Sexuální a reprodukční zdraví po chirurgických zákrocích – význam multioborové spolupráce

Sexual and reproductive health after surgical procedures –⁠ the importance of multidisciplinary collaboration

Introduction: Sexual and reproductive health remains under-recognized in surgical care despite its decisive impact on quality of life and overall outcomes.

Methods: Narrative synthesis of recent guidance (EAU 2025, AUA 2024, ISSM/ESSM, NCCN/ASCO) and clinical evidence on sexual and reproductive sequelae after colorectal, vascular, and spinal procedures.

Key findings: Core mechanisms include autonomic denervation, vascular/hormonal factors, pain/scarring, and altered body image. Pelvic oncologic surgeries (low anterior resection, radical prostatectomy/cystectomy) are high-risk procedures. High-value interventions include early penile rehabilitation (PDE5 inhibitors ± vacuum device) and fertility preservation (gamete cryopreservation), local estrogens/lubricants and pelvic-floor physiotherapy in women, and psychosexual support within coordinated multidisciplinary care across both sexes.

Conclusion: Embedding sexual and reproductive health into standard perioperative pathways (six-step algorithm: education, risk stratification, fertility preservation, nerve-sparing, discharge instructions, 6–12-week follow-up) is feasible in Czech practice and improves functional outcomes and patient satisfaction.

Keywords:

reproductive health – Erectile dysfunction – dyspareunia – postoperative complications – fertility preservation

Authors: M. Broul ^1,2 ; A. Hujová ² ; R. Maleček ³; M. Vančo ⁴; J. Banýrová ⁵ ; M. Liegertová ⁶
Authors‘ workplace: Sexuologické oddělení, Krajská zdravotní, a. s. – Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z. ¹; Fakulta zdravotnických studií UJEP v Ústí nad Labem ²; Chirurgické oddělení, Krajská zdravotní, a. s. – Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z. ³; Gynekologicko-porodnická klinika FZS UJEP a Krajská zdravotní, a. s. – Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z. ⁴; Fakulta tělesné výchovy a sportu, UK, Praha ⁵; Přírodovědecká fakulta UJEP v Ústí nad Labem ⁶
Published in: Rozhl. Chir., 2026, roč. 105, č. 2, s. 62-67.
Category: Review
doi: https://doi.org/10.48095/ccrvch202662

Overview

Úvod: Sexualita a reprodukční zdraví jsou v chirurgické praxi často opomíjené, přesto zásadně ovlivňují kvalitu života a výsledky léčby.

Metody: Přehledová syntéza recentních doporučení (EAU 2025, AUA 2024, ISSM/ESSM, NCCN/ASCO) a klinických studií k dopadům kolorektálních, cévních a páteřních výkonů na sexuální a reprodukční funkce.

Hlavní zjištění: Klíčové mechanizmy zahrnují autonomní denervaci, vaskulární a hormonální vlivy, bolest/jizvení a změnu tělesného obrazu. Nejrizikovější jsou pánevní onkovýkony (nízká přední resekce rekta, radikální prostatektomie/cystektomie). Intervence s nejvyšší přidanou hodnotou: časná „penile rehabilitation“ (PDE5i ± vakuová pumpa), zachování fertility (kryokonzervace gamet), u žen lokální estrogeny/lubrikancia a pánevní fyzioterapie; napříč pohlavími psychosexuální podpora a koordinovaná multidisciplinární péče.

Závěr: Integrace sexuality a fertility do standardní perioperační péče (6krokový algoritmus: edukace, stratifikace rizika, zachování fertility, nerve-sparing, propouštěcí instrukce, kontrola v 6–12 týdnech) je v českých podmínkách proveditelná a zlepšuje funkční výsledky i spokojenost pacientů.

