Jaká bude pediatrie v roce 2050?

Vstupujeme do druhé čtvrtiny 21. století. Co nás čeká za dalších 25 let?
Oslovili jsme některé z těch, kteří se budou podílet na vývoji medicíny příštího čtvrtstoletí.
Požádali jsme o vizi pediatrie a blízkých oborů v roce 2050, vyjádřenou ve 150 slovech.
Dvacet VIZÍ PEDIATRIE 2050 jsme seřadili abecedně podle autorů.

 

Pevně věřím a doufám, že pediatrie budoucnosti bude nejen progresivním, ale především jednotným a propojeným oborem, který bude i nadále zdůrazňovat význam komplexního přístupu k dětskému pacientovi. Umělé rozdělování pediatrie postupně ztratí smysl. Rozhodujícími hodnotami budou kvalita, dostupnost, kontinuita, spolupráce a maximálně personalizovaná péče. Za 25 let budeme disponovat širokou diagnostickou i terapeutickou autonomií, opírající se o moderní technologie –⁠ včetně umělé inteligence a digitalizovaného zdravotnictví. Zároveň bude nezbytné zachovat si porozumění biologickým, psychologickým i sociálním aspektům zdraví dítěte. Klíčovou roli budou hrát erudice a kompetence lékaře. V pregraduálním i postgraduálním vzdělávání bude třeba zohlednit rostoucí význam ambulantní péče, ale také přesun těžiště oboru od somatických onemocnění k duševním. Věřím, že pediatr budoucnosti bude nejen klinikem, ale i koordinátorem péče –⁠ zejména té preventivní. Nadále zůstane partnerem rodiny a obhájcem dětských práv a potřeb.

Jan David, Praha

Mým oborem je genetická diagnostika poruch krvetvorby, jako jsou malignity (leukemie, lymfomy), imunodeficity a vzácné vrozené syndromy. Diagnostika prodělává v posledních letech prudký rozvoj, zejména díky technikám sekvenování nové generace. Předpokládám, že tento vývoj bude v následujících letech ještě zrychlovat díky nástupu AI a nových metod založených na analýze jednotlivých buněk. V ideálním případě získáme v budoucnosti jediným vyšetřením krve informaci o vrozených genetických predispozicích, somatických mutacích, expresi genů a proteinů, u malignit navíc o nádorových aberacích a možnostech léčby cílené na míru podle citlivosti nádoru, farmakogenomiky a možných pozdních nežádoucích účinků. Stejným způsobem bude možné hodnotit odpověď na léčbu a zbytkové nádorové buňky. Naším úkolem bude nalézt v záplavě dat rozumnou rovnováhu informací, které poskytnou maximální léčebný efekt a nezruinují systém zdravotního pojištění. Zároveň bude třeba maximálně zabezpečit genetická data pacientů i celých populací, protože znalost genetické informace bude ve vzrůstající míře zneužívána, například ve vývoji biologických zbraní.

Eva Froňková, Praha

Jako dětská pneumoložka očekávám v příštích 25 letech pokrok v celé řadě oblastí. Jako klíčové mi přijdou následující: 1) Rozvoj personalizované léčby díky rychlému propojení výzkumu s klinickou praxí. Bude dostupné genetické profilování a nové biomarkery, které umožní přesnější terapii astmatu, chronických infekcí i poruch imunity. 2) Pokročilé neinvazivní technologie a domácí monitorace, včetně miniaturizace přístrojů, domácí spirometrie či měření zánětlivých markerů. Telemedicína umožní zvládnout velkou část péče doma. 3) Umělá inteligence bude běžnou součástí rozhodování –⁠ od hodnocení plicních funkcí, zobrazovacích metod k rozvíjení diferenciálně diagnostické rozvahy. Což nutně musí proměnit i vzdělávání lékařů na fakultách. Čeká nás období s enormní dostupností informací. 4) Rozvoj vakcinace proti RSV a dalším patogenům. Možná se i změní spektrum nemocí v souvislosti s klimatickými změnami, znečištěním a extrémním počasím. Do roku 2050 vidím obor jako více preventivní, digitalizovaný, méně invazivní a zaměřený na kvalitu života dětí i jejich rodin. Čeká nás určitě spousta překvapení.

