LITIÁZA, BENIGNÍ PROSTATICKÉ OBSTRUKCE, ANDROLOGIE

Robotem asistovaná enukleace prostaty –⁠ zkušenosti z jednoho centra

Broďák M., Koňaříková P., Vachata S., Špaček J.

Urologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Robotická enukleace prostaty je alternativou operační léčby výrazně zvětšené prostaty. Cílem je zhodnotit zkušenosti ze souboru 23 pacientů operovaných v letech 2025–2026 a přinést porovnání s otevřenou operací.

Materiál a metody: Prezentujeme soubor 23 pacientů s výrazně zvětšenou prostatou způsobující retenci moči. Medián věku byl 68 let; 21 z 23 (91 %) pacientů mělo permanentní katetr. Operace byly provedeny na multiportového systému da Vinci Xi a transperitoneálním přístupem. Močový měchýř byl otevřen ve vrcholu. Před enukleací byly lokalizovány ureterální ústí a okraje zvětšené prostaty. Nejprve byla odstřižena celá vrstva sliznice nad zvětšenou prostatou. Potom byla bělavá tkáň prostaty enukleována od tmavšího chirurgického pouzdra. Krvácející cévy byly hned koagulovány. Nakonec byla celá plocha po enukleaci překryta sliznicí měchýře stažením okraje sliznice a sešitím s okrajem uretry. Byly hodnoceny operační a funkční výsledky.

Výsledky: Medián doby operace byl 138 (94–205) min. Odhadované krevní ztráty byly minimální –⁠ 100 (50–200) ml. Katetr byl extrahován 7. pooperační den. Nejzávažnější komplikací byla střevní perforace u jednoho pacienta. Pacient měl v historii více prodělaných střevních operací. Korekce této komplikace si vyžádala operační revize se střevní resekcí a dočasnou stomií. U dvou pacientů se objevila netěsnost sutury močového měchýře s nutností opětovného dočasného zavedení katetru na 2 týdny. Dva pacienti měli vysoké postmikční reziduum a bylo nutné je naučit samocévkování (ČIK) –⁠ u jednoho dočasně, u jednoho nejspíše trvale. U všech pacientů bylo zaznamenáno výrazné zlepšení kvality života. Medián hodnot dotazníku IPSS 6 měsíců po operaci byl 4/1. Maximální průtok dle uroflowmetrie byl 19 ml/s (měřeno u pacientů bez ČIK). Náklady na celý hospitalizační případ byly srovnatelné s transvezikální otevřenou prostatektomií.

Závěr: Robotem asistovaná enukleace benigní hyperplazie prostaty je u pacientů s výrazně zvětšenou prostatou vhodnou operační metodou, nejvhodnější je u velkého středního laloku. Největší nevýhodou je vyšší cena a delší operační výkon. Největšími přínosy byl většinově nekomplikovaný pooperační průběh, žádné větší krevní ztráty a rychlá rekonvalescence.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Cooperatio 8404445.

 

Jaká je vhodná indikace roboticky asistované „simple“ prostatektomie na pracovišti s již zavedeným programem laserové enukleace? Má přechod k robotickému výkonu význam a kdy?

Pitra T.¹, Bartoš Veselá A.¹, Sedláčková H.¹, Ferda J.², Pivovarčíková K.³, Hora M.¹

¹ Urologická klinika LF UK a FN Plzeň
² Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň
³ Šiklův ústav patologie, LF UK a FN Plzeň

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Enukleační metody jsou v dnešní době zlatým standardem při řešení subvezikální obstrukce u pacientů s benigní hyperplazií prostaty (BPH). Nejrozšířenější metodou je v současnosti laserová enukleace prostaty s využitím holmiového laseru (HoLEP). Alternativou může být využití jiných zdrojů energie k enukleaci (např. pulzní thuliový laser či bipolární enukleace). S masivním rozšířením robotických systémů se rozšiřuje i možnost řešení subvezikální obstrukce roboticky –
roboticky asistovaná simple prostatektomie (RSPE), kterou jsme zavedli v červnu 2025.

Materiál a metody: Retrospektivně byl zhodnocen soubor pacientů řešených pro subvezikální obstrukci v období od června 2025 do června 2026 na našem pracovišti. K porovnání byli zařazeni pacienti řešení pomocí HoLEP a RSPE. Pouze pro početní úplnost souboru byli zmíněni i pacienti po transuretrální resekci prostaty (TURP) a transuretrální parní enukleaci (TVPE). K předoperačnímu zhodnocení objemu a ohraničení adenomu užíváme magnetickou rezonanci či transrektální ultrasonografii.