Klíčová slova:

reprodukční zdraví – erektilní dysfunkce – dyspareunie – pooperační komplikace – zachovaní plodnosti

Úvod

Sexuální a reprodukční zdraví představují zásadní, avšak často opomíjenou součást perioperační péče o pacienta. Podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) sexualita zahrnuje tělesné, emocionální, mentální i sociální dimenze, které jsou klíčové pro kvalitu života a celkové zdraví. Chirurgické intervence v pánevní oblasti (gynekologické, urologické, kolorektální či cévní výkony) mohou dlouhodobě narušit integritu nervového, cévního a endokrinního systému –⁠ tím potenciálně ovlivňují sexualitu, fertilitu a psychosociální pohodu pacienta. Přesto se chirurgická péče tradičně zaměřuje hlavně na technický úspěch operace, onkologické výsledky, morbiditu a mortalitu, zatímco funkční následky bývají nedoceněny a manifestují se často až s odstupem po zvládnutí akutních komplikací.

Současně přibývají důkazy z klinických studií, že péče zaměřená na funkční zotavení pacienta se vyplácí. Studie ukazují, že chirurgický výkon, byť onkologicky úspěšný, ztrácí na hodnotě, pokud pacient zůstává s trvalým funkčním postižením, o němž předem nevěděl a které nebylo řešeno. Systematické přehledy dokládají, že farmakologická léčba erektilní dysfunkce (inhibitory PDE5), vakuová zařízení a rehabilitační cvičení pánevního dna mohou zlepšit sexuální funkce i po operacích, které vedou k funkčnímu poškození. Naším cílem je předložit české odborné komunitě ucelený přehled dopadů vybraných chirurgických výkonů na sexualitu a plodnost, aktualizovaný o nejnovější data, a navrhnout praktický 6krokový model začlenění sexuality a fertility do běžné chirurgické péče v českých zdravotnických zařízeních.

Metoda

Tento článek má charakter narativní přehledové práce zaměřené na sexuální a reprodukční zdraví po velkých chirurgických výkonech, zejména v oblasti malé pánve. Primárním východiskem byla recentní doporučení hlavních odborných společností v oblasti urologie a sexuální medicíny (EAU, AUA, ISSM, ESSM) a onkologické společnosti a skupiny zabývající se survivorship péčí (např. NCCN, ASCO, ESMO). Ta byla doplněna o klíčové klinické studie a přehledové práce, které hodnotí dopad kolorektálních, cévních a páteřních výkonů na sexuální funkce a fertilitu. Nejedná se o formálně provedené systematické review ani metaanalýzu; cílem je klinicky orientovaný přehled, který syntetizuje dostupná doporučení a data tak, aby byl prakticky využitelný pro chirurgy, urology/andrology, sexuology a další členy multidisciplinárního týmu v českých podmínkách.

Doporučení mezinárodních odborných společností

Problém sexuálních a reprodukčních dysfunkcí po operacích se odráží v doporučeních řady odborných společností. Mezinárodní konsenzus (EAU 2025 [1], AUA 2024 [2], ISSM 2023 [3], ESSM 2022 [4]) zdůrazňuje následující body:

1. Předoperačně informovat pacienty o možném vlivu výkonu na erekci, ejakulaci a fertilitu s nabídkou kryokonzervace gamet (úroveň důkazů 1a–2a, silné doporučení).

2. Preferovat nerve‑sparing techniky, pokud je to onkologicky bezpečné.

3. Po pánevních výkonech zahájit časnou rehabilitaci erekce (inhibitory PDE5, vakuové pumpy) a uplatnit multidisciplinární přístup.

4. Aktivně screenovat sexuální dysfunkce pomocí validovaných dotazníků (IIEF, FSFI, EPIC) při follow‑up.

5. Začlenit sexualitu a fertilitu do perioperačního plánování a informovaného souhlasu.

6. NCCN (2024) [5] a ASCO (2018) [6] navíc zdůrazňují, že zdravotníci by měli sami iniciovat diskuzi o sexuálním zdraví namísto čekání na dotaz pacienta a zajistit psychosociální poradenství zaměřené na tělesný obraz, intimitu a celkovou spokojenost. Tato doporučení podtrhují společný trend: sexualita a plodnost mají být nedílnou součástí péče o chirurgického (zejména onkologického) pacienta.

