FUNKČNÍ UROLOGIE

Výsledky pilotní fáze klinické studie DRY (dálkově ovládaný umělý svěrač uretry ARTUS v léčbě mužské stresové inkontinence) u pacientů operovaných v České republice

Zachoval R., Fišerová H.

Urologická klinika 3. LF UK a FTN Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Cílem práce je popsat technologii nového dálkově ovládaného svěrače uretry ARTUS a prezentovat výsledky pilotní fáze multicentrické mezinárodní studie hodnotící bezpečnost a proveditelnost implantace tohoto svěrače při léčbě mužské stresovou inkontinenci u pacientů operovaných v České republice.

Materiál a metody: U všech pacientů operovaných v České republice v rámci pilotní fáze byl popsán věk pacientů a příčiny inkontinence a byly vyhodnoceny následující parametry: peroperační a pooperační komplikace, efekt implantace pomocí 3denního vložkového testu (PWT) a dotazníků ICIQ MLUTS a ICIQ LUTSQoL.

Výsledky: Nový mechanický umělý svěrač se skládá z: 1. manžety naložené z perineálního přístupu na bulbární uretru, která má pět stupňů možného utažení, 2. spojovacího kabelu, 3. řídicí jednotky uložené v podkoží v podbřišku, 4. dálkového ovládání řídící jednotky umožňujícího otevření a uzavření manžety, a má individuální nastavení tří módů (utažení manžety) –⁠ normální, klidový (užívaný např. při spánku) a aktivní (užívaný při větší fyzické aktivitě). Implantace proběhla u čtyř pacientů v průměrném věku 65 let (rozmezí 58–69 let), příčinou inkontinence byla u všech pacientů radikální prostatektomie. Doba sledování je 3–24 měsíců. U žádného z pacientů nebyla zaznamenána peri -⁠ nebo pooperační chirurgická komplikace. U jednoho pacienta bylo nutné s odstupem od implantace provést dotažení manžety a u jednoho pacienta došlo k technickému selhání svěrače. U tří pacientů s funkčním svěračem došlo ke zlepšení inkontinence podle PWT (v průměru předoperačně 685 a pooperačně 186 ml, tj. zlepšení v průměru o 72 %. Podle dotazníku ICIQ MLUTS došlo ke zlepšení skóre z 21 na 16 a z 63 na 46 bodů a podle dotazníku ICIQ LUTSQoL došlo ke zlepšení skóre z 59 na 46 a z 145 na 96 bodů.

Závěr: Implantace nového dálkově ovládaného umělého svěrače uretry v rámci pilotní fáze multicentrické mezinárodní studie proběhla u pacientů operovaných v České republice bez komplikací, s příznivým efektem, u jednoho pacienta došlo k technickému selhání svěrače.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

 

Hypertonus svalů pánevního dna jako méně známá příčina stresové inkontinence u mladé ženy

Procházková E.

Fyziomona s.r.o.

 

Nediskutovaný poster

 

Úvod: Standardním terapeutickým přístupem u stresové inkontinence moči (SUI) bývá posilování svalů pánevního dna (PFM). Méně známou příčinou SUI však může být hypertonus PFM s neschopností relaxace, což znamená, že sval vyčerpaný trvalým napětím nedokáže reflexně reagovat na nitrobřišní tlak. Cílem kazuistiky je demonstrovat přínos cílené fyzioterapie u této specifické patologie.

Kazuistika: Primipara (33 let), rekreační běžkyně, byla odeslána k urologické fyzioterapii pro SUI při běhu a kašli. Vstupní urodynamické vyšetření prokázalo přiměřený nález bez detruzorové hyperaktivity. Palpační vyšetření PFM per vaginam odhalilo výrazný globální hypertonus a přítomnost trigger pointů v m. levator ani. Byla zjištěna rigidita hrudníku, nefunkční dechový stereotyp a neschopnost izolované relaxace PFM. Terapie (šest sezení během 4 měsíců) zahrnovala manuální ošetření per vaginam, biofeedback k nácviku relaxace, úpravu dechové vlny a integraci „knack manévru“ do globálních pohybových vzorů. Po ukončení terapie je pacientka subjektivně zcela kontinentní (pokles skóre ICIQ-SF z 19 na 0), bez úniků při sportu. Efekt je stabilní i při kontrole po 3 měsících.