Výsledky: V daném časovém období bylo odoperováno celkem 265 pacientů. U 147 pacientů byla provedena HoLEP, u devíti RSPE, u 101 TURP a u osmi TVPE. Ve skupině RSPE bylo 5 z 9 výkonů kombinovaných s extrakcí cystolitiázy, resp. deset u HoLEP. Počet extrahovaných konkrementů v rozmezí 1–23 kusů, resp. 1–8 u HoLEP. Hmotnost zenukleované tkáně v rozmezí 25–142 g, resp. 11–225 g u HoLEP.

Závěr: RSPE je reprodukovatelná metodika rozšiřujícího se pole enukleačních metod prostaty. Nicméně na pracovišti, na kterém je již standardně zavedena laserová metodika enukleace prostaty a kde je k dispozici i robotický systém, nemá z našeho pohledu významnější/kompletní přechod k RSPE význam. Proti rozšíření RSPE hovoří též cena výkonu a nedostatečná kapacita robotického systému. Z našich zkušeností považujeme za nejvhodnější indikaci k RSPE pacienty se subvezikální obstrukcí v kombinaci s objemnější či mnohočetnou cystolitiázou. Úlohu RSPE u BPH > 200 g v současnosti řešíme.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (Fakultní nemocnice Plzeň –⁠ FNPl, 00669806) a programem Cooperatio, vědní oblasti SURG.

 

Roboticky asistovaná transperitoneální transkapsulární enukleace rozsáhlého cystického adenomu prostaty –⁠ video chirurgické techniky

Študent V. jr., Česák O., Hruška F., Kudláčková Š., Hartmann I.

Urologická klinika LF UP a FN Olomouc

 

Video

 

Úvod: Rozsáhlé cystické adenomy prostaty představují vzácnou klinickou jednotku bez jednoznačně standardizované chirurgické léčby. U výrazné intravezikální prominence může být transvezikální přístup technicky obtížný. Video demonstruje transperitoneální transkapsulární robotický přístup vedený pod močovým měchýřem.

Kazuistika: Video prezentuje případ 64letého muže s retencí moči a dlouhodobou permanentní katetrizací. Magnetická rezonance prokázala multicystickou lézi prostaty velikosti 95 × 76 × 83 mm s výraznou prominencí do močového měchýře. Opakované biopsie prostaty neprokázaly malignitu a pacient byl po mezioborové indikaci operován pomocí robotického systému da Vinci Xi. Po otevření peritonea byl vytvořen přístup pod močovým měchýřem a provedena transkapsulární enukleace v avaskulární vrstvě mezi chirurgickou kapsulou a adenomem. Pro výraznou intravezikální prominenci byla preparace doplněna limitovanou cystotomií, aniž bylo otevřeno hrdlo močového měchýře nebo uretra. Po odstranění preparátu byla rekonstruována prostatická kapsula i močový měchýř a zavedeny oboustranné DJ stenty. Operační čas činil 255 min, konzolový čas 227 min, krevní ztráta byla 450 ml a hmotnost preparátu 152 g. Kontrolní cystografie neprokázala extravazaci kontrastní látky. Histologické vyšetření potvrdilo benigní multicystický adenom prostaty. Pacient byl propuštěn 7. pooperační den se spontánní mikcí.

Závěr: Transperitoneální transkapsulární robotická enukleace představuje vhodnou alternativu k transvezikální prosté prostatektomii u rozsáhlých cystických adenomů prostaty. Video demonstruje technické aspekty této vzácně prováděné operace.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (FNOl, 00098892).

 

Operační léčba recidivující striktury hrdla močového měchýře roboticky asistovanou Y-V plastikou

Fiala V., Fialová E., Pešl M., Soukup V.

Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha

 

Video

 

Úvod: Striktura hrdla močového měchýře je svízelnou komplikací endoskopické léčby benigní hyperplazie prostaty (BHP). Y-V plastika nabízí možnost trvalého ošetření těchto striktur.