Sexuální dysfunkce po operacích

Sexuální dysfunkce spojené s chirurgickými výkony představují klinicky významné –⁠ a dosud často podceňované –⁠ následky. Zasahují kombinovaně nervový, cévní i endokrinní systém pacienta a negativně se promítají do partnerských vztahů, psychiky a celkové kvality života. Mezinárodní doporučení zdůrazňují nutnost proaktivní identifikace rizika, perioperační prevence a časné léčby těchto problémů v rámci multidisciplinární péče. V této kapitole shrneme hlavní typy sexuálních dysfunkcí u mužů a žen po operacích, vč. psychosociálních aspektů a dopadu na kvalitu života, spolu s aktuálními poznatky o jejich patofyziologii.

Muži

U mužů po chirurgických zákrocích v pánevní oblasti dominují především erektilní dysfunkce (ED) a poruchy ejakulace; dále se může rozvinout hypogonadizmus (pokles hladiny testosteronu) a s tím související pokles libida či neplodnost. Zejména výkony jako radikální prostatektomie nebo resekce rekta jsou známé vysokým rizikem erektilní dysfunkce v důsledku poranění autonomních kavernózních nervů. Guidelines v těchto případech doporučují zahájit časnou „penile rehabilitation“, tedy léčbu na podporu erekce –⁠ typicky inhibitory PDE5 (např. tadalafil) denně, případně vakuovou erekční pomůcku; dle potřeby je možno přidat intrakavernózní injekční terapii. Zároveň by chirurgové měli, pokud to onkologická situace dovoluje, volit techniky šetřící nervy (nerve‑sparing), které zvyšují šanci na zachování potence. Přesto i při moderních nerve‑sparing postupech zůstává incidence ED velmi vysoká –⁠ např. po laparoskopické nerve‑sparing prostatektomii přetrvává ED asi u 40–55 % mužů a po roboticky asistované prostatektomii kolísá kolem 10–46 % případů [7]. Studie Uçanera et al. (2024) potvrdila, že ED je častým problémem také po kolorektálních resekcích; riziko ED přitom významně narůstá s vyšším věkem operovaného pacienta [8]. Další prospektivní multicentrická studie (Ishiyama et al., 2025) sledovala sexuální funkce u mužů po ultranízkých resekcích rekta a zjistila významné zhoršení erektilní funkce bezprostředně po operaci, následované částečným zlepšením během prvního roku, pokud byly včas nasazeny rehabilitační postupy (farmakologická léčba, fyzioterapie apod.) [9]. Tato data dokládají, že alespoň u části pacientů lze aktivním přístupem dosáhnout zlepšení. V souladu s tím metaanalýza Notarnicola et al. (2020) ukázala efekt časné léčby: podávání inhibitorů PDE5 po resekci rekta vedlo ke zlepšení skóre IIEF (international index of erectile function) u pacientů s ED oproti neléčeným [10]. Ještě lepších výsledků lze dosáhnout kombinací více metod –⁠ network metaanalýza rehabilitace po prostatektomii naznačuje, že kombinace pravidelného užívání inhibitorů PDE5 s vakuovou pumpou vede k lepší erektilní funkci (vyšší skóre IIEF) než samotná monoterapie, a autoři doporučují tuto kombinaci jako optimální přístup k penilní rehabilitaci [7]. Pokud farmakoterapie a vakuové pomůcky selhávají, zbývá u mužů jako poslední možnost chirurgická léčba ED (implantace penilní protézy), která zajišťuje mechanickou erekci.

