trpí i jinými komorbiditami, které pokud zůstávají nekontrolované v kombinaci s nedostačující léčbou psoriázy, mohou mít v budoucnosti velmi závažné následky. Proto je nutné přistupovat k psoriatickému pacientovi ne jako k pacientovi s pouze kožní chorobou, ale jako k pacientovi s rizikem vzniku dalších souběžných závažných onemocnění a myslet na to, že dermatolog může být prvním lékařem, který získá podezření, že pacient trpí i jinými nemocemi. Zároveň je právě při výběru vhodné terapie velmi důležité brát ohled i na další komorbidity přítomné u daného pacienta.

  1. Nestle F. O., Kaplan D. H., Barker J. Psoriasis. N Engl J Med., 2009, 361: 496–509
  2. Gkalpakiotis S., Arenberger P., Adenubiová E. Psychosociální aspekty života pacientů s psoriázou v České republice. Čes.-slov. derm. 2013; 4: 189–196
  3. Schmitt J. M., Ford D. E. Role of depression in quality of life for patients with psoriasis. Dermatology. 2007; 215: 17–27
  4. Christophers E. Comorbidities in psoriasis. J Eur Acad Dermatol Venerol. 2006; 20: 52–55
  5. Cohen A. D.1, Dreiher J., Birkenfeld S. Psoriasis associated with ulcerative colitis and Crohn's disease. J Eur Acad Dermatol Venerol. 2009; 23: 561–565
  6. See comment in PubMed Commons belowKaraca S.1, Fidan F., Erkan F., Nural S., Pinarcı T., Gunay E., Unlu M. Might psoriasis be a risk factor for obstructive sleep apnea syndrome? Sleep Breath. 2013 Mar; 17 (1): 275–80; doi: 10.1007/s11325-012-0686-2. Epub 2012 Mar
  7. Cetkovská P., Kojanová M. Česká doporučení k biologické léčbě závažné chronické ložiskové psoriázy. Čes.-slov. derm, 87, 2012, 1: 1–30
  8. Menter A., Griffiths C. E. Current and future management of psoriasis. Lancet. 2007; 370: 272–284
  9. Van De Kerkhof P. C. Novel biologic therapies in development targeting IL-12/IL-23. J Eur Acad Dermatol., 2010, 24: 5–9
  10. Mrowietz U., Leonardi C. L., Girolomoni G., et al. Secukinumab retreatment-as-needed versus fixed-interval maintenance regimen for moderate to severe plaque psoriasis: A randomized, double-blind, noninferiority trial (SCULPTURE). J Am Acad Dermatol. 2015 May 13; pii: S0190-9622(15)01513-3
  11. Pina T., et al. Anti-tumor necrosis factor-alpha therapy improves endothelial function and arterial stiffness in patients with moderate to severe psoriasis: A 6-month prospective study. J Dermatol. 2016
  12. Pavelka, et al. Revmatologie. Maxdorf. 2012
  13. Štork, et al. Dermatovenerologie. Galen.2008
  14. Ma C.1, Harskamp C. T.1, Armstrong E. J.2, Armstrong A. W.1. The association between psoriasis and dyslipidaemia: a systematic review BJD 2013, 168, pp. 486–495
  15. Armesto S.1, Santos-Juanes J., Galache-Osuna C., Martinez-Camblor P., Coto E., Coto-Segura P. Psoriasis and type 2 diabetes risk among psoriatic patients in a Spanish population. Australas J Dermatol. 2012 May; 53 (2): 128–30
  16. Brauchli Y. B.1, Jick S. S., Meier C. R. Psoriasis and the risk of incident diabetes mellitus: a population-based study. Br J Dermatol. 2008 Dec; 159 (6): 1331–7+ doi: 10.1111/j.1365-2133.2008.08814.x. Epub 2008 Sep 6
  17. Natali A., Toschi E., Baleweg S., et al. Clustering of insulin resis- tance with vascular dysfunction and low-grade inflammation in type 2 diabetes. Diabetes. 2006; 55: 1133–40.
  18. Dehghan A., van Hoek M., Sjibrands E. J., et al. Risk of type 2 diabetes attributable to C-reactive protein and other risk factors. Diabetes Care. 2007; 30: 2695–9
  19. Armesto S.1, Coto-Segura P., Osuna C. G., Camblor P. M., Santos-Juanes J. Psoriasis and hypertension: a case-control study. J Eur Acad Dermatol Venereol. 2012 Jun; 26 (6): 785–8; doi: 10.1111/j.1468-3083.2011.04108.x. Epub 2011 May 14
  20. Qureshi A. A., Choi H. K., Setty A. R., et al. Psoriasis and the risk of diabetes and hypertension: a prospective study of US female nurses. Arch Dermatol. 2009; 145: 379–82
  21. Maradit-Kremers H.1, Dierkhising R. A., Crowson C. S., Icen M., Ernste F. C., McEvoy M. T. Risk and predictors of cardiovascular disease in psoriasis: a population-based study. Int J Dermatol. 2013 Jan; 52 (1): 32–40; doi: 10.1111/j.1365-4632.2011.05430.x