Kazuistika: Muž (ročník 1956) podstoupil HoLEP (60 ml) pro obstrukční příznaky a močovou retenci v květnu 2025. Během následujících 2 měsíců došlo k retenci moči na podkladě kompletního subvezikálního uzávěru strikturou hrdla měchýře, do transuretrální discize (srpen 2025) byla derivace moči řešena epicystostomií. V prosinci 2025 došlo k výraznému zhoršení mikce při restriktuře hrdla, které si vyžádalo epicystostomii. Nález byl indikován k roboticky asistované Y-V plastice hrdla močového měchýře. Výkon jsme provedli v květnu 2026, zvolen byl transabdominální přístup, sondáž močového měchýře retrográdně nebyla možná pro kompletní uzávěr hrdla. Prevezikálně jsme obnažili hrdlo měchýře, kde byla patrná výraznější fibrotizace okolí. Ventrálně jsme nastřihli hrdlo do tvaru Y a cíp tkáně jsme stáhli do prostatické uretry. Suturu jsme provedli vláknem Stratafix na katetru 16 Ch. Konzolový čas 88 min, krevní ztráty 100 ml, močový katetr ponechán na 10 dní. Po 6 týdnech od výkonu jsme doplnili uroflowmetrii s Q_max 20 ml/s a Q_ave 9,8 ml/s.

Závěr: Vzhledem ke stále častějšímu řešení BHP endoskopickými operacemi se dá očekávat vyšší incidence striktur hrdla měchýře. Potvrdili jsme si dobrou zkušenost pracoviště s Y-V plastikou hrdla, která je díky robotickému přístupu i snáze proveditelná.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO-VFN64165.

 

Náhodný nález stenózy pyeloureterální junkce při retrográdních endourologických výkonech –⁠ význam metabolického vyšetření a cílené metafylaxe

Jančík M., Hradec T., Havlová K.

Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Stenóza pyeloureterální junkce (PUJ) představuje významný rizikový faktor vzniku nefrolitiázy. Zatímco dynamicky významná obstrukce PUJ je indikací k chirurgické léčbě, optimální postup u hraniční stenózy náhodně zjištěné během endourologických výkonů není jednoznačně stanoven. Předkládáme naše zkušenosti z pilotního souboru pacientů.

Materiál a metody: Retrospektivně jsme analyzovali soubor osmi pacientů, u nichž byla během flexibilní ureterorenoskopie zjištěna stenóza PUJ limitující zavedení instrumentária i extrakci reziduálních fragmentů po laserové litotrypsi. Po odstranění ureterálního stentu byla u všech pacientů provedena intravenózní urografie (IVU) s furosemidem k posouzení morfologie PUJ a zhodnocení dynamické významnosti stenózy. Současně bylo provedeno komplexní metabolické vyšetření se zaměřením na další rizikové faktory vzniku nefrolitiázy. Na základě výsledků byla pacientům nastavena individualizovaná metafylaxe, zahrnující dietní opatření, zvýšený pitný režim a specifickou farmakoterapii. V průběhu sledování (medián 25 měsíců) byla pomocí zobrazovacích metod hodnocena recidiva či progrese litiázy (definována jako progrese velikosti ≥ 2 mm nebo výskyt nového konkrementu).

Výsledky: U všech pacientů byla na IVU potvrzena morfologická stenóza v oblasti PUJ. Po podání furosemidu však u žádného z nich nebyla prokázána dynamicky významná obstrukce. Zjištěné metabolické odchylky v rámci souboru zahrnovaly především hyperkalciurii s hyperoxalurií, a dále hyperurikemii. Analýza konkrementů prokázala čistý whewellit u dvou pacientů a smíšený typ litiázy u zbytku souboru (nejčastěji whewellit/apatit). Na základě zjištěných rizikových faktorů byla zahájena cílená metafylaxe (kalium-citrát a magnezium, kombinovaná/thiazidová diuretika při hyperkalciurii či alopurinol při hyperurikemii). Během sledování nedošlo u většiny pacientů k progresi nefrolitiázy; zhoršení bylo zaznamenáno pouze u jednoho pacienta.

Závěr: Morfologická stenóza PUJ bez průkazu dynamicky významné obstrukce na diuretické IVU sama o sobě nepředstavuje indikaci k pyeloplastice. V kombinaci s metabolickými rizikovými faktory však může přispívat k recidivě nefrolitiázy a komplikovat retrográdní endourologické výkony a spontánní odchod fragmentů. V tomto pilotním souboru se konzervativní postup založený na komplexním metabolickém vyšetření a cílené metafylaxi jevil jako vhodná strategie ke snížení rizika recidivy a dalších komplikací.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: RVO-VFN64165.