Ženy

U žen se po velkých gynekologických či kolorektálních operacích objevují nejčastěji dyspareunie (bolestivý pohlavní styk), poruchy vaginální lubrikace, snížená schopnost dosahovat orgazmu a pokles sexuální touhy [11,12]. Tyto dysfunkce jsou důsledkem kombinace poranění pánevních nervů, hormonálních změn (např. ovariálního selhání) a přetrvávající pánevní bolesti či jizev. Aktuální doporučení ISSM [3] a ESSM [4] zdůrazňují individualizovanou léčbu zahrnující lokální estrogenní terapii při vaginální suchosti, pravidelné používání lubrikantů, urogynekologickou pánevní fyzioterapii zaměřenou na relaxační techniky a terapii jizev a psychosexuální intervence (kognitivně‑behaviorální terapie, partnerská terapie). Detailní rozbor ženských sexuálních dysfunkcí přesahuje zaměření tohoto článku; v následujícím textu se soustředíme primárně na mužskou populaci po urologických a kolorektálních výkonech.

Obě pohlaví –⁠ psychosociální dimenze

Bez ohledu na pohlaví pacienta mají chirurgické výkony s dopadem na sexualitu významnou psychosociální komponentu. Změny tělesného schématu a sebevědomí (např. přítomnost stomie, rozsáhlé jizvy na prsu či genitálu, deformace těla) mohou vést k narušení tělesného obrazu a studu, což negativně ovlivňuje sexuální sebepojetí. Přidružená úzkost a deprese pak často zhoršují samotnou sexuální dysfunkci a snižují ochotu pacientů vyhledat pomoc či dodržovat léčbu. U onkologických pacientů se navíc může objevit strach z recidivy, který tlumí libido a radost ze sexuality. Tyto faktory mohou u obou pohlaví způsobit tzv. psychogenní složku sexuální dysfunkce, která přetrvává, i když je biologický stav stabilizován. Mezinárodní sexuologické společnosti proto vyzývají k rutinnímu screeningu psychosociálních aspektů sexu po operacích –⁠ doporučují užívat validované dotazníky (např. IIEF u mužů, FSFI u žen nebo onkologické dotazníky jako EPIC) při sledování pacientů. Díky nim lze odhalit problémy, na které se pacient sám stydí upozornit. Dále ISSM a ESSM doporučují včasnou psychosexuální intervenci, ideálně zapojením odborníka (psychologa, sexuologa) do týmu. Např. u pacientů se stomií má význam edukace ohledně pomůcek pro intimní život (diskrétní stomické sáčky, pásy), nácvik zvládání ostychu a zapojení partnera do terapie. U mladších žen po onkologické léčbě může pomoci skupinová terapie s ostatními survivor‑pacientkami ke sdílení zkušeností. Podstatné je vytvářet prostředí, kde pacient cítí, že sexualita je legitimní součást jeho léčby, nikoli tabu.

Dopad na kvalitu života

Sexuální a reprodukční funkce úzce souvisí s kvalitou života. Pacienti trpící perzistující erektilní dysfunkcí vykazují statisticky horší skóre celkové pohody a vyšší výskyt depresivních příznaků. Řada studií potvrzuje, že včasné a strukturované intervence mohou funkční výsledky významně zlepšit. Např. pacienti po resekci rekta, kteří dostali komplexní podporu (penilní rehabilitace, pánevní fyzioterapie, psychologická pomoc), měli po roce signifikantně lepší sexuální funkce i kvalitu života ve srovnání s těmi, kteří tuto podporu nedostali [13]. Důležité tedy je nejen zjistit, zda pacient sexuální problémy má, ale aktivně nabídnout řešení –⁠ ať už farmakologické, rehabilitační, či psychosociální. Chirurgický tým by proto měl považovat funkční outcome (vč. sexuality) za jeden z klíčových ukazatelů úspěchu léčby vedle onkologických a jiných medicínských kritérií.