Eva Fürstová, Praha

Moje vize pediatrie na regionální úrovni: Nastupující dětští lékaři budou daleko lépe erudováni v oboru dětské psychiatrie. Budou široce využívat AI, mimo jiné v hodnocení zobrazovacích vyšetření a histologických vzorků. Periferní pracoviště budou těžit ze schopnosti rychle diagnostikovat onemocnění. Posílí dále ambulantní složka na úkor lůžkového fondu a pracoviště budou profitovat ze specializovaných ambulancí. Moje představa ideální pediatrie za 25 let je spojena s lékaři, kteří ačkoli pracují v terénu, zůstávají členy týmu regionálního pediatrického pracoviště. Společnými silami a velmi kvalitně pečují o děti 24 hodin denně.

Martin Gregora, Strakonice

Kde budeme v oblasti dědičných poruch metabolismu v roce 2050? V roce 2025 je známo bezmála 2000 dědičných poruch metabolismu, z nichž léčitelných je méně než 10 %. Novorozenecký screening zahrnuje 20 onemocnění, z toho 15 dědičných poruch metabolismu. Diagnostika využívá sekvenování nové generace, zejména exomovou analýzu; genomové sekvenování se rozšiřuje, ale zatím není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. V roce 2050 očekávám přes 3000 známých dědičných poruch metabolismu, z nichž čtvrtina bude léčbou ovlivnitelná. Genomický novorozenecký screening umožní zachytit přes 100 vybraných léčitelných nemocí již v novorozeneckém věku. Těžiště práce se přesune k interpretaci genetických nálezů a funkční analýze variant nejasného významu. Umělá inteligence pomůže v diferenciální diagnostice, avšak věřím, že klinický úsudek pediatra zůstane rozhodující. Výzvou bude správa rozsáhlých genomických dat a financování drahých terapií. Bez stanovení cenového stropu hrozí omezení dostupnosti léčby.

Tomáš Honzík, Praha

„Kam kráčíš, mikrobiologie?“ Klinická mikrobiologie je diagnosticko-konziliárním oborem, který v posledním desetiletí prochází zásadní proměnou. Pokročilé technologie již nejsou vyhrazeny jen molekulární genetice, ale stále více pronikají i do kultivace. Modulární automatické linky umožňující robotickou inokulaci, řízenou inkubaci a fotodokumentaci přinášejí rychlejší a přesnější výsledky, podobně jako moderní multiplex PCR či rychlé fenotypové testy citlivosti. Vysokokapacitní automatizované laboratoře jsou doplňovány satelitními úseky v režimu 24/7, které umožňují ultrarychlou diagnostiku přímo v místě péče. Společným cílem je stále rychlejší doručení výsledku klinickému lékaři. Budoucnost oboru však nestojí jen na technologiích. Ty rozšiřují, nikoli nahrazují expertízu klinického mikrobiologa, jehož role v diagnostickém a antibiotickém stewardshipu se dále prohlubuje –⁠ o koordinaci metod, posuzování jejich přínosu i nákladové efektivity. Perspektivní směr představuje také rozšíření záběru oboru do mikrobiomové vědy, která otevírá pro mikrobiologii novou dimenzi daleko za hranicemi klasických infekcí. Kliničtí mikrobiologové míří k tomu stát se ještě spolehlivějším a dostupnějším partnerem svých klinických kolegů.

Jakub Hurych a Pavel Dřevínek, Praha

Během příštích 25 let se pediatrie pravděpodobně vyvine směrem k vysoce personalizované a technologicky zaměřené péči. Pokroky v molekulární medicíně a jejich dostupnost povedou k individuálním preventivním plánům, pokročilá diagnostika s využitím umělé inteligence umožní včasnější detekci a snad i minimalizaci zátěže chronickými onemocněními. Preventivní péče bude klást důraz na duševní zdraví, výživu a ovlivnění faktorů prostředí. Bude dále docházet ke snižování potřeby hospitalizací, většina péče bude poskytována ambulantně a v domácím prostředí, což by mělo, kromě jiného, umožnit racionalizaci a optimalizaci sítě poskytovatelů při zachování dostupnosti a kvality péče napříč regiony. Telemedicína bude standardem a umožní rodinám v odlehlejších oblastech snadnější přístup ke specialistům bez nutnosti cestování. Důsledně bude sledována kvalita a efektivita péče vzhledem k demografickým trendům a nutnosti racionálního nakládání s omezenými prostředky. Vzdělávací systém v pediatrii bude sjednocený a modernizovaný tak, aby odpovídal aktuálním trendům a měnícím se požadavkům praxe a napomohl personální stabilitě oboru.