  22. Kimball A. B.1, Guerin A., Latremouille-Viau D>., Yu A. P., Gupta S., Bao Y., Mulani P. Coronary heart disease and stroke risk in patients with psoriasis: retrospective analysis. Am J Med. 2010 Apr; 123 (4): 350–7; doi: 10.1016/j.amjmed.2009.08.022
  23. Prodanovich S.1, Kirsner R. S., Kravetz J. D., Ma F., Martinez L., Federman D. G. Association of psoriasis with coronary artery, cerebrovascular, and peripheral vascular diseases and mortality. Arch Dermatol. 2009 Jun; 145 (6): 700–3; doi: 10.1001/archdermatol.2009.94
  24. Dessein P. H.1, Stanwix A. E., Joffe B. I. Cardiovascular risk in rheumatoid arthritis versus osteoarthritis: acute phase response related decreased insulin sensitivity and high-density lipoprotein cholesterol as well as clustering of metabolic syndrome features in rheumatoid arthritis. Arthritis Res. 2002; 4 (5): R5. Epub 2002 Jun 19
  25. Cheng X., Yu X., Ding Y. J., Fu Q. Q., et al. The Th17/Treg imbalance in patients with acute coronary syndrome. Clin Immunol 2008: 127: 89–97
  26. Roberts K. K., Cochet A. E., Lamb P. B., et al. The prevalence of NAFLD and NASH among patients with psoriasis in a tertiary care dermatology and rheumatology clinic. Aliment Pharmacol Ther 2015; 41: 293–300
  27. Gisondi P., Barba E., Girolomoni G. Non-alcoholic fatty liver disease fibrosis score in patients with psoriasis. J Eur Acad Dermatol Venereol. 2015
  28. Rosenberg P., Urwitz H., Johannesson A., et al. Psoriasis patients with diabetes type 2 are at high risk of developing liver fibrosis during methotrexate treatment. J Hepatol 2007; 46: 1111–1118
  29. Cohen A. D., et al. Psoriasis associated with ulcerative colitis and Chron’s disease. J Eur Acad Dermatol Venereol. 2009; 23: 561–5
  30.  See comment in PubMed Commons belowSandborn W. J., Gasink C., Gao L. L., Blank M. A., Johanns J., Guzzo C., Sands B. E., Hanauer S. B., Targan S., Rutgeerts P., Ghosh S., de Villiers W. J., Panaccione R., Greenberg G., Schreiber S., Lichtiger S., Feagan B. G.; CERTIFI Study Group. Ustekinumab induction and maintenance therapy in refractory Crohn’s disease. N Engl J Med. 2012 Oct 18; 367 (16): 1519–28; doi: 10.1056/NEJMoa1203572
  31. Griffiths C. E. M., Richards H. L. Psychological influences in psoriasis. Clin Exp Dermatol., 2001, 26, p. 338–342
  32. Esposito M., et al. An Italian study on psoriasis and depression. Dermatology. 2006; 212 (2): 123–7
  33. Gkalpakiotis S., Arenberger P., Adenubiová E. Psychosociální aspekty života pacientů s psoriázou v České republice. Čes. slov. derm., 2013, 88 (4): 189–196
  34. Dreiher J., et al. Psoriasis and chronic obstructive pulmonary disease: a case-control study. Br J Dermatol. 2008; 159 (4): 956–60
  35. Shalom G.1, 2, Dreiher J.3, 4, Cohen A.3, 4. Psoriasis and obstructive sleep apnea. Int J Dermatol. 2016 Jul 15; doi: 10.1111/ijd.13367 [Epub ahead of print]
  36. Wohlrab J.1, Fiedler G., Gerdes S., Nast A., Philipp S., Radtke M. A., Thaçi D., Koenig W., Pfeiffer A. F., Härter M., Schön M. P. Recommendations for detection of individual risk for comorbidities in patients with psoriasis. Arch Dermatol Res. 2013 Mar; 305 (2): 91–8
  37. Pina T., et al. Anti-tumor necrosis factor-alpha therapy improves endothelial function and arterial stiffness in patients with moderate to severe psoriasis: A 6-month prospective study. J Dermatol. 2016 Apr 7
  38. Pina T., et al. Anti-TNF-α therapy improves insulin sensitivity in non-diabetic patients with psoriasis: a 6-month prospective study. J Eur Acad Dermatol Venereol. 2015 Jul; 29 (7): 1325–30
Kurz je už bez kreditácie vhodný k edukácii

Prihlásenie
Zabudnuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte sa

Zabudnuté heslo

Zadajte e-mailovú adresu, s ktorou ste vytvárali účet. Budú Vám na ňu zasielané informácie k nastaveniu nového hesla.

Prihlásenie

Nemáte účet?  Registrujte sa