Rizikové chirurgické výkony z hlediska sexuality a fertility

Sexualita a reprodukční zdraví mohou být negativně ovlivněny různými chirurgickými výkony. Nejvyšší riziko nesou operace v oblasti pánve a retroperitonea, kde se nachází hustá síť autonomních nervových pletení a důležité cévní struktury pro genitální orgány. Podle guidelines EAU [1], AUA [2], ISSM [3] a ESSM [4] je třeba považovat tyto výkony za rizikové z hlediska sexuálních a fertilitních komplikací a předem o nich pacienty informovat. Následuje přehled hlavních typů rizikových operací, mechanizmů poškození a typických funkčních následků.

Kolorektální chirurgie

Resekce rekta (zejména nízká přední resekce, LAR a amputace rekta –⁠ v nejčastějším provedení dle Milese) patří k výkonům s nejvyšším rizikem sexuálních dysfunkcí. Mechanizmem je zejména poranění horního hypogastrického plexu a pánevních autonomních nervů při preparaci mezorekta. U mužů to vede k poruchám erekce a ejakulace, u žen k poruchám lubrikace, orgastickým dysfunkcím a často i k poklesu libida. Významný vliv má také případná stomie –⁠ přítomnost trvalého vývodu tlustého střeva může narušit tělesný obraz a způsobit stud nebo vyhýbání se intimnímu styku. Řada studií potvrdila, že incidence ED je po nízkých resekcích rekta vyšší než po výkonech na výše uloženém tračníku (např. hemikolektomii). Např. Uçaner et al. zjistili, že po přední resekci rekta se porucha erekce objevila častěji a trvala déle než po resekcích v pravém a levém tračníku a že riziko ED navíc stoupalo s věkem pacienta. Podobně Gökçe et al. (2019) v prospektivní studii porovnali funkční výsledky po LAR vs. abdominoperineální amputaci rekta a zjistili, že Milesova amputace měla ještě vyšší podíl těžkých ED než LAR [14]. Příčinou je pravděpodobně větší rozsah denervace při amputaci. Přítomnost neoadjuvantní radioterapie navíc riziko dále zvyšuje –⁠ metaanalýza Ma et al. (2017) prokázala, že předoperační chemoradioterapie zdvojnásobuje riziko poškození autonomních nervů oproti samotné operaci (relativní riziko ED ~2,25) [15]. Z těchto důvodů je dnes standardem usilovat o nerve‑sparing postup při totální mezorektální excizi, pokud to tumor dovolí, a pečlivě chránit hypogastrické nervy před trakčním či elektrotermickým poškozením. Pacienty –⁠ zvláště mladší muže –⁠ je nutné předem informovat o možnosti kryokonzervace spermatu, pokud by následná ED či anejakulace znemožnila přirozené početí. Po operaci se u mužů doporučuje nasadit co nejdříve léčbu podpůrnou pro erekci (viz výše) a u žen případně hormonální a lubrikační léčbu. Data naznačují, že zhruba třetina pacientů po resekci rekta trpí středně těžkou až těžkou sexuální dysfunkcí v 1. roce po zákroku [13], avšak při aktivní léčbě (např. nízkodávkovaný tadalafil 5 mg denně) se u významné části podaří dosáhnout zlepšení erektilní funkce [14].

Cévní chirurgické výkony

Cévní chirurgické výkony v pánevní oblasti, jako je rekonstrukce aorty a pánevních tepen (např. otevřená operace aneuryzmatu břišní aorty, endarterektomie aa. iliacae apod.), často vedou k sexuálním dysfunkcím u mužů. Mechanizmem je kombinace ischemického postižení kavernózních těles (při omezení arteriálního průtoku do pánevního dna) a poranění autonomní inervace (při preparaci v retroperitoneu poblíž nervových pletení). U mužů se to projeví erektilní dysfunkcí a eventuálně sníženou fertilitou (důsledkem hypotrofie varlat při ischemii nebo retrográdní ejakulace při poranění sympatických vláken). Incidence ED po operaci AAA (aneuryzmatu aorty) se v literatuře udává velmi variabilně (7–80 % případů) v závislosti na způsobu hodnocení [16], avšak faktem je, že endovaskulární výkon (EVAR) má menší dopad na erektilní funkci než klasická otevřená operace [17]. Studie potvrdily, že endovaskulární přístup významně méně často vede k poruše erekce a orgazmu než otevřená rekonstrukce, pravděpodobně díky minimalizaci preparace v okolí nervů [17].