 

Roboticky asistovaná urolitotomie jako alternativa standardních metod u komplikovaných nálezů

Kula D.¹, Janda V.¹, Ürge T.¹, Pernický J.², Hora M.¹

¹ Urologická klinika LF UK a FN Plzeň
² Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: V posledních letech se do popředí zájmu dostávají roboticky asistované chirurgické techniky, zejména s využitím systému da Vinci Xi, které rozšiřují možnosti miniinvazivní léčby komplikovaných případů urolitiázy. Uplatnění nacházejí především u pacientů s objemnými konkrementy, současně přítomnými anatomickými anomáliemi nebo tam, kde standardní endoskopické postupy nejsou vhodné či selhávají.

Materiál a metody: Cílem práce bylo shrnout současné možnosti využití robotického systému da Vinci Xi v léčbě urolitiázy se zaměřením na indikace a technické aspekty výkonu. Retrospektivně bylo analyzováno deset pacientů, u nichž byl v období od listopadu 2021 do května 2026 proveden roboticky asistovaný výkon pro komplikovanou litiázu. Hodnoceny byly délka operačního výkonu, charakter konkrementu (velikost, denzita a složení) a jeho lokalizace.

Výsledky: Celkem byly provedeny tři ureterolitotomie, pět pyelolitotomií, jedna kalikolitotomie s ablací cysty a jedna kombinovaná ureteropyelolitotomie. Hlavními indikacemi byly impaktovaná litiáza, velikost konkrementu nebo selhání předchozí endoskopické léčby. Průměrný operační čas činil 88 (46–138) min. Velikost konkrementů se pohybovala v rozmezí 10–24 mm, průměrná denzita dosahovala 1 045 (560–1 700) HU. Častěji byla postižena pravá strana (60 %) a průměrný věk pacientů činil 60 let. Ve většině případů (n = 9) byl zaveden ureterální stent typu double J s průměrnou dobou ponechání 6 týdnů.

Závěr: Robotická chirurgie nachází uplatnění především u pacientů s komplexní litiázou, při současné rekonstrukci močových cest nebo při selhání standardních endoskopických metod. Mezi hlavní výhody patří vysoká přesnost preparace, trojrozměrná vizualizace operačního pole a lepší ergonomie pro operatéra. Nevýhodami zůstávají vyšší ekonomické náklady a omezená dostupnost této technologie. Přesto endoskopické výkony nadále představují zlatý standard a metodu první volby v léčbě urolitiázy, zatímco roboticky asistované výkony jsou vyhrazeny pro pečlivě indikované, komplexní případy.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Porovnání efektivity a bezpečnosti extrakorporální litotrypse rázovou vlnou u pacientů s nefrolitiázou a se vzdáleností „skin-to-stone“ nad a pod 100 mm

Bartáková L., Gaduš L., Fila M., Doan Thing H., Heráček J., Záleský M.

Urologická klinika 1. LF UK a ÚVN Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Pacienti indikovaní k extrakorporální litotrypsi rázovou vlnou pro nefrolitiázu, která je vzdálená od povrchu těla > 100 mm, mohou mít nižší pravděpodobnost fragmentace a odchodu fragmentů. Cílem práce je porovnání efektivity a bezpečnosti extrakorporální litotrypse u pacientů, kteří mají tuto vzdálenost ≥ 100 mm s pacienty, kteří ji mají < 100 mm.

Materiál a metody: V období od srpna 2024 do května 2026 jsme našem pracovišti provedli 302 extrakorporálních litotrypsí rázovou vlnou u 196 pacientů s nefrolitiázou. Soubor pacientů jsme rozdělili na dvě skupiny podle vzdálenosti „skin-to-stone“. Do první skupiny jsme zařadili 92 pacientů se vzdáleností ≥ 100 mm, druhou skupinu tvořilo 104 pacientů se vzdáleností < 100 mm. Výkony jsme prováděli na elektromagnetickém litotryptoru Dornier Delta III. Soubor jsme vyhodnotili retrospektivně.