Závěr: Kazuistika potvrzuje, že SUI u mladých žen nemusí být provázena insuficiencí PFM. Klíčem k úspěšné léčbě bylo snížení hypertonu a obnova koordinace.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Sakrální neuromodulace v léčbě dysfunkcí dolních močových cest

Strharská L.¹, Rejchrt M.¹, Paus Sýkora R.², Kúřil M.¹, Krhut J.²

¹ Urologická klinika 2. LF UK a FNMH Praha
² Urologická klinika LF OU a FN Ostrava

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Sakrální neuromodulace (SNM) je 3. linií léčby refrakterního hyperaktivního močového měchýře (OAB) nebo chronické neobstrukční retence moči (NOUR). Cílem studie bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost SNM u pacientů léčených v letech 2019–2026 ve dvou urologických centrech v ČR.

Materiál a metody: U všech pacientů byl použit systém InterStim II (Medtronic). V první fázi byla perkutánně zavedena stimulační elektroda do sakrálního otvoru S3, správná poloha byla ověřena pomocí peroperační skiaskopie a reflexní motorické odpovědi. Následně byla elektroda stimulována celkem 3 týdny pomocí externího zdroje a byl zhodnocen výsledek. Pokud bylo dosaženo alespoň 50% redukce symptomů, byl implantován trvalý zdroj stimulace. V opačném případě byla elektroda explantována. Vzhledem k výrazné heterogenitě souboru jsme účinnost hodnotili pomocí Patient Global Impression of Improvement (PGI-I). Jedná se validovanou Likertovu škálu s rozsahem 1 („můj stav je po léčbě velmi výrazně zlepšen“) až 7 („můj stav je po léčbě velmi výrazně zhoršen“). Bezpečnost jsme hodnotili podle četnosti a závažnosti komplikací dle klasifikace Clavien-Dindo. K hodnocení byly použity metody deskriptivní statistiky.

Výsledky: K SNM bylo ve sledovaném období indikováno celkem 56 pacientů (průměrný věk 46 let, 52 žen). U 33 dominovaly symptomy OAB, 23 mělo NOUR. Během testovacího období bylo dosaženo ≥ 50% redukce symptomů u 46 z 56 pacientů (82 %). Úspěšnost testovací fáze byla u OAB 82 %, u NOUR 72 %. Průměrné skóre PGI-I, hodnocené 3, 12, 24, 36, 48, 60, 72 a 84 měsíců po implantaci, bylo 1,7 (n = 46); 1,9 (n = 39); 2,0 (n = 32); 2,0 (n = 28); 2,1 (n = 19); 2,1 (n = 9); 2,2 (n = 6) a 2,3 (n = 3). Nezaznamenali jsme významný rozdíl ve spokojenosti s výsledky lečby mezi pacienty s OAB a NOUR. Pooperačně jsme zaznamenali u dvou pacientek infekční komplikaci, která si vyžádala explantaci elektrody (III.b).

Závěr: Efektivita SNM je v našem souboru srovnatelná s literálními údaji. Jedná se o miniinvazivní metodu s relativně krátkou křivkou učení. Zásadním faktorem úspěchu je uvážlivá indikace.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Stabilita močového mikrobiomu u zdravých peri -⁠ a postmenopauzálních žen –⁠ první výsledky

Rychlý T.^1,2, Šimůnková B.^3,4, Marešová H.³, Pelantová H.³, Palyzová A.³, Krhut J.^1,2