Pánevní traumata a operace páteře

Pánevní traumata a operace páteře (zejména poranění míchy nebo rozsáhlé spondylochirurgické výkony) mohou způsobit neurogenní sexuální dysfunkce. U mužů dochází k erektilní dysfunkci a poruchám ejakulace v důsledku přerušení nervových drah (míšních center erekce v úrovni Th12–L2 pro psychogenní erekci a S2–S4 pro reflexní erekci). U kompletních míšních lézí nad sakrální segment dochází k zániku psychogenní erekce, ale reflexní erekce může přetrvávat; při sakrální lézi mizí i reflexní schopnost. U žen neurogenní léze vedou k poruchám lubrikace, anestezii genitálu a nemožnosti dosáhnout orgazmu. Tyto stavy bývají často trvalé, a proto se klade důraz na edukaci pacienta a partnera o jiných formách intimity, využití vibrátorů (u mužů k indukci reflexní ejakulace, u žen ke stimulaci), případně na konstrukci speciálních pomůcek. Multidisciplinární spolupráce je zásadní –⁠ doporučení EAU a AUA uvádějí, že do péče o pacienty s míšní lézí by měl být zapojen urolog/androlog (k řešení erekce, ejakulace a případné spermie v aspirátu), sexuolog (ke koordinaci léčby a psychoterapii) a fyzioterapeut zaměřující se urogynekologickou problematiku (k nácviku využití zachovaných reflexů).

Rekonstrukční výkony

Plastické a rekonstrukční operace v oblasti prsu a genitálu (vč. rekonstrukcí po onkologické léčbě nebo úrazových amputacích) mají zásadní dopad na sexualitu zejména skrze změnu tělesného obrazu. Patří sem např. mastektomie s rekonstrukcí prsu nebo penektomie s následnou faloplastikou. Ženy po mastektomii často trpí poklesem sexuální sebedůvěry kvůli jizvám a změněnému vzhledu, i když rekonstrukce výrazně pomáhá. Muži po penektomii vyžadují zcela individuální přístup zahrnující edukaci o alternativních formách intimity. ESSM zdůrazňuje, že psychosexuální podpora by měla být standardní součástí péče před i po znetvořujících výkonech, s využitím moderních rekonstrukčních technik a případně protetických pomůcek [4].

Multioborová spolupráce –⁠ model péče

Problematika sexuálního a reprodukčního zdraví po chirurgických výkonech nespadá do kompetence jediné specializace. Optimální péče vyžaduje úzkou spolupráci chirurgů s odborníky z dalších oborů. Níže uvádíme role klíčových specialistů:

Chirurg –⁠ identifikuje rizikový výkon, edukuje pacienta o možných funkčních následcích, zajišťuje informovaný souhlas zahrnující zmínku o sexualitě a fertilitě, iniciuje včasné odeslání ke specialistům.
Urolog/androlog –⁠ řeší erektilní a ejakulační dysfunkce u mužů (farmakoterapie PDE5i, hormonální léčba hypogonadizmu, intrakavernózní terapie, případně implantace protézy). Zajišťuje „fertility preservation“ –⁠ koordinuje odběr a kryokonzervaci spermatu, vede programy penilní rehabilitace po pánevních operacích.
Sexuolog –⁠ provádí komplexní bio‑psycho‑sociální diagnostiku sexuálních dysfunkcí u obou pohlaví. Navrhuje optimální léčebný plán kombinující farmakologickou léčbu a psychosexuální terapii (sexuální edukace, kognitivně‑behaviorální terapie, párová terapie). Funguje jako koordinátor multidisciplinárního týmu.
Role psychologa (psychoterapie, práce s tělesným obrazem, partnerské poradenství) a urogynekologického fyzioterapeuta (pánevní rehabilitace, nácvik relaxace, dilatace) jsou rovněž důležité, zejména u pacientů s komplexními dysfunkcemi nebo perzistující bolestí.

