Hrudní chirurgie

I. Hanke

Toto číslo chirurgických rozhledů je věnováno převážně hrudní chirurgii. Oboru, kterého se v posledním desetiletí dotklo několik významných nových skutečností.

Dlouho u nás převažovalo velmi opatrné stanovisko ohledně přechodu od klasické operační techniky anatomických resekcí plicních nádorů k přístupům endoskopickým. Po rozšíření pozitivních zkušeností zahraničních pracovišť došlo k přijetí i u nás. Změna přístupu napomohla postupnému většímu uplatňování principů ERASu do běžné praxe hrudních pracovišť. To přispělo k hladšímu průběhu perioperačního období u pneumoonkologicky nemocných a i větší ochotě plicních onkologů odesílat pacienty k operacím.

Zavedení biologické léčby plicní rakoviny u nemocných významně prodloužilo do té doby velmi krátké přežívání, a to i v pokročilých nádorových stadiích. Nová léčba změnila onemocnění na lépe probíhající a významně zlepšila kvalitu života. Od roku 2019 jsou dle ESMO doporučených postupů indikovány u nádorů menších 20 mm segmentální resekce, což zmenšuje rozsah nezbytné redukce plicního parenchymu při zachování kurativního záměru operace. To výrazně rozšířilo počet pacientů, kterým je možné nabídnout účinnou chirurgickou léčbu.

Úspěšně se podařilo rozběhnout screeningový program diagnostiky časných stadií plicní rakoviny. To také přináší narůstající počet nemocných, kteří jsou indikováni k chirurgické léčbě.

Zvyšování dostupnosti robotického přístupu v operativě zhoubných nádorů napříč obory přineslo tuto techniku i do hrudní oblasti. Během 2 let došlo v našem státě na pěti pracovištích k promptnímu, téměř kompletnímu přechodu z videoasistovaných přístupů k robotickým. Na řadě dalších míst se k tomuto přechodu chystají.

Pozoruhodné výsledky v léčbě plicní rakoviny přináší zavedení chemoimunoterapie v neoadjuvantním režimu. U většiny léčených dochází k významné regresi nádoru, down stagingu, a u čtvrtiny pacientů dokonce k vymizení vitálního nádoru v resekované plicní tkáni a uzlinách. Krátkodobé výsledky jsou pozitivní a s napětím očekáváme při narůstajícím počtu léčených vyhodnocení výsledků v delším časovém horizontu.

Všechny výše uvedené skutečnosti kladou velké požadavky na změny diagnostických a terapeutických postupů. Léčba plicní rakoviny se stává finančně velmi náročnou. Narůstá potřeba osvojit si provádění sublobárních anatomických resekcí, které na moderních pracovištích již převažují. Nutí nás to implementovat zmíněný robotický přístup, který si u nás dostatečně osvojilo zatím jen několik chirurgů. Počet robotických operací potřebných k dostatečné erudici jednoho chirurga se pohybuje mezi 40 a 50 ročně. Jasněji než dosud se tak ukazuje potřeba centralizace léčby a vytvoření vysokoobjemových pracovišť. Maximální efektivity vynaložených prostředků a nejlepších výsledků je možné dosahovat jen v centrech, kde na základě mezioborového přístupu je multimodální léčba vedena dle stavu pacienta a stadia nemoci. S touto skutečností je třeba při plánování zajištění péče o skupinu nemocných s nádory plic počítat. Jen tak se bude dále dařit pokračovat v trendu významného zlepšování výsledků léčby z posledních let u onemocnění, které do nedávné doby mělo jednu z nejvyšších jednoročních mortalit.

MUDr. Ivo Hanke, Ph.D.

Kardiochirurgická klinika

LF UK a FN Hradec Králové