¹ Urologická klinika LF OU a FN Ostrava
² Katedra chirurgických oborů LF OU Ostrava
³ Mikrobiologický ústav AV ČR Praha
⁴ Ústav biotechnologie, Vysoká škola chemicko-technologická,
  Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Dolní močové cesty jsou osídleny až stovkami bakteriálních druhů, dosud však neexistuje definice fyziologické abundance mikroorganizmů v močovém mikrobiomu. Cílem dlouhodobého projektu je studium časové stability alfa -⁠ a beta-diverzity močového mikrobiomu a souvisejících metabolomických profilů u zdravých peri -⁠ a postmenopauzálních žen. Studie proveditelnosti ověřuje metodiku sběru moči a analýzy vzorků pomocí NGS (next generation sequencing) pro potřeby následného projektu.

Materiál a metody: U 40 zdravých peri -⁠ a postmenopauzálních žen (věk 50–63 let) byly provedeny dva necévkované odběry moči v odstupu 3–6 měsíců. Po vyloučení pacientek s pozitivním nálezem ve standardní kultivaci moči nebo leukocyturie ≥ 100/µl bylo analyzováno 37 dvojic vzorků moči. U všech vzorků byla provedena izolace DNA, PCR amplifikace a sekvenace DNA. Data byla podrobena bioinformatické analýze. Současně byla provedena necílená metabolomická analýza močových vzorků a vyhodnoceny nejvíce abundantní metabolity detekované v moči.

Výsledky: Všech 37 párových vzorků dosahovalo dostatečné sekvenační hloubky (medián 408 201 reads na vzorek) umožňující robustní mikrobiomové analýzy. Hodnocení alfa-diverzity pomocí Shannonova indexu ukázalo individuální variabilitu mikrobiální diverzity, přičemž nebyly prokázány signifikantní rozdíly mezi dvěma odběry (paired Wilcoxon test; p = 0,203). Prevalenční a heatmapová analýza ukázaly relativní abundanci 20 nejvíce zastoupených bakteriálních čeledí napříč analyzovanými vzorky s profilem stabilně přítomných dominantních rodů Prevotella, Lactobacillus, Hoylesella, Gardnerella a Corynebacterium. Analýza beta-diverzity potvrdila nízkou míru variability ve složení mikrobiálních komunit mezi jednotlivými odběry, což naznačuje relativní stabilitu močového mikrobiomu. Necílená metabolická analýza moči odkryla celkem 31 dominantních metabolitů, mezi nimiž byly identifikovány jak metabolity hostitele, tak metabolity vznikající činností mikrobioty.

Závěr: Celkově výsledky pilotní studie podporují koncept relativně stabilního, avšak individuálně specifického močového mikrobiomu u peri -⁠ a postmenopauzálních žen. Identifikované metabolity mohou představovat významné markery vztahu mezi složením mikrobiomu a systémovým metabolizmem hostitele. Získaná data představují důležitý základ pro dlouhodobě realizovanou studii zaměřenou na stabilitu močového mikrobiomu ve vztahu k hormonálním změnám, metabolickému stavu a riziku urogenitálních onemocnění u žen.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Projekt byl realizován za podpory grantů 24/RVO-FNOs/2024, MŠMT OPJAK CZ.02.01.01/00/22_008/0004597 a CZ.02.01.01/00/23_020/0008502.

 

Změny managementu vyprazdňování dolních močových cest v průběhu hospitalizace na spinální rehabilitační jednotce

Fišerová H., Zachoval R.

Urologická klinika 3. LF UK a FTN Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Neurogenní dysfunkce dolních močových cest je častým důsledkem míšního postižení a představuje významný faktor ovlivňující morbiditu a mortalitu pacientů a jejich kvalitu života. Cílem práce bylo vyhodnotit změny managementu vyprazdňování dolních močových cest v průběhu hospitalizace na spinální rehabilitační jednotce.