Český kontext

V České republice se problematice sexuality v lékařství věnuje Sexuologická společnost ČLS JEP, která doporučuje integraci tématu sexuality do informovaného souhlasu a poskytuje na svých webových stránkách seznamy ambulancí klinických sexuologů. Některá onkologická centra v České republice již pořádají semináře pro pacienty (Život po léčbě rakoviny) zahrnující i sexualitu a fertilitu –⁠ je žádoucí, aby se takové aktivity rozšířily plošně. Česká komplexní onkologická centra zpravidla mají tým zahrnující psychologa a nutričního terapeuta; rozšíření o sexuologa je logickým dalším krokem v souladu s evropskými standardy.

Závěr

Sexualita a reprodukční zdraví nejsou luxusním nadstandardem, ale nedílnou součástí zdraví, jak zdůrazňuje i WHO (sexualita patří k základním aspektům kvality života). Chirurgický výkon, jakkoli úspěšný z onkologického či technického hlediska, ztrácí na hodnotě, pokud pacient zůstane s trvalým funkčním postižením, o němž předem nevěděl a které není adekvátně řešeno. Proto je povinností chirurgů věnovat se také funkčním následkům. Mezinárodní odborné společnosti –⁠ EAU, AUA, ESSM, ISSM aj. –⁠ jednoznačně doporučují zahrnout sexualitu a fertilitu do standardu perioperační péče. V praxi to znamená nejen získat informovaný souhlas ohledně možných následků, ale i aktivně sexuální problémy vyhledávat (ptát se na ně při kontrolách) a zahájit časnou intervenci, jakmile se objeví. Dosažení onkologické spolehlivosti a dlouhodobého přežití pacientů dnes již nestačí –⁠ pacienti právem očekávají, že po úspěšné léčbě budou moci žít plnohodnotný život vč. intimních aktivit.

Výzva k akci pro chirurgy:

Plánujme –⁠ zvažme riziko sexuálních dysfunkcí a ztráty fertility ještě před operací při stanovení léčebného plánu.

Ptejme se –⁠ otevřeně komunikujme s pacienty o jejich sexualitě a plodnosti, nebojme se tato témata iniciovat sami.

Chraňme –⁠ preferujme šetrné operativní techniky (nerve‑sparing, ovary‑sparing apod.) a metody zachování fertility, pokud je to medicínsky možné a bezpečné.

Spolupracujme –⁠ zapojme do péče další odborníky: urologa, sexuologa, gynekologa‑reproduktologa, psychologa a fyzioterapeuta, dle individuálních potřeb pacienta.

Jenom tak lze naplnit očekávání našich pacientů, kteří po úspěšné operaci nechtějí pouze přežít, ale chtějí opět žít plnohodnotným životem.

Konflikt zájmů

Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.

Sources

1. Salonia A, Capogrosso P, Boeri L et al. European Association of Urology Guidelines on Male Sexual and Reproductive Health: 2025 update on male hypogonadism, erectile dysfunction, premature ejaculation, and Peyronie’s disease. Eur Urol 2025; 88(1): 76–102. doi: 10.1016/j.eururo.2025.04.010.

2. American Urological Association. Sexual and reproductive health guidelines. [online]. Dostupné z: https://www.auanet.org/guidelines-and-quality/guidelines/non-oncology-guidelines/sexual-and-reproductive-health.