Výsledky: Průměrná vzdálenost „skin-to-stone“ byla 120 mm v první skupině a 82 mm ve druhé skupině (p < 0,00001), průměrný rozměr konkrementu byl 10 a 10 mm (p = 1,00), průměrná tvrdost konkrementu byla 1 009 a 991 HU (p = 0,6384), průměrná energie 41 244 40 831 mJ (p = 0,172). Fragmentaci konkrementu jsme zaznamenali v 81 (88 %) případech v první skupině a v 91 (87,5 %) případech v druhé skupině (p = 1,00). Kompletní odchod fragmentů jsme pozorovali u 26 (28 %) pacientů a u 44 (42 %) pacientů (p = 0,0257) při signifikantně ostřejším infundibulo-pelvickém úhlu (87°, resp. 105°; p = 0,00066). Komplikace nižšího stupně (Clavien-Dindo klasifikace) jsme zaznamenali v deseti případech (10,9 %), resp. v šesti případech (5,8 %); p = 0,2050, komplikace vyššího stupně jsme pozorovali u 15 pacientů (16,3 %), resp. u deseti pacientů (9,6 %); p = 0,1994.

Závěr: Extrakorporální litotrypse rázovou vlnou u pacientů se vzdáleností „skin-to-stone“ ≥ 100 mm je metodou léčby nefrolitiázy, vykazující porovnatelnou míru fragmentace i bezpečnostní profil v porovnání s pacienty se vzdáleností „skin-to-stone“ < 100 mm.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Retrográdna ureterorenoskopia pri nefrolitiáze transplantovanej obličky –⁠ kazuistika a literárny prehľad

Švihra J. jr., Sopilko I., Švihra J. sr.

Urologická klinika JLF UK a UN Martin, Slovensko

 

Nediskutovaný poster

 

Úvod: Nefrolitiáza transplantovanej obličky je zriedkavou, avšak klinicky významnou komplikáciou spojenou s rizikom obštrukcie, infekcie a zhoršenia funkcie štepu. Vzhľadom na denerváciu transplantovanej obličky býva klinická manifestácia často atypická. Heterotopická poloha štepu a zmenený priebeh implantovaného uretera predstavujú technickú výzvu pre endoskopickú liečbu.

Materiál a metódy: Prezentujeme kazuistiku pacienta s nefrolitiázou transplantovanej obličky liečeného miniaturizovanou retrográdnou ureterorenoskopiou (URS). Súčasťou práce je literárny prehľad zameraný na účinnosť retrográdnej a antegrádnej URS v liečbe posttransplantačnej nefrolitiázy.

Výsledky: Pacient po transplantácii obličky v roku 2016 podstúpil v roku 2019 reanastomózu uretera. Pre recidivujúcu hydronefrózu bol zavedený ureterálny stent, ktorý sa následne kompletne enkrustoval konkrementmi. Retrográdna URS s využitím ultratenkého ureteroskopu s priemerom 6,3 Fr umožnila minimálne invazívne odstránenie enkrustovaného stentu aj konkrementov pri zachovaní funkcie transplantovaného štepu. Literárny prehľad ukázal, že antegrádny prístup dosahuje vyššiu stone-free rate (SFR) ako retrográdna ureteroskopia (95 vs. 81 % po 3 mesiacoch), pravdepodobne vďaka priaznivejšiemu prístupu k heterotopicky uloženému štepu. Celková SFR ureteroskopickej liečby sa v publikovaných štúdiách pohybovala od 60 do 100 %. Ureteroskopia bola najčastejšie indikovaná pri konkrementoch s veľkosťou približne 11–12 mm, zatiaľ čo väčšie konkrementy (17–25 mm) boli častejšie riešené perkutánnou alebo otvorenou chirurgickou liečbou. Celková miera komplikácií posttransplantačnej ureteroskopie bola 12,9 %, pričom prevažovali komplikácie stupňa I podľa klasifikácie Clavien-Dindo.

Záver: Retrográdna URS predstavuje bezpečnú a efektívnu možnosť liečby vybraných pacientov s nefrolitiázou transplantovanej obličky, aj keď antegrádny prístup dosahuje vyššiu SFR. Použitie ultratenkého ureteroskopu môže uľahčiť prístup cez implantovaný ureter a umožniť úspešné riešenie aj technicky náročných prípadov pri zachovaní funkcie štepu.

 

Konflikt záujmov: Nie.

Grantová podpora: Nie.