Materiál a metody: Retrospektivně byl hodnocen soubor 125 pacientů s traumatickým i netraumatickým míšním postižením, hospitalizovaných v roce 2025. Všichni pacienti absolvovali min. tři urologické kontroly (vč. hodnocení mikčního deníku, neurourologického, ultrazvukového a urodynamického vyšetření. Hodnoceny byly demografické údaje, charakter léze a způsob vyprazdňování močového měchýře při přijetí a propuštění.

Výsledky: Do souboru bylo zařazeno 125 pacientů (96 mužů a 29 žen), z toho 62 s traumatickou a 63 s netraumatickou míšní lézí. Cervikální lézi mělo 41 pacientů, hrudní 52, bederní 31 a sakrální 1. Dle klasifikace American Spinal Injury Association Impairment Scale bylo 23 pacientů ve stupni A, 11 ve stupni B, 36 ve stupni C a 54 ve stupni D. Při přijetí mělo 45 pacientů permanentní močový katetr (PMK), 24 provádělo intermitentní katetrizaci (IK), 19 mělo epicystostomii a 37 spontánně močilo. Při propuštění klesl počet pacientů s PMK na 11. Na režim IK bylo převedeno 14 pacientů, na epicystostomii 9 a spontánní mikci obnovilo 21 pacientů. Počet pacientů na IK vzrostl na 35, počet spontánně močících na 56, zatímco počet epicystostomií zůstal prakticky nezměněn (19 vs. 20). Anticholinergní léčba byla zahájena u 14 pacientů a intravezikální aplikace botulotoxinu provedena u 3 pacientů.

Závěr: Komplexní urologická péče poskytovaná na spinální rehabilitační jednotce v rehabilitačním ústavu vede ke snížení závislosti pacientů na PMK a podporuje přechod na bezpečnější a dlouhodobě výhodnější způsoby managementu vyprazdňování močového měchýře. IK a obnovení spontánní mikce představují hlavní cíle neurourologické rehabilitace spinálních pacientů a přispívají ke snížení rizika urologických komplikací, ochraně horních močových cest a zlepšení kvality života.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Determinanty klinicky významnej odpovede na tréning panvového dna so supresívnou technikou k silodozínu u mužov s BPH/OAB

Švihra J. sr.¹, Hagovská M.², Macko L.³, Breza J. jr.⁴,
Švihra J. jr.¹, Lupták J.¹, Lachváč Ľ.⁵

¹ Urologická klinika JLF UK a UN Martin, Slovensko
² Oddelenie fyziatrie, balneológie a liečebnej rehabilitácie, Lekárska fakulta, Univerzita
   Pavla Jozefa Šafárika, Košice, Slovensko
³ Urologická ambulancia Urocentrum, Levice, Slovensko
⁴ Oddelenie detskej urológie, Lekárska fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave, Národný
   ústav detských chorôb, Bratislava, Slovensko
⁵ Urologická klinika, Lekárska fakulta, Univerzita Pavla Jozefa Šafárika, Košice, Slovensko

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Určiť východiskové klinické a symptomatické prediktory klinicky významného zlepšenia po pridaní tréningu panvového dna s technikami potlačenia urgencie (PFMT-st) k silodozínu u mužov s príznakmi postihujúcimi dolné močové cesty pri benígnej hyperplázii prostaty a pretrvávajúcimi uskladňovacími symptómami hyperaktívneho močového mechúra (OAB). Sekundárnym cieľom bolo identifikovať pragmatické prahové hodnoty (najmä frekvencie močenia) spojené s vyššou pravdepodobnosťou odpovede.

Materiál a metódy: Sekundárna post hoc analýza údajov z multicentrickej randomizovanej paralelnej štúdie. Muži > 50 rokov užívajúci silodozín boli randomizovaní na silodozín samotný alebo silodozín + PFMT-st na 12 týždňov. Respondér bol definovaný ako PGI-I ≤ 2 v 12. týždni. Prediktory odpovede sa hodnotili prešpecifikovanou multivariačnou logistickou regresiou (rameno liečby, vek, BMI, IPSS, PPIUS, OAB-q symptom skóre, mikcie/24 hod, noktúria). Diskriminácia modelu sa hodnotila pomocou AUC.