3. ISSM. Clinical guidelines. [online]. Dostupné z: https://www.issm.info/publications/clinical-guidelines.

4. ESSM. ESSM position statements on sexual medicine [online]. Dostupné z: https://www.essm.org/publications/essm-position-statements/.

5. Bhinder JK, Kennedy SK, Faouk Al Aadah C et al. 2024 SOGC, 2024 NCCN, 2022 ESO-ESMO, and 2018 ASCO: a comparison of female cancer survivorship guidelines for the management of sexual health concerns. Support Care Cancer 2025; 33(7): 584. doi: 10.1007/s00520-025-09640-1.

6. Carter J, Lacchetti C, Andersen BL et al. Interventions to address sexual problems in people with cancer: American Society of Clinical Oncology Clinical Practice Guideline Adaptation of Cancer Care Ontario Guideline. J Clin Oncol 2018; 36(5): 492–511. doi: 10.1200/JCO.2017.75.8995.

7. Feng D, Liu S, Yang Y et al. Generating comprehensive comparative evidence on various interventions for penile rehabilitation in patients with erectile dysfunction after radical prostatectomy: a systematic review and network meta-analysis. Transl Androl Urol 2021; 10(1): 109–124. doi: 10.21037/tau-20-892.

8. Uçaner B, Buldanli MZ, Çimen Ş et al. Investigation of postoperative erectile dysfunction in colorectal surgery patients and comparison of results. Medicine (Baltimore) 2024; 103(21): e38281. doi: 10.1097/MD.0000000000038281.

9. Ishiyama Y, Hirano Y, Tsukada Y et al. Longitudinal follow-up of sexual function after surgery for ultra-low rectal cancers located within 5 cm of the anal verge: a multicentre collaborative study. Colorectal Dis 2025; 27(4): e70092. doi: 10.1111/codi.70092.

10. Notarnicola M, Celentano V, Gavriilidis P et al. PDE-5i management of erectile dysfunction after rectal surgery: a systematic review focusing on treatment efficacy. Am J Mens Health 2020; 14(5): 1557988320969061. doi: 10.1177/1557988320969061.

11. Broul M, Kučerová P, Žižková K et al. Dyspareunie. Urol Praxi 2024; 25(3): 156–159. doi: 10.36290/uro.2024.061.

12. Tangjitgamol S, Manusirivithaya S, Hanprasertpong J et al. Sexual dysfunction in Thai women with early -⁠ -stage cervical cancer after radical hysterectomy. Int J Gynecol Cancer 2007; 17(5): 1104–1112. doi: 10.1111/j.1525-1438.2007.00907.x.

13. Hansen SB, Fonnes S, Oggesen BT et al. High prevalence of erectile dysfunction within the first year after surgery for rectal cancer: a systematic review and meta-analysis. Eur J Surg Oncol 2024; 50(12): 108662. doi: 10.1016/j.ejso.2024.108662.

14. Gökçe AH, Özkan H. Erectile dysfunction after surgery for rectal cancer: a prospective study. Turk J Surg 2019; 35(4): 293–298. doi: 10.5578/turkjsurg.4397.

15. Ma B, Gao P, Wang H et al. What has preoperative radio(chemo)therapy brought to localized rectal cancer patients in terms of perioperative and long-term outcomes over the past decades? A systematic review and meta-analysis based on 41,121 patients. Int J Cancer 2017; 141(5): 1052–1065. doi: 10.1002/ijc.30805.

16. Regnier P, Lareyre F, Hassen-Khodja R et al. Sexual dysfunction after abdominal aortic aneurysm surgical repair: current knowledge and future directions. Eur J Vasc Endovasc Surg 2018; 55(2): 267–280. doi: 10.1016/j.ejvs.2017.11.028.

17. Xenos ES, Stevens SL, Freeman MB et al. Erectile function after open or endovascular abdominal aortic aneurysm repair. Ann Vasc Surg 2003; 17(5): 530–538. doi: 10.1007/s10016-003-0058-2.