Examination of less common body fluids: part 4 - pericardial fluid (use of laboratory tests)
Vyšetření méně běžných tělesných tekutin: část 4 - perikardiální tekutina (využití laboratorních vyšetření)
Získání perikardiální tekutiny pro laboratorní vyšetření není zcela obvyklé, ale s rostoucí dostupností perikardiální tekutiny během kardiochirurgických výkonů může význam laboratorní diagnostiky narůstat. Preanalytické postupy jsou identické s vyšetřením pleurální tekutiny nebo ascitu.
Z běžných biochemických vyšetření se stanovuje aktivita amylázy (zvýšení u pankreatitidy, komunikace pseudocysty s perikardem nebo u poranění ezofagu), koncentrace glukózy (snížení u infekčních, maligních a revmatických výpotků), cholesterolu a LDH (zvýšení u zánětů a nádorů) a triacylglyceroly (zvýšení u chyloperikardu).
V části zabývající se imunologickými vyšetřeními v perikardiálním výpotku jsou především hodnoceny zánětlivé biomarkery. IL-6 a IL-8, interferon-γ a MCP-1 v perikardiální tekutině fyziologicky dosahují vyšších hodnot než v plazmě a výrazně stoupají po kardiochirurgických zákrocích i při ischemických atakách a perikarditidách. IL-6 má pravděpodobně prediktivní potenciál pro vznik pooperační fibrilace síní. Z růstových faktorů se zvyšují TNF-α, VEGF, endotelin-1 a FGF-2, nejčastěji u virových afekcí a z iatrogenních a ischemických příčin. Interferon-γ je vysoce senzitivní pro tuberkulózní perikarditidu. Kombinace zánětlivých biomarkerů umožňuje posouzení závažnosti onemocnění a zvyšuje hodnocení prognózy.
V části o méně běžně vyšetřovaných nebo perspektivních biomarkerech jsou uvedeny například nádorové markery (AFP, CA 125, CA 15-3, CA 72-4, CEA, CYFRA 21-1, HE-4, PSA, thyroglobulin), GDF-15, metaloproteinázy a myeloperoxidáza (nespecifické markery zánětu, remodelace a rizika pooperační fibrilace), natriuretické peptidy, troponiny a myoglobin (riziko perioperačního infarktu, remodelace, fibrilace síní). Sdělení udává také vyšetření hematologická a mikrobiologická.
ně lze vyšetřování perikardiální tekutiny označit za perspektivní oblast, ve které se mohou kromě běžných komponent uplatnit nové biomarkery, které charakterizují zánětlivé a profibrotické prostředí, riziko remodelace a ischemických poruch.
Klíčová slova:
perikarditida – perikard – perikardiální tekutina – výpotek
Authors:
A. Jabor; A. Březina; I. Stříž; M. Skružná; D. Viczénová; J. Franeková
Authors‘ workplace:
Pracoviště laboratorních metod, IKEM Praha
Published in:
Klin. Biochem. Metab., 34, 2026, No. 1, p. 4-10
doi:
https://doi.org/10.61568/kbm.2026.002
Overview
Obtaining pericardial fluid for laboratory testing is not entirely common, but with the increasing availability of pericardial fluid during cardiac surgery, the importance of laboratory diagnostics may grow. Preanalytical procedures are identical to those for pleural fluid or ascites testing.
Common biochemical tests include amylase activity (increased in pancreatitis, communication of pseudocysts with the pericardium, or esophageal injury), glucose concentration (decreased in infectious, malignant, and rheumatic effusions), cholesterol and LDH (increased in inflammation and tumors), and triglycerides (increased in chylopericardium).
The section dealing with immunological tests in pericardial effusion primarily evaluates inflammatory biomarkers. IL-6 and IL-8, interferon-γ and MCP-1 in pericardial fluid physiologically reach higher values than in plasma and increase significantly after cardiac surgery, ischemic attacks and pericarditis. IL-6 probably has predictive potential for the development of postoperative atrial fibrillation. Among growth factors, TNF-α, VEGF, endothelin-1, and FGF-2 increase, most commonly in viral infections and from iatrogenic and ischemic causes. Interferon-γ is highly sensitive for tuberculous pericarditis. The combination of inflammatory biomarkers allows for assessment of disease severity and improves prognosis evaluation.
The section on less commonly tested or promising biomarkers includes, for example, tumor markers (AFP, CA 125, CA 15-3, CA 72-4, CEA, CYFRA 21-1, HE-4, PSA, thyroglobulin), GDF-15, metalloproteinases and myeloperoxidase (non-specific markers of inflammation, remodelling and risk of postoperative fibrillation), natriuretic peptides, troponins and myoglobin (risk of perioperative infarction, remodelling, atrial fibrillation). The paper also mentions haematological and microbiological tests.
In summary, pericardial fluid testing can be considered a promising area in which, in addition to common components, new biomarkers can be used to characterize the inflammatory and profibrotic environment, the risk of remodelling, and ischemic disorders.
Keywords:
pericarditis – pericard – pericardial fluid – effusion
Labels
Clinical biochemistry Nuclear medicine Nutritive therapistArticle was published in
Clinical Biochemistry and Metabolism
2026 Issue 1
Most read in this issue
- Role B-cell maturation antigenu v léčbě mnohočetného myelomu
- Fatty acids in selected mental illnesses
- Selected cardiovascular, renal and metabolic study results published in 2024