Výsledky: Zo 142 mužov bolo 54 (38,0 %) respondérov. Miera odpovede bola 10,0 % pri silodozíne samotnom (7/70) vs. 65,3 % pri silodozíne + PFMT-st (47/72). Pridanie PFMT-st bolo najsilnejším prediktorom odpovede (OR 21,60; 95% CI
7,65–61,00; p < 0,001). Vyššia východisková frekvencia močenia bola spojená s nižšou pravdepodobnosťou odpovede (OR 0,74 na každú ďalšiu mikciu/24 hod; p = 0,042). Model vykazoval dobrú diskrimináciu (AUC 0,865). V stratifikovaných analýzach mali vyššiu mieru odpovede najmä muži < 65 rokov a pacienti s východiskovou frekvenciou približne ≤ 10 mikcií/24 hod.

Záver: PFMT-st pridaný k silodozínu významne zvyšuje pravdepodobnosť klinicky relevantného zlepšenia. Vyššiu šancu na odpoveď majú muži < 65 rokov a pacienti s nižšou východiskovou frekvenciou močenia (≤ 10/24 hod); prahové hodnoty si vyžadujú externú validáciu.

 

Konflikt záujmov: Nie.

Grantová podpora: Nie.

 

Vliv léčby pomocí kontinuálního přetlaku v dýchacích cestách (CPAP) na výskyt nykturie a kvalitu života u pacientů se syndromem obstrukční spánkové apnoe (OSA)

Paus Sýkora R.^1,2, Krhut J.^1,2, Kondé A.³

¹ Urologická klinika LF OU a FN Ostrava
² Katedra chirurgických oborů LF OU Ostrava
³ Katedra aplikované matematiky, Fakulta elektrotechniky a informatiky, VŠB –⁠ Technická univerzita Ostrava

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Obstrukční spánková apnoe (OSA) je častý zdravotní problém, který postihuje přibližně 17 % žen a 34 % mužů. Jedním ze symptomů OSA je vyšší výskyt nykturie než u populace bez OSA. Jednou z léčebných metod OSA je léčba kontinuálním přetlakem v dýchacích cestách (CPAP). Cílem práce je zhodnotit vliv léčby pomocí CPAP na výskyt nykturie a kvalitu života u pacientů s OSA.

Materiál a metody: Do pilotní fáze studie bylo zapojeno 45 pacientů se středně těžkou až těžkou OSA, kteří byli indikováni k léčbě CPAP. Celkem 33 pacientů používalo CPAP, zatímco 12 používání CPAP odmítlo. Hodnotili jsme data z IPSS dotazníku a 48 hod vedeného Deníku močového měchýře. Vstupní data byla získána při stanovení diagnózy OSA a kontrolní data byla získána po 12 týdnech. K porovnání skupin byl použit Mann-Whitneyův nebo Fisherův exaktní test. Změny v rámci jednotlivých skupin byly analyzovány pomocí jednovýběrového Wilcoxonova testu.

Výsledky: Ve skupině léčené CPAP jsme pozorovali signifikantní pokles počtu nykturií, nočního objemu moči, indexu noční polyurie (podíl objemu moči vymočené v období spánku a moči vymočené za 24 hod) a zlepšení kvality života. Skupina bez CPAP nevykazovala statisticky významné změny. Výsledky shrnuje tab. 1.