Petr Jabandžiev, Brno

V priebehu nasledujúcich 25 rokov vidím predovšetkým narastajúci dôraz na personalizáciu v pediatrii a jej jednotlivých odboroch vyjadrenú v presnejšej diagnostike či individuálne volenej liečebnej stratégii. Očakávam nielen nárast nových, individualizovaných terapeutických možností, ale aj výraznejšiu dostupnosť diagnostických metód vrátane zásadného zapojenia AI v procese manažovania detského pacienta. Obzvlášť by som rád videl väčšiu interdisciplinaritu a komplexnejšie prepojenie jednotlivých odborov v riešení najmä zložitých klinických prípadov. Asi najviac očakávanou zmenou ale bude príchod terapií (najmä génovej liečby) aj v liečbe ochorení, kde doposiaľ žiadne možnosti liečby nie sú. Nemenej dôležitým bude príchod efektívnych preventívnych stratégií v širokom spektre chorobných stavov. Z ostatných aspektov dúfam v pokles administratívnej záťaže. Akokoľvek, najviac si však prajem zachovanie krásy a jedinečnosti samotnej pediatrie. 

Miloš Jeseňák, Martin

Domnívám se, že stejně jako další obory medicíny projde i pediatrie významnou transformací. Umělá inteligence (AI) a telemedicína umožní sledování pacienta i personalizovanou léčbu na dálku. Elektronické zdravotní záznamy budou propojeny napříč systémy, což usnadní koordinaci péče a zlepší dostupnost informací. Zásadní důraz bude kladen na bezpečnost dat a eliminaci jejich zneužití. Ve světě ohromného množství medicínských dat by nám pokročilá AI mohla přinést nové nástroje, které umožní diagnostikovat a léčit sofistikovaněji než dnes. Současně bude možné efektivněji eliminovat ty diagnostické a terapeutické postupy, které jsou dnes v praxi využívány i přesto, že nejsou dostatečné důkazy o jejich účinnosti. Následující období bychom měli využít pro rozvoj efektivnější a komplexnější pediatrické péče, která respektuje individualitu dítěte a podporuje jeho zdravý duševní i fyzický růst v technologicky pokročilém prostředí. Pediatři jsou lidé empatičtí, v centru jejich zájmu je vždy dětský pacient. Proto věřím, že výše popsaným výzvám budeme dobře rozumět a posunovat je kupředu.

Eva Karásková, Olomouc

Doufám, že za 25 let budu působit na stejném pracovišti jako nyní. Dětské oddělení Českobudějovické nemocnice se pro mě před 17 lety stalo druhým domovem a ráda bych v následujících letech mladším kolegům předávala zkušenosti a lásku k pediatrii tak, jako ji předávaly kolegyně mně v mých začátcích. Zcela upřímně doufám, že umělá inteligence a některé moderní technologie nikdy nenahradí mezilidské vztahy, zdravý lidský rozum a poctivou práci. V našich diabetologických ambulancích bezesporu naopak nebude nouze o nové užitečné technologie, které opět zjednoduší život našim pacientům. Možná se dočkáme i toho, že diabetes budeme léčit zcela novým způsobem. To, co bych do dalších let moc přála nám a především našim dětem, je zlepšení psychického zdraví a větší odolnost vůči nástrahám moderního života.

