Pediatrie vstupuje do druhé čtvrtiny 21. století

Otázka „Kam bude směřovat česká a slovenská pediatrie v příštích desetiletích?“ je tou pověstnou „million dollar question“. Kdybychom znali odpověď, lépe bychom plánovali, na co se ve střednědobé budoucnosti připravit. Do predikcí vývoje oboru se promítají demografické změny s poklesem porodnosti, zároveň se mění motivace mladých pediatrů s pochopitelným důrazem na „work-life balance“ a se snahou mít svou lékařskou praxi pestrou –⁠ kombinovat působení v primární péči se specializovanou medicínou, zvyšovat svoje kompetence a řešit v primární péči i složitější diferenciálně diagnostické problémy s využitím moderních technologií.

Vývoj oboru zásadně ovlivňuje i změna chování rodičů, kteří stále častěji hledají informace na internetu, často neověřené nebo zavádějící. Zároveň přetrvává očekávání, že lékař má být dostupný kdykoliv a zdarma, včetně řešení banálních obtíží. Významným faktorem je rychlý nástup umělé inteligence, která může v krátké době zásadně proměnit nejen pediatrii, ale celou medicínu.

Navzdory turbulentní době je důležité neztrácet ze zřetele základní principy, na nichž by měl obor stát: zachování společného atestačního oboru, vysoká prostupnost lékařů mezi segmenty péče, podpora částečných úvazků umožňujících pestřejší klinickou práci, důraz na kvalitní kontinuální vzdělávání založené na vědeckých důkazech a na systematickou edukaci veřejnosti o efektivním využívání zdravotní péče. Klíčové je i zvyšování kompetencí lékařů zaváděním nových metod a odpovědné využívání nástrojů umělé inteligence.

Na úrovni řízení celého zdravotnictví je potřeba rozhodovat na základě jasných dat a predikcí, minimalizovat politický vliv a podporovat iniciativy směřující k zefektivnění diagnostiky a terapie, jako je například Choosing Wisely. Nezbytné je také vytvořit standardizovanou, bezpečnou a funkční infrastrukturu pro sdílení informací mezi zdravotnickými subjekty.

Budoucnost pediatrie vidím pozitivně, avšak bude záležet na nás všech, jak ji společně nasměrujeme.

Je pozoruhodné, ako rýchlo plynie čas a s ním aj nové výzvy pre pediatriu. Premýšľať nad jej smerovaním v ďalšej štvrtine 21. storočia nie je jednoduché, no po desaťročiach práce v odbore vidím jeho budúcnosť v našich krajinách optimisticky. Vývoj medicíny je nezastaviteľný a jeho formovanie bude výrazne ovplyvnené geopolitickými, ekonomicko-sociálnymi aj demografickými faktormi.

Ak by sme použili klasickú SWOT analýzu, tak medzi silné stránky pediatrie patrí jej komplexnosť a pestrosť, vďaka ktorým zostáva atraktívna pre ďalších lekárov. Unikátna je aj kombinácia starostlivosti o choré i zdravé dieťa, pričom celoplošný neonatologický skríning sa bude pravdepodobne ďalej rozširovať. Opierať sa môžeme aj o kvalitnú sieť ambulancií, dobré neonatologické centrá a skúsených špecialistov.

Slabé stránky slovenského zdravotníctva pretrvávajú –⁠ regionálne rozdiely v dostupnosti starostlivosti, stagnácia niektorých ukazovateľov v porovnaní s EÚ či nízka efektivita prevencie obezity. Atomizácia odboru na množstvo nadstavbových špecializácií tiež komplikuje celkovú koncepčnú rovnováhu.

Hrozby predstavujú systémové problémy: nedostatok personálu, tlak na financovanie, rastúce potreby v oblasti duševného zdravia, problematika zriedkavých chorôb, antivaxerské tendencie či sociálne nerovnosti, vrátane starostlivosti o deti z vylúčených komunít.

Príležitosti však zostávajú výrazné. Rastie dôraz na psychické zdravie detí a dospievajúcich, zvyšuje sa očakávanie rodičovskej zodpovednosti a pokles pôrodnosti bude formovať organizáciu pediatrie, najmä lôžkovú starostlivosť. Dôležitá je tvorba a implementácia štandardných diagnostických a terapeutických postupov, personalizácia liečby, rozmach biologickej liečby, telemedicíny a digitalizácie. Nevyhnutná bude postupná integrácia umelej inteligencie do klinickej praxe, pri zachovaní rozhodujúcej úlohy vzdelaného lekára.

Z uvedeného vyplýva, že pediatria aj v ďalších 25 rokoch bude významným a naďalej rozvíjajúcim sa medicínskym odborom, ktorý má pevné základy a ktorý je schopný nielen reflektovať prichádzajúce zmeny, ale prinášať aj výzvy a dobré riešenia.

Milan Kuchta a Jiří Bronský