Závěr: Naše výsledky podporují hypotézu, že u pacientů se středně těžkou a těžkou OSA vede léčba CPAP ke snížení noční produkce moči, zlepšení symptomů dolních cest močových a zlepšení kvality života. Získaná data budou použita pro kalkulaci vzorku připravované prospektivní studie.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Recelularizácia decelularizovaných scaffoldov humánnej uretry a preputia pre rekonštrukčnú urológiu

Žiaran S.¹, Kuniaková M.², Gálfiová P.², Klein M.²,
Bernátová S.², Haspinger D.³, Hammer N.³, Topoliová K.⁴, Trebatický B.⁴, Danišovič Ľ.², Kováč J.⁵

¹ Urologická klinika LF UK a UNB v Bratislave, Nemocnica Ružinov, Slovensko
² Ústav lekárskej biológie, klinickej genetiky LF UK v Bratislave, Slovensko
³ Division of Macroscopic and Clinical Anatomy, Gottfried
   Schatz Research Center, Medical University of Graz, Rakousko
⁴ Urologické oddelenie, UNB v Bratislave, Nemocnica ak. L. Dérera, Slovensko
⁵ Národný ústav reumatických chorôb, Piešťany, Slovensko

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Rekonštrukcia uretry a mäkkých tkanív je limitovaná dostupnosťou autológneho tkaniva a morbiditou odberového miesta. Decelularizovaná extracelulárna matrix (dECM) predstavuje tkanivovo špecifický scaffold so zachovanou architektúrou a biologickým mikroprostredím. Cieľom práce je pripraviť, charakterizovať a recelularizovať dECM scaffoldy humánnej uretry a preputia fibroblastmi a mezenchýmovými kmeňovými bunkami z tuku (AT-MSCs).

Materiál a metódy: Do štúdie bolo zaradených 20 vzoriek humánneho preputia a 10 vzoriek humánnej uretry, ktoré boli spracované statickými a dynamickými decelularizačnými protokolmi. Účinnosť decelularizácie a zachovanie matrix boli hodnotené histologicky, imunohistochemicky, stanovením reziduálnej DNA, SEM analýzou, testovaním pyrogénov a biomechanickým testovaním. Decelularizovaná ECM boli osídlené fibroblastmi a AT-MSCs v hustote 250 000 buniek/0,1 ml na vzorku. Reseeding bol hodnotený po 48 hod, pri vybraných preputiálnych scaffoldochoch po 7 dňoch. Viabilita a distribúcia buniek boli hodnotené konfokálnou mikroskopiou s FDA/PI, povrchová interakcia SEM analýzou a proliferácia markerom Ki-67. In vivo biokompatibilita bola testovaná subkutánnou implantáciou u potkanov v časových bodoch 3, 7, 14 a 60 dní.

Výsledky: Decelularizácia viedla k príprave acelulárnych scaffoldov pri zachovaní 3D architektúry, kolagénovej ultrastruktúry a povrchovej topografie matrix. Histologické a imunohistochemické analýzy preukázali výraznú redukciu bunkovej zložky, pokles reziduálneho DNA na 26,9 ± 12,4 ng/mg tkaniva (p < 0,001), absenciu pyrogénov. Biomechanické testovanie potvrdilo zachovanie integrity scaffoldov kompatibilnej s manipuláciou a ďalšou kultiváciou. Po osídlení fibroblastmi a AT-MSCs bola po 48 hod preukázaná adhézia buniek, ich distribúcia v matrixových štruktúrach a viabilita nad 75 %. SEM potvrdila tesnú interakciu buniek s povrchom scaffoldov. Bunková prítomnosť bola zachovaná aj po 7 dňoch a Ki-67 pozitivita potvrdila prítomnosť proliferačne aktívnych buniek. In vivo implantácia preukázala priaznivú lokálnu tkanivovú odpoveď bez známok významnej zápalovej reakcie.

Závěr: Decelularizovaná ECM humánnej uretry a preputia predstavuje perspektívny biologický scaffold pre recelularizáciu a ďalší vývoj tkanivových náhrad v rekonštrukčnej urológii. Výsledky podporujú jeho štruktúrnu stabilitu, biokompatibilitu a schopnosť podporiť adhéziu, viabilitu a proliferáciu reseedovaných fibroblastov a AT-MSCs.

 

Konflikt záujmov: Nie.

Grantová podpora: Nie.