Kamila Kocourková, České Budějovice

Vývoj pediatrie v následujících letech ovlivní několik trendů patrných již nyní: 1) Demografické změny s poklesem porodnosti –⁠ způsobí ztenčení dětské populace, v důsledku toho tedy v dlouhodobém horizontu nesdílím obavy o kritický nedostatek pediatrů. Pokud se podaří zachovat stávající efektivitu systému a pracovní nasazení pediatrů, věřím, že i v následujících 25 letech budeme schopni poskytovat kvalitní péči všem českým dětem. 2) Formalizace medicíny s důrazem na guidelines a evidence-based přístup –⁠ toto významně přispěje ke zvýšení kvality péče, bude však nutné zachovat i individuální pohled na pacienta a využití lékařské zkušenosti, jejichž propojení tvoří základ dobré klinické praxe. 3) Využití umělé inteligence –⁠ nástroj, který může ulevit od rutinní mechanické práce lékaře a umožní využívat a zpracovávat obrovské množství dat. Jako významné riziko však vidím nekritické přijímání benefitů AI a naivní víru v její sílu, což by nutně vedlo k poklesu znalostí a omezení tvůrčího potenciálu lékařů. AI vnímám jako pomocný nástroj, který plně ovládá člověk, nikoliv naopak.

Václav Koucký, Praha

Přál bych si, aby pediatrie zůstala i v roce 2050 atraktivním oborem pro lékaře všech věkových kategorií, s dostupným vzděláváním v ambulancích PLDD i na dětských odděleních. Doufám, že si zachováme jednotný obor s úzkou, respektující spoluprací mezi nemocničními a ambulantními pediatry. Budeme muset reagovat na nárůst duševních potíží u dětí a dospívajících –⁠ i tím, že se péče o duševní zdraví stane pevnou součástí pediatrického kurikula. Očekávám rozumnou redukci či transformaci dětských oddělení spolu s rozvojem dětských urgentních příjmů či urgentních ambulancí s expektačními lůžky a širším využitím stacionářů. Tyto kroky by měly směřovat k vyšší efektivitě a kvalitě nepřetržité péče, ke zlepšení pracovních podmínek pro pediatry a k personální stabilizaci. Velkou příležitostí i výzvou bude umělá inteligence: nenahradí pediatry, ale pomůže s administrativou, tříděním informací a komunikací s pacienty i mezi zdravotníky. Zároveň nás přiměje nově promýšlet etiku, odpovědnost za rozhodování a bezpečné nakládání s daty tak, aby si děti a jejich rodiny zachovaly důvěru v naši péči.

Tomáš Nečas, Zlín a Horní Lideč

Za obecnou pediatrii se těším nejen na další rozvoj specializovaných oborů, ale především na zkvalitňování péče o děti jako celek, včetně prostředí, ve kterém péče probíhá. Věřím v moderní dětské nemocnice a kliniky s přívětivým zázemím, které umožní co nejčastější společný pobyt dítěte s rodičem. S tím souvisí i přesun části péče z nemocnic do ambulantního či domácího prostředí, který bude šetrnější a vstřícnější k dětským pacientům i jejich rodinám. Za dětskou kardiologii doufám v rozvoj kardiogenetiky a hlubší pochopení etiologie vrozených srdečních vad, myokarditid a kardiomyopatií. Těším se na personalizovanou medicínu, využití umělé inteligence a snad i na možnosti genové terapie. Jako kardiolog z neoperačního centra vidím budoucnost především v diagnostice, prevenci a individualizované léčbě, která bude šitá na míru každému malému pacientovi.

Jan Pavlíček, Ostrava

Do roku 2050 bude péče o nediagnostikované dětské pacienty v ČR řešena systematicky prostřednictvím národních a mezinárodních sítí specializovaných center, podobně funkčních jako síť americké NIH Undiagnosed Diseases Network. Na stejném principu vznikne také Evropská referenční síť (ERN) zaměřená na nediagnostikované pacienty. Posuneme se z oblasti tvorby strategií do poskytování konkrétních řešení. Každé dítě s podezřením na vzácné a ultra-vzácné onemocnění bude sledováno ve specializovaném centru zajišťujícím multidisciplinární péči. Ta bude zahrnovat úzkou spolupráci lékařů různých odborností, klinických genetiků, bioinformatiků a dalších odborníků. Diagnostickým standardem se stane celogenomové sekvenování doplněné o pokročilé bioinformatické nástroje pro integraci genomických a fenotypových dat pro přesnější a rychlejší identifikaci kauzálních variant. Data genomů nediagnostikovaných pacientů budou pravidelně přehodnocována a sdílena v mezinárodních databázích s cílem urychlit diagnostiku a nalezení nových kauzálních genů. Stanovení diagnózy se stane kontinuálním procesem. Díky rozvoji institucionalizovaných řešení a pokrokům molekulární diagnostiky se podíl nediagnostikovaných pacientů sníží pod hranici 30 %.