 

Spektrum patologických nálezů spermiogramu v andrologické laboratoři –⁠ retrospektivní analýza z let 2022–2026

Broul M.^1–3, Kučerová P.1,⁴, Hujová A.², Žižková K.¹,
Kubíková P.¹

¹ Sexuologické oddělení KZ –⁠ Masarykova nemocnice
  Ústí nad Labem
² FZS UJEP Ústí nad Labem
³ Urologické oddělení KZ –⁠ Nemocnice Litoměřice
⁴ Klinika urologie a robotické chirurgie FZS UJEP a KZ –⁠ Masarykova
  nemocnice Ústí nad Labem

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Spermiogram je základním vyšetřením mužského faktoru infertility. V urologicko-andrologické praxi může odhalit závažné poruchy spermatogeneze vyžadující další cílené dovyšetření.

Materiál a metody: Retrospektivně byla analyzována vyšetření vykázaná pod kódem 39115 –⁠ kompletní spermiogram v období od 1. 1. 2022 do 30. 4. 2026. Celkem bylo provedeno 1 654 spermiogramů u 928 unikátních pacientů. Z analýzy byli vyloučeni muži vyšetření v rámci postvazektomické kontroly. U opakovaných vyšetření byl hodnocen první dostupný spermiogram. Sledovány byly abstinence, objem ejakulátu, koncentrace spermií, pohyblivost, morfologicky intaktní spermie, přidatné buňky, mikroby a závěrečný laboratorní nález.

Výsledky: Hlavní analytický soubor tvořilo 781 mužů vyšetřených primárně pro poruchu fertility. Průměrný věk byl 36,2 ± 6,8 roku, medián abstinence 4 dny. Normozoospermie byla zjištěna u 289 mužů (37,0 %), azoospermie u 48 (6,1 %), izolovaná oligozoospermie u 92 (11,8 %), izolovaná porucha motility u 126 (16,1 %), izolovaná morfologická porucha u 54 (6,9 %) a kombinovaná patologie u 172 mužů (22,0 %). Závažný patologický nález byl přítomen u 141 mužů (18,1 %) (tab. 1, obr. 1).

Závěr: Patologický spermiogram byl v souboru častý. Výsledky podporují aktivní roli urologa v diagnostice mužské infertility a indikaci komplexního andrologického dovyšetření.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Substituční léčba late-onset hypogonadizmu v urologicko-andrologické praxi

Broul M.^1–3, Hujová A.²

¹ Sexuologické oddělení KZ –⁠ Masarykova nemocnice Ústí nad
  Labem
² FZS UJEP Ústí nad Labem
³ Urologické oddělení KZ –⁠ Nemocnice Litoměřice

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Late-onset hypogonadizmus (LOH) je klinicko-biochemický syndrom charakterizovaný symptomy androgenního deficitu a opakovaně nízkou ranní hladinou testosteronu. Cílem práce bylo zhodnotit vlastní zkušenosti se substituční léčbou testosteronem se zaměřením na účinnost, toleranci a rozdíly mezi lékovými formami.

Materiál a metody: Retrospektivně bylo hodnoceno 96 mužů léčených pro symptomatický LOH v letech 2022–2026. Diagnóza vycházela ze symptomů a opakovaně nízkého ranního testosteronu. Transdermální gel byl použit u 52 mužů, krátkodobý injekční testosteron u 24 mužů a dlouhodobý testosteron-undekanoát u 20 mužů. Hodnoceny byly testosteron, subjektivní efekt, hematokrit, prostatický specifický antigen (PSA), změna léčby a ukončení léčby (tab. 1).

Výsledky: Průměrný věk souboru byl 60 ± 8 let, vstupní celkový testosteron 7,6 ± 1,4 nmol/l. Po 6 měsících léčby se kontrolní testosteron zvýšil na 17,6 ± 4,3 nmol/l u gelu, 18,9 ± 6,1 nmol/l u krátkodobého injekčního testosteronu a 17,1 ± 4,8 nmol/l u dlouhodobého testosteron-undekanoátu. Klinické zlepšení udalo 66 z 96 mužů (69 %), nejvíce při dlouhodobé injekční léčbě. Bezpečnostní zásah pro vzestup hematokritu byl nutný u sedmi mužů (7 %) a pro vzestup PSA u čtyř mužů (4 %). Léčba byla ukončena nebo změněna u 12 mužů (13 %) (tab. 2).

Závěr: Léčba vedla k biochemickému i klinickému zlepšení při přijatelné toleranci. Gel převažoval a byl vhodný k titraci; depotní testosteron poskytoval stabilnější substituci.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.