Kateřina Slabá, Brno

Celogenomové sekvenování bude představovat vyšetřovací metodu první volby u vzácných onemocnění. Bude prováděna rychle a bude dostupná pro každého pacienta, který ji potřebuje. Negativní genomová data budou bezpečně sdílena v rámci mezinárodních sítí s cílem nezávislé interpretace vzácných variant a stanovení diagnózy prostřednictvím identifikace fenotypově i genotypově podobných pacientů po celém světě. Multi-omické analýzy umožní stanovit diagnózu u dalších pacientů a také lépe pochopit molekulární podstatu nemoci. Hranice mezi diagnostikou a terapií se začne stírat: pro konkrétní kauzální varianty budou rychle vyhledávány léky na principu drug repurposingu a individualizované genové terapie budou vyvíjeny pomocí flexibilních vektorových platforem šitých na míru každému genu. K tomuto budou využívány pokročilé individualizované ex vivo modely, založené například na užití indukovaných pluripotentních kmenových buněk. Ultimátním cílem bude péče, v níž se genomika plynule uplatňuje v diagnostice, porozumění nemoci i terapii a přináší personalizovaná a dostupná řešení pro všechny pacienty, bez ohledu na vzácnost jejich onemocnění.

Ondřej Slabý, Brno

Přestože se v našem oboru dětské hematologie a onkologie událo mnoho převratných změn, stále existují nevyléčitelné typy nádorových onemocnění, stále je onkologická léčba příliš toxická a stále má část pacientů závažné dlouhodobé následky, které komplikují a zkracují jejich život. Co nám tedy chybí? Lepší biologické pochopení zvláště těch rezistentních nádorů, abychom našli nové možnosti léčby. Lepší pochopení onkogeneze s cílem možná i zabránit vzniku některých nádorů. Více moderních cílených léků, které sníží toxicitu léčby, zkrátí nutnou dobu hospitalizací a dají dětem stejnou šanci na kvalitní dospělý život. Velmi užitečné by bylo mít screeningové diagnostické testy, které umožní detekovat nádorové buňky třeba ze vzorku krve, aby časný záchyt nádoru, tak zásadní pro prognózu, nebyl jen otázkou preciznosti a zkušenosti pediatra. Možná to vypadá jako sci-fi, ale vzhledem k rychlosti rozvoje molekulárně genetických metod to nepovažuji za nemožné. A v neposlední řadě bych si přála méně nerovnosti v dostupnosti moderní léčby bez ohledu na to, kde se nemocné dítě léčí, a to právě proto, že máme štěstí a žijeme v zemi, kde tyto problémy řešíme minimálně. Doufám a věřím, že v dalších 25 letech bude nadále možné investovat dostatek zdrojů lidských i finančních, abychom se posunuli dál, protože z historie bohužel víme, že pokrok není lineární.

Lucie Šrámková, Praha

Technologická revoluce v diabetologii bude pokračovat i v následujících letech. Do 10 let očekávám nástup funkčních plně uzavřených okruhů, tedy systému schopného podávat inzulin bez podávání preprandiálních bolusů, na které děti (i dospělí) s diabetem 1. typu často zapomínají, což jim zhoršuje kontrolu diabetu. Kromě toho budeme schopni lépe předvídat rychlost progrese dětí z časných fází do klinického diabetu. To otevře cestu jednak ke screeningu a též k prevenci, kde lze očekávat nástup kombinovaných imunomodulans, nejspíše specificky podle geneticky, imunologicky či metabolicky definovaných subtypů. Ve střednědobém horizontu se (jak doufám) podaří dostat do klinické praxe náhradu beta-buněk pomocí modifikace kmenových či somatických buněk na beta-buňky. Monogenní diabetes půjde nejspíše diagnostikovat jednoduše levným celogenomovým sekvenováním, jehož indikace bude nejspíše běžná a interpretace rychlá a přesná. Očekávám též nárůst dětí s diabetem 2. typu. Modifikace inkretinové odpovědi na různých úrovních a prodlužování účinku medikamentů povedou k vývoji kýžené dlouhodobě působící tablety proti obezitě a diabetu.

Zdeněk Šumník, Praha

Když přemýšlím o budoucnosti medicíny v následujících pětadvaceti letech, vytane mi na mysli především přání, abychom se v té naší české kotlině nemuseli nikdy setkat s medicínou válečnou. Medicína je oborem vyvíjejícím se mílovými kroky a jednotlivec již nedokáže pojmout všechny poznatky. Očekávám, že klíčová bude úzce profilovaná specializace budoucích lékařů s dobře provázanou mezioborovou spoluprací. Díky novým metodám postupně odhalujeme mechanismy buněčných i mezibuněčných procesů, a proto věřím, že v budoucnu dokážeme vysvětlit a cíleně léčit řadu dosud nejasných patofyziologických jevů. Nezanedbatelnou roli si bezpochyby udrží umělá inteligence, naším úkolem však bude naučit se ji správně používat. Opomenout nelze ani další známou výzvu –⁠ antimikrobiální rezistenci. Bude ovšem záležet pouze na nás, jak se k výzvám postavíme. Závěrem si upřímně přeji, aby medicína –⁠ bez ohledu na budoucí technologickou vyspělost –⁠ nikdy neztratila to nejdůležitější, tedy osobní kontakt s pacientem, porozumění a pokoru před každým člověkem a jeho nemocí.

Kateřina Velichová, Pelhřimov

Patologie bude v roce 2050 propojením AI-asistované digitální tkáňové diagnostiky a molekulárních metod. Mikroskop se přesune do loga oboru a patolog bude odečítat odkudkoli –⁠ z nemocnice i z chaty. Skleněné preparáty nahradí pestrobarevné datové vrstvy –⁠ od makroskopie přes mikroskopickou morfologii až po genové a epigenetické profily tkání. AI převezme většinu rutiny, upozorní na podstatné nálezy a navrhne diferenciální diagnózu a diagnostický postup. Klíčová rozhodnutí i odpovědnost ale zůstanou patologovi. Dojde k ještě výraznější hyperspecializaci patologů, což umožní hlubší vhled do úzkých oblastí medicíny. Možnost vzdáleného odečítání a sdílené digitální databáze také propojí experty po celém světě. U části nádorů už navíc nebude nutné bioptické ověření a vystačíme si s molekulárním testováním. Ačkoli se rutinní práce zrychlí, poroste význam skutečného porozumění nemocem a schopnosti správně se ptát. Patologie tak zůstane oborem spojujícím lékařskou vědu, moderní technologie a lidskou zkušenost. Patolog se stane dirigentem tkáňové a buněčné diagnostiky a mostem mezi klinikou a obrazovými i molekulárními daty.

Josef Zámečník, Praha

V posledních letech zažíváme pokrok v medicíně, který je dán hlavně explozivním nárůstem využití umělé inteligence, která již dnes pomáhá v dětské nefrologii s interpretací výsledků zobrazovacích vyšetření a histologických nálezů. Také chatboxy umožňují větší aktivní zapojení pacientů do léčby. Za 25 let bude léčba personalizována na základě metabolického, proteomického a genomického profilu. Díky delším aplikačním intervalům nových léčiv překonáme problém nonadherence. Předpokládám další vývoj přístrojů pro eliminační metody, které budou schopny efektivněji bránit následkům chronického selhání ledvin. Současně očekávám pokrok v xenotransplantacích, z letošního roku máme zprávu o čtyřměsíční funkci geneticky modifikované prasečí ledviny u dospělé ženy. Stejně tak probíhá intenzivní vývoj funkční ledviny z kmenových buněk. Zároveň mám ale i jisté obavy z dehumanizace medicíny. Jsem přesvědčen, že základem úspěšné léčby je empatický a rovný vztah mezi lékařem a pacientem. Až budu potřebovat lékařskou pomoc, tak zajisté nechci své problémy řešit s robotem. Rád bych, aby mě ošetřil lékař se zkušeností, intuicí a pochopením.

Jakub Zieg, Praha